F5J Lomnice nad Popelkou

Dvoudenní F5J zápočtová soutěž v Lomnici nad Popelkou 16.-17.9.2017
Začnu počasím, to se zdálo být od začátku týdne nejsledovanějším jevem, hlavně co se týče deště. Ale nakonec musím říct, že se soutěž vydařila srážkově velmi dobře. Sice v sobotu přes den sem tam mrholilo, ale šlo stále létat bez jakékoliv újmy. Vítr nebyl skoro žádný, maximálně do 2m/s převážně od východu. K večeru se kapky začaly zahušťovat a asi v půl šesté a v polovině šestého kola, již pršelo více než by bylo únosné a soutěž byla pro sobotu zakončena a ostatní zájmová činnost již probíhala pod složenými altány a jiným přístřeším. Podle sledovaných záběrů z radaru se Lomnici deště se štěstím vyhýbaly. V neděli jsme se probudili do slunného rána. Kdo vstal velmi brzy, tak ještě ochutnal mlžný příkrov, do kterého byl zahalen celý kemp a hangáry, pouze z něj trčelo několik okolních smrčků, bříz a stožár s pytlem na směr větru. Neděle již byla chvílemi i slunečná, tím pádem i vzduch byl živější, vítr variábl 0-2m/s. Ptáci také ožili a často napomáhali svou přítomností. Na odpolední finále se sice opět zatáhlo, ale byly znatelné termické závany vzduchu.

Celkem se nás sjelo 28 letuchtivých. S malými stopalcovkami se přijeli poměřit dva borci, Petr Dušek a Martin Pavlíček. Otestování vzduchu první skupinou bylo zásadní pro další vývoj soutěže. Vzduch byl sice vlhký, hustý , ale bez vytěžitelného stoupání. Já sám jsem si ráno otestoval, že ze 150m jsem naletěl 10 minut s odřenýma ušima. Přesto jsem pak v prvním letu podlehl pokušení a vypínal jsem ještě níž, následná přílišná snaha byla kontraproduktivní a za chvíli jsem seděl na zemi. Za zajímavost stojí let Honzy Leinera hned v první skupině, kdy uletěl jako jediný celých 10minut z necelých dvěstě metrů, ale uletěná vzdálenost podle mě byla také maximálně 200metrů proti větříku, který vanul od místní kompostárny, která byla mírně z kopce po poli směrem k lesům. V této skupině také vyzkoušel Pavel Svoboda nejnižší vypínací výšku dne 88m, ale neúspěšně, pardon Petr Dušek zkusil odpoledne 80m, ale také bez úspěchu. Z tohoto důvodu, kdo chtěl naletět plný čas, tak musel volit vypínání motoru ve 150-200m, ti lepší jako Radek Malčík si mohli dovolit 125m, nebo Luděk Novotný i 118m, minimalizovat zbytečné zásahy do řízení a hlavně mít čuch na dobrý vzduch ještě během motorování. Za uznání stojí výkony Martina Pavlíčka „s malým“ (100palcem), motor ho výš než do 160m nevyvezl, někdy jen do 140m, přesto sklidil za dva dny tři tisícovky a 999 k tomu. Jak v sobotu tak i v neděli, pokud si dobře vzpomínám, bylo na konci každého kola slyšet od moderátora u mikrofonu , že se na na čelních pozicích stabilizuje trio Malčíků, což jsme všichni očekávali, ale stále se tam mezi nimi objevoval i výborně létající Ruda Rada, který se svým Eosem měl stabilní vysoké výsledky. Tzv. „Moravský orel“ Zdeněk Vojkůvka si držel plné časy díky vypínacím výškám nad 200m (242m apod.), stejně jako Leoš Tomiška, takže často zůstavali ve vzduchu jako poslední a klamali tím ostatní.

