10. Samba Cup – F5J Eurotour, World cup

Kategorie: F5J Zveřejněno: neděle 3. říjen 2021 17:28 Napsal Aleš Krátký

Letošní pohled do kalendáře soutěží F5J nebyl povzbudivý. Uspořádat soutěž vyžadovalo od organizátorů dobrou předvídavost především s ohledem na poněkud nekonzistentně vyhlašovaná protiepidemická opatření. Sázka na začátek září však hlavním organizátorům Jardovi a Vlastovi Vostřelovým z rodinné firmy Samba model vyšla na 100 %! Desátý ročník mezinárodního Samba Cupu nemohl být lepším vyvrcholením soutěžní sezóny F5J. Už jen pohled na skladbu účastníků, kdy cestu na soutěž do země v srdci Evropy zvolila nejen klasická skupina blízkých sousedů (Slováci, Němci, Rakušané, Poláci), ale i modeláři z krajů vzdálenějších (Norsko, Řecko, Izrael, Nizozemsko, či Ukrajina…), poskytl jasné poselství nejen o chuti všech „ticholeteckých bláznů“ si společně zalétat, ale také o vysoké pořadatelské kvalitě soutěže. Přihlášení piloti dobře věděli, že podmínky kempu, stravy, organizace soutěže i vlastní prostor pro létání jsou natolik kvalitní, že se jim i dlouhá cesta Evropou do malebného kraje nedaleko od vesničky Sebranice vyplatí. Lokalitou pro soutěž byl opět zvolen motokrosový areál, jehož technické zázemí (WC, sprchy, voda, elektrické přípojky) pomohlo vybudovat pohodlný kemp pro všechny účastníky. Prostorný pořadatelský stan, který svou výměrou odpovídá hangáru pro uskladnění malé letky ultralightů, poskytl nejen zázemí pro nonstop občerstvení (které bylo v permanenci manželek obou hlavních organizátorů), ale i pro výpočetní středisko (to měly na starost ženy rodiny Lžičařů), společné stravování, večerní tombolu i noční posezení.

Na víkend 11. – 12. září se v Sambě připravovali všichni se strategickým předstihem. Již samotná elektronická registrace soutěžících totiž ihned po spuštění avizovala přes 100 zájemců, kterým bylo nutné přizpůsobit nejen rozsah startoviště (létalo se na 17 bodů!), tím pádem také i počty časoměřičů, vyvýšené stanoviště pro startéra a časomíru (opět svoji roli výborně zahrála klasická vlečka na brambory v „hi-tech veteran“ úpravě), ale i například prostor pro parkování a kempování (při zachování dopravní obslužnosti areálu).

Etapu budování a závěrečné přípravy kempu v pátek jsem letos bohužel nemohl prožít, na místo jsem s ostatními časoměřiči dorazil až v sobotu o půl osmé ráno. Nebe již připomínalo letecký den a registrace soutěžících byla v plném proudu. Početné skupině časoměřičů předával Jarda Vostřel instrukce a já si mohl vyzkoušet novou „hračku“ – laserový dálkoměr pro snadnější a přesnější určení vzdálenosti modelu od přistávacího bodu při přistání v polích. Začínal slunečný víkend s teplotami na tričko s krátkým rukávem. Na brífinku v 8.30 hod. jsme nejprve vzpomenuli na kamarády, o které nás připravila kovidová doba, a soutěžící vyslechli všechny podstatné informace k organizaci letů, včetně té, že pro tuto soutěž je povolen restart motoru za účelem záchrany modelu (samozřejmě, že s nulovým hodnocením za let) a po startu je povinností letět minimálně 3 s v přímém směru. Milým příspěvkem brífinku bylo vystoupení paní starostky Sebranic, kterou všichni na Samba Cupu berou již jako dlouholetý talisman soutěže.

