RCEK

V neděli 15.7. se odlétala úspěšně soutěž RCEK na sportovním letišti v Dobkově u Chotěboře, pořádaná naším klubem LMK Chotěboř, soutěže se zúčastnilo 12 soutěžících.

Původní předpověď počasí hlásila zataženo, vítr jihovýchod 3 – 7m/s a od 13h příchod přeháněk. Do poslední chvíle jsem se rozhodoval, kolik kol zvolit, aby se vše dobře stihlo odlétat a nepřekvapila nás nějaká odpolední přeháňka. Protože se přihlásilo méně soutěžících, chtěl jsem ji dopřát více kol. Po konzultaci s A. Krátkým, který mi poradil jak na programu případně snížit počet kol, jsem to risk a při nástupu soutěžících nahlásil šest základních kol a dvě finálová kola s pěti startovišti. Musím říct, že nám počasí během soutěže přálo, několik kapek taky spadlo(možná, že to nikdo nezaznamenal), ale jinak bylo polojasno, vítr západní 2,5- 3m/s v nárazech okolo 5,5m/s.

V kole byly dvě skupiny po šesti startovištích. První kolo začalo v 9:15h

K samotným letům - termika si pěkně se soutěžícími pohrála, v některých kolech nalétali maxima, jindy zas ne, například v šestém kole byl nejlepší čas jen 5min zaletěný nováčkem v kategorii RCEK Liborem Pechanem.

Do finále se dostalo pět soutěžících M.Chalupník, S.Perkovič, R.Novotný, M.Horák a L.Mareš. Byl problém zaletět 15min. Vítězství si zasloužil M.Chalupník(Daidalos) časy 10:53min a 10:43min za finálové lety, které byly ze všech nejlepší, za ním se umístil na druhém místě  S.Perkovič(Daidalos), na třetím místě R.Novotný(Magic), čtvrtý M.Horák(Daidalos) a pátý L.Mareš. První třem soutěžícím byly předány diplomy a věcné ceny. Konec soutěže byl okolo 15h.

Problémy byly také a to ve druhém kole dolétal pan Kotula pro neopravitelnou závadu na táhle, dále se už neúčastnil ostatních kol. Ve čtvrtém kole se srazily modely M.Horáka a L.Tomišky, naštěstí se ... Více v článku

Rok s rokem se sešel a na novém letišti klubu LMK Paskov (nyní nový Dinoklub) se pořádala první ze dvou soutěží v kategorii RCEK s originálním názvem Dinosoutěž #1. Počasí koncem týdne nebylo zrovna ideální, pochmurno, déšť a vítr. Předpovědi byly naštěstí optimistické a tak se sobotní ráno s nadějí na pořádný pařák a bezvětří dostavilo celkem 22 pilotů. I když z rána to tak nevypadalo, tak nakonec to byla po dlouhé době soutěž, kde se opravdu létala termika v naprostém "oleji." Nikde se nestálo proti větru ani nesvahovalo a jiné zákeřnosti. Tentokráte se dokonce ani neodehrála žádná akční scéna se sundáváním letadel z přilehlých stromů a tak se všichni mohli věnovat pouze pilotáži pod stále více smažícím sluncem. Už po prvních kolech se na předních pozicích umisťoval klan Malčíků, následován klasickou sestavou Krátký, Barč, Honěk, atd.  Však to známe :) Létaly se časy zhruba 9:30 - 9:35, což by někdo nazval lety na jistotu, ale když zpětně vidíte výsledky a do finále se už nedostanete se ztrátou 23 bodů, tak si málo kdo dovolí dát 10 vteřin motoru !

Soutěž probíhala v klidu, vlaštovky ukazovaly termiku, občas nějaký větší pták a tak to bylo opravdu na ostří nože. Ono i přistání v bezvětří je pro nás tak trošku nezvyk (stejně tak jako soutěž, kde nefouká, na což doplatil nakonec L.Vaňura) a často se stávalo, že i s přistáním za 90 jste meli 1000 !

Nakonec se do finále dostalo 7 borců a to R. Malčík, P. Malčík, P. Kurjan, Z. Malčík, A. Krátký, R. Barč, L. Honěk.

