RCEV/FXJ - výškový spínač

Petr Dušek napsal: Pouze na vysvětlenou, RCEV/FXJ je od začátku koncipována jako kategorie pro "velké" termické létání (modely), tzn. F3J s vlečnou šňůrou v čumáku

Jo Petře, to je mi jasný. Já jsem jen glosoval dění v UK a úspěch kuličkového Easy Glidera. Na vlastním příkladu z Holíče jsem právě uvedl nevhodnost dvoumetrovky. Jinak moje účast byla jen z toho důvodu, abych měl praktické zkušenosti z velké soutěže.

Petr Dušek napsal: Nikdo nezaručí, že se nenajde podvodník

Nemyslel jsem hned na podvodníky (i když v posledním příkladu taky), ale jen stálost nastavených parametrů. Jako uživatel absolutně nemám šanci si nastavení ověřit a teprve až bych vyčníval z řady, tak by se začalo něco řešit. Zatím žádný pořadatel nedisponuje takovým zařízením (mimo p. Bella), aby provedl seriózní ověření nastavených parametrů. Pokud mi nastavení ujede trochu dolů (budu vypínat dřív), tak je to k mé škodě, ale pokud to bude směrem o "trochu" nahoru, tak každý metr v kluzu je dobrý. Záměrně pomíjím výhodu zoomování. Zmíněný stav se klidně může stát, u někoho dřív, u někoho později.

Ivan Horejsi napsal: Kontrolni manometr existuje, postavil ho Martin Bell. Pristroj neni uplne laciny ale neni to tragedie. Cesta je schudna.
S nim spinace vysky stoji a padaji. Opet: Viz obecnou cast pravidel o moznostech kontroly pred soutezi a behem souteze.

Ivane, to já vím a dokonce jsem u toho byl a viděl to na vlastní voka. Jenže pan Bell je z UK a pokud vím (možná špatně), tak jeho měřidlo existuje v jednom kusu a jeho cena představuje velmi slušný auťák.

Tomas Hruby napsal: Obávám se, že to spíš naznačuje, že to tam byla pořádná loterie (ostatně zprávy o počasí od Slováků to potvrzují) a dotyčný měl hlavně mimořádné štěstí. Prohánět mazáky s EasyStarem jde v RCEN (taky doma jeden kus máme a je s ním docela sranda), ale v klidu ze 150-200m podle FXJ prostě EasyStar ani EasyGlider 10 minut nenaletí, zrovna tak ve větru s ním jen těžko budeš kroužit za stoupákem dál po větru, v tom ti žádné pilotní umění nepomůže...

Píšu to proto, že pokládám v debatě o pravidlech za docela nebezpečné uvádět příklady typu "on byl na bedně s EG" - mohlo by to v někom vzbudit dojem, že je ta kategorie nějak snadná či nenáročná na model. Jenže zrovna tohle u FXJ neplatí, co jsem si mohl vyzkoušet osobně, tak je naopak FXJ z kategorií, se kterými se teď laboruje, asi vůbec nejnáročnější na výkony modelu v kluzu. Sníží se nároky na pohon, to ano, ale v kluzu je to přesně naopak...

Tomáši, toto řešili na RCGroups po jejich mistrovství (3. v pořadí s Radianem). Došli k závěru, že holt jsou lidi, co stoupáky "vidí" a startují přímo do něj, zatímco většina ostatních vyletí nahoru a potom hledají (a někdy najdou a někdy nenajdou). A štěstí? Myslíš, že je možné mít štěstí v 6 kolech po sobě? Prostě to umí, nic jiného v tom není. Možná kdyby měl jiný model, tak byl ještě výš, ale na průměrné piloty prostě i ty "bublinky" stačí. I EPP ve stoupáku prostě letí líp než kompozit v klesáku.

Dopisuji si ohledně spínačů s "amerikou". Jeden z dosud neprozkoumaných aspektů je "směrový start". Většina modelů se dostane do 200 m za 20s, takže je 10 s na to, aby mohl být model nasměrován příslušným směrem, nejlépe rovnou do komínu. Prý to umí využít pár pilotů, většina letí kolmo nahoru, tam vypne a začne se rozhlížet, kde jsou ostatní. To už ale může být pozdě.

Takže podle mě jsou zrovna spínače kategorií, kde nějaká technika nepomůže (alespoň ve srovnání s ostatními našimi e-kategoriemi). Určitě budou dny, kdy budou kompozity ve výhodě, ale pokud je počasí "normální" (což většinou je), stačí i ten EG. Podle mě je celý problém v tom, že jsme všichni zvyklí létat do 300+ m, a jakmile rozeznáme barvu, už panikaříme a jen s vytřeštěným zrakem koukáme, jak ten model "padá" a počítáme, kolik to ještě dá, namísto abychom se snažili najít termiku při zemi. Nepopírám, že "dobrý model" je lepší než "horší model", ale musí ho umět pilot využít.

H.

Jiří Veselovský napsal: Ivane, to já vím a dokonce jsem u toho byl a viděl to na vlastní voka. Jenže pan Bell je z UK a pokud vím (možná špatně), tak jeho měřidlo existuje v jednom kusu a jeho cena představuje velmi slušný auťák.

Jirko, pokud vím, tak jak ten přístroj Martin Bell popisoval na RCG, tak říkal něco o 200 librách. Fakt je, že jeden můj kolega v Anglii si kupuje zásadně auta za 100-200 liber, jedno mu vydrželo i 3 roky, většinou ale podstatně míň :lol:

To zařízení může být jednoduché jak kramle. Například (nápad je to Ivanův, třeba mě opraví).