Ihned po ukončení brífinku jsem bez dalšího otálení spustil „plechovou hubu“ programu GliderScore (pro startéra je opravdu úlevou nechat předčítat jména zahraničních soutěžících asistivní čtečkou, mým jazykolamem bylo například jméno řeckého závodníka Ntanavarase) a za mírného větru jsem ještě do chladného vzduchu poslal prvé soutěžící. Směr startu byl určen „do polí“, směr přistání byl vyhlášen jako volný ze směru od kachní farmy. Jako prvý, ze startoviště číslo jedna, vypustil svůj model k letu Dominik Prestele – význam této symboliky však objasnily až finálové lety. Hned v prvých skupinách se ukázalo, že ani povolený restart motoru nemusí vždy k záchraně modelu pomoci. Petrovi Šnyrychovi, který zalétal svůj zbrusu nový Prestige 2PK v pátek před soutěží, přistál neřízený model daleko ve vesnici (totální havárie), Tomáš Hrubý se rozhodl přeměřit hmotnost svého modelu a svůj let předčasně ukončil na plošině objektu zemědělské váhy, Milan Morava přistál v kempu… V průběhu dne postupně zesiloval vítr a původně vybrané modely „lehouš do klidu“ byly postupně vyměněny za univerzální modely o letové hmotnosti cca 1600 g. V poslední skupině prvého kola došlo ke srážce dvou pilotů při společném kroužení v termice. Michael Kress přistál se štěstím s bateriemi visícími z trupu, Tobias Schua dopadl hůře – model bez ucha a se zlomeným trupem. Karambol v poslední skupině kola je vždy „černou můrou“ pro pořadatele – piloty opakující let již není možné zařadit na volná startoviště zbývajících skupin a je nutné vylosovat celou náhradní skupinu (= prodloužení kola o cca ½ hodiny proti původnímu plánu).

Druhé kolo jsme zahájili před půl dvanáctou, vítr se mezitím zklidnil a na obloze se objevily tolik žádané termické mraky. Hned po odlétání třetí skupiny byla vyhlášena přestávka na oběd (výborné knedlo-vepřo-zelo). V průběhu přestávky se otočil vítr, na což však byl startovací koridor připravený a časoměřiči pouze přenesli přistávací body na druhou stranu, a já jsem vyhlásil nový směr startu. Většina soutěžících v této situaci praktikovala strategii start nad kachní farmu, zatáčka vpravo nad kemp, přelet až nad motokrosový areál a zde (daleko po větru!) hledání termiky. Návraty proti větru nebyly v této situaci nic lehkého a záchranné zapnutí motoru bylo časté. Důsledky nového pravidla o možnosti restartu nebyly mezi přihlížejícími ještě plně zažité. Mnohdy tak bylo slyšet nejprve obdivné vydechnutí „Koukejte, jak krásnou bublinu trefil.“, aby bylo po chvíli zklamaně nahrazeno komentářem „To byl motor!“. Stejně tak přineslo toto pravidlo i nepříjemné situace, kdy pilot navyklý na to, že výškoměr Altis druhé spuštění motoru nedovolí, při manipulaci s vysílačem po přistání nechtěně „brnkl“ do ovladače motoru… Mechanický odpor většinou nedovolil roztočit sklopenou vrtuli na zemi ležícího modelu a ke škodám v podobě utržených vrtulových listů, destrukci trupů, nebo převodovky nedošlo, ale nula za jinak perfektní let byla na světě! O půl druhé již bylo počasí natolik termické, že průlety nad kempem byly po startu už opravdu nízké, protože dobrou bublinu bylo možné nad motokrosovým areálem najít i v malé výšce. Jedno takové kroužení přineslo srážku s cizím modelem pro A. Baglatzise, který opakování stihl v závěrečné skupině druhého kola. Ta se naopak stala osudnou pro F. Bělaře, který svůj model pohřbil po pádu u lesa za závodištěm… S postupujícím odpolednem přibylo mraků, a když se za ně slunce schovalo, začala být zima. Ukázkou pilotního mistrovství byl v tomto čase let R. Malčíka, který ukončil motorový let cca 5 m nad kempem. Bohužel, bublina, do které vlétl, byla „pouze trochu lepší nulka“, ale i ta stačila na strojově opatrné odkroužení celého letu ve výšce, ve které se již ostatní piloti chystali na přistání! Pomalu chladnoucí vzduch sobotního odpoledne přesně vytyčoval stoupavé proudy, a protože se v nich rozhodla vždy kroužit většina skupiny, nedaly další kolize na sebe dlouho čekat. Svůj re-fly si tak po srážce neplánovaně navíc odlétali T. Marek, Z. Malčík, P. Jurkovič, J. Štěrbová, O. Petrenko…

