F5J Hořice - závěr sezóny, jak má být

Domácí sezóna F5J skončila krásnou tečkou, okořeněnou výbornými výkony. V reportáři z naší květnové soutěže jsem vyslovil přání, aby do této kategorie zavítalo více dosud bezmotorových větroňářů. Poslední soutěže ukazují že tohle přání se vyplňuje a na zajímavosti každého startu je to rozhodně znát.

Začnu popořadě, tak jako obvykle, hodnocením počasí. Podle předpovědi mělo být poměrně hezky, ale zima, nakonec z toho bylo téměř ideální počasí, vítalo nás sice chladné ráno, ale taky jasná obloha a sluníčko poměrně rychle pocitovou teplotu zvedlo na příjemnou úroveň. S tím souvisí i termika, která se rodila poměrně zhusta, nejvíce nad tmavou plochou zoraného pole. O větru těžko hovořit, vál pouze lehký termický vánek různých směrů, což občas trochu komplikovalo rozhodnutí o směru startu a přistání, ale i s občasným přistáním s větrem v zádech si musí zkušení borci poradit.

Hned první kolo ukázalo, kde hledat favority, Jarda Vostřel i Radek Malčík celou soutěž vypínali hluboko pod sto metrů a celé depo sledovalo, kdy už to s tou výškou (či nížkou) přeženou a nechytnou se... ale kdo umí, vytočí v panujících podmínkách celkem nemožné i z minimální výšky. O mnoho nezaostávali ani borci z Enjoy týmu Česká Třebová. Čistokrevní elektroletci (samozřejmě s výjimkou Malčíků) tentokrát na tyto souboje koukali ze zadních pozic, ale rozhodně jsme si všichni soutěž užili, ať už pilotně, nebo jako diváci při startech těch lepších. Přes zimu bude rozhodně o čem přemýšlet, jak se vyzbrojit na novou sezónu a jistě i přítomnost „delegace“ ze Samba Model měla vliv na to, že v depu se daly zaslechnout diskuze o tom, kdo si objedná „normální“ éro 1700g, kdo lehouše kolem 1500g a o tom, že už se ve formách líhnou i superlehké skořepiny s plánovanou letovou hmotností ještě nižší, se před rokem nikomu ani nesnilo... řečeno s klasikem, kde jen se ten pokrok zastaví?

Soutěž odsýpala a kolem půl třetí byla kvalifikační kola u konce a s tím i složení finálové osmičky.

První finálové kolo bylo velmi vyrovnané, všichni letěli maxo (časy 14:56 až 14:59) a o pořadí rozhodovala vypínací výška  (56 až 156 metrů) a taky přistání, kde se objevila i jedna nula. Podrobnosti zvídavý čtenář najde ve výsledcích soutěže zde na Stoupáku.

O výsledku tedy mělo rozhodnout druhé finále. Vypínacím výškám opět vévodily výkony Radka Malčíka a Jardy Vostřela, jen kousek nad nimi začínal let Věnek Beran, ostatní volili „jistotu“ nad sto metrů. Tentokrát si ovšem termika vybrala trochu slabší chvilku a tak se začalo přistával postupně už po šesté minutě a pořadí přistávání určovalo i konečný výsledek soutěže. Spolu s termikou si zcela výjimečně vybral slabší chvilku i Radek Malčík, který po statečném boji nízko nad polem přistál daleko od startoviště. Nakonec zůstaly ve vzduchu pouze dva modely. Luboš Pospíšil měl sice nevýhodu vyšší startovní výšky a také ztrátu několika sekund, když po technických problémech odstartoval trochu opožděně. I tak to chvíli vypadalo, že sahá po vítězství, když Jarda Vostřel byl již před dvanáctou minutou pár metrů nad maringotkou a méně zkušený borec by v té chvíli již nasazoval na přistání. Ovšem patně mírně ohřátá střecha kantýny stačila k tomu, aby tam s citem vykroužil další tři minuty až do konce pracovního času, a tím si doletěl pro zasloužené vítězství hned při prvním startu v F5J.

Konečné pořadí na pomyslných stupních vítězů: 1. Jaroslav Vostřel, 2. Luboš Pospíšil, 3. Stanislav Perkovič.

Co dodat závěrem, soutěž musela snad každého nadchnout, a pokud by k tomu snad někomu nestačila sportovní úroveň, jistě výsledný dojem doladil v tradičně perfektně fungující kantýně. Už teď se těším na shledání s touto partou hned na první soutěži sezóny 2014, předběžně to vypadá, že by to mohlo být 3. května v Týnci nad Sázavou.

Petr Dušek

• Předchozí
• Další