Stavíme se na plochu a start ... Vypínáme okolo 30 - 35 vteřiny a rozlétáváme se do dvou skupinek. Já jakožto domácí vím, že to tam kde jsou ostatní nenosí a letím do míst, kde to (ale zaručeně)  vždy je. Stejně tak mě následuje stájový kolega P. Kurjan a podobný nápad měl i Z. Malčík.  Jak jsem napsal před chvíli, tak to bylo přesně naopak :) Všichni tři jsme se poroučeli k zemi okolo dvanácté minuty a přenecháváme boj o finále jiným.

Nakonec zůstali jen bratři Malčíci a znovuzrozený R. Barč, kterému se opět vrátila forma po delší době  :) No a jak to celé dopadlo? Nakonec Radka i Petra porazil Radim. 

1. R. Barč, 2. R.Malčík , 3. P. Malčík.

Každý dostal drobnou cenu od sponzorů (PV Model a RPG), první tři poháry a ostatní menší dárkové předměty. 

Děkujeme časoměřičům a všem, kteří se podíleli na průběhu soutěže. Těšíme se na vás zase v září ve stejném nebo větším počtu.

Výsledky jsou zde a fotky zde (Krátký) a zde (Malčatým)

První víkend v červnu již tradičně patří klukům z LMK Polanka, kteří  pořádají soutěž RCEK pro soutěžící z širokého okolí. Za těch pár let, co soutěže v Polance jsou, pořadatelství dohnali téměř k dokonalosti. Bohužel počasí ale ovládat stále neumí a tak se celá soutěž konala za ukrutného větru. Koneckonců předpovědi byly ještě strašidelnější a hrozil i déšť, který ještě v pátek zkrápěl vydatně Moravskozslezký kraj.

Nakonec "jen" foukalo a tak pro celkem 25 soutěžících bylo útěchou. Předsoutěžní testy byly smrtelné pro Martina Drápala, který svůj stroj vyorával z nedalekého pole. Kdo, ale netestoval nakonec krutě litoval, neboť polanecké letiště je trošku z kopce, a ještě k tomu je okolo nasazená poměrně pěkně rostoucí zeleň a to v kombinaci s již zmiňovaným větrem znamenalo pro nejednoho soutěžícího přistání právě do tohoto porostu. Kolikráte byla měřící páska hodně krátká :)

Soutěž začala smutně i pro Pavla Kovaříka, který letadlo pohřbil do nedalekého oraniště. Celkem tedy zůstalo 23 letuschopných soutěžících. Lety byly mnohdy bleskové, neboť ve větru termika nebyla a pokud ano, tak po dvou otočeních s ní jste byli 300 metrů za letištěm a dostat se zpět na plochu stálo výšku v poměru zhruba 1m výšky na 1 metr vzdálenosti, což není úplně fajn. Doba letů byla mnohdy pod 4 minuty a tak se motorovalo co to šlo. Své padací kolo si zkrátka našel každý a někteří i vícekráte. Pořádí se stále míchalo a nakonec se do finalového kola dostali tito soutěžící: 

1. R. Barč , 2. K. Zemančík, 3. P. Malčík, 4. L. Vaňura, 5. F. Odehnal, 6. L. Honěk, 7. R. Malčík

Vzhledem k celodennímu vývoji větru bylo logické motorovat více, nicméně jak se říká "kdo se bojí nesmí do lesa" a tak se stal nebojsou Lumír Honěk a nasadil (a to jen počítám) 45 vteřin a zaslouženě zvítězil. Ostatním se pak poprali o "zbylé" místa, neboť se o výhru okradli právě dlouhým motorem (dost často přes minutu). 1. Lumír Honěk, 2. Luboš Vaňura, 3. Petr Malčík, 4. Radim Barč, 5. Franta Odehnal, 6. Kristián Zemančík, 7. Radek Malčík

Ceny byly jako vždy luxusní a nikdo neodešel s prázdnou. Bar fungoval, technika fungovala, vše šlapalo a tak mají polanečtí další povedenou akci a my netradiční letový zážitek.

