RCEV Dino + RCEO Uničov - Rozjedy pro hvězdy

Mno, jak začít... Prvně jsem rád, že se potkáváme u prvního soutěžního článku v roce 2019. Věřím, že to nebude článek jediný, a že přibydou další nejen odemně, ale i od dalších modelářů.
To by jsme měli vítání, a teď si něco řekněme o posledním týdnu, a dvou soutěžích, na kterých jsem byl po dlohé zimě vyvenčit své letadla. O první z nich, a to RCEV Dino, které jsme společně s Petrem Koláskou pořádali v Orlové jsem původne chtěl psát už minulý týden, ale nějak se to nepovedlo. Sílu mi dala až dnešní RCEO, na které jsem teda zažil co jsem ještě nikdy nezažil :) Možná to bude k smíchu, ale já snad myslel, že to (zase) roztřískám ! :-D

RCEV Dino 28.4.2019

Jako každý rok pořádáme dvě výškoměrové soutěže na našém technicky náročném letišti, které skýtá spoustu zajmavých taktických možností se pořádně předvést, zalítat si, zasoupeřit s kolegy a lézt po stromech v okolí. A jako každý rok se modlíme, ať vyjde počasí, aby Petrovy nachozeny kilometry (9km) se sekačkou a veškerá práce, kterou fakt dělá luxusně!, nepřišla v niveč. V pátek ještě před soutěží bylo fakt krásně. Celý týden pálilo slunce, termiky dost.. Sobota ráno ? Ani omylem... 13°C a pod mrakem. Slunce jsme neviděli ani omylem, a termiku, tak tu už vůbec.. Moudří už vědí, že já v takovém počasí nalítám vždy úplné hov*no a nejsem jediný :-D. Já už nevím jestli je to nějaké mentální postižení, nebo chorá mysl, či snad jen náhoda, ale jakmile není slunce, tak se mi obrátí ruce na obě levé a mozek přepne do řežimu lítej jak dement... Možná je ve mě ještě trošku vzteku a smutku zároveň, ale co už. Prostě jsou jiní borci, kteří se s tím dokáži pořádně poprat i v takovém netermickém sračkoidním počasí dokáží nalétat pěkné časy, a nekompromisně vylítat přední příčky.

Jako slunce na obloze neustále svítí Radim Barč, který si opět vylítal první místo následován Ondrou Matulou. Taktéž, muž vlastnící jméno, které se objevu na výsdledovkách hned ze startu velmi často. Do třetice se s tím nejlépe popral i Němec Petr, a komu čest, tomu čest... 

K samotnému průběhu soutěže asi neni moc co říkat. Mraky, vítr, zima, Aleš jde pro letadlo na strom, Aleš jde pro lepící pásku na visící kabinku, Aleš letí již devátý let z 6 kol, protože si chce pořadně zalítat :) Jediné, co bylo na soutěži z mého pohledu dobrého bylo to, že nový Sorg Sorgoval, a moc bugů se nevynořilo, a když ano, již jsou odstraněny. Také jsme měli karty s RFID čipem, takže se mohli soutěžící podívat na své výsledky na externím monitoru. Jo, a byla pizza.

Když jsem dorazil domů a poplakal ženě na rameno, že jsem poslední (dobře, předposlední), tak jsem si říkal, že o tom snad ani psát nebudu. S odstupem času (rozuměj, po dnešní RCEO) mi Dino ještě takové tragické nepřišlo. Nehledě na to, že je třeba dodržovat tradici, a dávat sem fotky těch nejlepších, ať je poznáme, a můžeme jim to někdy vrátit.

RCEO Uničov 5.5.2019

Ok, zahodmě špatné vzpomínky z minulého týdne, a pojdmě si zpravit chuť na RCEO. Hlásím se ležérním emailem a koukám na předpověď. Má foukat, má být zima, nemá pršet, nemá být slunce ... brrr, zvpomenu si na minulý týden, a je tu opět ten pocit, kdy se mi kroutí ruce, a škubat v koutku. Zaber Aleši, vem velké éro vole, bude foukat, bude lepší. V pátek tedy beru velké éro, v 7 m/s stojím na poli a zkouším napípat letadlo do stavu RCEO bitevníka ve větru na za hranici pohodového létání. Po hodině je vše napípáno, vypadá to dobře.

Sobota ráno, a skrze staré netěsnící dřevěné okna meluzína pozvonla rozhoupáva záclonu v ložnici. To bude príma den, říkám si ironicky sám sobě, a odjíždím do Uničova. Po chvíli jsem na místě, teploměr ukazuje krásné 3°C nad nulou a já si říkám, že jsem docela rád, že jsem nejel do Hořic, kde vždy málem přes noc v autě umrznu. Co je ale divné, tak to že nefouká. Jakto ! Já včera trénoval s větrem, bez větru to nebrzdí sakra. No nevadí, opět přepípáme klapky na více brždění, uděláme testovací lety a vše ok. Nakonec se dozvídám, že je nás jen 7 (sedm) a to znamená, že mám šanci 3/4 že se umístím. HA ! dneska je můj den myslím si, a jdeme na start.

Soutěž je fakt rychlá. Tři skupiny (2-3-2) x 5 minut tj 15 minut na kolo a * 5 kol to je hodina patnáct a bude odlítáno. Nestihnu sníst ani svačinu, ale co už. První kolo bezvětří, ale jde to. Čas dobrý, přistání hratelné. Max to vyškrtám, že jo ? Druhé kolo, kámo termika jak kráva, fakt to bylo jak vrata od chlíva. No a jak nemám éro ještě v ruce, tak koukám, že od čtvrté minuty i s plnými klapkami a érem téměř kolmo dolů to prostě nestihnu do páté na zem. Vypínám brzy, zrychluji ale stále jsem dost vysoko. Slovy klasika "pane doktore, vy jste se zase kochal". Přelítávám čas a dostávám nulu. Přelítávám čas v RCEO !! To si děláš prdel si říkám a s rychlým krokem na třetí kolo ze srandy pronáším "no a teď to nenalítám". Letím, nacházím největší klesák ve střední evropě a přlehlých severských zemích a jsem na zemi chvíli před čvrtou. Fajn, co mi ještě schází ? Mám průměrné přistání, přelítání času, nedolítání času, tak to mi asi ještě schází nedoletět k bodu, a přistát hodně mizerně. No naštěstí jsem měl dvě kola před sebou a z ledovým klidem a dovednostmi několikanásobného vícemistra republiky ve vícero kategoriích jsem poslední dvě chybějící disciplíny splnil na jedničku.

Jako zažil jsem už docela dost, ale aby během hodiny a půl trvající soutěže (rekord č.1), dokázal vytvořit poslední místo v RCEO (rekord č.2) a v tom sámem týdnu i v RCEV (č.3) a během jednoho závodu přelítat a hned poté nedolítat čas + nedoletět na bod (č.4) se fakt jen tak nepovede.

Komu se to ale povedlo, tak byli 1. Petr Šnyrych, 2. Kadlec Jiří a 3. Vašíček Radek. Klukům gratuluji, a tiše obdivuji.

No a já se tedy s ostudou jdu opět odebrat k tvorbě SORGu a Stoupáku, ať to není všechno taková katastrofa. Jo, a až bude pořádné slunce, tak to snad bude lepší, doufám, prosíím :)

Letu zdar!

• Další