Eurotour F5J, Pohár města Holíče 2019.

Mezinárodní soutěž elektrovětroňů kategorie F5J na letišti M. R. Štefáníka.

Tak jako každý rok mohli vyznavači termických elektroletů z Čech na začátku prázdnin využít prémiový „double“ – 5. 7. páteční státní svátek „Cyrila a Metoděje“, který šel krásně spojit s víkendovou soutěží 6. – 7. 7. seriálu Eurotour F5J, kterou tradičně pořádal modelářský klub Holíč. Na soutěž tak kromě závodníků dorazili v mnohem širším zastoupení i rodinní příslušníci, kteří o prodlouženém víkendu mohli na kolech, koloběžkách i pěšky zkoumat krásy česko-slovenského příhraničí – meandrů řeky Moravy a Baťova kanálu. Vzhledem k tomu, že tým kolem Petera Karnoše, náčelníka modelářského klubu Holíč, je v povědomí modelářů zapsán vysokým standardem přípravy jak prostředí vlastní soutěže, tak i zázemím pro všechny zúčastněné, sjelo se do Holíče 85 závodníků z celého světa – nejdále to měl Ladislav Šafárik z Austrálie (ano, nepřiletěl z jižní polokoule kvůli závodům, ale při návštěvě své domoviny si na závody čas udělal), následovaný závodníky z Rakouska, Holandska, Slovinska, Maďarska, Chorvatska, Polska, Česka a „domácími“ ze Slovenska.

Genderovou vyváženost závodního pole zachránila účast Lucky Koštanové z Belgie (ano, i ona byla na Slovensku na návštěvě u rodiny, ale když závodí táta, dcera ho v tom přeci nenechá!). Soutěžní pole bylo rozděleno na 13 startovištích do 7 skupin. Plánem bylo odlétat 7 soutěžních kol základní části soutěže (s jedním škrtacím výsledkem) a mezi čtrnácti nejlepšími piloty rozhodnout o vítězi ve třech finálových letech.

V pátek odpoledne byl již kemp na letišti nejen plný, ale i „zabydlený“. Počasí bylo ideální na poznávací tréninkové starty a vyzkoušení toho, zda to nosí lépe u Kopčan, nebo směrem na Holíč. Místní modelářský nestor Jožo Vitásek nadto čerstvě oslavil 80 let (gratulujeme), a tak se i trochu slavilo!

Vlastní soutěž byla zahájena v sobotu úvodním brífinkem, kterého se zúčastnil jak primátor města Holíč pan PhDr. Zdeno Čambal, tak i náčelník místního aeroklubu Pavol Baláž. Oba jmenovaní nebyli jen formálními hosty, ale zastupovali symboly dlouhodobé a oboustranně prospěšné spolupráce modelářů s městem i samotným letištěm. Ukončením nástupu byla nejen uzavřena prezence závodníků, ale začala i práce pro Marka Baláže za počítačem. Mira Minařík v letošním ročníku soutěže zastával jak funkci ředitele, tak funkci startéra. Zvukem lodní sirény byl zahájen přípravný čas prvé skupiny prvého kola a pracovní rytmus všech časoměřičů a startéra se od této chvíle rozpadl na sérii čtvrthodinových úseků (10 minut letu + 5 minut přípravy). Klobouk dolů a poděkování všem za jejich výkony na celodenním slunci!

Soutěž začala téměř za bezvětří, pod modrou oblohou a za teplot již po ránu atakujících hodnotu 30°C. Startuje se ve směru nad Kopčany a pouze prvá skupina testovala celý letový prostor. Dokud se nezačal zvedat vítr, převládala u všech pilotů taktika startu s rychlou otočkou o 180° a hledání termiky po větru směrem k silnici na Hodonín. Hned v úvodu soutěže předvedl svou vyzrálou pilotní techniku Thomasz Frak – situaci, ve které mu k přesnému přistání na bod v pracovním čase chybělo několik pověstných sekund, vyřešil „mezipřistáním“ – dotykem se zemí s modelem na rychlosti těsně před koncem pracovního času (= korektně ukončené měření času letu), a doklouzáním s modelem na bod vzdálený cca 15 m až po pracovním čase. Termiky nebylo v sobotu dopoledne mnoho, a proto mnoho pilotů prolétávalo stejnými oblastmi. Srážky modelů se tak nevyhnuly ani této soutěži. Prvý kontakt svých modelů ve vzduchu zaznamenali dva zkušení matadoři – Vlasta Vostřel a Zdeněk Malčík. Oba piloti srážku ustáli a se svými modely dokázali bez dalšího poškození přistát. Avšak zatímco Zdeněk mohl pokračovat s prakticky netknutým modelem, pro Vlastu znamenala srážka neopravitelnou destrukci ucha při prvém soutěžním letu jeho nového Prestige. Prvé kolo bylo ukončeno letem opravné skupiny, kterému dělalo „předskokana“ káně – všichni zúčastnění absolvovali let v jediném stoupáku a do plného pracovního času, v hodnocení pak záleželo pouze na startovní výšce …

Ve druhém kole, které bylo zahájeno v 11.15 hod., dosáhlo vedro klasifikace „nesnesitelné“, obloha se střídavě pokrývala mraky, vítr byl stále velmi mírný, ale začal foukat více zprava – ze směru od Hodonína. To umožňovalo praktikovat start vpravo nad les ohraničující letiště a následně kroužit v utržené termice nad letištěm ve směru na Holíč. Že po termické bublince většinou následuje studený vzduch, ve kterém se padá, potvrdila 6. skupina 2. kola – Tomáš Hrubý, István Szücs i Milan Morava, byli první, kteří se vydali na „zdravotní procházku“ přes letiště. Po odlétání 2. kola všichni piloti nasbírali síly při výborném kuřeti k obědu (připravováno v pojízdné prodejně PiPi bar), ale stejně nasbíralo sílu i počasí – teplota vzrostla o další stupně, ale především se citelně rozfoukalo! Pro dobrou polovinu pilotů prvé skupiny třetího kola znamenala zásadní změna letových podmínek i „procházku“ po letišti (a hodnocení letu nulou za přistání ve vzdálenosti větší jak 75 m)! Ještě Matúš Dudáš ve druhé skupině třetího kola zkusil nízký start, když však s termikou v silném větru odletěl až na kraj letiště a zpět se již nevrátil, nasadili ostatní piloti taktiku vysokých startů (cca 150 m) a hledání dobrého vzduchu proti větru vpravo nad lesem ve směru na Hodonín. Ve vyčerpávajícím počasí se dostala ke slovu i únava materiálu i pilotů samotných: Wojciech Byrski „unavil“ křidélkové servo svého modelu tak, že odběrem přetížilo BEC a neřízený model se se štěstím zřítil před hangáry aeroklubu. Ivan Fízel zaznamenal nejnižší start soutěže, když si po startu omylem vypnul motor, stejně jako Lucka Koštanová … Termika sice byla vydatná, ale nebylo jí moc – cca 1/3 pilotů v odpoledních skupinách nedokázala ve stávajících podmínkách svůj dobrý vzduch najít a přistávala před vypršením pracovního času. Do sobotního večera se podle plánu podařilo odlétat 5 skupin 5. kola, což dalo dobré předpoklady na neděli – dokončit dvěma zbývajícími skupinami aktuální kolo a do oběda zvládnou 6. a 7. kolo základní části soutěže. Guláš k večeři byl vysvobozením jak pro piloty a jejich pomocníky, tak pro časoměřiče i výpočetní techniku. Notebook se během odpoledního vedra 1x přehřál a odpočet času musel být po intenzívním ochlazení restartován. Došlo k tomu naštěstí pouze v přípravném čase, a ne při měření soutěžního letu.

Nedělní ráno uvítalo závodníky zataženou oblohou, dusnem a zesilujícím větrem. Pořadatelé nachystali k snídani klobásky ve víně – dodaly všem ten pravý impuls znovu naskočit do časově přesně rozpočítaného kolotoče soutěžních letů. Prví borci nic nevymýšleli – startují vysoko, přímo proti větru nad Kopčany. Průkopníkem, který pro zbytek soutěže potvrdí, že levá strana letiště (na Holíč) má výrazně lepší letové podmínky, než strana pravá je Jure Marc, který „o patro“ přelétá zbytek svých soupeřů skupiny. Po dolétání 5. kola jsou uzavřeny výsledky za prvý soutěžní den. Na finále si v sobotu nejlépe vyšlápl Primoš Rižner (SLO), v těsném závěsu s Luďkem Novotným (CZE) a Tomaszem Frakem (POL). Kdo by v tuto chvíli tušil, že letové podmínky zbývajících dvou kol budou výrazně odlišné od všech předchozích a zásadně zamíchají pořadím …

