Mistrovství ČR elektrovětroňů kategorie F5J

Mistrovství uspořádal LMK Česká Třebová o víkendu 7. – 8. srpna 2021 v modeláři oblíbené destinaci Sázava u Lanškrouna. Letové podmínky jsou zde výborné, stejně jako zázemí pro kempování – jen nesmí moc pršet. Travnatá louka kempu je totiž ochrannou bariérou přiléhajícího fotbalového stadionu před zaplavením vodu z přívalových dešťů. Bohužel před mistrovstvím pršelo celkem vydatně a noční srážky v průběhu soutěže situaci ještě dále „vylepšily“. Letový koridor i přistávací body byly sice suché, ale některá místa kempu připomínala rýžová pole (gumáky opravdu nutné) a s odtažením uvízlých karavanů (i s traktorovou sekačkou předsedy klubu Lojzy Hrabáčka) někdy prostě pomohly silnější tažné stroje…

O „nažhavenosti“ všech účastníků svědčilo například i to, že již v pátek kolem třetí odpoledne, byla většina zakempována na místě a nebe nad Sázavou připomínalo modelářský letecký den. I o důstojnou „výzdobu“ kempu bylo postaráno poté, co Jirka Duchaň neodhadl vzdálenost topolů za cestou, a jemně umístil svého Prestige ve výšce 20 m do větví stromu jako poutač.

Mistrovství se zúčastnilo 67 pilotů, kteří byli rozlosováni do 7 skupin. Startovní koridor měl vyznačeno 10 přistávacích bodů, plně obsluhovaných časoměřiči. Rytmus pracovního času jsem jako startér řídil pomocí automatických hodin s akustickým signálem a výsledky soutěžních letů zpracovávalo výpočetní středisko rodiny Lžičařových, kombinované s mateřskou školkou (= příkladný základ nové generace pilotů) pomocí programu SORG. Mistrovství nemohlo být z důvodu „nízkého počtu účastníků vhodného věku“ bohužel vyhlášeno pro kategorii juniorů (= tady máme co zlepšovat).

V sobotu ráno se naplno rozjela administrace soutěže, v 9.00 hod. jsme za zvuků státní hymny zahájili mistrovství společným nástupem. Vzpomenuli jsme na Standu „péráka“ Perkoviče a Mirka Kotulu, kteří nás již mohli sledovat pouze z modelářského nebe. Časový harmonogram soutěže počítal se sedmi kvalifikačními koly (nejhorší kolo škrtací) a 3 finálovými koly pro 14 nejlepších pilotů. Vzhledem k předpovědi počasí (velmi nejistá neděle) bylo cílem odlétat co největší část soutěže v sobotu – s koncem letů v 19.15 hod. Všechny účastníky mistrovství ihned na počátku motivoval trenér Tomáš Hrubý, který do soutěže věnoval ručně vyrobenou (3D tisk) „Gagarinovu plaketu“ pro pilota s největší dosaženou startovací výškou. Do JURY, která dohlížela nad regulérností soutěže, byli jmenováni: L. Hrabáček, T. Hrubý, V. Vostřel a náhradník Z. Malčík.

Po vyhlášení přípravného času jsem v 9.30 hod. poslal do vzduchu prvých deset pilotů. Všichni startovali nízkým letem proti větru k lesu, vydrželi nově předepsané 3 s ve stanoveném směru startu a pak již následoval rychlý obrat o 180 stupňů a let po větru nad vesnici. V prvém kole hodně favoritů přistávalo již i v třetí minutě pracovního času. Od rána vál mírný vítr, bohužel jeho směr se často měnil. Tato situace standardně vede k vyhlášení nového směru startu a přistání. S tím je však spojené přenášení přistávacích bodů na druhou stranu koridoru a vždy pozdržení průběhu soutěže. Na základě stanoviska s JURY jsem v této situaci vyhlásil volný směr přistání. Scénář startu směrem na vesnici a přistání na body, ležící od koridoru směrem k lesu, ve volném směru, nás pak provázel po většinu soutěže.