Výsledky zde

fotky zde

Pokusím se trochu popsat Týneckou soutěž, která je již minulostí. Kolem deváté jsme byli kompletní v počtu 11 pilotů, neboť konkurenční duo Luďků Novotných a Jarda Bartůněk se omluvili. Přesto ale kvalita soutěžících zůstala vysoká. Po zaplacení startovného se slovy, "to je kosa", se každý mohl zakousnout do moravských koláčů s rumem, a pořadatelé mezi tím přemlouvali techniku, aby vytisknula nové rozlosování. Nakonec ovšem zvítězil ručně opsaný rozpis na papír k zhlédnutí na jednom z aut. Létalo se po čtyřech ve třech skupinách, na pět základních kol. Následovala dvě finále pro pět nejlepších. Počasí oproti původně plánované sobotě bylo vlídnější v absenci deště a přítomnosti slunce. Vítr vanul SZ-S místy čerstvě do 6ms, některé lety ale povadnul úplně a o to více bylo příjemné přitopení sluníčka, neboť moc teplo nebylo. Dopoledne panovala polojasná obloha, postupně ale oblačnosti přibývalo, finálové lety probíhaly na zataženém, ale dobře čitelném nebi. Ranní lety byly těžce předvídatelné, co do délky motorování. Byly k vidění situace s jedním "zdržovačem" ve vzduchu a ostatními na zemi, který nereagovat ani na slova: "přistaň už, dostaneš koblih" . S přibývajícím časem sílila termika , některé lety byla všude, převážně se ale musela najít. Létání probíhalo bez vážných škod, kromě lehké srážky dvou modelů při přistání, co vím, tak nikdo neřídil cizí model, ani ten svůj na obloze neztrácel. Před postupem do finále se objevil nějaký špatně zapsaný výsledek do PC, postižení snad prominou, ale vše se včas vyjasnilo, není nad záznamy na papíře. Bez ztráty bodu (4x1000) postupoval dále Standa Perkovič (Daidalos), s 999,24! Ruda Vybíral(Tilia), pak už s větším odstupem já (Daidalos), Martin Horák (Daidalos) a Radek Novotný (Magic). První finálový let byl napínavý. Kromě Martina, který spadl o něco dříve, ostatní vydrželi sice až do konce, ale nebylo to zadarmo, jedni padali na druhé, kteří naopak k nim stoupali. Druhý finálový let se odvíjel pro všechny stejně, vytrvat v bezpečné stratosféře do konce a souostředit se na přistání. Jak to dopadlo je patrné z výsledků. 1. místo zaslouženě opět Standa Perkovič, velmi těsně za ním Ruda Vybíral, třetí místo vybojoval štastný Radek Novotný, který při předávání ceny radostí tančil nějaký indiánsko-asijský tanec. Vítězové obdrželi poháry do vitríny, něco na chuť, něco na žízeň a něco potřebné pro modelaření. Po 15hod jsme se rozešli ke svým autům a dlouhé cestě domů, někteří ještě ke svým vysílačům a modelům. Milan Chalupník fotky ze soutěže jsou na: http://www.rajce.net/a6427826 a diskuse s výsledky zde

Telegrafický článek o soutěži v Nové Pace, konané dne 28.4.2012

Řekl bych, že známý hurikán Lenny ve srovnání s novopackým hurikánem Brutem je jen opravdu jarní vánek. Možná by Aleš mohl přidat k výsledovce kolonku s názvem TOTAL ŠROT, jelikož po včerejšku by tam zůstalo na letišti minimálně 8 křížků. Když jsme odjížděli, tak šli ještě chlapi lovit do lesa na stromy poslední trosky. Jinak soutež to byla bombastická, adrenalinová a pro řadu (minimalně osm...) pilotů i inspirujicí ke stavbě nových modelů, že, Jirko a Jirko...? Nutno, ale dodat, že vítr sám snad neměl prsty ani v jediném zničeném modelu... Bylo několik srážek za letu – Tomáš Hrubý vyžral dvě, ale obě byly u něj bez škrábnutí (ovšem cenou byl jeden totálně zabitý let a úbytek bodů u druhého) a s celkem drobnými škodami u "protistrany." Pak, ale taky byla jedna "totální" J. Váni s nějakým dalším modelem. No a zbytek byly klasické pády, kdy někdo řídil cizí model. Možná, že dost lidí prostě není zvyklých na situaci, kdy létá 10-13 letadel najednou... Předpověď slibovala 3-7 m/s a bylo asi tak 7 I 8metrů. Naštěstí směr V, JV, je pro polohu brdského letiště asi ten nejpříznivější.

