RCEV - Dino #1. To jsme si krásně zalétali.

Tak máme za sebou první RCEV dle předběžných oficiálních pravidel u nás na Moravě a Slezsku. Původní soutěž měla probíhat v neděli 11.5.2014, ale protože předpověď počasí byla opravdu škaredá, rozhodli jsme se na poslední chvíli akci posunout o jeden den dopředu. Obvolali jsme všechny účasníky, poslali emaily, napsali, kde mohli a čekalo se jen na ráno. Ranní budíček jménem Tereza (moje dcera) mne budí již ve 4 ráno, asi abych byl pořádně vzhůru a připraven :) Popoháněn ranní mrzutostí se šinu k oknu a držejíc v ruce mobil s počasím očekávám krásnou oblohu a sucho. Otočím žaluzie a co nevidím... Obloha je pod hnusným mrakem a děsně prší. Ověřuji tak ještě jednou situaci na mobilu a opět porovnávám s realitou. Mno nějak to sice nepasuje, ale co už. Maximálně se vyspím na letišti v autě, pokecáme, dáme pizzu, rozlosujeme poháry a pojedeme domů.

Šinu si to tedy o půl sedmé k letišti, což mám asi 15 minut od domova a co nevidím, nad letištěm končí ony zlověstné mraky a ukazuje se krásná modrá obloha. HURÁ, bude pěkně a můj telefón nelže. Pomalu, ale jistě budujeme HQ centrálu, kabely, hodiny a jiné věci. Sjíždějí se první soutěžící (paradoxně první dojeli ti, co to maji nejdále a naopak :)) a okolo deváté jsme všichni opalování jarním sluncem připraveni na nástupu. Slovem všichni myslím teď bohužel jen 12 soutěžících, neboť přesunem soutěže jsme se dostali do kolize s RCEO klubu Ikarus-Ostrava, jejichž členové dali samozřejmně přednost vlastní akci. Nevím jestli to bylo dobře nebo špatně, ale my co jsme lítali na Dinu jsme si to dozajista náramně užívali. Počasí takřka dokonalé pro termické létání. Ovečky cestovaly po obloze jedná za druhou, slunce pálilo, termika termikovala, no zkrátka idylka. Co se týká technologických novinek, tak defacto soutěžili polanecké ZENy, proti Dino-Malča Daidalům různých verzí, stáří, stavu opotřebení a lajdáctví, ale především to bylo o pilotech. A tak to má být! Tedy, to si říkáte, než vidíte výsledkovku. Kolegové z Dina, bohužel musíme říct, že jsme nakonec dostali na prdel, co? Ale popořadě. Protože nás bylo tak málo, probojovat se mezi samými zvučnými jmény do finále nebyl rozhodně jednoduchý úkol. Ono co jméno, to eso, a čekat vyloženě na cizí chyby dnes prostě nešlo. K vidění byly opravdu zajímavé momenty, opakování, záchrany modelu na motoru, cesty klubu českých turistů do nedaleké škarpy, ale taky opravdu pěkného kroužení, záchran z výšky, že bych tak vysoko i botou vyhodil (pozn. editora PK: já tedy hážu botou docela vysoko, ale jako ilustrace snad stačí, že jsem v jednom kole Petru Malčíkovi coby časoměřič a našeptávač při něčem, co vypadalo jako přiblížení na přistání diktoval, kde má bod, na což on reagoval slovy - "Hele, bublina..." a přistával teprve o tři minuty později.... a takových momentů tam bylo víc).

Odpoledne byla pauza na pizzu, výsledky po každém kole, všechno odsejpalo jako po drátkách a najednou to bylo za náma. Do finále se protlačily všechny tři týmy v pořadí :

• Radek Malčík (Malčateam)
• Slezák Petr (Polanka)
• Kurečka Ivo (Polanka)
• Malčík Petr (Malčateam)
• Krátký Aleš (Dino)

Letěly se dvě finále, a tak bylo první kolo takové rozletové. A to doslova :) Všichni se rozletěli kam mohli a bylo. O sedm minut později a další opakovačce jsme už jen koukali na záda dvěma Malčíkům, jak si pohodově bez opakování létají až do 12-13 minuty. Takže první dvě místa byly víceméně jasné už teď :)

Začíná druhé finále. Každý volí taktiku jakou potřebuje, já třeba výšku na jistotu a doufám, že alespoň dva spadnou předemnou (ano, mluvím o Polance :) ) Ale ti klucí ušatí se tam drží jako klíšťata. Nakonec první odpadává Petr Slezák a opakovačkou si vůbec nepomohl. Následován opakovači dalšími. Opět jediný, kdo neopakoval, byl Radek Malčík, jenž naprosto majestátně přistál jako jediný v 15 minutě. Tím sklidil nejen náš obdiv (neboť to byla opravdu pěkná demonstrace síly jeho prstů), ale také první místo a děsně krásný pohár :) Gratulace. Druhé místo obsadil jeho věčný rival a bratr v jedné osobě, Petr Malčík, a třetí si vybojoval pěkným výkonem Ivo Kurečka. Aleš Krátký odnesl opět bramboru a pěkné páté místo "zbylo" pro Petra Slezáka.

Rozdali jsme poháry, pobalili věci a jelo se domů. Cestou se v některých autech slavilo, v některých přemýšleno a v některých se nadávalo na vlastní blbost. :) Jo a abych nezapoměl, překonal jsem výškový rekord a udělal ve finále 269 metrů.

Tož na další soutěži se potkáme, doufám, ve větším počtu, za to s menším počtem vlastních chyb a lepším pořadím pro všechny ;)

Dobrá akce ! 

Aleš Krátký

Diskuse ZDE

Fotky Malčatým

Výsledky ZDE

• Předchozí
• Další