SAMBA Cup 2023 – Eurotour, Worldcup F5J

Nejprestižnější soutěž elektroletů kategorie F5J v České republice měla v kalendáři letos rezervovaný termín 26.-28. 5. 2023. Soutěže se zúčastnilo 120 soutěžících z 15 krajin celého světa. Největší zastoupení měli domácí modeláři, ale kromě sousedů z Rakouska, Německa, Polska a Slovenska na soutěž dorazily početné evropské výpravy z Itálie, Švýcarska, Nizozemska, Francie, Norska, Švédska, Turecka a Ukrajiny. Seznam soutěžících však doplňovala jména i z tak vzdálených lokalit jako USA, nebo Brazílie… Vzhledem k tomuto rozsahu měla soutěž, vypsaná v základní části na 9 kol po 8 skupinách na 15 startovištích, začátek již v pátek 26. 5. krátce po obědě. Soutěž se konala ve vyzkoušené lokalitě motokrosového areálu Horní Újezd – Cikov.

Do příprav a organizace soutěže se zapojily kompletní rodiny sourozenců Vlasty a Jardy Vostřelových a Jany Štěrbové z firmy SAMBA model. Organizátoři již ve středu instalovali v prostorách kempu rozsáhlé ozvučení a především doplnili vybavení kempu o rozlehlý stan se stoly, sedačkami a především domácím bistrem. Ve stanu našli útočiště nejen soutěžící při stravování a večerním posezení, ale i výpočetní středisko, ve kterém se o zpracování výsledků starala již tradičně celá rodina Lžíčařů. V kempu se sociálním zařízením s teplou vodou a přípojkami elektrické energie našla většina soutěžních výprav útočiště již ve čtvrtek. Hodně soutěžících, především ze vzdálenějších lokalit, totiž spojilo své hobby s rodinnou dovolenou.

V pátek probíhala od rána prezence a aklimatizace spojená s tréninkem. Bezpečnostní koridor na východě začínal u pořadatelskému stanu a kempu účastníků, za kterým se rozkládal motokrosový areál. Přistávací body byly připraveny v jižní polorovině koridoru, startovalo se na sever, ve směru nad poměrně hluboké údolí říčky Desné. Velmi brzy vykrystalizovala taktika co nejkratšího startu v předepsaném směru, následovaná co nejrychlejším přeletem přes kemp nad motokrosový areál, a zde hledání termiky. Plochy přímo v okolí letiště byly porostlé nízkou travní vegetací, ve vzdálenějších oblastech na jihovýchodě se však rozkládaly lány žlutavé vzrostlé řepky…

Už před jedenáctou hodinou přijeli všichni časoměřiči a pod vedením Jardy Vostřela absolvovali podrobné proškolení. Soutěž v 11.30 hod. začala nejprve neformálně obědem. Ve 12.30 hod. byl SAMBA cup zahájen úvodním brífinkem, na kterém byla určena JURY a shrnuty důležité technické parametry soutěže: model musí alespoň 3 s po startu letět v přímém směru, bezpečnostní restart motoru je povolen a jeho využití je penalizováno pouze nulovým hodnocením daného letu (ne „trvalou“ nulou pro celou soutěž). Směr přistání byl určen jako volný a vstup do koridoru byl umožněn již od 8. minuty pracovního času předchozí skupiny. Brífink byl ukončen společnou fotografií všech soutěžících. Jako startér jsem ihned poté ze svého vyvýšeného stanoviště na traktorové vlečce bez odkladu spustil program GideScore, spolupracující s velkými světelnými hodinami, a vyhlásil přípravný čas pro prvou skupinu prvého kola. Velkým pomocníkem mi byla funkce programu GliderScore – automatické čtení jmen soutěžících. Jména českých a slovenských soutěžících namluvil Jarda Vostřel, jména zahraničních pak četla „Ms. Google Translator“. Od rána sice panovalo slunečné počasí, ale těsně před zahájením soutěžních letů se celé nebe zatáhlo mraky a začal foukat poměrně studený vítr.