Hned v prvém kole se podařilo Pavlu Karabinošovi a Ladislavu Jiráskovi do sebe při kroužení v termice nad vzrostlou kukuřicí narazit. Výsledek kolize byl pro Pavla fatální – sice se mu model po delší době podařilo nalézt, ale zlomené křídlo jediného modelu mu znemožnilo pokračovat v soutěži. Opravný let Ládi se podařilo umístit do volné pozice v sedmé skupině. Nebylo tedy nutné pozdržet průběh soutěže vylosováním opravné skupiny a v 11.00 hod. jsme zahájili druhé kolo. Hned v druhé skupině si Štěpán Tér omylem vypnul motor pár metrů nad kukuřicí - přesto dokázal v nalezené termické bublině kroužit, nastoupat potřebnou výšku – a po přistání „skoro na konec“ pracovního času, přímo na bod, stejně přijít rozdílem 0,79 b. o vítězství! Hádanka pro fanoušky kategorie F5J: Kdo Štěpána i v takovéto situaci porazil? I v tomto kole se podařil lehký „ťukanec“ s modely při přistávání dvěma Petrům - Němcovi a Semerákovi. Opravné lety se opět podařilo umístit do volných pozic, a tak jediným, zato pro všechny příjemným, přerušením soutěže, byla přestávka na oběd.

Třetí kolo jsme zahájili před půl druhou, sluníčko se již začalo občas schovávat za mraky, vítr mírně zesílil a termika začala mít charakter běžného letního odpoledne – pod mrakem šlo vykroužit „až do stratosféry“. Zatímco si někteří užívali pokojné „vyhlídkové lety“, Jakub Lžičař bojoval opakovaně nad plochou o každý metr výšky a v průběhu pracovního času se postupně „zuby nehty“ držel snad v pěti, šesti bublinách, které mu poskytly pár metrů výšky a vzápětí se rozpadly. Pro Pavla Kovaříka, letícího na vedlejším startovišti zase byla vykroužená termika tak opojná, že zapomněl na včasný sestup a v jinak takticky dokonale zvládnutém letu přistál až po pracovním čase…

Dramatický byl začátek čtvrtého kola v cca 15.00 hod. V čase přistání prvé skupiny se přímo nad kempem utrhla mohutná termika. Silný větrný poryv sice neudělal prakticky žádné problémy letícím pilotům, ale řádně „přerovnal“ mnoho na start připravených strojů v depech. Bohužel si z tohoto „mlýnku na laminát“ některé převrácené, nebo ze stojanů shozené modely odnesly šrámy, které bylo třeba opravit. S koncem čtvrtého kola měla i termika své výpadky. Nejprve Vlasta Vostřel kroužil nad stodolou u vesnice a po marném čekání na jakýkoliv termický závan přistál na stromě. Ještě že vysokozdvižná plošina, kterou operativně v pátek dovezl Jakub Lžičař pro záchranu modelu Jirky Duchaně, byla stále připravena k akci v kempu. Ostatní se také „sesypali z nebe jako hrušky“, ale dokázali bezpečně přistát – Martin Vohralík například v čase 3:40 min. Jaký byl jeho údiv, když zjistil, že se startovní výškou 113 m a přistáním za 35 bodů bere za tento let tisícovku!

S přibývající odpolednem se utišoval vítr, slunce se klonilo k obzoru, mraky začaly porývat oblohu a termiky začalo ubývat. Kdo nechtěl riskovat, startoval vysoko a letěl co nejdále k lesu. Na sklonku dne mohli pozorní diváci uzřít Tomáše Hrubého v pro něj netypickém pohybu – v rychlém běhu. Radkovi Malčíkovi před startem vyhořel v modelu regulátor a Tomáš jako jeho pomocník mu běžel do depa pro model náhradní… stihl to! Letový den jsem ukončil startem páté skupiny šestého kola v 19.15 hod. se současným svoláním všech ostatních na večeři. Radost z výborného guláše kazila logistická chyba dodavatele, který nedovezl příbory… Situaci zachránili opět Lžičařovi, kteří výpadek lžic nahradili dřevěnými jednorázovkami z firemních zásob.

