Samba Cup F5J 2022

Kategorie: F5J Zveřejněno: úterý 28. červen 2022 6:27 Napsal Aleš Krátký

Pršelo, foukalo, zima byla…, ale celoevropská elita F5J si udělala na soutěži nedaleko Sebranic perfektní zábavu!

Na jedenáctý Samba Cup se pořadatelé a soutěžící (mnozí i s rodinami) sjeli do vyzkoušeného motokrosového areálu v Cikově u Horního Újezda. Pořadatelské duo bratrů Jardy a Vlasty Vostřelů ze Sambamodel vybudovalo ve spolupráci s obcí Sebranice rozsáhlé kryté zázemí v „hangárovém“ párty stanu. Sem se vešlo kromě bufetu, který měly v permanenci manželky obou hlavních organizátorů, i výpočetní středisko. O to se postarala stále se rozrůstající rodina Lžíčařova. A protože bylo potřeba zaopatřit i malé děti (když cestujete přes půl Evropy na soutěž, vezmete už s sebou do karavanu i celou rodinu), našla ve stanu útočiště i mezinárodní mateřská školka.

První změnou oproti loňsku bylo zkrácení prostoru kempu blíže k příjezdové cestě. Polovina účastníků tak kempovala na rozsáhlých loukách blíže k motokrosové trati. Druhou, a poměrně důležitou, změnou bylo rozšíření soutěže na třídenní. Rodinný tým Vostřelů „vyhlásil firemní dovolenou“ již ve čtvrtek. Každý, kdo měl volné ruce, se podílel na vybudování kempu, kam se již od čtvrtečního odpoledne sjížděli soutěžící. Zahájení Samba Cupu za milé přítomnosti paní starostky Sebranic (většina z nás ji už bere jako talisman soutěže) proběhlo již v pátek po obědě. Vzhledem k tomu, že na takovouto akci si většina pracujících stejně vybírala v pátek dovolenou, nebyl zásah do pracovního režimu účastníků příliš drastický. Zahájení soutěže v pátek přineslo větší časovou rezervu, zklidnilo průběh a velmi ulehčilo nedělní návraty domů.

Startovní listina čítala po poslední aktualizace 123 soutěžích a slavnostní výzdobu tvořily vlajky rekordních 13 zemí a symbolicky i válkou sužované Ukrajiny. Pravidelné zahraniční účastníky z blízkého okolí – Německa, Rakouska, Polska a Slovenska, letos doplnily výpravy i z více vzdálených destinací jako Řecko, Norsko, Francie, Švédsko… Nevzdálenější účastnickou vlajkou byla vlajka Brazilská. Na vysvětlenou: tento zahraniční účastník má příbuzné v Německu, a když už za nimi letěl do Evropy, nezanedbal své hobby a odskočil si do Česka na vyhlášenou soutěž! Létalo se na 16 startovišť. Při hledání časoměřičů pro obsluhu tolika bodů, pomohlo, že „juniorská divize“ rodin Vostřelových právě studuje na středních školách. Spolužáci si rádi přivydělali při neobvyklé brigádě na letišti.

Pro létání byl vytyčen bezpečnostní koridor a připravena místa pro přistávací body na jeho obou stranách. Vzhledem k ne příliš dobré orientaci větru vzhledem ke koridoru byl určen pouze směr startu, směr přistání byl volný. Protože to znamenalo možnost přistání i přes koridor, byl vyhlašován přípravný čas pro následující skupiny pouze do prostoru „readyboxu“ u stanoviště startéra a soutěžící nastupovali do koridoru až po přistání všech modelů. Toto bezpečnostní opatření se samozřejmě odrazilo v prodloužení časů trvání jednotlivých kol. Měření časů, kompletní hlasové informace pro soutěžící i vlastní vyhodnocení zajišťoval program GliderScore, spolupracující se světelnou tabulí ukazující čas. Aby bylo možné vizuálně kontrolovat tak rozsáhlý prostor, bylo stanoviště startéra i s celou časomírou umístěno na vlečce. Pro kontrolu přistání po pracovním čase měl startér ještě na vzdálenějším konci koridoru organizačního pomocníka.

Slibně zahájený prvý den přerušily po 15.00 hod. dešťové srážky. Po nedlouhé dešťové přestávce se však do večera dolétalo celé prvé kolo, soutěž byla přerušena, a den byl zakončen večeří. Poličská restaurace, zajišťující catering, se ukázala být další trefou do černého od pořadatelského týmu. I v plastových boxech chutnala všechna jídla na soutěži skvěle.