Do prvých soutěžních letů se vrhli všichni nízkými starty. Že nalézt termiku za daných podmínek nebude jednoduché signalizoval hned ve 4. minutě Jaroslaw Grzesica restartem motoru. Hned dva další piloti ho s restartem postupně následovali, dva další piloti se nedokázali proti větru vrátit a přistát do vzdálenosti 75 m od přistávacího bodu. Nejhůře z prvých matadorů však dopadl Vlado Rúčka, který svůj model po nedobrovolném přistání u lesa za motokrosovým areálem totálně rozbil. Hned ve druhé skupině dolétali do konce pracovního času pouze 4 piloti. I v dalších skupinách se piloti se svými modely nedokázali opakovaně proti větru z malých výšek vrátit. V permanenci tedy byl laserový dálkoměr, kterým jsme bez potřeby „procházky“ měřili vzdálenost místa přistání modelu od přistávacího bodu. Piloti, kterým se podařilo přistát v řepkových polích, byli rádi za navigaci pomocí dronu od organizátorů. I když byly z modelu zřetelně vidět ocasní plochy, byli piloti po vstupu do žluté džungle zcela ztraceni a správný směr svého postupu dokázali udržovat pouze tím, že viděli dron vznášet se ve vzduchu nad svým modelem. „Účet“ za prvé kolo byl 34 nulou hodnocených letů! V průběhu celého pátečního odpoledne panovalo chladné počasí a bunda byla dobrým kamarádem. Když však občas vylezlo slunce zpoza mraků, ihned ji bylo nutné svléci a navíc zkontrolovat, zda máte nos a krk dobře natřený opalovacím krémem. Soutěž měla bezproblémový průběh, proto se podařilo do večera odlétat 3 kompletní kola!

Večerní posezení v kempu však již vyžadovalo teplé oblečení a noc ve stanech, či karavanech dobrý spací pytel. Sobotní ráno nás přivítalo modrou oblohou bez mráčku a téměř bezvětřím. Pro soutěžní starty soutěžící použili nejlehčí modely (1000-1200 g) ze své výbavy. I s těmito modely však bylo při nízkých startech nalezení termiky obtížné. Teprve v polovině 4. kola šlo zaznamenat prvé společné přistání většiny soutěžících ke konci pracovního času. Stejně tak však na konci kola došlo na skupinu, ve které byli do 5 minut všechny modely na zemi, a pouze ti šťastnější v blízkosti svého přistávacího bodu! Před obědem začal zesilovat vítr a i když svítilo sluníčko, bylo pocitově chladno. Pro soutěžní lety již byly používány modely běžné hmotnosti (do 1500 g). Na začátku 5. kola předvedl Tomasz Frak start do výšky pouhých 28 m nad motokrosový areál. Celá skupina ho následovala a snad 5 minut se všechny modely pokoušely kroužit na stejném místě, nesrazit se a vystoupat do potřebné výšky. Výzva nízkého startu byla přijata i v dalších skupinách. Tommaso Bebi startoval ještě níž a hledal termiku nad motokrosovým areálem až doletěl cca v 5 m výšky k lesu, kde přistál. Ti z jeho soupeřů, kteří však nad motokrosový areál doletěli ve větší výšce, s jistotou vystoupali s modely do „stratosféry“. Vzhledem k panujícímu počasí (chladný vzduch, pálivé slunce) se začal tvořit opar a modely ve větších výškách a větších vzdálenostech byly špatně viditelné. Oblasti výskytu termiky byly přesně ohraničené a nebyly rozsáhlé. Na konci 5. kola tak například 14 modelů po společném startu kroužilo v jediném stoupavém proudu, který modely unášel do oparu nad řepková pole. Už za těchto situací docházelo ke kontaktům modelů v letu. Petr Němec se vrátil s naseknutou směrovkou, Jarda Vostřel junior se vrátil se zásekem na křidélku… Ve všech těchto případech však piloti o srážce ani nevěděli, pokračovali v letu a o poškození svého modelu se dověděli až po přistání. Bylo proto s podivem, že daň za srážku při skupinovém letu si soutěžící vybrali až v odpoledním čase. Nejprve se v polovině 7. kola srazili Jan Vácha a Juraj Adámek. Čtenáři znalí pravidel v této chvíli již ví, že to pro startéra znamená kritický moment. Aby nemusela být losována náhradní skupina, jejíž organizace vždy výrazně prodlouží čas soutěže, je nutné pro každý opravný let nalézt ve startovním rozpisu volnou pozici. Sotva jsem oba piloty na volné pozice úspěšně přiřadil, srazili se Peter Jurkovič junior a Dominik Prestele. Štěstím bylo, že Dominik pokračoval v letu, a pouze Peter požádal o opravu. I pro Petera se podařilo ještě nalézt volnou pozici, jenže to už bylo v bezprostředně navazující závěrečné skupině kola. Peter navíc musel ještě rychle opravit zásek na náběžné hraně svého modelu Prestige 2PK. I zde pomohli, jako výrobci tohoto modelu, pořadatelé. Jarda Vostřel rychle přinesl opravný D-BOX, který se na náběžnou hranu křídla nasune a zajistí izolepou. Matadorům v kategoriích RC větroňů určitě v tuto chvíli ukápne slza při vzpomínce na materiál vystřižený z hliníkových plechovek od piva, kterým se tato situace ještě nedávno řešila. Sedmé kolo tak bylo pouze s malým zdržením zachráněno. Nastupující večer byl sice stále slunečný, ale vzduch se již od zapadajícího slunce nestačil dostatečně ohřát. V závěrečných skupinách dne tak nebyla nouze o situace, kdy většina modelů přistála do 7 minut. Sobotní lety jsme skončili podle plánu krátce po 19.00 hod. v polovině 8. kola základní části soutěže.

