Hanácká termika RCEV - dobří holubi se vracejí ;)

5 let, ano ano ... Je to téměř přesně 5 let, co jsem (společně s letitým parťákem Petrem Koláskou) organizoval soutěž RCEV a Dinu. Od té doby se pár věcí změnilo, vzniklo pár kategorií, odešlo pár kamarádů letců :(, narodilo se pár dětí, vyměnilo se pár zaměstání a postavilo se pár domů. I přes to vše ale pilot, v hlubinách své duše, zůstává pilotem, a třeba právě proto jsem každou cestu autem koukal na louky okolo, na kroužící ptáky, na každý pěkný termický mrak a říkal si, že jednou i v novém bydlišti uspořádám soutěž.

Olomoucko, resp Haná má jednu "nevýhodu" a tou je, že je tady vše úrodné, a najít místo, kde není chmel, obilí, řepka, hrách, nebo zkrátka les je fakt problém. Proto mi trvalo zhruba 3 roky, než se podařilo s téměř desítkou vesnic okolo mého bydliště vykomunikovat letiště ve vedlejší vesnici, a to Doloplazy u Olomouce.  Jedná se o menší vesnici, kde mají krásné fotbalové hřiště, vedle sportovní a workoutové hriště, a plácek, kde bude za pár let stát sportovní hala. A právě tento plácek se stal dějištěm první, a snad ne poslední, Hanácké termiky.

Kdo znal Dino, věděl, že to tam není jednoduché, a protože máme rádi výzvy, tak i nové letiště není jednoduché díky stromům podel hriště, přilehlé vesnici a "ďolíkovému" umístění. Obavy byly, a jsou, že to nebude pro každého, ale dle ohlasů to zase taková tragédie nebude. Hlavní mega plus je, že je hned vedle hospoda, kde nám vyšli vstříc a otevřeli jen pro nás, a čepovali ledově vychlazené pivsony, kofoly, džusy, točili zmrzlinu a dělali párky v rohlíku. Luxus, jaký máte málo kde ;) A další bonus ? Stromy, pod stromy stín s lavičkami. Každý soutěžící si zaparkoval auto přímo pod strom, letadlo si dal do stínu, sedl na lavičku vedle, položil krýgl a koukal na ty výkony :)

Na sobotu, 24.8.2024 se přihlásilo celkem 20 pilotů, což náš s Petrem určitě potěšilo. Počasí vyšlo na jednicku, neboť bylo neskutečně vedro, mírně pofukovalo, a termiky bylo dosti (a děr s ní taky samozřejmě).  Vzhledem k tomu, že se informace o soutěži dostala i do místních novin, facebooků a rozhlasů obou vesnic (Doloplazy a Tršice), očekávali jsme i početnou návštěvu rodičů s dětmi. Ano víme, soutěž není pro diváky, krom startu a přistání, moc zajímavá, tak jsme si připravili i spoustu pěnových házedelek a krabice lízátek pro každého malého účastníka. Třeba se to někomu tak zalíbí, že se za pár let potkáme na letišti.

No, zpět k soutěži : 20 lidí, z toho dorazilo 19 a 18 zaplatilo :-D. S pomocí Petra Kolásky a Zdendy Malčíka jsme postavili zázemí. Rozdaly se kartičky, každý soutěžící dostal k přihlášce i sponzorský dáreček v podobě arašídů z "ALIKA oříškového auta" :) a v 9:15 se šlo na věc. Létalo se 6 kol, na 6 startovištích. Zvolila se jury, řekly se informace ať si dáváte pozor na stromy a děti a už to jelo.

První let, šup éro na strom :-D. Přistání to bylo velmi elegantní, a piloti Ryanair by se mohli učit. Petr Koláska okamžitě nechal letadlo, manželku a syna na louce, a jal se opičí technikou sundávat ero ze samotného vrcholu stromu. Za pár minut se letadlo sneslo na přilehlé fotbalové hriště jako do peřin, a Petr se mohl jít do hospůdky umýt a zchladit. Díky !

Vzhledem k tomu, že prvních pár letů bylo pro všechny soutěžící velká neznámá (dokonce ani já jsem zde neměl nalétáno více než 20 minut celkově do data soutěže), tak se první kola zkoumalo, hledalo a zkoušelo. Po pár skupinách se začalo krystalizovat kde to je, kde to není, odkud se nedá vrátit atd. Aby to nebylo ale tak jednoduché, tak počasí sic bylo pekelné, tak bylo také mraku-prosté. Zkrátka se nebylo čeho visuálně chytit, a tak se létalo na oči, případně na hejna vlaštovek, které mnohdy signalizovaly spíše klesáký nežli stoupáky :-D

Šest kol uběhlo jako voda, a začalo být jasno, že některé věci se nemění ani po tolika letech ... Ten "Šnyrda", ten je prostě ďábel. Podezírám ho, že tam chodil tajně trénovat několik měsíců předem, protože to co nam ukazoval, a co vylítal snad není možné. Jeho první celkové místo bylo naprosto zasloužené, a s náskokem 135 bodů na druhého Zdeňka Vojkvůku, případně třetího Zdendu Malčíka je prostě wow.

Každopádně všichni piloti předvedli skvělé výkony, a i když byl vzduch složitý, letiště neznámé a komplikované, plocha rozměrově akorát, tak kouzlili a bojovali jako psi.

Poháry a dárky našly sve vlastníky, a my jsme mohli pomalu začít balit v naprosto spečené podobě náš "cirkus".

Chtěl bych, nejen za sebe, ale i za Petra, poděkovat všem co dorazili, a také všem, co pomohli ať už s děckou akcí, nebo prostorem (letištěm - Obec Doliplazy), či občerstvením (Hospoda Na hrišti v Doloplazích).

Díky, a pamatujte, dobří holubi se vrací, i když to někdy pár let trvá ;)

Aleš a Petr

Výsledky zde

Fotky zde 

• Další