200 m vzduchu odpovídá asi 240 mm vodního sloupce. To se dá ufouknout "hubou", ale zvládne to třeba i akvarijní kompresorek, starý vysavač, v podstatě jakýkoliv obráceně zapojený kompresor. Aby to bylo jednoduché, bude k tomu hadička, kterou si kontrolovaný soutěžící strčí do pusy a natáhne

Hadička povede do zkušební komory, do které se dá hlavní spínač a zkoušený spínač. Oba spínače se napojí na serva. No, a jak začneš táhnout, tak zkoušený spínač musí hnout servem dříve než ten pořadatelský "master". Aby se nespoléhalo na lidské smysly, tak si představuji Y trubku, do těch krátkých ramen budou zasahovat páky serv a budou zadržovat kuličky - master bílou, zkoušený černou. Když to cvakne, musí být dole černá pod bílou.

Toto je příklad, určitě chytré hlavy vymyslí lepší zařízení.
H.

Jan Kubica napsal: tak říkal něco o 200 librách

Asi jsem se přeslechl, já jsem slyšel sumu o řád výš. Půlka té ceny je za kufr.

Jinak děkuji za vysvětlení principu, ale stále zůstává ve vzduchu otázka nějakého relevantního srovnání měřáků a nastavení. Např. pořadatel na západě Čech ubastlí zmíněné zařízení a a priori se předpokládá, že pořadatel na jihu Moravy bude při svém bastlení stejně přesný. No, nevím. Kdyby to bylo až tak jednoduché, tak by po světě neběhal jeden pan Bell s jedním měřákem.

Jan Kubica napsal: Tomáši, toto řešili na RCGroups po jejich mistrovství (3. v pořadí s Radianem). Došli k závěru, že holt jsou lidi, co stoupáky "vidí" a startují přímo do něj, zatímco většina ostatních vyletí nahoru a potom hledají (a někdy najdou a někdy nenajdou). A štěstí? Myslíš, že je možné mít štěstí v 6 kolech po sobě? Prostě to umí, nic jiného v tom není. Možná kdyby měl jiný model, tak byl ještě výš, ale na průměrné piloty prostě i ty "bublinky" stačí. I EPP ve stoupáku prostě letí líp než kompozit v klesáku.

Dopisuji si ohledně spínačů s "amerikou". Jeden z dosud neprozkoumaných aspektů je "směrový start". Většina modelů se dostane do 200 m za 20s, takže je 10 s na to, aby mohl být model nasměrován příslušným směrem, nejlépe rovnou do komínu. Prý to umí využít pár pilotů, většina letí kolmo nahoru, tam vypne a začne se rozhlížet, kde jsou ostatní. To už ale může být pozdě.

Takže podle mě jsou zrovna spínače kategorií, kde nějaká technika nepomůže (alespoň ve srovnání s ostatními našimi e-kategoriemi). Určitě budou dny, kdy budou kompozity ve výhodě, ale pokud je počasí "normální" (což většinou je), stačí i ten EG. Podle mě je celý problém v tom, že jsme všichni zvyklí létat do 300+ m, a jakmile rozeznáme barvu, už panikaříme a jen s vytřeštěným zrakem koukáme, jak ten model "padá" a počítáme, kolik to ještě dá, namísto abychom se snažili najít termiku při zemi. Nepopírám, že "dobrý model" je lepší než "horší model", ale musí ho umět pilot využít.

H.

Honzo, ty jsi fakt někdy úplně mimo realitu Směrový start se běžně létal třeba loni v Holíči - spousta lidí startovala v některých kolech dokonce natvrdo po větru. Tohle vím až příliš dobře, protože jsem tam neuspěl mimo jiné právě proto, že moje tehdejší Ambosie jentaktak vylezla za 30s do 200m v optimálním režimu, o startu "nějak jinak" nemohlo být ani řeči, což mě v některých kolech prakticky diskvalifikovalo předem. Jestli je to pro američany nějaký nový zázrak, tak je to spíš jejich problém.
Ten zbytek radši nekomentuji, je to spíš úsměvné. Ano, špičkový pilot s EG může za určitých podmínek porazit mizerného s F3J. Jenže zaprvé za jistých podmínek nemá šanci vůbec žádnou a zadruhé to v reálu je spíš tak, že většina dobrých modelů má také dobré piloty. Všimni si, že Petr Dušek, který se FXJ opravdu snaží létat také potvrzuje, že tato kategorie NENÍ cílená na libovolné modely, je to hodně o "F3J like". Tohle opravdu není moc téma k diskusi, velmi vysoké nároky FXJ na model se potvrzovaly na všech soutěžích, které jsem mohl vidět. Připadá mi hodně nešťastné, když někdo z nějakého nestandardního výsledku začne vyvozovat nesmyslný závěr, zejména pokud to dělá někdo, kdo se snaží vymýšlet pravidla

Presny manometr pro dany rozsah stoji cca 300 liber a umel bych ho sehnat. Neni to malo ale da se to prekousnout. Stacil by prece jediny. Jeho pripadna kalibrace stoji dalsich cca 30 liber ale to je asi zbytecne.
Zbytek je barokomora - snad by stacila sklenena lahev se sirokym hrdlem - a kompresorek. Plus drobnosti. A nejaka prace.

Ale vyskovy spinac by mel byt podle mne kalibrovatelny (programovatelny po malych krocich) a to asi dosud zadny neni. Opravte mne.

Pak by to bylo uplne ciste.