V 9.30 hod. začíná 6. kolo. K spalujícímu slunci ze soboty se přidává rychle zesilující vítr. Postupně už nestačí dovažovat „standardní“ modely a kdo může, vyhrabe ze svého letového parku původní F3J větroně předělané na elektro, nejlépe s hmotností začínající na 2 kg. Vítr je tak silný, že zatáčka nad pilotem před přistáním znamená model sfouknutý až za bodovanou hranici. I když se startuje už k výškám 200 m, není to pro mnohé dostačující pro let odpovídající alespoň polovině pracovního času! Na velmi obtížné podmínky při přistávání doplatil hned z rána Radek Janovský srážkou se soupeřem a destrukcí křídla svého modelu. Robert Remeny (HUN), který létal bez pomocníka, podcenil časový odpočet a z jasně vítězného letu „vyrobil“ přelétáním pracovního času let škrtací. Před polednem doléhá sílící vítr i na pořadatele, kteří jsou nuceni zesílit kotvení všech svých stanů. Přesto v soutěžním poli neubývá bojovníků, kteří krouží a hledají termiku opravdu do poslední chvíle, než zastaveni protivětrem přistanou v oblasti předměstí Holíče. Překvapivě je pro všechny větším problémem donést z velké vzdálenosti model proti silnému větru než s ním v dáli bez poškození přistát. V posledních skupinách základní části soutěže sedá cca ½ pilotů již ve třetí minutě a v přibližně šesté minutě se chystá na přistání zbytek. Neklasifikovaný let vinou přistání ve vzdálenosti větší než 75 m si „nadělí“ i takoví piloti jako Luděk Novotný, Radek Malčík, Jarda Vostřel mladší, nebo Pavel Svoboda! Dvě nedělní kola byla pro celkové výsledky rozhodující. Pokud pilot v obtížných nedělních podmínkách zalétal alespoň jeden průměrný výsledek a ze soboty si přinesl dobrý základ, umožnil mu institut jednoho škrtacího letu postoupit do finále. Bohužel tyto podmínky například nesplnil v sobotu skvěle létající Primoš Rižner. Do čtrnáctičlenného finále se z prvého místa kvalifikoval Thomasz Frak (POL), následovaný piloty: Luděk Novotný, Luboš Pospíšil jun., Ferdinand Kalivoda (všichni CZE), Štravs Gergič jun. (SLO), Marek Tomáš (CZE), Marko Lemut (SLO), Jan Ivančík (SVK), Radek Malčík, Jirka Ducháň (oba CZE), Bohuš Majerčík (SVK), Honza Vácha (CZE), Jaro Koštan (SVK) a Wojciech Byrski (POL). Volba startovišť pro finálové lety jednoznačně ukázala, že levá strana letiště (= vzdálenější startoviště) jsou v panujících podmínkách výhodnější.

V prvém finálovém kole nejprve Jaro Koštan omylem zapnul motor těsně před vyhlášením pracovního času. Naštěstí model ještě nevypustil. Chyba ho tak stála „pouhých“ 100 trestných bodů, a trochu času na odpojení a znovu zapojení pohonné baterie. Zatímco všichni odstartovali vlevo k Holíči, Jaro to vzal doprava nad les k Hodonínu. Honza Ivančík a Marek Tomáš přistáli bez bodů na konci letiště a pouze pět finalistů vydrželo do konce patnáctiminutového pracovního času. Nejmenší výšku z nich, a tedy 1000 bodů za vítězství si odnesl Jirka Ducháň.

Na druhé finálové kolo se skoro uklidnil vítr. Změna však nepřinesla lepší letové podmínky. I když jsou startovní výšky poměrně vysoké (vítěz letěl až do 189 m!), 7 pilotů přistálo v dáli s 0 za let a pouze 2 piloti vydrželi ve vzduchu do konce pracovního času – 1000 bodů za vítězství zaslouženě bral Bohuš Majerčík. Důležité však bylo umístění slovinského juniora Štravse Gergiče, který skončil druhý s minimálním bodovým odstupem. S průběžným skórem se tak stal před třetím finálovým letem favoritem na vítězství. Nutné je však říct, že v průběhu finále mohli piloti své výkony pouze odhadovat a tento přesný propočet neměli na ploše k dispozici.

Třetí finálové kolo bylo provázeno dešťovým mrakem, který se naštěstí přesouval okolo letiště. V nedalekých Kopčanech však pršelo a k nám se pouze opakovaně donesl zvuk hromu. Za této situace všichni společně vystartovali vlevo a hlídali se navzájem. Dlouhých 15 minut, jeden termický komín, unášený větrem nad Holíč a různé výšky modelů v něm. Komentáře z lavičky diváků: „Nejprve nakup v Lidlu a pak se stav ve Skalici!“. Pouze deset pilotů mělo tak dobré oči, že vydrželo kroužit až do konce pracovního času, a především se bezpečně vrátit zpět. Vítězství v tomto kole pro sebe vybojoval Wojciech Byrski. Protože však rozdíly v dosažených časech, bodech za přistání a startovní výšce byly minimální, bylo důležité, že druhý v tomto kole skončil Tomasz Frak, čtvrtý Štravs Gergič a devátý Bohuš Majerčík.

Finálová matematika byla neúprosná – netřeba vyhrát v každém kole, stačí „jen“ nezaostat moc za vítězem:)

Vítězem Eurotour F5J City Cup Holíč 2019 se stal slovinský junior Štravs Gergič, druhá příčka připadla Bohuši Majerčíkovi ze Slovenska, na třetí místo dosáhl Tomasz Frak z Polska a „bramborová“ medaile zůstala na Jirku Ducháně z Česka. Kromě poháru města Holíče a ceny trofeje Eurotour obdržel vítěz i hlavní cenu, věnovanou firmou Jaro Müller composites, s.r.o. – model Mini Ellipse! Detailní výsledky a fotografie na www.modelariholic.sk, video ze závodu: https://youtu.be/Omb9nDor2cc.

• Předchozí
• Další