Vzhledem k počtu přihlášených bylo vytyčeno 13 přistávacích bodů. Na ranní prezenci se přihlásilo 35 pilotů, Honza Micka však vzápětí zjistil, že má vysílač v Praze a vracet se mu pro něj již nechtělo. Létalo se na 3 rundy v 5 základních kolech a 2 finále s 13 postupovými místy. První kolo odstartoval, s malým zpožděním v 9:20, náš zkušený startér Milan Čapek, počítač tradičně obsluhoval ing. Pavel Křížek. Ozvučení bylo výborné. Synovec Vládi přivezl bedny a zesilovač 2 x 1000 W, takže bylo pěkně slyšet i přes ladění motoru pilotem ultralightu Mišpule. Po celou soutěž, k plné spokojenosti, fungovala kantýna s občerstvením v režii paní Jiráskové. Díky. Ráno to začalo ještě před zahájením soutěže křestem jednoho úplně nového Daidala.

Každý z nás má svou oblíbenou soutěžní kategorii, ať má pro to důvod jakýkoliv. Každopádně, ale čas od času si každý z nás vezme jiný typ letadla, nebo si odskočí na jiný typ soutěže ... Jako třeba místo RCEK na soutěž RCEO, která se konala 28.4 v olomouckém Neředíně.

O RCEO si my (tnz. lidi co lítají "Káčka" nebo F5J a jiné "náročné" disciplíny) myslíme, že jsou jednoduché a je to celé pouze a jen o přistání. Kdo by taky nenalítal v osmi minutovém pracovním čase pět minut ?! Ale popořadě. Je mi jasné, že RCEO má svoji skupinu lidí, kteří prostě nechcou a nebo nemůžou létat do stratosfér, nebo nemají desetitisíce na profi brusy o rozpětí čtyř metrů. Na óčkach potkáte opravdu rozmanitou směsici strojů domácí výroby, ale také i klasické rekreační modely nebo slepenin z více typů letadel do jednoho... Ono to je vlastně jedno, protože se tady opravdu nehraje na nějakou váhu, nebo přehnanou aerodynamiku a jiné šílenosti, které jiné skupinky soutěžících řeší celé týdny či měsíce. Vlastně to na mne působilo, že se to vůbec nebere tak na ostří nože jako u nás, a dokonce i samotná soutěž byla v domácím tempu a pohodě. No posuďte sami : Ráno okolo deváté se sjedete na nějaké ploše (tentokráte tedy na letišti v Neředíně), tam už postává pár modelářů a chystají si v pohodě stroje. Po chvíli dorazí "hlavní" auto, vystoupí organizátor a vytáhne megafón, velkou desku na zpracování výsledků a pár doma připravených kartiček. Dostanete průpisku, vyplníte, udělá se krátký briefing a řekne se "rozlosování". Létá se po třech lidech, nebo klidně i po dvou ... Já osobně jsem měl létat dokonce ve skupině sám :-D. No, ale když se nepřepočítává  je to vlastně "šumák" a ničemu to neškodí. Pokud jste nikdy na RCEO nebyli, tak na vás bude velmi zvláštně působit systém startů. Rozhodčí zakřičí do megafónu "Vyhlašuji pracovní čas teď " a nic :) Nikdo se nežene nahoru, jak by jste čekali, ale v klidu si položí éro na zem, zapojí baterie, koukne po obloze a pak někdy odhodí ... zvláštní, ale v tom je asi to kouzlo té pohody.

Samotný průběh letů byl teoreticky snadný, bohužel pouze teoreticky, protože

Předpověď počasí byla delší dobu nejistá, typicky aprílová, ale tak dva dny před soutěží se ustálila varianta – po ranním dešti by se mělo počasí celkem vydařit. Klaplo to do puntíku. Pršet přestalo před osmou hodinou, chvilku hrozila nízká oblačnost, ale i ta se zvedla při prvních startech a po poledni už jsme si užívali ideální polojasné oblohy s krásnými obláčky a dostatkem termiky. Foukalo velmi mírně od západu, pouze později přišlo vlivem termiky několik silnějších poryvů, ale ani v nich vítr nepřekročil 4m/s.