V 18.15 hod. se již slunce klonilo k západu a vysílalo své paprsky rovnoběžně se startovním koridorem. Byla to velmi nepříjemná situace pro startéra při sledování předčasných startů a pozdních přistání. Vzhledem k tomu, že ve třetí a ve čtvrté skupině pátého kola, které jsem jako závěrečné skupiny dne poslal do vzduchu, došlo ke srážkám, bylo třeba obratem na nedělní ráno naplánovat opravné lety pro M. Fujeru, C. Römera, Š. Téra a T. Rymwida. Večeře přinesla uklidnění pro všechny. Svíravý pocit napětí však obratem dopadl na všechny přítomné, protože na večeři plynule navazovala slavnostní tombola. Jarda a Vlasta Vostřelovi začali s postupným losováním cen. Co byla platná jinak žádaná serva, epoxidy, elektromotory, RC soupravy a jiný materiál, když hlavní cenou byl Perstige 2PK! Každý svíral své losy a hypnotizoval osudí až do poslední chvíle – nejlépe to zvládl Jakub Lžíčař a šťastně si odnesl další posilu do své letky. Zákulisní šeptanda však donesla tvrzení o tom, že los byl jeho maminky, obsluhující počítač na zpracování výsledků, na kteroužto činnost od příštího ročníku rezignuje, protože bude sama létat!

Sobotní posezení se sice protáhlo do dvou hodin do rána, ale od 8.00 hod. již opět všichni létají, trénují a zkoušejí modely po opravách. Hned ráno padlo vzhledem k nepříznivé předpovědi počasí na odpoledne strategické rozhodnutí odlétat místo plánovaných 7 kol pouze 6, a soutěž s jistotou ukončit řádnými finálovými lety. Všechny závodníky čekalo zcela zatažené nebe, „hustý“ vlhký vzduch a absolutní bezvětří. Startuje se na jistotu (zaznamenal jsem i výšku 270 m!) směrem nad vesnici a zde se hledá vzduch, který aspoň nebude tolik klesat. I v těchto podmínkách však dokážou piloti létat do plného pracovního času – a někdy i déle (M. Fujera, který letěl opravný let, přistál po pracovním čase a ještě nestihl doletět k bodu).

Od nedělního rána začalo být před vlečkou s pracovištěm startéra výrazně živo. Na bočnicích vlečky byly průběžně vyvěšované výsledky, a i když si mohli piloti prostřednictvím QR kódu načíst aktuální výsledky v elektronické podobě, byl rozbor šancí na umístění ve finále přeci jen před nástěnkou lepší. V 10.00 hod. sice stále nefoukalo, ale konečně začalo být teplo tak, že šlo sundat bundy. V šestém kole se přestalo taktizovat. Kdo se chtěl dostat do finále, potřeboval dobrý výsledek a neměl co ztratit, ten startoval nízko a letěl daleko… Bohužel, ani vydřený let s perfektním rozpočtem na přistání nepomohl P. Malčíkovi, když se modelem při dokluzu na bod trefil do vlastní nohy. T. Frak bojoval podobným způsobem, mistrně využil převýšení letiště a klouzal s modelem podél plochy ve směru „z kopce“ (převýšení bylo do 5 m na 200 m délky) a vytrvale dokázal přes 6 minut hledat termiku, která však nepřišla.

Čas po ukončení závěrečné skupiny 6. kola jsme dokázali využít současně na oběd a zpracování výsledků základní části soutěže. Do čtrnáctičlenného finále postoupili ze základní části tito piloti: D. Prestele, R. Malčík, J. Duchaň, T. Frak, L. Pospíšil, M. Kress, A. Ziegler, J. Grini, V. Štěrba, B. Majerčík, E. Manheim, J. Vogelsang, Š. Tér a P. Zweers. Ve 12.30 hod. již oblohu pokrývaly těžké mraky a nebezpečí zrušení finále z důvodů bouřky cítili mezi občasnými kapkami deště všichni.Organizace startů vycházela z rozdělení startovacích bodů podle pořadí ze základní části soutěže a s posunem o 6 míst po ukončení každého kola.