V sobotu rána bylo všem jasné, proč je pořadatelský stan v každém rohu pečlivě ukotven k osobnímu automobilu. Po nebi valící se nízká oblačnost, zpoza ní střídavě vykukující pálivé slunce a především velmi silný vítr předznamenaly charakter celého letového dne. I ti nejzkušenější piloti řešili zásadní otázku strategie letu. Vystartovat co nejdále proti větru, na západ od kempu, k lesíku nad strmým údolím říčky Desné? Zde byla predikce termiky nízká, ale jistota návratu s modelem letícím zpět po větru vysoká. Nebo zvolit variantu startu na východ, nad motokrosový areál, kde šla termika najít s vyšší pravděpodobností? Pak však bylo nutné počítat s návratem proti velmi silnému větru. Pro mnoho pilotů nebyl ani vysvobozením povolený restart motoru. V bateriích, těžce „ždímaných“ při získávání výšky proti silnému větru, mnohdy při restartu bývala energie pouze na jedno „poskočení“. Model sice získal potřebnou výšku, ale další cesta proti větru bez pomoci motoru byla časově i technicky velmi náročná. Úspěšný návrat nepoškozeného modelu, po restartu motoru za motokrosovým areálem, byl vždy hodnocen jako výhra „za tisíc bodů“!

Ne každý však měl takové štěstí, aby se s modelem dokázal v pořádku navrátit. Co chvíli vyráželi piloti a jejich pomocníci na dlouhé procházky. Do oblastí za lesem motokrosového areálu odjížděly automobily s hledacími týmy. vybavené drony… Prvým úlevou po nalezení modelu bylo, že model po pádu nezpůsobil žádnou závažnou škodu. I když karoserie některých automobilů na okraji kempu by mohly vyprávět, a na střechy některých domů bylo nutné vylézt po žebříku… Další letuschopnost takto nalezených modelů však byla bez generálních oprav nulová. Často je volba hmotnosti modelu, použitého pro let, střeženým tajemstvím pilota. V sobotu to bylo prosté: každý pilot použil ten nejtěžší/nejpevnější model, jaký měl (cca 1800 g), a s maximálním dovážením! Letová hmotnost modelů tak dosahovala hodnoty 2,5 kg.

V sobotu bylo díky větru velmi chladno. Jako startér jsem většinu dne strávil oblečený ve dvou bundách, a s kapucí na hlavě. Jakmile však mezi mraky vylezlo slunce, začalo nemilosrdně pálit. Kdo si v této situaci zapomenul obličej ošetřit opalovacím krémem, vzpomínal na víkend ještě celý týden, když si mazal spálený nos. Střídání teplot představovalo výrazně se měnící termické podmínky. Špičkoví piloti přistávali i v těchto podmínkách ke konci pracovního času. Pohled do výsledků jednotlivých skupin (www.gliderscore.com) však ukazuje, že častým pravidlem bylo „hop, nebo trop“. Polovina skupiny nalétala „plný“ čas, o pořadí pak rozhodla především výška startu. Druhá polovina buď přímo zapsala 0 bodů (přistání dále jak 75 m / bezpečnostní restart motoru), nebo s časy kolem 5 minut dosáhla pouze na „škrtací“ výsledek kolem 400 bodů. I díky tomuto rozložení přistával společně jen menší počet pilotů a ke srážkám modelů při přistání (a následnému na re-fly) docházelo minimálně. Pouze jedenkrát jsme museli nalosovat náhradní letovou skupinu. Se startovací výškou nikdo nelaboroval. Vyletět níže jak 150 m si dovolili pouze ti nejlepší v několika málo skupinách, kdy byla termika příznivá. Nižší startovací výšky pak byly vždy svázány s technickými problémy s pohonem… Naopak starty do výšek přes 250 m nebyly vzácné!

Sobotní letový den se ukázal být tím hlavním soutěžním prostorem. Do večera se podařilo odlétat 5 kompletních soutěžních kol a 3 skupiny kola šestého. S ohledem na předpověď počasí na neděli pak JURY přijala rozhodnutí: v neděli ráno dolétat kompletní 6 kolo, a ukončit po něm základní část soutěže. 6 kol umožní aplikovat 1 škrtací let do celkového vyhodnocení a do příchodu deště se stihnou odlétat 3 finálové lety.

