MČR F5J 2022 - letiště aeroklubu Letka, Jehnědí

Vrcholná soutěž, svátek elektroletu i všemi piloty očekávané společné polétání uspořádali členové LMK Česká Třebová o víkendu 6.‑7. 8. 2022. Každá soutěž má momenty, na které se bude vzpomínat, a k těm důležitým na letošním mistrovství patřilo:

…poprvé soutěž proběhla bez aktivního zapojení dlouholetého předsedy LMK Česká Třebová Lojzíka Hrabáčka, který na nás už pouze dával pozor z modelářského nebe,

…snad poprvé vůbec MČR F5J proběhlo bez účasti kohokoliv z klanu Malčíků ve finále,

…určitě poprvé se nepodařilo výsledky soutěže, přes všechno nasazení celého týmu rodiny Lžičařových ve výpočetní středisku, spočítat pomocí programu SORG.

Letiště aeroklubu Letka Jehnědí není v modelářském světě neznámé. Kromě termických větroňů (F3J) a elektroletů (F5J) zde své soutěže pořádají už i příznivci kategorie F3G. Letos byl letový prostor na straně k obci Jehnědí omezen cca 2,5 m vysokým porostem kukuřice, který mírně omezoval možnosti startu. Ostatní benefity však zůstaly zachovány: blízký kemp s přípojkami elektřiny, klubovna se sociálním zařízením i hangár – nejen pro letadla, ale i pro posezení u skvěle na místě připravených jídel, nebo pro nástup, když se venku čerti žení.

Kempovat se začalo už v pátek za tropických teplot. Místní bazén tedy byl v plné permanenci. Ještě páteční počasí bylo optimisticky plné slunného léta. Sobotní ráno s deštěm a nízkou oblačností však tvrdě zasáhlo do organizace soutěže. Veškerá administrativa a registrace soutěžících se odehrála ve stanech pořadatelů a úvodní nástup proběhl v hangáru pod křídly skutečných letadel. Na mistrovství se zaregistrovalo 64 našich nejlepších pilotů. V nabitém kalendáři se s MČR F5J termínově „potkalo“ mistrovství světa v kategorii F3J, které se konalo na Slovensku. Z tohoto důvodu se tak domácí MČR F5J nezúčastnili například Jarda Vostřel, Luboš Pospíšil, nebo Martin Rajšner, který určitě nelitoval, protože si z Levic dovezl titul mistra světa!

Celé sobotní dopoledne probíhalo ve znamení opakovaného vzájemného se ujišťování, že déšť už přestává a nízká oblačnost je výše a výše. Jako startér soutěže jsem opakovaně posílal do vzduchu ochotné testovací piloty, aby start svého modelu po vlétnutí do nízké oblačnosti přerušili… S tímto výhledem jsme přijali strategické rozhodnutí: urychlit termín přestávky na oběd a mistrovství zahájit prvými lety až po obědě…

Ve 12.30 hod., kdy jsou na podobných akcích již v plném proudu lety druhého kola jsem vyhlásil přípravný čas pro prvou skupinu prvého kola. Za beztermického bezvětří a zatažené oblohy jsem poslal piloty do „vlhce lepivého“ vzduchu k prvým letům. Za uvedené situace použili všichni soutěžící ty nejlehčí modely, se snahou co nejméně do letu svých modelů zasahovat. Kuriozitou bylo, že všem pilotům prvé skupiny se sice podařilo vydržet s modely ve vzduchu až do konce pracovního času, ale hned třem se „podařilo“ pracovní čas přelétat a nezapsat tím body za přistání! Po celý průběh mistrovství byl určen směr startu k vesnici, proti vzrostlé kukuřici, a směr přistání od pole. Díky tomu nedocházelo ke křižování bezpečnostního koridoru při přistávání modelů. To umožnilo již v osmé minutě pracovního času vyhlásit přípravný čas následující skupině soutěžících.

Nikdo nedržel zkrátka, a bojovat o dobré výsledky se začalo ihned od prvých letů. Letové podmínky rozhodně nebyly jednoduché, termika nebyla silná a nalézt ji šlo pouze ve větších vzdálenostech. V problémech (přistání dále jak 75 m od bodu, nebo výrazně před uplynutím pracovního času) se ocitli i takoví piloti jako Vlasta Vostřel, Radek Malčík, nebo Milan Chalupník. K modelu Petra Malčíka startoval dokonce pátrací dron a nalezený model se sundával ze stromu na hraně vzdáleného lesa až pozdě večer. Nejvýraznější „zásek“ se však podařil v 7. skupině. Dvacet sekund po startu jeden z modelů se stále běžícím motorem zamířil v elegantním oblouku plynule k zemi. Všichni piloti však měli oči upřené k obloze a s plným soustředěním řídili svůj model. Teprve po velmi dlouhé odmlce se Franta Matula začal bezradně rozhlížet po okolí… Svůj model sice našel totálně rozbitý, ale v místech, kde žádné další škody naštěstí nenapáchal.