Při startu prvého finálového kola na 15 minut letěli všichni dopředu, do prostoru volného pole vlevo od startovacího koridoru. Prvý, kdo se dostal do problémů, byl E. Manheim, který přistál již v 5. minutě. O chvíli později vzdává boj o termiku T. Frak daleko po větru nad motokrosovým závodištěm. Na přistávací bod se mu vrátit již nepodařilo. Svůj boj do konce pracovního času nedovedl do úspěšného konce ani J. Grini, který přistál ve dvanácté minutě. Přistání všech zbylých modelů klasicky proběhlo v rozmezí 7 sekund a o vítězi prvého finálového letu tak rozhodla startovací výška – tu měl nejmenší V. Štěrba (78 m). V těsném závěsu za ním (startovací výška o 2 m vyšší) se umístil D. Prestele a P. Zweers (startovací výška o 5 m vyšší).

Sotva jsem v 12.55 odstartoval druhé finálové kolo, hrozně zahřmělo. Blesky však nebylo vidět a celá oblačnost obcházela náš kemp zleva i zprava a pouze nad motokrosovým areálem dále po větru bylo vidět déšť. Všichni sice vystartovali vlevo od koridoru, ale polovina soutěžících zamířila dopředu proti větru nad pole, druhá část naopak po větru, nad motokrosový areál – směrem k dešti. Nejprve předčasně přistál v 5. minutě J. Grini, v 10. minutě pak Š. Tér a M. Kress nedoletěl k přistávacímu bodu. Všichni ostatní piloti v tomto kole přistáli v rozmezí pouhých 2 s. V tomto kole zvítězil s nejmenší startovací výškou (58 m) P. Zweers, další dva soutěžící v pořadí „přitlačili s výškou na pilu“ při startu více. S 86 m obsadil druhé místo D. Prestele, ještě o 1 metr výše pak letěl a třetí místo obsadil J. Duchaň.

V 13.15 hod. jsme naposledy posunuli soutěžící na nová startovací místa. Z mraků vysvitlo slunce a mírný vítr změnil o 180° směr. Všichni v této situaci vystartovali vpravo nad kachní farmu a letěli po větru nad přerostlou školku vánočních stromků, které stojí nad příkrým údolím blízké vesnice. R. Malčík dokázal nad touto hranou v malé výšce nad stromy stabilně „svahovat“, nikdy se mu však nepodařilo utrhnout se s termickou bublinou, a když se přiblížil konec pracovního času, musel se vydat na zpáteční cestu z nedostatečné výšky. K přistávacímu bodu nedoletěl, ale za svůj výkon si vysloužil potlesk na otevřené scéně. Stejně jako Radek nedoletěl Š. Tér a M. Kress. Když pak P. Zweers, J. Vogelsang, J. Grini a A. Ziegler přistáli před koncem pracovního času, bylo do rozdaných karet již dost dobře vidět. Třetí finálové kolo vyhrál D. Prestele, druhou příčku obsadil L. Pospíšil a třetí pozici obsadil V. Štěrba.

Výroční desátý Samba Cup vyhrál Dominik Prestele (GER), druhé místo obsadil „firemní“ pilot Samba model Víťa Štěrba, na třetím místě se umístil Jirka Duchaň a bramborovou medaili získal Luboš Pospíšil (všichni CZE).

I když za takto velkým a úspěšným podnikem stojí především osobní nasazení všech pracovníků a rodinných příslušníků firmy Samba model, nebylo by možné takovouto akci uspořádat bez pomoci sponzorů. Za pomoc děkují pořadatelé především těmto subjektům: SMČR, obec Sebranice, SAMBA model, JETI model, MKS servo-tech, Florian Schambeck, Flight Comp, Aerobtec, RC Gliders, AXI, KST, Hořejší model, GRM, T9 HobbySport, FlightTech, JR Propo, GM propellers, Export Group, F5JPRO a CNMODELS.

Mgr. Václav Jeništa

startér

 

Zobrazeno: 644

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Weby přátel

hawk

dnz

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám