F5J Eurotour World Cup Lanškroun 2018

Aneb soutěž elektroletů s podtitulem „Ozdobte si stromeček“. Zástupci obce Sázava chtějí tímto poděkovat všem modelářům za pomoc při přípravě předvánoční výzdoby návsi. Vzhledem k nařízení GDPR však nelze identitu štědrých dárců, kteří bohatě ozdobili každý strom v okolí letiště pestře vybarvenými modely, zveřejnit.

Na soutěž do Sázavy u Lanškrouna se na Stoupáku zaregistrovalo 98 modelářů, na místo samé pak přes všechny nástrahy cest v okolí dorazilo 92 pilotů z 6 zemí Evropy (CZE, SVK, AUT, GER, POL, SLO) spolu s rodinami, pomocníky, psi a ostatním příslušenstvím. Tyto počty ukazují na mnoho věcí. Obliba F5J v Evropě raketově roste (zatímco čistě větroňářské kategorie jako jsou F3J, F3B … jsou na úbytě).

Návštěvnost soutěže u Lanškrouna ukazuje na to, že organizační tým LMK Česká Třebová dělá svoji práci dobře. Kapacity kempu, zázemí i letový prostor však nejsou nafukovací a zřetelně dosáhly bodu nasycení. Blahoslavená buď elektronická registrace na soutěže prostřednictvím portálu www.stoupak.cz a následný import přihlášek do neocenitelného pomocníka – programu Sorg – jenom na přepisu jmen všech soutěžících do programu při prezentaci se takto ušetří cca 1,5 hodiny práce. Nepříjemným následkem tohoto postupu však pro startéra při vyvolávání soutěžících je registrace soutěžícího „hezky cesky bez hacku a carek a s přehozeným jménem a příjmením“:)

Od pátečního rána to na louce vedle sázavského fotbalového hřiště vypadalo jako v době vrcholící zlaté horečky na Klondiku. Kdo přijel prvý, strategicky zaparkoval a jal se kolíkovat zábor na kemp svůj a svých kolegů, kteří byli teprve na cestě. Zcela příkladný přístup demonstroval karavan rodiny Malčíků, umístěný v těsném sousedství budoucího ReadyBoxu, jehož celá posádka již od pátečního oběda pilně trénovala na místě …

Po celý víkend panovalo slunečné počasí, nebe skoro bez mráčku a mírný variabilní vítr (směr startu a přistání se měnil snad jen 3x za celou soutěž). Teploty už nyní v květnu dosahovaly teplot letních dní, kdo měl stan, čepici s šátkem na krk a opalovací krém s faktorem aspoň 30, tak vyhrál, tedy pokud pravidelně doplňoval tekutiny (pivo šlo čepovat přímo ve stanu pořadatelů). Nelehký byl však úkol nejen soutěžících, ale i všech časoměřičů a startéra.

Létat se začalo ihned v sobotu po nezbytném nástupu. Prví piloti odložili své stroje do vzduchu v 10.00 hod. Popis slovy: nuda, vedro, zkoumáme, kde to bude létat, lety na pohodu … Kdo zná „vzduch“ v okolí Sázavy, ví, že úspěšná je zde především taktika „nad rybníček“, kam se vzhledem ke směru větru nikomu moc nechtělo, takže zůstala druhá možnost hledat teplý vzduch přes hřiště nad vesnicí. Poklidný průběh narušila až srážka modelů Bohuše Majerčíka a Tomáše Hrubého před přistáním. Naštěstí žádná fatálka (Bohuš dokonce bodovaně přistál bez opakování), ale předzvěst dalšího dění na soutěži to byla! Po oba dny se pak často kroužilo společně v jednom komíně, nebo se pomalu „neztrácela výška“ při kroužení nad plochou, a kontakty modelů při pomalém letu byly poměrně časté! Motory se používaly více na vodorovný přesun k vzdálenějším místům (v oblibě byla „pštrosí farma“ ve směru na Albrechtice). Kromě srážek započali soutěžící „s vánoční výzdobou“ a stromy, střechy i jakékoliv vyšší stavby v okolí se začaly plnit „zavěšenými“ modely.

Oběd vyšel mezi 2. a 3. kolo. Odpoledne bylo termiky plné, takže se na konec pracovního času sestupovalo z velkých výšek, což znamenalo modely na velké rychlosti. Po obědě tak došlo k jediné fatální srážce modelů za letu, kdy INFINITY polského závodníka bylo při vzájemném kontaktu rozloženo českým strojem (snad EOS?) na neletuschopné části. Závodníci tlačili na výšku a borci elitních teamů podávali po letu již hlášení pouze v podobě: „55“ s vysvětlením, že to je výška, protože vše ostatní – čas i přistání – přeci bylo „do plných“. Docházelo i k „únavě HW“ – nepracují serva, ve vysílači je nastaven jiný model, regulátor nespustí motor … Něco se vyřešilo rychlým přinesením náhradního modelu, něco prostým odpojením baterek, někteří soutěžící přímo na ploše neváhají odpojit vadné servo směrovky, kterou pak fixují izolepou.

