F5J + RCEV - Víkend Elektrovětroňů v Modelparku

Doufajíce v naplnění příznivé předpovědi počasí, uspořádal MK Severka 22. a 23. srpna v areálu RC Modelparku Suché „Víkend Elektrovětroňů“. V sobotu klání „malých“ RCEV a v neděli „dospělých“ F5J.
Po loňských zkušenostech jsme se snažili zkvalitnit organizaci, tak aby soutěž nikde nezadrhávala a piloti se mohli soustředit pouze na svoji „práci“. To jestli se to podařilo nechť posoudí sami účastníci.
Na sobotní soutěž RCEV si přijelo poměřit své umění 15 pilotů, které krom pořadatelů přivítala modrá obloha bez mráčku a slabý vánek. Všechno potřebné harampádí bylo na ploše přichystáno a odzkoušeno z předchozího dne, takže časový plán mohl být téměř do minuty dodržen nebýt opozdilců: Radka a Reného Novotných z Chomutova a Jirky Mihulky z Ústí. Zkrátka ti co to měli nejblíže, dorazili jako poslední!

Průběh vlastní soutěže, která odstartovala krátce po deváté hodině, lze popsat jako jízdu na horské dráze. Nejdřív pěkně pomalu, polehoučku nahoru tak jak se postupně rozehřívali piloti i okolní vzduch. Termické orgie vyvrcholily těsně před přestávkou čtvrtým kolem, kdy ustal i ten slabý vánek a celou oblohu nad letištěm zakryl velký mrak. V tu dobu by létala i ta pověstná vrata od hangáru a byly k vidění i modely na plných brzdách, bránící se dalšímu stoupání do nevidím.
Po čtvrtém kole proběhla plánovaná půlhodinová přestávka pro občerstvení soutěžících, pozemního personálu i pořadatelů, ke kterému většina samozřejmě využila stánek s grilovanými dobrotami a točeným pivem, který tvoří již nedílnou kulisu všech místních akcí.
Do pátého kola tak piloti vstupovali jak s dobrým pocitem uvnitř, tak s jistotou „že to tam je“. Jenže ne nadarmo se říká, že co jde nahoru, musí zase dolů. I přes jistící vypínací výšky nalétala většina borců jen podprůměrné časy. A dílo zkázy pak dokonalo kolo šesté, ve kterém většina modelů za letu připomínala cihlu s křídly. Nejenže to nikde nenosilo ale, zato téměř všude to padalo. V tomhle kole se do alespoň deváté minuty prolétali pouze dva piloti, zatímco rovnou šest si připsalo škrtačku!
V posledním sedmém kole se podmínky lehce zlepšily ale i tak lety „do plných“ byly spíše výjimkou.
Během soutěže ani po jejím ukončení nebyl vznesen žádný protest a mohlo se přistoupit k oficiálnímu vyhlášení výsledků.

Stupně vítězů tak nakonec obsadili:

1. Radek Novotný
2. Miroslav Kotula
3. Jiří Váňa

A protože areál RC Modelparku Suché je takový malý modelářský ráj, nebylo se potřeba po skončené soutěži nikam uchylovat. Večerní posezení u ohně, u opékaných špekáčků, masa, soudku kyselých okurek a něčeho dobrého na zapití se ke spokojenosti všech zůstavších protáhl až k půlnoci.

Probuzení do chladného nedělního rána s vanoucím čerstvým větříkem dávalo tušit blížící se nelehké boje v královské kategorii F5J.
Po odstoupení Míry Kopeckého a Honzy a Vojty Kubiců se konečný počet startujících ustálil na číslovce 10. Není to, bůh ví co, ale tato soutěž byla od počátku plánována spíše jako zkušební. Na druhou stranu se díky tomu mohlo létat nadstandardních 8 kol bez finále. Ve startovním poli se proti sobě, tváří v tvář postavily 3 čistokrevné F5J speciály Pike Perfection, 2 bývalá F3J a 5 malých modelů RCEV.
S postupem času se nad plochu letiště vrátilo slunce, aby ještě více zamotalo průběh větrné soutěže. Na obloze tak bylo vždy k vidění několik odlišných strategií současně. Od pouhého postávání proti větru, přes traverzování nad návětrnými hranami až po kroužení v rychle se přesouvajících stoupácích. Ty byly hodně nestálé. Občas dovolily pilotům několik velmi nadějných otoček, aby se v zápětí rozpadly a ponechaly modely vlastnímu osudu. Zvláště efektní (tedy pro diváka) byl 4. let Standy Perkoviče, jehož Pike se přes celou délku letiště proti větru předčasně vracel na místo přistání. Ve chvíli kdy model ve výšce zhruba pěti metrů míjel nejvzdálenější startoviště prolétl bublinou a jeho pilot okamžitě zareagoval. V utažených kruzích začal razantně nabírat výšku ale zároveň se po větru vzdalovat od svého přistávacího bodu. Po rozpadu stoupáku nad závětrnou hranou letiště začal nový pokus o návrat. Model však dosedl téměř přesně do míst, odkud se před minutou zachránil.
Ovšem největšími kaskadéry klání se ukázal rodinný team Novotných. Otec Radek se nechal 3x za sebou odnést po větru tak daleko že nebyl schopen dovést svou Tilii 25 zpátky na přistání. Z toho dvakrát přistál v nedalekém lese a jednou na asfaltové ranveji. Vše završil syn René, když v posledním letu posledního kola v prudkém klesání rozložil svůj zahraniční (slovenský) model, který neřiditelný dopadl na zalesněný hřbet nad letištěm. Model, jehož křídlo postrádalo celé ucho, se podařilo nalézt až po hodině a půl.
Konečnému pořadí, dle očekávání, nakonec dominovali ostřílení piloti uhlíkových skvostů z dílen české firmy Samba model.
Stupně vítězů tak obsadili:

1. Stanislav Perkovič
2. Miroslav Kotula
3. Jaroslav Imiolek

text: Rudolf Rada
foto RCEV: Lenka Hlaváčková
foto F5J: Čeněk Šlapák

• Předchozí
• Další