Na soutěž bylo přihlášeno 34 závodníků, což bylo velmi pěkné. Bohužel asi předpověď počasí nebo jiné komplikace způsobily, že nakonec někteří nedorazili, ale i tak je počet 27 velmi slušný.

Na soutěži měla proběhnout premiéra nových LED hodin, ale moc se nevydařila. Během prvních kol začaly ledky postupně slábnout a slábnout, až se nakonec hodiny zastavily a zhasly úplně. Nevadí, snad příště to vyjde lépe. Ostatní technika fungovala bez závad včetně SORGu. Objevily se celkem tradičně drobné otazníky nad rozlosováním, že někteří spolu letí během soutěže vícekrát je celkem běžné, ale to že program ve dvou případech neuhlídal „první-poslední" mě trochu překvapilo, a to, že Luděk Novotný měl na rozpisu 5x nejvzdálenější startoviště č. 7 by už někdo mohl brát vysloveně jako naschvál... Ale skutečně to tak z programu vypadlo!

Létali jsme pět základních kol a dvě finálová. V prvních dvou kolech, ještě pod zataženou oblohou, bylo výhodou letět vysoko, nějaké stoupáčky byly, ale slabší a s delšími intervaly, později už bublinky chodily mnohem silněji a byly k vidění i nepoměrně kratší motorové starty. Přesto takových skupin, kdy nosilo celé nebe a shazovalo se z obrovské výšky, bylo jen několik. Ve většině případů byly modely rozprostřeny široko daleko a každý si zkoušel ....

Tak nám začala sezóna RCEK. Na Moravě a Slezsku se konala první soutěz pořádána klubem Ikarus. Místem "souboje" bylo polní letiště Trnávka u Mošnova. V sobotu 14. dubna 2012 mělo být podle předpovědi deštivo a velmi větrno, a taky že bylo :). Letecké podmínky  byly spíše nic než moc , ale to díky bohu neodradilo pořadatelé a ani soutěžící. Nakonec se zůčastnilo celkem 21 soutěžících ve 4 skupinách. Mělo se lítat 5 kol + 1 finále. Slovo mělo je důležité, neboť už od rána děsně foukal studený vítr a zvažovalo se, zdali se bude vůbec létat ... Naštěstí nepršelo a tak jsme si řekli, že to zkusíme. Soutěž se však zkrátila na 4 kola bez škrtání a to z důvodu toho, aby časoměřiči, kteří byli ochotni i za takových podmínek pomoci, neonemocněli. Nakonec to možná ani nebylo špatné rozhodnutí, protože po druhém kole už pár časoměřičů prostě a jednoduše odpadlo. Není se čemu divit. I tak jim patří velké díky. 

Už od rána však zlobila technika (tiskárna) a tak se museli kartičky napsat ručně. Dalším problémem bylo počasí, ale to my jako modeláři moc ovlivnit nemůžeme. A jak probíhala samotná soutěž? První dvě kola byly větrné ještě v normě, takže se vyletělo nahoru, postavilo se proti větru a odstálo se zhruba 10 minut. Problémy nastaly při přistávání a to z důvodů poryvů. Spousta pilotů padala hluboko k sedmdesáti a tak se pořadí trošku utřepalo. (Bohužel tiskárna stále nefungovala, takže soutěžící nevěděli jak na tom jsou, ale tiskárna se naštěstí vzpamatovala). Během třetího kola se začaly dít věci, neboť se pořádně rozfoukalo (9-10 m/s) a lety v poměru 35 s motoru a 6 minut letového času se staly běžnými. Díky tomu se pořadí míchalo a míchalo. Je třeba ovšem říci, že v tomto počasí (kdy to je prostě celé o motorovém letu a troše štěstí) se vůbec neprojevila "síla" motorů KEDA, se ... Více v článku

Soutěžní den začínal mrazivým ránem a jasná obloha smazala obavy z mlhy, která se měla podle předpovědi jen velmi pozvolna rozpouštět. Z přihlášených 18 pilotů se omluvila pouze dvojice Hrubých, která ještě čerpala síly po sobotní soutěži F5J v Dubnici. Na letiště pokryté bílou nádherou postupně přijížděla auta ze všech koutů Čech, jejichž osádky se vzájemně zdravily s přídavkem parního efektu od úst.