Noc ze soboty na neděli nebyla jednoduchá. Krátká průtrž mračen opět spolehlivě naplnila sotva trochu vyschlou travnatou plochu a větrné poryvy si pohrály s nedostatečně ukotvenými stany (stan startéra ani 8 kolíků neudrželo na původním místě…). V neděli ráno bylo zataženo, občas však z mraků vykouklo slunce a poměrně ostrými paprsky se ihned začalo opírat o zem. Startovali jsme s vyhlídkou dešťových přeháněk a rychle se snažili odlétat poslední dvě skupiny 6. kola. Mikiny a trička se rychle střídala, ale přes všechnu nepříznivou ranní situaci se hrozba deště začala postupně vzdalovat za okolní kopce. V 9.30 hod. jsme již plni optimismu zahájili sedmé kolo. Hned v jeho prvé skupině se při přistání srazili Kamil Kičmer a Vlasta Vostřel, ale vzhledem k dosavadním výsledků v soutěži se oba vzdali práva na opakování letu. Většinová strategie neděleních letů je start nad vesnici, po otočce o 180 stupňů let po větru nad loukou až k lesu a zde v dostatečné startovní výšce hledání termiky. Po desáté hodině konečně vylezlo slunce trvale a při cestě za termikou nad les začali někteří soutěžící s vidinou ohřátého vzduchu „šidit“ výšku. Ne vždy však teplé sluneční paprsky termiku ve správný čas a na potřebném místě vytvořily. Pak někteří soutěžící zjistili, že od pohledu jednolitě se k lesu zvedající pole má několik hřbetů, za kterými dokáže nízko letící model zmizet.

Sedmé kolo jsme dolétali za stále se lepšícího počasí. Dobrou náladu před finále nám mírně zkazila technika – HDMI kabel od počítače k velkoplošné obrazovce s výsledky začal stávkovat. Pravděpodobnou příčinou byla všudypřítomná voda, která se dostala do jeho kontaktů. Výsledky se tak museli „po staru“ tisknou a vystavit ke kontrole v papírové podobě na stole. Díky dobrému časovému plánu se podařilo spojit zveřejnění výsledků základní části s obědem, a tak jsem již v poledne mohl pozvat 14 finalistů, aby si podle svého pořadí v základní části vybrali startovní body pro finálové lety.

K finálovým letům na 15 minut se po započtení 6 nejlepších výsledků základní skupiny kvalifikovalo těchto 14 pilotů (v pořadí od nejlepšího): R. Malčík, J. Duchaň, J. Vostřel, L. Pospíšil, V. Štěrba, J. Rajšner, P. Heinrich, J. Vostřel jun., Š. Tér, T. Winkler, M. Chalupník, P. Malčík, J. Leiner a V. Beran. Piloty čekala modrá slunečná obloha a prohřátý vzduch, který sliboval, že to „bude nosit“.