Ve 14.15 hod. jsme dokončili prvé kolo. Začalo svítit sluníčko (sundali jsme bundy), zvedl se mírný větřík (začala „fungovat“ termika) a hned bylo létání radostnější. Létání však za těchto podmínek znamená i společné kroužení v jednom stoupavém proudu, a tato situace generuje nechtěné srážky za letu. O tom, že i malé „ťuknutí“ modelů může mít fatální následky, se přesvědčil Petr Loutocký. Po srážce modelů, která vypadala bezvýznamně, takže ani jeden z aktérů nepožádal o opravu a oba modely pokračovaly v letu, došlo na Petrově modelu k další destrukci a model se zlomeným trupem se zřítil do předpolí tak daleko, že se na cestu za ním pilot raději vydal na čtyřkolce místního aeroklubu.

Těsně před 16.00 hod. začalo třetí kolo, jehož průběh se výrazně otiskl do organizace soutěže. Nejprve se za letu srazily modely Jany Štěrbové a René Novotného. Jana let dokončila, Reného větroň skončil po pádu daleko v polích a jeho pilot zažádal v souladu s pravidly o opravný let. Vzhledem ke skladbě skupin se tento opravný let podařilo umístit na uvolněnou pozici v poslední skupině kola. V předposlední skupině kola však došlo k další srážce modelů (Petr Nehera a Mirek Chlasták) a bylo nutné vylosovat opravnou skupinu. Organizačně šlo o běžnou situaci, která i s losováním náhradníků neznamenala žádné fatální nabourání časového harmonogramu. Z pohledu zpracování výsledků však program SORG, ve kterém byly výsledky průběžně vyhodnocovány, připravil obsluze výpočetního střediska horké chvíle a dlouhou noc na neděli. Při vší snaze celé obsluhy výpočetního střediska se nepodařilo odstranit zcela chybný výpočet bodů u některých soutěžících. I když se přistoupilo k vytvoření nové soutěže a velmi pracnému ručnímu zadání letových skupin a přepisu doposud zadaných výsledků, byly nově vypočtené výsledky opět chybné. Krizi se podařilo vyřešit až v neděli ráno, přepsáním soutěže, včetně rozlosování i všech dosavadních výsledků, do programu GliderScore. (editorská vsuvka za autora SORG AIR : celé to bylo způsobeno tím, že organizátoři nechali všem soutěžícím bez rozdílu počítat výsledek opravného letu, a nikoli LEPŠÍ výsledek, což mělo za následek výše zmíněný přepis.)

Sobotní večer už byl jako malovaný. Pod blankytně modrým nebem pomalu odcházelo sluníčko za obzor, mírný vítr umožňoval nalézt termiku na předpokládaných místech – létalo se na pohodu. Jen Jirka Duchaň si v této situaci spletl přepínače na svém vysílači a v jasné termice si místo změny letového režimu zapnul motor… Nula za restart motoru se mu ve výsledcích objevila obratem. Těsně po 19.00 hod. se podařilo dokončit lety třetího kola, což byl stav, ve který jsme po propršeném dopoledni vůbec nedoufali.

Nedělní ráno uvítalo všechny bezvětřím, poměrně chladným vzduchem, ale svítícím sluníčkem. Od rozbřesku se pilně létalo a trénovalo. V 9.00 hod. se všichni soutěžící dozvěděli správně spočítané výsledky za předchozí den a ke svému soutěžnímu letu vystartovala prvá skupina čtvrtého kola. Vzduch ještě nebyl prohřátý a termika se po ránu hledala těžko. Velmi efektně si s touto situací poradil Radek Malčík. Zkušeně využil situace, kdy 10 modelů při startu míjelo hranu kukuřice, přes kterou ještě nesměle přicházel prvý teplý vzduch. Radek ihned po 3 s předepsaného přímého motorového letu otočil svůj model v cca 5 m výšky, přeletěl si přes hlavu a počkal si na bublinku, kterou modely jeho soupeřů svým startem odřízly. Udržet se v cca 20 m nad zemí v takovéto malé bublince nebylo nic jednoduchého, ale Radek nám tímto všem ukázal krásu letu F5J modelu. Kolem 10.00 hod. se konečně vzduch dal trochu do pohybu a termické létání začalo být radostnější. Ne tak bohužel pro Víťu Štěrbu, který se při návratu na letiště s modelem pohyboval příliš blízko stromořadí bříz, lemujících přilehlé fotbalové hřiště. Model zlehka „posadil“ na vrchol nejvyššího stromu na hranici kempu. Sundávání modelu se bohužel neobešlo bez jeho poškození pádem na zem. Za následné nedobrovolné „přistání“ v kempu přibyla na Víťově kontě penalizace za narušení bezpečnostní zóny…

