RCEV Hořice - první oficiální

Devatenáctý dubnový den roku 2014 nastala velká chvíle a odstartovala první oficiální soutěž v kategorii RCEV. Více než roční práce mnoha lidí dostala maximálně možnou reálnou podobu, kterou umocnilo celkem 21 soutěžících. Bohužel, co bylo lehce proti této ukázce, a do jisté míry i "repre akci" v této kategorii, bylo počasí. Za svou soutěžní "kariéru" jsem už létal v ledasčem. Létal jsem v ukrutných vedrech, že se potil i pot samotný, létal jsem v takovém bezvětří, že se na anemometru dělaly pavučiny, létal jsem i v takovém dešti, že se místy zdálo, že prší i zespodu, a dokonce jsem létal i v takové mlze, že jsem byl rád, že vidím kniply na vysílačce.... ale v TOMHLE, to jsem ještě nelítal. Říká se, a Jarek Nohavica o tom dokonce i zpívá, že my tam ze severo-východu jsme zvyklí na tvrdé podmínky, o to nic, tudíž jsme vyrazili optimisticky naladěni a olovem vybaveni... Předpověď sice hrozila, ale pořád to bylo pod deset, nějakých 7-8 metrů. Navíc víme, že k předpovědi se obvykle přičítají +2 dny aby to pasovalo :) Pravda, trošku mne zarazilo, když jsem večer před odjezdem volal J. Veselovskému a on mi hlásil, že na ploše prší celý den jako blázen. Oponoval jsem mu, že MOJE předpověď tvrdí něco zcela jiného a aktuálně jim tam svítí ještě slunce na blankytně modré obloze :) To byly neklamné známky toho, že je asi "něco špatně". Ale v dobré víře, že se počasí umoudří, a taky v souladu s tradicí první akce svého druhu, vyrazila početná Moravsko-Slezská skupina na bitvu do Hořic. Sešlo se nás nakonec celkem 21 a to ze všech koutů modelářské republiky. Říkal jsem si hned po výjezdu, jak to bude super, že počasí je nádherné, svítí slunce, nefouká, bude to super ukázka, jak se má létat.

Vyrazili jsme někdy okolo půl šesté a cestovní rychlostí zcela odpovidající povolené (mrk) jsme dorazili na místo před osmou. Na zemi rosa (déšť to přece být dle mé předpovědi nemohl být), slunce nad obzorem, žádný mráček. To bude termiky říkám si. Letadla letí na tréningové lety, trimuje se, vyhánějí se pavouci z motorů, ometá se prach z křídel a chytají se první bublinky. Fouká tak 1-2 m/s (a to ještě opačným směrem než říkala předpověď) a s bublinami se krásně cestuje a skáče z jedne do druhé. To bude demonstrace RCEV jako kráva!  

Je nástup, určí se "žiří", řekne se jen letmo, jak to celé vlastně funguje (pravidla jsme všichni pilně studovali doma přes zimu, že?), jsme rozlosování po sedmi startovištích na 3 skupinky a jde se na to. Prví kolo a půl to jde, žádné drama, každý zkouší, co to vlastně obáší, ještě se ladí na ploše nastavení výškoměru (99% "problémů" bylo v Altisem V3, což je již starší kousek), ale jinak to odsejpá. A v tom se to stalo. Vítr naprosto ustal, ozvalo se mrtvolné ticho, větrné pytle visely jako kravské ohony a ...

A z ničeho nic se ty barevně pruhované látkové roury začaly rovnat do horizontální polohy, tentokráte již ve směru, jenž byl v souladu s meteorologickými mapami. Netrvalo dlouho a fučel příjmený svěží vítr rychlostí cca 8m/s, což už je docela dost na ty naše drahoušky. Někdo dosypává olovo, někdo experimentálně ubírá, další na letadlo lepí lepící páskou botu, šroubovák nebo jiné závaží, co zrovna našel po ruce. Výsledek je ale vždy stejný... Letové časy padají dolů exponenciálně s rostoucí silou větru. Pokud se první dvě kola létalo i "do plných" (tj. 10 min), tak jsem si fakt nepomyslel, že o dvě kola později v tom samém letovém okně stihne celá skupinka klidně letů pět :) Ano ano, přátelé. V posledním kole už byly časy od 2 do 3 minut +- a mohli jste se na hlavu stavět, vyvolávat čáry máry, přikládat, ubírat závaží, měnit modely, nic platno... s konvenčním pohonem prostě nešlo dostat letadlo tak vysoko, aby vydrželo více jak pět minut - nehledě na "hraniční výšku" 200m, nad kterou se nikomu moc nechce - teď by se i chtělo, ale moc to pravda nešlo. Jedinný stroj, který by v tom počasí uspěl, by byl snad jen RC drak.

Po ploše neustále někdo pobíhal s anemometrem a kroutil hlavou se slovy "ještě stále to je podle pravidel v pořádku, vždyť fučí jen 9.9 m/s". Já jsem si jist, že někdo vedle mne vykřikoval (ležíce na letadle, držíce se ho zuby nehty, aby neodlítlo a prsty druhé ruky zarývaje do pažitu dráhy) "vždyť je v nárazech aspoň 15 m/s!!" Možná měl pravdu, možná nikoli, ale oficálně bylo vše v pořádku a tak se zcela tristně bez jakékoliv očekávané termické bitvy dostala do finále tato sedmička soutěžících (kéž bych tam raději nebyl, to jsem si říkal určitě nejen já).