Prvý finálový let započal jako vystoupení synchronizované skupiny – 14 modelů vystartovalo, po 3 s letu se otočilo o 180°, v cca 3 m přeletělo koridor a ve výšce vzrostlé kukuřice začalo v motorovém letu nad polem s jetelem kroužit. Petr Heinrich se při tom lehce ťukl s Radkem Malčíkem. Petr ihned přistál a zažádal o opravu, Radek kroužil dále a let dokončil. Tato situace znamenal pro všechny, kromě Petra, druhý opravný let se započítáním lepšího výsledku. V opravném letu riskovali nízkou startovní výškou všichni – tedy kromě Petra Heinricha, se kterým do konce pracovního času vydrželo ve vzduchu pouze 5 modelů. Vzhledem k těmto okolnostem jsou ve výsledcích prvého finálového kola dvě tisícovky (Jirka Duchaň a Petr Malčík) a bodový rozdíl mezi nejúspěšnějším a nejhorším pilotem v prvém „dvojkole“ je pouze 50 bodů. V druhém (řádném) finálovém kole (tedy již celkem v třetím letu) nebyla termika nakloněna P. Heinrichovi a M. Chalupníkovi, kteří „dokroužili“ krátce po startu, V. Štěrba a P. Malčík pak ze stejných příčin přistáli daleko v polích. Hrdinným bojovníkem kola se stal Věnek Beran, který se již vracel od lesa a s modelem nízko nad zemí (ale s dostatečnou rychlostí) kopíroval sklon mírného svahu k přistávacímu bodu. Před přistáním se zkusil otočit do přicházející bublinky, pak ještě jednou a ještě jednou… a když získal výšku 15 metrů nad zemí, věděl, že už to nevzdá a let dotáhl do konce! Druhé finálové kolo přineslo zásadní rozuzlení, tisíc bodů pro Radka Malčíka, ale také zásadní „zásek“ pro J. Lainera, J. Rajšnera, M. Chalupníka, P. Heinricha, P. Malčíka a V. Štěrbu. V posledním finálovém kole se všichni pohlídali – ihned po startu začalo 14 modelů společně kroužit v jediném silném termickém proudu. Ve společné spirále stoupaly všechny modely různou rychlostí vzhůru – dva modely se sice srazily, ale dotyk to byl pouze lehký, a oba piloti pokračovali v letu bez žádosti o opravu. Synchronní přistání na konec pracovního času všech modelů bylo ozdobnou tečkou mistrovství.

Vzhledem k tomu, že rozdíly ve třetím kole opět byly mezi nejlepším a nejhorším pilotem menší než 50 bodů, byla klíčovou informace, že 1000 bodů za třetí finále bral Radek Malčík, který se tak zaslouženě stal mistrem ČR v kategorii F5J pro rok 2021! Na druhou příčku vystoupal naprosto vyrovnanými výsledky, dle svých slov „naprosto spokojený“ Luboš Pospíšil a třetí místo obsadil výborně létající Jirka Duchaň. Gratulujeme! Optikou modelů vypadaly stupně vítězů: Prestige 2PK, ENJOY 4, Prestige 2PK.

Kromě „hlavní kategorie“ bylo v rámci mistrovství vyhlášeno pořadí pilotů nad 65 let. Na třetím místě jsem velmi rád předal cenu Zdeňkovi Vojkůvkovi, který se mezi nás vrátil po zdravotních komplikacích ve skvělé formě. Druhé místo obsadil skvěle létající Ferda Kalivoda, kterému finále uteklo o jediné místo. Největším překvapením pak pro mě bylo prvé místo Jirky Rajšnera – výborné letové časy šlo v jeho případě očekávat, nikoli však už jeho zařazení do této kategorie. Cenu trenéra – Gagarinovu plaketu – získal za poctivých 286 m startovací výšky Láďa Jirásko.

Vyhlášení výsledků, slavnostní dekorování vítězů a ukončení soutěže se podařilo v neděli realizovat v brzkém odpoledni, takže na návrat k domovům měli i vzdálení účastníci dostatek času. To vše se podařilo díky disciplinovanosti a fair-play přístupu všech soutěžících, úmorné práce všech časoměřičů, který ještě jednou děkuji. Stejně tak děkuji za precizní výkon výpočetního střediska, které překonalo nejeden technický problém, včetně neplánovaného odpojení elektropřípojky v okamžiku tisku finálových výsledků.

PS: „Mistrovství s jistotou pro každého soutěžícího je mistrovství s plošinou od firmy EPIMO!“

Vašek Jeništa, ředitel a startér soutěže

Video z MČR F5J: https://youtu.be/-J1gWOhzlMU

• Předchozí
• Další