Začátek sobotního večera byl zasvěcen tombole. Výčet cen, který do soutěže darovali sponzoři, byl předlouhý. O každém přírůstku informovali pořadatelé na komunitním webu stoupak.cz: elektromotory, regulátory, výškoměry, uhlíkové vrtule a kužele, serva, komplety pro IDS montáž, LiPol baterie, nabíječe, testery, RC soupravy a přijímače, laminovací materiály, ochranné přepravní obaly na modely, RC házedlo Maat 1 a především pak hlavní cena – F5J model Prestige 2PK! K zakoupení lístků do tomboly přistoupili někteří soutěžící s precizností hráčského systému (kombinace čísla a barvy). Slavnostního losování a předávání cen se pak účastnili s dlouhými seznamy, ze kterých postupně odškrtávali dílčí úspěchy v očekávání losování ceny první…

I když byl sobotní společný večer v pořadatelském stanu hodně dlouhý, předvedl bývalý trenér kategorie F5J Tomáš Hrubý, jak má správný závodník začít den. Již v 7.00 hod. si na nejvzdálenějším startovišti natáhl gumicuk a aniž by kohokoliv rušil zvuky motorového letu pilně testoval, jak to v neděli bude s termikou s větroněm. K ránu se totiž výrazně oteplilo a nebe bylo zcela bez mráčku. Zatímco jsem celou sobotu strávil v dlouhých kalhotách, neděle byla od rána ve znamení kraťasů a triček. Již od 8.45 hod. byla většina soutěžících po snídani a tréninkově ve vzduchu, všichni časoměřiči byli na svých místech a časomíra vyzkoušena, takže jsme od 9.00 hod. pokračovali lety 5. skupiny 8. kola v soutěži. Protože nebe bylo bez mraků a vítr se občas stáčel, nedávalo počasí moc nápovědy, kde termiku najít. Běžnou situací ranních skupin bylo to, že 5 pilotů přistálo do tří minut a zbylých 10 pak urputně kroužilo pospolu v různých výškách v jediné termice široko daleko. V závěrečné skupině 8. kola našel Radek Malčík přímo nad plochou termickou bublinu a „sezval“ tak všechny soupeře do jediného místa, kde to nosilo. Celá skupina pak v jednu chvíli kroužila v jediném termickém komínu ve výškách od cca 50 do 200 m. Kdo začal nejníže, a kdo všechny bezpečně přestoupal, je už pouze řečnickou otázkou. Podobné situace mohli diváci shlédnout i v závěrečném 9. kole. Tomasz Frak opět startoval tak nízko přes pořadatelský stan směrem nad motokrosový areál, že si musel přeběhnout bokem, aby na svůj model přes kemp vůbec viděl. A když termiku ve výšce vzrostlejšího keře našel, začali ostatní kroužit s ním. Kromě taktiky nad motokrosovým areálem začala být především ze zadních startovacích bodů úspěšná varianta levého okruhu a přeletu na jižní stranu nad řepkové lány. Vzhledem k variabilním změnám směru větru využívalo hodně pilotů volný směr přistání a přiblížení k přistávacímu bodu přes koridor bylo poměrně časté. Ve 12.00 hod. se podařilo odlétat poslední skupinu 9. kola základní části soutěže a současně se zpracováním výsledků vyhlásit přestávku na oběd.