Šesté, závěrečné, kolo základní části soutěže jsme zahájili v 10.30 hod. Letové podmínky nebyly vůbec jednoduché. Hned v prvé skupině například pouze Radek Janovský dokázal nalétat plný pracovní čas a druhou skupinu vyhrál Jakub Lžičař, který nalétal pouhých 7 ½ minuty. 1000 bodů za vítězství šlo získat za vytrvalost, když byli ostatní nuceni využít bezpečností restart motoru, nebo přistáli dále jak 75 m od svého bodu. S blížícím se obědem a koncem základní části soutěže začal vítr sílit (modely se začaly dovažovat), ale termika začala „chodit“ pravidelně. Poslední skupiny základní části soutěže měly průběh oslavující krásu letu termických elektroletů: starty do malých výšek, kroužení v nalezené termice a společná přistání ke konci pracovního času.

Zpracování výsledků 6. kola, vyškrtnutí nejhoršího letu a zveřejnění jmen 12 finalistů proběhlo v průběhu přestávky na oběd. Sítem základní soutěže prošel z prvého místa Luděk Prokop (životní úspěch!), následovaný Honzou Váchou, Radkem Janovským, Luďkem Novotným, Petrem Slezákem, Tomášem Markem, Jakubem Lžičařem, Radimem Barčem, Martinem Velebou, Vlastou Vostřelem, Ondrou Matulou a Tomášem Brunerem. K třem finálovým letům na 15 minut nastoupili soutěžící na startovní body podle svého umístění v základní části. Po každém kole se pak posunuli o 4 body dále.

Při finálových letech bylo termiky dost, ale s větrem se rychle posouval. Udržet se v ní, zvláště po nízkém startu, vyžadovalo velké pilotní umění. Nejlépe tuto situaci zvládl Jakub Lžičař, který započal let nízkým startem do bublinky utržené při hromadném startu nad kukuřicí. Hodně se při svém letu musel snažit nad vzdáleným lesíkem Vlasta Vostřel, ale nepříznivé podmínky ustál a vylétal si druhé místo. Naopak, bezpečnostní restart motoru, nebo nulou klasifikovaný let po přistání v polích znamenaly úvodní handicap pro Luďka Novotného, Luďka Prokopa a Tomáše Marka.

Druhé finálové kolo bylo pro konečné výsledky rozhodující. Jakub Lžičař přistál již po několika minutách, Ondra Matula a Petr Slezák jej obratem následovali. Kromě Luďka Novotného, Vlasty Vostřela a Luďka Prokopa, kteří jako jediní vydrželi se svými modely ve vzduchu po celých 15 minut pracovního času , zapsali zbývající finalisté za své lety nulové hodnocení.

V třetím finálovém kole vydrželi se svými modely do konce pracovního času pouze Radim Barč a Luděk Novotný. Důležité však bylo, že ztráty Vlasty Vostřela a Jakuba Lžičaře nebyly tak velké, jako u zbytku startovního pole.

Finálovými lety nejlépe prošel (i když ani jedno finálové kolo nevyhrál) a mistrem ČR v kategorii F5J pro rok 2022 se stal Vlastimil Vostřel. Na druhém místě (i když jeho prvý finálový let byl hodnocen nulou) se umístil Luděk Novotný. Na třetí příčku pak v životním úspěchu vystoupal Jakub Lžičař.

Výsledky juniorské kategorie byly vyhlášeny na základě hodnocení získaného v základní části soutěže. Juniorským mistrem ČR v kategorii F5J se stal Jan Kulich, druhou příčku obsadil Víťa Štěrba (junior) a třetí místo paří Vojtovi Markovi.

Trenér kategorie F5J Tomáš Hrubý jako každý rok připravil cenu pro pilota, který dosáhne nejvyšší startovací výšky. Cenu Darth Vadera za 251 m si odnesl Karel Krenč.

Soutěžní vrchol mají naši piloti F5J za sebou. Krásy tichého letu termického větroně s elektropohonem však každého fandu této kategorie mohou provázet do konce roku (ano, i v zimě se létá!). Pokud Vás po přečtení těchto řádků alespoň trochu oslovila atmosféra F5J soutěží, přijďte se za námi podívat, nebo ještě lépe - společně si zalétat!

Mgr. Václav Jeništa, ředitel a startér soutěže

• Předchozí
• Další