F5J InterTour Hořice 25.5.2013

Většinu reportáží ze soutěží začínám hodnocením počasí, ani nyní to nebude jinak. Předpovědi nás různě strašily, ale nakonec počasí odpovídalo tomu, co ukazovaly páteční prognózy meteorologických serverů. Ráno bylo zataženo, postupně kolem poledne dokonce chvílemi vykukovalo slunce, aby se na závěr soutěže obloha opět kompletně zatáhla. Déšť zahrozil jen několika kapkami a západní vítr se udržoval v celkem přijatelných mezích kolem 5 m/s, výjimečné silnější poryvy nepřesáhly povolenou hranici.

Počet přihlášených se na poslední chvíli dostal na mnou vysněnou dvacítku. Soutěž byla vyhlášena jako součást mezinárodního seriálu F5J InterTour, ovšem letos nás žádný zahraniční návštěvník nepoctil svojí účastí. Kromě již známých tváří se objevily dva zástupci z větroňářského centra v České Třebové, což je příslibem pro další „nákazu“ mezi zatím bezmotorovými větroňáři...

Soutěž začala podle plánu, technika i vše okolo fungovalo celkem bez problémů, včetně tradiční kantýny s klobásami, guláškem a dalšími pochutinami. Již zmiňované počasí ovšem nějakému termickému létání příliš nepřálo, snaha byla letět někam ke 200 metrům a potom „padat“ co nejpomaleji. Desetiminutových letů nebylo mnoho, časy se nejčastěji pohybovaly mezi čtyřmi a šesti minutami. Přitom, jak se všichni snažili vydundat maximální čas, nezbývalo často už dost výšky na rozpočet na přistání a měřící páska pak byla příliš krátká.

Zlomilo se to až se začátkem čtvrtého kola, vykukující sluníčko vzduch trochu rozpohybovalo i ve vertikálním směru a začalo to být hodně zajímavé, zatímco nebyl problém přistát za tři minuty, jiní naopak nadělovali desetiminutovými maximy. Přišly i dva starty kdy celá skupina shazovala z velké výšky na pracovní čas, ale to z celkem patnácti soutěžních letů skutečně není mnoho.

Pořadí postupujících do sedmičlenného finále bylo následující, na čele nováček v F5J Pavel Svoboda, následován kompletní trojicí Malčíků, za nimi Milan Chalupník, Luboš Vaňura a Jirka Veselovský. První finálový let měl jednoznačný průběh, zatimco šestice finalistů postupně přistávala mezi třetí a šestou minutou, Luboš Vaňura odletěl jako jediný se stoupákem na jižní stranu letiště a tam celkem bezpečně vydržel až do konce pracovního času. Náskok se v té chvíli zdál být nedostižný. Ovšem v druhém finále se stal nadělujícím Radek Malčík, který vydržel ve vzduchu téměř devět minut, zatímco ostatní přistávali někde mezi čtvrtou a pátou minutou. V této chvíli se ukázalo, že vzhledem k odpočtu bodů za výšku, v F5J se bodové výsledky přelévají trochu jinak, než by to odpovídalo pouze poměru naletěných časů. Radkovi Malčíkovi tedy nakonec v součtu připadlo těsné vítězství, Luboš Vaňura obsadil druhé místo a na pomyslných stupních vítězů je doplnil stabilně létající Milan Chalupník.

O napínavost finále se ještě nechtěně postaral právě Luboš, kterému po druhém letu čtečka výškoměru (Multilog) nechtěla zobrazit startovní výšku. Trochu jsme se zapotili, neboť tuto situaci, která může celkem běžně nastat, současná pravidla nijak neřeší?? Naštěstí se nám za pomoci Tomáše podařilo vydolovat záznam z výškoměru prostřednictvím počítače a situace byla zachráněna.

Poznámka k tomuto – upravený návrh pravidel pro rok 2014 již mezi důvody pro anulování letu uvádí tento odstavec: 5.5.11.7 e) AMRT nezobrazuje hodnotu startovní výšky (v originále: the AMRT records no Start Height data).

Ještě na závěr se zmíním o modelech použitých v soutěži. Tentokrát všichni létali s „velkými“, neobjevil se žádný stroj z RCEK nebo 100“. Nejčastěji (4x) byl zastoupen Valentův Ray X, dále 3x Pike Perfect, 2x Stork, 2x Cirrus, dále už po jednom exempláři Pike Perfection, Aspire, Evo XL, Shock, Enjoy 1, Enjoy 3, NYX, EOS (od Rudy Vybírala) a modifikovaná Supra Mirka Kotuly.

Umístění na třetím a čtvrtém místě ukazuje, že i s poměrně levným „dřevěným“ modelem se dá v takových složitých podmínkách kvalitně zalétat.

Těším se na další soutěž, bohužel pro mne to bude asi až na konci prázdnin v Havlíčkově Brodě.

výsledky ZDE

Fotografie ZDE

Petr Dušek

• Předchozí
• Další