Předpokládalo se odlétání pěti kol na čtyřech startovištích, jedno škrtnout a následně letět jedno finále na šesti startovištích, což se povedlo. O půl desáté mířily první eroplány k jasné obloze, za bezvětří a po vypnutí motorů vklouzly do nevšedním ticha.

První dvě kola byl vzduch klidný, hustý, ale postupně se začala objevovat první termika. Závany povětří byly znatelné jen podle zviditelněných výdechů soutěžících. Motorovalo se zpočátku kolem 25s. Některým rundám vzduch držel, takže se většinou modely musely sundávat, ale nebyla nouze o lety s předčasným přistáním, což se kupodivu stávalo těm lepším, kteří vypínali dříve. Bylo těžké najít úzký komínek a pak po něm chtít, aby vydržel.

Od asi třetího kola se povětří začalo profukovat od JV, tak do 4m/s, začaly fungovat stoupáky s klesákama. Během měření Martina Horáka jsem byl svědkem toho, jak si jeho Daidala vzalo termické "tornádo" do náruče a motalo s ním do nebes, až se z toho točila hlava a pilot měl plné ruce , aby z něj po chvíli utekl. Této scéně předházelo těsné pronásledování káněte, to však pokračovalo dále po obloze, kdežto Martina to chňaplo. Ptactvo pomáhalo vydatně, kdo spatřil ještě před startem nějaké "své" opeřence na vzestupu, tak na tom vydělal (Honza Mlejnek,...). Časté byly známé situace, kdy jeden "naděluje" a ostatní s připomínkami přihlížejí s modely na zemi (Radek Novotný,...).

Na modré obloze se ztrácelo pár modelů, které však byly vždy po nějaké době opět spatřeny (i pilotem) a řízeny. Časem se na nebi namalovala spousta kondenzačních stop po proudových motorech a ty orientaci a viditelnost usnadňovaly. Co se týče havárií, tak kolizi měl Petr Dušek s Jardou Bartůňkem, kde v kroužení přišel Jarda o motýla a pak celkem bez újmy přistál na zádech někam za porost. Zbytek soutěže úspěšně dokončil s Tilií. Luděl Mareš po prvním ostřejším přistání přilepil směrovku, obandážoval trup a gondolu a pokračoval v dalším soutěžení.

Jelikož snaha všech po maximu byla velká, tak se každý snažil přistávat na doraz tzv. "pováňovsku", a tak nebyla nouze o přistání do gongu (sám Jirka Váňa, Honza Mlejnek, Petr Cejnar), nebo s tím plácnout na jistotu někde dříve a za míň. Výborné výsledky (i více než jen jedna tisícovka v jednom letu) byly prokládány totálními nezdary, proto panovalo před určením finalistů velké napětí. Nejlepších výsledků docílil Honza Micka, dále Radek Novotný, Jarda Bartůněk, Standa Perkovič, Ruda Vybíral, Jirka Váňa.

Někde před dvacátou sekundou motoru vypnul Radek,a pak už kolem dvacáté to šlo rychle. Následovalo tiché drama. Standa si z Radkem po chvíli vytvořili svoje horní patro a ostatní bojovovali různě pod nimi, někteří jak na lochnesce. Došlo na nečekané výměny pozic a předčasná přistání. Plný čas využili jen tři medailisté a ti si to rozdali u přistávacích bodů s přihlédnutím na nepatrné, ale důležité rozdíly v délce motorování. 1. Radek Novotný, 2. Ruda Vybíral, 3. Jarda Bartůněk.

Ceny se rozdávaly od posledního (50cm zelená cena dodaná Zahradnictvím Micka) po nejlepší, mezi všechny byla rozdělena samolosováním tombola (svěrky,metry,nože,..), ti nejlepší si odvezli i něco navíc do vitríny.

Tak taková byla poslední soutěž RCEK roku 2011.

M.Chalupník

Výsledky ZDE (bodové) - Oficiální zatím nemám

Fotky ZDE a ZDE