Musím se zmínit i o mé příhodě, kdy jsem nějak mezi pomocníkováním a soutěžním letem znejistěl, zda opravdu letím nebo ne. „Baba“ z repráků už odpočítavala. Nakonec jsem zvolil úprk s modelem na startoviště, kde stál pouze časoměřič, za mnou metal parťák Jarda Bartůněk jako pomocník. Pojistka před spuštěním časomíry v podobě zvednutí ruky, zda je přítomný na startovišti připraven, nějak nezafungovala, protože já přítomný nebyl. Povedlo se mě odstartovat, když už byli všichni nahoře. Následně jsem na motoru mazal někam, pokud možno jinam, protože všichni byli jaksi v jednom chumlu. Mezi tím co Jarda ještě dořešoval vzniklou situaci, jsem si po chvíli všiml, že to ostatním nějak padá, zatímco mě to nějak drží. Po přistání s časem něco přes devět minut, jsem měl ještě emoce u zapisování výsledku, ale pak jsem procitl, když z toho byl sice těsný, ale cenný „litřík“.
Neděle, jak jsem se již zmínil, slibovala více termické zábavy. Časně ráno jsem ještě „dotunil“ svého nového Dynamika na co nejminimálnější opadání, neboť vyletěl poprvé teprve před deseti dny. Čtrnácté místo před šestým kolem tomu nasvědčovalo, ale vina byla na mě. Parták Jarda byl šestnáctý. První runda ráno byla naše. Jarda Bartůněk bral 1000-dolétal jediný, já o něco méně. Postupně jsme se dotáhli oba až do finálové devítky, takže supr. Je nutné přiznat, že hlavně díky kolegům. Co vím, tak Tomáš Hrubý nenaletěl do plných z dobře se vyvíjejících 111m, pak dvakrát za nula chyboval Luděk Novotný, jedenkrát také Radek Novotný.

Finalisté:

1. Malčík Petr
2. Malčík Zdeněk
3. Malčík Radek
4. Rada Rudolf
5. Perkovič Stanislav
6. Veleba Martin
7. Vojkůvka Zdeněk
8. Chalupník Milan
9. Bartůněk Jaroslav

Finálové výšky byly voleny na hranici 200m, já ji přepískl v prvním letu nejvíc i s Petrem Malčíkem na překvapivých 219m, radič Luděk Novotný mě neustále opakoval, že jsem moc vysoko, odpověď však dostával: „Já vím“, ale pak jsem se divil. Naletěli jsme to všichni, tisíc bral Radek Malčík se 177m.

Druhý let měl podstatně nižší taktiku, někteří však sedali dříve, tisícovku utržil zase Radek Malčík se 146m, mě se také podařil celý let, třetí kdo vydržel do konce byl Zdeněk Vojkůvka. Tím jsme se od ostatních oddělili.

Třetí finálový let byl hodně zajímavý v konečném překvapení při pohledu na výškoměr. Mě se povedlo trefit 198m, udržet se v termice co nejdéle, následně se přeskakovalo na lepší vzduch proti slabému západnímu proudění. Tentokrát opět naletěli všichni, akorát Jarda Bartůněk přistál o něco dříve. Rozhodovalo se tedy mezi třemi co vydrželi ve druhém letu. Zdeněk Vojkůvka na zemi nevěřil, že čte z výškoměru 239m. Dodatečně se dozvídám, že Radek Malčík tam spatřil dokonce 241m. Neskutečný závěr.

1. Chalupník Milan
2. Malčík Radek
3. Vojkůvka Zdeněk
4. Rada Rudolf
5. Malčík Zdeněk
6. Perkovič Stanislav
7. Veleba Martin
8. Bartůněk Jaroslav
9. Malčík Petr

Soutěž byla velmi dramatická, v sobotu se spíše padalo, v lepším případě „nulkovalo“. Neděle již byla stoupáková, ve finále se dalo několikrát polepšit i o 80metrů. Bylo mnoho přistání bez bodů, ale i za nula celkově, hodně záleželo na detailech a na záchranu nějak nebyl prostor.

Pořadatelé díky. 

Fotky, Fotky2

Výsledky

• Předchozí
• Další