S tím souvisí i to, že se přistává až na úplný konec pracovního času, a někdy až po něm … Večerní starty nejsou nic příjemného – startuje se nízko nad letištěm, ihned s otočkou po větru, takže termiku hledá 15 modelů proti slunci těsně nad fotbalovým hřištěm mezi brankami = ve vzduchu je docela těžké se orientovat, kdo a kde vlastně má letadlo. Že se občas někdo vrací z procházky za modelem, je již koloritem každé F5J soutěže, ale v letošních podmínkách nebyly cesty dlouhé. Poslední (páté) kolo dne se létá již za snesitelných teplot a pod mrakem. Je to výhoda jak pro piloty (letiště již nepřipomíná prostředí planety Crematoria z filmové série Riddick), tak pro modely (pod mraky to docela dobře nosí).

Pět kol znamenalo již možnost uplatnit institut „škrtacího“ letu a do neděle poslalo hned trojici pilotů se čtyřmi tisícovkami: Primoše Rižnera ze Slovinska, Luďka Novotného z naší domoviny a Tomasze Fraka z Polska. Rozdíl mezi prvým a posledním kandidátem na čtrnáctičlenné finále však byl v sobotu večer pouhých 49 bodů! V tomto rozpoložení někteří piloti s horšími výsledky propadli malomyslnosti a vyrazili již v sobotu večer k domovu za aktivitami, které skýtaly šance jak, zabodovat u rodiny více, než strávit celý víkend na letišti :)

V neděli se opakoval sobotní scénář – od rána modré nebe bez mráčku, teploty tropické. Trénuje se od rána, soutěžně se létá od 9.00 hod. Piloti pokračují v zanechávání svých modelů na stromech a střechách okolních domů, občas se srazí s kolegou a dojdou si pro modely spadlé do nedalekých luk. V průběhu dopoledne sílí vítr a objevují se skupiny, ve kterých jsou prvé modely na zemi už ve třetí minutě. Matematika postupu do finále se dá uplatnit různě: někteří si snaží upevnit pozici ve finálové čtrnáctce lety na jistotu, jiní cítí šanci do finále postoupit pouze výkonem na hranici rizika. Jen Radek Malčík letí v klidu do 14 m, protože tak přeci létá normálně.

Před obědem je po sedmi kolech základní části soutěže jasná čtrnáctka šťastných: vedení si udržel Primoš Rižner, hned za ním postoupil Radek Malčík, následovaný Markem Gaľou, Jurajem Adámkem, Bohušem Majerčíkem, Tomaszem Frakem, Honzou Váchou, Vlastou Vostřelem, Jirkou Duchaněm, Luďkem Novotným, Hermannem Haasem, Hans-Joachimem Boschem, Matúšem Dudášem a Gerhardem Noessigem. Volba přistávacího bodu podle pořadí ze základní části jasně indikovala, že čím dále od kempu, tím výhodněji se piloti cítili. Všichni startují nízko (19 – 58 m), všichni začínají hledat termiku v motorovém letu už ve výšce nedalekých fotbalových branek.

Prvé finálové kole znamenalo konec nadějí pro Matúše, který přistál již v 2. minutě. Nejúspěšnější byl Tomasz Frak, ale ztráta zbylých dvanácti byla minimální. Do druhého kola platí stejná taktika. Termika však některým utekla dříve a vítězství se vzdálilo další skupince pilotů, kteří zapsali za let nuly – Hermann Haas, Juraj Adámek, Hans-Joachim Bosch a Marko Gaľa (některé modely pouze přistály v polích, ale například „Free Willy“ se doslova zřítil na daleký stoh slámy – technické selhání?). Druhé finálové kolo vyhrál Radek Malčík. Třetí finálový let vystavil stopku s nulou za let Primoši Rižnerovi. Když Tomasz Frak a Gerhard Noessig nedolétali do plného času, zůstala pouze šestice pilotů, kteří nalétali každý finálový let „do plných“.

Protože však i třetí finálové kolo startem do výšku 30 m vyhrál Radek Malčík, bylo o vítězi rozhodnuto!

Vítězem F5J Eurotour World Cup Lanškroun 2018 se stal Radek Malčík, druhým byl Honza Vácha a třetí místo obsadil Bohuš Majerčík. Gratulujeme!

Kompletní výsledky na webu pořadatelů: www.lmkct.cz

Kompletní výsledky včetně všech statistik a detailů na Stoupáku

Video ze soutěže:

https://www.youtube.com/watch?v=-DFadz0TxDQ

a 

https://www.youtube.com/watch?v=OUjyrp24zFM

O dojmy se podělil ředitel a startér soutěže Vašek Jeništa

• Předchozí
• Další