Do čtrnáctičlenného finále postoupil po famózním výsledku 7 x 1000 a 1 x 998 bodů (výsledky jednoho letu se škrtaly) Tomasz Frak (POL), následovaný Radkem Malčíkem (CZE), který sice vyhrál pouze ve třech skupinách, ale v žádné další kriticky neztrácel. Na třetím místě postupoval Marko Gala (SVK), následovaný soutěžícími: Oleksandr Chekh (UKR), Jiří Duchaň (CZE), Gerhard Noessing (AUS), Luděk Novotný (CZE), Oleksandr Petrenko (UKR), Dominik Prestele (GER), Martin Rajšner (CZE), Juraj Adámek (SVK) a Víťa Štěrba, Radek Novotný a Jirka Rajšner (všichni CZE). Piloti zahájili své finálové lety na startovištích podle svého pořadí v základní části soutěže a pro další lety se vždy posunuli o 5 pozice dále.

V prvém finálovém kole na 15 minut Radek s Tomaszem po povinných 3 s přímého letu otočili své modely vpravo nad motokrosový areál. Ostatní zamířili letem přes hlavu nad řepková pole. V obou lokalitách nalezli všichni bezpečně termiku a do 5 minut vystoupali do „stratosféry“. Zbývajících 10 minut letu pak byly pouze přelety přes celé nebe s čekáním na konec pracovního času. Protože všichni přistávali společně, byl výsledek určen startovací výškou. Prvé finálové kole vyhrál Dominik Prestele, který dokázal 15 minut nalétat ze 17 metrů. Všichni ostatní, až na nešťastníka Oleksandra Petrenka, kterému výškoměr nezaznamenal výšku, však měli na Dominika pouze minimální bodovou ztrátu.

Ve druhém finálovém kole se po startu rozprchli všichni soutěžící se svými modely do různých stran. Na pilu však příliš přitlačil Tomasz Frak a v nízkém letu nad motokrosovým areálem termiku nenalezl. Smůlu si vybral i Jirka Rajšner, kterému vypadlo táhlo výškovky a pouze se štěstím přistál s nepoškozeným modelem ihned po startu. Pro zbývajících 12 pilotů to po pěti minutách letu bylo opět „nudné“ čekání v dostatečné výšce na konec pracovního času. Druhé finálové kolo vyhrál Radek Malčík, ale protože kromě Jirky a Tomasze bylo přistání opět společné, byly i bodové ztráty ostatních opět minimální. Skóre bylo tedy stále pro 11 finalistů otevřené!

Kdyby to bylo technicky možné, vypouštěli by piloti do třetího finálového letu své modely vleže. Starty „ve výšce trávy“ byly společným znakem závěrečného finálového kola. Tomasz Frak to riskantně zkusil nad pořadatelským stanem a zapsal jen 55 bodů, Gerhard Noessing pak 0 bodů… Zbývajících 12 pilotů bezpečně nalezlo „svůj dobrý vzduch“ a společně přistálo na konec pracovního času. Rozhodovalo opět, z jaké výšky 15 minut naletěli. A protože se to Radkovi Malčíkovi v tomto letu podařilo z 13 m, zapsal ve finále po zásluze druhou tisícovku a SAMBA Cup vyhrál! Druhé místo obsadil nenápadně létající Marko Gala se strategií „nemusíš být vždy nejlepší, stačí neztrácet moc“. Na třetím místě se umístil průběžně výborně létající Dominik Prestele.

Samba Cup F5J 2023 je úspěšně za námi – kdo z čtenářů přijede na začátku srpna do České Třebové na MČR F5J?

Startér Vašek Jeništa

• Předchozí
• Další