1. P.Dušek
2. M.Chalupník
3. P.Malčík
4. B.Koros
5. Z.Malčík
6. A.Krátký
7. V.Čermák

Dala se malá pauza na dobití baterek, sběr odvahy a šlo se na startovní body. Mezitím se větrná stupnice zvýšila ještě více ze stavu "FFF = Fučí Fakt Fest" na FSEHF = "Fuší Sakra Extra Hodně Fest", což je předposlední stupeň létatelnosti :) Jestli chcete vidět, jak letadlo mává křídly podobně jako ten racek odvedle, co ho krmíte v neděli suchou houskou, odstartujte právě v těchto větrných hodnotách ;) Je docela neuvěřitelné, co ty letadla vydrží.

Začíná první finále a tu jsme zažili něco, co jsme ještě neviděli a zrodilo se to v depu u ostřílených borců Malčíků. Podle toho bych tento manévr nazval "Malčík finta" nebo taky "Malčův tah". 5, 4, 3, 2, 1, Start .. Všichni vyletí vstříc rychlému konci, bojujeme co se dá, jen můj pomocník se nemůže dopočítat letadel - no bodejť, dvě chybí. Kluci Malčíkovi stojí na zemi a čekají, jak to dopadne, až jim 5 dalších bójek ukáže, kde to méně padá a háže, a teprve po dlouhých desítkách vteřin sondáže oblohy startují za námi. Jo, kdyby věděli, že za 3 minuty budeme všichni na zemi a budeme opakovat, aby jsme svůj čas ještě více zkrátili nebo zazdili přistání (které vzhledem k luxusnímu času dělalo mnohdy 1/3 celkového výsledku). Průměrný čas z prvního finálového letu je cca 3:30! Skoro bych to stihl odlétat 4x, ale bohužel pravidla mluví jasně. Dvakrát a dost....

Odcházíme do depa nabít a začíná další kolo. Vzhledem k předchozím výsledkům i čas 4 minuty bude znamenat bednu. 5, 4, 3, 2, 1, start a .... a nic :) Ticho a prázdná obloha.... Po pár vteřinách vyletí Milan Chalupník, udělá jen testovací kolečko a vrátí se na zem. Další dlouhé desítky vteřin se nikomu nechce do vzduchu. Nedovedete si představit tu situaci, kdy začne finálový let, a nic se neděje. Já jsem se uvelebil na zemi, seděl a čekal, co se bude dít. Po chvíli jsem ale vyletěl s myšlenkou, že nalítám, co půjde a pak uvidím podle ostatních. Pokud to bude málo, tak si dám druhý pokus, určitě to stihnu. Stihl bych. Dole jsem byl z 220 metrů asi za 2:50 a ještě ke všemu mi byla přistávací páska krátká. Dojdu klidným krokem pro letadlo, sednu si opět na zem a uvažuju, co s tím? Protože vítr zesílil ještě o fous víc, utahuji si kšiltovku tak, že se mi málem odkrvila hlava, a dlouhých 6 minut ve finále sedím na zemi (resp. na letadle, aby mi neulítlo) a přemýšlím. Samozřejmě při této taktice letů během chvíle ztratíte přehled, kolik kdo nalítal, neboť všichni padali a opakovali jako strhaní (dobrý tip do těchto podmínek je pomocník s kusem papíru, na který bude čmárat časy vzletů a přistání jednotlivých startovišť - jenže to je vám stejně nahouby, když udržet letadlo ve vzduchu prostě nejde :) ). V 10 minutě se odvažuji zkusit štěstí a nalétat alespoň 4 minuty, které by mi alespoň trochu vylepšily první pokus se zpackaným přistáním... Ehm, mno... 2 minuty a 2 vteřiny taky nejsou k zahození, no ne? :)

Přátelé, tohle nezažil nikdo z nás, to jsem si jistý. Výsledky jsou spočítány a nevěříme vlastním uším. Na první místo stačí nalétat časy 3:18 a 3:22, na druhé 4:25 a 1:58 a na třetí 2:53 a 2:15 !!! To jsou cifry, které nestačí ani na postup do poslední pětky na soutěži vesnické ligy v házení jitrnicí do pole. Tím však nezlehčuji náročnost tyto časy získat (nemyslím hodem jitrnicí, ale v letu s termickým speciálem v 10 m/s). Naprosto zaslouženě zvítězil P. Malčík, nasledován M. Chalupníkem a Z. Malčíkem. Všechna čest, chlapi.

Co říci na závěr? Že horší počasí by už šlo těžko pro tuhle soutěž vymyslet. Ano, mohlo ještě pršet, to je pravda, případně jsme mohli dát nějaké ty blesky a kroupy, ale pro termické létaní je i čistý vítr naprosto smrtící, zejména když dosahuje těchto hodnot. Takhle to určitě standardně nemá vypadat... ještě tak první kolo a půl se dalo hovořit o tom, že hledat termiku a využívat ji má smysl a přináší to ovoce.... potom už to byl jen holý boj o udržení letadla v "lepším" vzduchu. Pokud tedy někdo odcházel zhnusen, tak si buďme jistí, že bychom odcházeli zhnuseni v jakékoliv jiné kategorii úplně stejně. Jsem zklamán, jako velký propagátor této kategorie jsem doufal, že se touto akcí s perfektní oganizací podaří dostat RCEV na více letišť, ale takto? Nicméně za počasí organizátoři nemohou a i tak jim patří velký dík za přípravu, občerstvení a příkladné vedení soutěže. 

No na závěr snad jen: Příště za lepšího počasí, a bude to super!

Výsledovka zde , fotografie Malčatým, Diskuse 

• Předchozí
• Další