Dinosauří RCEV č.2

20. 7. 2014 se na Dinoletišti konaly letos druhé závody RCEV s názvem DINO#2. Předpověď počasí slibovala opravdu teploučko a bezvětří zejména poránu, odpoledne pak nějaký ten svěží větřík. Tentokrát se nám i přes prázdninový termín přihlásilo celkem 19 pilotů. Vzhledem k tomu, že jsme měli 6 startovišť, tak nám jeden přebýval... "Na střídačce" zůstal dobrovolně po zralé úvaze Kristián Zemančík, který se měl ukázat po delší odmlce, ale byl znaven ze sobotní oslavy a vyřešil tak naše dilema, zda jedno startoviště přidávat. Děkujeme Kikino :). Létalo se tedy na 3 skupiny po 6 lidech a vše krásně odsejpalo. Asi se už budu opakovat a možná to už bude i trapné, ale dokud budou jezdit mezi nás obyčejné smrtelníky, musím je vždy zmínit. Opět Malčíci. První dvě kola (čili 6 skupin) byli jediní, kdo vypínal vždy pod 100 metrů.

Nebylo výjimkou, že vypnul (je jedno který z nich) v 48 metrech a nejbližsí soupeř až o 100 metrů výše. Ty rozdíly jsou propastné, a vzhledem k tomu, že letadla jsou stejné, nejedná se o jednoho člověka, ale o tři, tak to musí být snad jedině v trénovacích dávkách. Ono se asi to úsloví o tom cvičišti, bojišti a lehkosti bytí někde vzalo..... Ovšem existují dvě strany mince. Jednou je odvaha a druhou taktika. Já osobně jsem se jim snažil společně s Petrem Neherou asistovat, né že by to nešlo alespoň trošku, ale raději bych volil druhou taktiku a to "jistoty". Jistotování není sice tak přínosné pro pilota ani pro diváky, ale za to je za určitých podmínek cestou alespoň do finále, a tam to hold je už potřeba rozbalit naplno. Budete asi namítat, že by se to nemělo, ale co už. Pokud je počasí termické, zláká se někdy i jistotář a pokud to výjde, časem bude snižovat, snižovat a konkurence houstnout a housnout a to je dobře!

Každopádně, ať je to jak chce, kategorie lidí očividně baví a to zase baví organizátory. Čas od času se objeví i nové, nebo staré a zapomenuté tváře. Na Dinu nás navštívil například Ivan Havlík, který v dobách RCEJ a částečně i RCEK vyhrával, kudy chodil. Dokonce se objevují i tváře, které to mají fakt docela daleko (Petr Nehera).

K soutěži samotné není moc co dodat.. Letadla létají, piloti nadávají, občas se někdo srazí ... ehm, no dobrá, tady se pozastavím. Že se stane srážka, tak to se stává. Že se stane srážka jednomu člověku dvakrát, i to se může stát, ale že jeho více než rok a půl soutěžně omlácené letadlo jednomu soupeři zlomí křídlo až po nosník a u druhého se zastaví těsně před ním, přičemž se mu samotnému NIC nestane.... tak to už normální není. Ten "ničitel" jsem byl já (Aleš Krátký) a odnesl to bohužel Petr Mačlík a Radim Barč. Všichni tři jsme soutěž dolétali, nicméně já jsem po druhé srážce našel na výškoměru nulu (po nárazu se asi zvedl odběr nebo naskočil fail-safe) a když jsem tam přehodil druhý, tak ten nebyl pro jistotu mou blbostí nastaven do režimu F5J, takže druhá nula a bylo vymalováno. 

Krom srážek je možno na Dinu občas zahlédnout i stromy :). No, tedy, ehm.... nenajdete směr, kde by nějaký nebyl, že..... některé daleko, některé blízko, vysoké i pod úrovní dráhy... ale jsou defacto všude. (pozn.: za tímto stavem je tajná kartelová dohoda s místním oddílem hasičů - my lítáme, oni sundávají, nikdo se nenudí :) :) ) Ne nadarmo místní občas přezdívají svému letišti "letadlová loď". Přistávat jinam než na dráhu se nedoporučuje. Tentokráte při cross-coutry (nebo spíš cross-air) nad cestou o strom zavadil nešťastně Pavel Kovařík a letadlo se propadlo až na střed stromu, kde zůstalo viset dvě, možná tři hodiny, než kluci vyrobili s pomoci pily a sousedícího stromu improvizovaný žebřík a letadlo dostali v pořádku dolů. Druhý stromokazič byl Radek Malčík. Ve finále (pokud se teda nepletu - A ano, opět tam byl) tak zkoušel své nervy a naší trpělivost, že po dvou předchozích milimetrových minutích udělal ještě jednu otočku a zmizel ve stromu. Letadlo se však vynořilo z listí a Radek byl schopen ještě doletět na plochu a přistát (čas se už nepočítal samozřejmě).

Do finále tedy postoupili tito borci 

1. Malčík Radek
2. Malčík Zdeněk
3. Barč Radim
4. Kurjan Petr
5. Odehnal František
6. Vohralík Martin

Letělo se jedno finále, a bylo opravdu rychlé .... od tří do sedmi minut stačilo aby bylo jasno

1. Malčík Zdeněk
2. Malčík Radek
3. Barč Radim
4. Odehnal František
5. Kurjan Petr
6. Vohralík Martin

Vyhlásili se Vítězové, rozdaly poháry a jelo se dom. To vedro bylo mimochodem pekelné a čest všem, co to přežili. 

Výsledky zde, Fotky Malča, Fotky Polanka

• Předchozí
• Další