Sobotní oficiální program zakončila po výborné večeři tombola, jejíž hlavní cenou byl tradičně kompletní F5J model z produkce Samba model – Prestige 2PK. Šťastný výherce to domů neměl daleko, model uvidíme létat na Slovensku. Sobotní neoficiální program se v pořadatelském stanu protáhl do noci. O to větším překvapením bylo nedělní ranní nebe plné modelů trénujících pilotů. Slunce svítilo na nebi bez mráčků, vítr nefoukal, ale teploměr ukazoval pouhých 6 °C!

Nedělní lety probíhaly v podmínkách, které byly naprostým protikladem sobotě – skoro bezvětří, slunečno, výrazně ohraničené stoupavé proudy. Pravé F5J počasí, ve kterém každý létá s radostí. Tedy pouze za předpokladu, že nepřezkoumal dosavadní výsledky, a nezjistil: „…když svoji skupinu vyhraji, Andremu to přitom „naložím“ aspoň o 400 bodů a Christoph zapíše nulu, pak (v kombinaci asi s pěti dalšími okolnostmi) snad postoupím do finále.“ Prvým krokem algoritmu byla startovací výška do 50 m, druhým nalétat z této výšky 9:59 min. Někteří tento čas nalétali i ze 17 m, jiným termika „utekla“ a s ní i vyhlídka na finále.

Do čtrnáctičlenného finále na 15 minut se po základní části kvalifikovali: Martin Rajšner (CZE), Ján Littva (SVK), Jiří Duchaň, Pavel Höfer, Vítězslav Štěrba, Tomáš Bruner (všichni CZE), Nicolas Chansard (FRA), Peter Zweers (NED), Bohuslav Majerčík (SVK), Jan Vách (CZE), Dominik Prestele (GER), Tomasz Frak (POL), Jo Grini (NOR) a Martin Schweikl (GER). Umístění na startovní body odpovídalo pořadí pilota po základní části soutěže. Po každém finálovém kole se piloti posunuli na startovištích o 6 pozic.

V 10.45 hod. začaly společně se startem prvého finálového kola i drobné náznaky deště. Všichni, kromě Pavla Höfra, který začal tříminutovou strategickou přestávkou, ihned vystartovali přes kemp nad motokrosový areál. Nejníže to zkusil Martin Schweikl (54 m), ale termika mu „utekla“ a přistál již v deváté minutě. Pouze 5 pilotů termiku „udrželo“ a dokázalo nalétat plný čas. Druhou nejnižší startovací výškou (59 m) pak prvé finálové kolo vyhrál Dominik Prestele. Nešťastníkem tohoto kola se stal Jo Grini, který se musel zachraňovat restartem motoru a zapsal 0 bodů.

Těsně před druhým finálovým letem již náznaky deště přešly do deště regulérního. Díky aplikacím jako je meteoradar však šlo předpovídat, že do 10 minut se srážky přes letiště přeženou. Piloty, modely, techniku i časoměřiče jsme schovali do stanu a podle předpovědi jsme v 11.20 hod. mohli odstartovat druhý finálový let. V tomto letu se piloti rozdělili do dvou skupin: motokrosový areál za kempem (vyzkoušená jistota předchozích letů) a rozsáhlé pole po levé straně areálu. Po pěti minutách letu však byli společně všichni daleko od přistávacích bodů a nebezpečně nízko nad zemí… Přesto pouze dva finalisté plný čas nenalétali. Zbylých 12 modelů hromadným přistáním v patnácté minutě oslavilo krásu termického létání s F5J modely.

Třetí finálový let byl zlomový. Pouze Jan Vácha, Martin Rajšner, Bohuslav Majerčík, Tomasz Frak a Tomáš Bruner dokázali nalétat plný čas. Naopak, 3 finalisté přistáli dále jak 75 m od přistávacího bodu a obdrželi 0 bodů. Protože Jo Grini a Peter Zweers se za letu srazili, letěla se opravná skupina. V jejím průběhu již nebe tolik příznivé nebylo, a nejdéle ve vzduchu vydržel Jirka Duchaň – a to necelých 10 minut. Ve třetím finálového letu jsou z důvodů re-fly uděleny dvě hodnocení 1000 bodů.

Finálovým sítem nejlépe prošel Jan Vácha (CZE – Cobra / Prestige 2PK), který pouze v prvém letu ztratil 61 bodů a druhé dva lety vyhrál. Na druhém místě se umístil Bohuslav Majerčík (SVK – Eternity). Třetí místo obsadil Ján Littva (SVK – Prestige 2PK).

Dokonáno jest…

Samba Cup F5J 2022 je úspěšně za námi, MČR F5J v Jehnědí před námi!

 

Zobrazeno: 377

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Weby přátel

hawk

dnz

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám