Samba cup – 22. 8. 23. 8. 2020

Podruhé v historii jako soutěž elektroletů kategorie F5J, poprvé jako součást seriálu Eurotour a letos na novém letišti …

I když se webovky Samba model skrývají za doménou www.f3j.com a nabízí komplexní nabídku modelů větroňů kategorií F3J, F3B i F3F, jsou hlavním směrem současného vývoje jednoznačně elektrolety F5J. Svědčí o tom i to, že doposud všechny modely PIKE z výrobního programu firmy vznikaly nejprve jako větroně, které byly teprve následně modifikovány do podoby elektroletu. Poslední z řady - PIKE Prestige 2pk, však již byl navržen a vyroben jako čistokrevný elektrolet.

Pro letošek opustila rodinná firma SAMBA model „své firemní letiště“ a přemístila soutěž přes kopec od Sebranic do motokrosového areálu u Horního Újezdu. Cíl byl jediný: využitím sociálního zázemí areálu (WC, sprchy, teplá voda, přípojky elektrického proudu …) pro zlepšení kvality ubytování účastníků soutěže. Obdélníková letová plocha byla delší stranou orientována přibližně ve směru východ – západ, s možností reagovat na změnu směru větru. Na východní straně letovou plochu ukončoval kemp, na který přiléhal motokrosový areál. Pořadatelé připravili ve směru delší strany letové plochy 18 startovišť se dvěma variantami koridoru a přistávacích bodů. Soutěž začínala starty ve směru na jih, do širých, volných polí. Přistávalo se ze severního směru, od budov kachní farmy. Zajímavostí tohoto směru byl blízký lesík, tvořený výběrovými vánočními stromky (jedličky, borovice, stříbrné smrčky …), které už majiteli přerostly do výšky cca 3 – 4 metrů. Za tímto lesíkem se skrývalo velmi strmé údolí říčky Desná (místopisně nese tato část obce název „V Rokli“), které však od letové plochy nebylo vidět, protože linie lesní školky splývala s lesem na druhé straně údolí. O výrazně nevhodných letových podmínkách nad skrytým údolím se ihned při prvých tréninkových letech přesvědčil Tomáš Hrubý, který si svůj model při návratu přes údolí „nadělil“ na jeden z vánočních stromečků.

V pátek na oběd už byla kompletně připravena letová plocha s koridorem a přistávacími body a kemp byl nejen „vykolíkovaný“, ale už i cca z 1/2 obsazený. Početné výpravy Němců a Rakušanů, ale i Francouzů a Italů již měly vybudovány své zázemí a všichni naplno trénovali.

Jako startér jsem měl obavy především ze správné výslovnosti jmen velké části cizinců při organizování přípravného a pracovního času. Mé obavy hned ze startu vyřešila zpráva pořadatelů, kteří se rozhodli pro vyhodnocení výsledků použít program GliderScore a samostatnou část tohoto programu pro kompletní řízení časového průběhu soutěže. Užíval jsem si tedy celý Samba cup výdobytků „plechové huby“, která z notebooku se strojovou přesností vyvolávala jednotlivé piloty jmény a zobrazovala čas na velkých digitálních hodinách. Slovanská jména (u kterých nebyla diskuse o výslovnosti) namluvil Jarda Vostřel, všechna ostatní pak byla přenechána automatickému strojovému čtení v podobě, jak je známe například z Google translatoru.

Prezence se v sobotu ráno neobešla bez specifických anti-Covid opatření, mezi které patřilo například povinné označení všech zaregistrovaných přítomných (tedy i včetně organizátorů) rozlišovací páskou na zápěstí. I když zázemí pořadatelů tvořil stan, ve kterém by šlo uspořádat hospodskou zábavu pro středně velkou obec, využívalo se jeho prostředí pouze k prodeji a konzumaci občerstvení a ostatní hromadné aktivity (brífinky, školení časoměřičů, tombola, vyhlášení výsledků …) se odehrávaly ve volném prostředí pod širým nebem.

Oproti poslednímu stavu registrace na Stoupáku před soutěží (125 přihlášených pilotů), nastoupilo v sobotu ráno k vlastním letům 110 pilotů. Některým překazily účast závažné osobní důvody, Franta Hofer usoudil, že vzhledem k jeho věku by se na nejvzdálenější osmnácté startoviště v pracovním čase nestihl dostat a spokojeně strávil soutěž v roli diváka. Některým smolařům (Jirka Duchaň) znemožnily účast na soutěži postupné havárie připraveného letového parku v době tréninku v pátek před soutěží. Úvodní brífinku se nesl v odkazu díla J. A. Komenského – Brána jazyků otevřená. Mezi účastníky jsem napočítal 13 národností! Organizace soutěže byla vystavena na časoměřičích, kteří obsluhovali současně 2 startoviště. Piloti si tak na plochu mohli vzít 2 pomocníky, z nichž jeden plnil funkci poradce, a druhý měřil pilotův dosažený čas. Časoměřič organizátora vždy zapisoval startovací výšku, body za přistání, případné penalizace a vždy kontroloval zapsaný čas jednoho ze „svých“ soutěžících, kterého si před startem zvolil.

Začátek soutěže padl dle plánu na devátou, a od té chvíle začal program pravidelně vyhlašovat obsazení 18 startovišť pro každou skupiny a 7 skupin pro každé letové kolo. Létat se začalo za slunečné pohody a příjemného chladného větru. Každý šel do závodění naplno, takže se už ve druhé skupině některým povedlo přistát po pracovním čase, nebo ukončit let v lesíku vánočních stromků po průletu turbulentním vzduchem nad údolím říčky Desné. V 11.00 hod. se podařilo úspěšně ukončit prvé kolo. Hned po prvé skupině kola druhého dorazil plánovaný oběd, během kterého nejen že vítr zesílil, ale začal též měnit směr. Pro třetí skupinu druhého kola byl proto vyhlášen nový směr startu a přistání. Pouze 8 pilotů v tomto letu dokázalo přistát do 75 m, z toho polovina však již ve čtvrté minutě. Pro Primoše Rižnera a Kubu Lžičaře, kteří v této skupině vydrželi ve vzduchu až do konce pracovního času, to mohla být exhibice, kdyby oba nepřistáli z opačného směru … Čtvrtá skupina druhého kola dala všem pro taktiku letů za sílícího větru jasný návod: kdo vyzkoušel letět pro termiku „po větru nad motokrosový areál“, byl rád, že se vůbec vrátil na letiště a zapsal alespoň pár minut letového času. Kdo nechtěl na procházku, začal startovat do výšky přes 100 m a co nejdále proti větru. Organizátoři též posunuli do další připravené pozice přistávací body - co nejdále od koridoru, a směr přistání byl vyhlášen jako volný. V šesté skupině jsme zaznamenali jedinou srážku za letu (Franta Holešínský a Vlado Gabor), náhradní let pro oba piloty šlo naštěstí umístit do závěrečné skupiny kola, bez potřeby losovat náhradní skupinu.

Na počátek třetího kola už začalo opravdu hodně foukat. Přenášeným modelům (= nezapnutá RC souprava) vítr hýbal klapkami i směrovkami jako korouhvičkou na kostelní věži. Samotné odstartování modelu, když jeho křídla pomocníkovi těsně před startem vítr podfoukl, dělalo značné problémy. Ferda Kalivoda se toto nebezpečí v třetím kole pokusil eliminovat přímým startem ze země, ale vrtuli otloukané o trávu se to moc nelíbilo😊 To Karel Skoupý ihned po odhození modelu přešel do elegantního přemetu, který zakončil přistáním ve 12 sekundě – v trupu jeho modelu se v předchozím letu uvolnila přepážka serv a hodem při startu se posunula dozadu. Výsledkem bylo nekompenzovatelné natažení VOP a looping. Vítr byl touto dobou již tak silný, že dokázal sfouknout mikrofon ze stolu a v jediném nestřeženém okamžiku odfouknout i mé celodenní poznámky k průběhu soutěže. Na letové ploše přestal čas na hrdinství – modely byly naloženy na cca 2 kg a každý letěl hledat svůj vzduch pěkně proti větru. Okolo 16.00 hod. se nebe zatáhlo, začalo hřmít a pořadatelé pozorně sledovali meteorologické radary. Výpočetní technika nezklamala - krátkodobý matematický model vývoje situace vyšel přesně. Soutěž jsme přerušili těsně před tím, než se pořádně rozpršelo a přestávka trvala cca ½ hodiny. Plán soutěže počítal s ukončením letů v sobotu v 19.00 hod. Letový den jsme ukončili druhou skupinou pátého kola a ihned se odebrali na večeři.

Vrcholem sobotního večera byla tombola. I když tombolou doslova protékaly tisíce korun v podobě serv JR, KST, Futaba, KingMaxx, laminovacích pryskyřic LG285, výškoměrů ALTIS, GM vrtulových kompletů a motorů AXI, nestačily ani RC házedlo MAAT, ani stopalcovka Geronimo, ani RC souprava JR na sebe strhnout tolik pozornosti a zájmu jako hlavní cena. Tou byl F5J model Prestige 2PK z produkce SAMBA model. Nakonec neodjel daleko a radost bude dělat svému majiteli na Slovensku.

Nedělní ráno bylo ve znamení zatažené oblohy a mírného větru. Když slunce občas vykouklo, pouze přítomné svými paprsky příjemně ohřálo. V 9.00 hod. se do vzduchu vydala 3. skupina pátého kola. Bohužel společně s ní i Ital Bebi Tommaso, který měl letět až ve skupině následující – shodou okolností na startovišti, které ve 3. skupině nebylo obsazené. Nula za let pro něj nebyla povzbudivým začátkem dne. Jak se chýlilo 5. kolo ke konci, začal ráz soutěže konečně nabývat charakteru F5J – nízké taktické starty s hledáním bublin ještě v motorovém letu, vytočení stoupáku, návrat proti větru a společná přistání na konec pracovního času. S ukončeným pátým kolem začala velká matematika postupového klíče do čtrnáctičlenného finále. Jasnou odpověď, zda do 6. kola, které bylo vyhlášeno jako poslední kolo základní části, jít na jistotu, nebo vabank, však dostalo jen velmi málo soutěžících. Institut jednoho škrtacího letu a složení skupin posledního kola představovaly velké množství proměnných! V 10.30 začalo šesté kolo soutěže, a kromě přistání Petra Němce na střechu pořadatelského stanu v důsledku „lokální absence vzduchu“ nikdo podobně neriskoval. Kromě letů 6. skupiny, ve které nenulový výsledek zapsala pouze 1/3 pilotů a nejlepší nalétaný čas byl 8 minut, se všichni snažili navzájem se pohlídat a nasadili taktiku „jistotou je neztratit moc bodů“.

Do čtrnáctičlenného finále se po započítání pěti nejlepších výsledků kvalifikovali (podle pořadí ze základní části): Vlastimil Vostřel, Radek Malčík, Adrien Gallet, Wojciech Byrsky, Jaroslaw Grzesica, Peter Zweers, Peter Feigl, Radek Novotný, Jan Littva, Jo Grini, Víťa Štěrba, Róbert Bartók, Jarda Vostřel (junior) a Petr Malčík. Pro 3 finálové lety bylo určeno pořadí na bodech a klíč posunů pilotů o 6 míst po každém odlétaném kole. Hned prvý start finálové skupiny jsem musel zrušit, protože přes všechnu přípravu konfigurace flyoff zůstal nastaven odpočet na 10 minut. V prvém „skutečném“ finálovém kole nejprve tři piloti přistáli „sotva dozněl startovací klakson“ a ostatní pak postupně sklápěli oči z oblohy stále níže až zůstali stát s vysílačem spuštěným v jedné ruce podél těla. U všech to bylo znamení, že jejich model už opravdu dále nepoletí a přistál kdesi v dáli, u Vlasty Vostřela to byla pouze odpočinková pozice, protože jeho model ve stratosféře nejlépe kroužil bez zbytečného zasahování do řízení. Pouze 6 pilotů zapsalo po prvém letu 900 a více bodů! Tím byly karty rozdány poměrně jednoznačně. Druhé finálové kolo smolně zahájil Vlasta Vostřel, který si nedopatřením vypnul motor už po několika sekundách - ve výšce blízké kupy hnoje. Tímto krokem snížil počet adeptů na vítězství na 5, protože ostatní si svůj let strategicky pohlídali, a kromě Petra Malčíka z Jo Griniho nalétali „do plných“. Před posledním finálovým kolem měli k vítězství nejblíže: Adrien Gallet, Radek Malčík, Jan Littva, Wojciech Byrski a Víťa Štěrba. A protože Radek dokázal třetí finálové kolo nalétat s železnými nervy z pouhých 42 m, zaslouženě zvítězil! S minimálními odstupy, danými především startovací výškou, si pak druhé a třetí místo pohlídali Adrien Gallet a Jan Littva.

Video ze soutěže: https://youtu.be/Q5D82_znbm0

PS

Kdo by ve výsledkové listině hledal Jardu Vostřela, namáhal by se marně. Hned na začátku se rozhodl 100 % svého úsilí věnovat organizaci soutěže a sám nelétat. Pro všechny zúčastněné to bylo dobré rozhodnutí – soutěž měla pod jeho vedením naprosto klidný a plynulý průběh bez zádrhelů, a kdyby Jarda létal, bylo by ve finále pro ostatní určitě o jedno místo méně!

Vašek Jeništa, startér soutěže

• Předchozí
• Další