F5J, Hořice, 14.7.2012

Máme to za sebou a konečně se můžu klidně bez nervování vyspat. Nešlo o nic převratného, pouze o první soutěž F5J, v podstatě běžnou malou soutěž se 16 závodníky, ale přesto tam nějaký zvláštní náboj byl, z kterého se teprve vzpamatovávám.

Poslední dny před soutěží se nesly ve znamení pročesávání internetu a hledání nejpříznivější předpovědi počasí. Meteorologové nás potrápili, ale skutečnost nakonec nebyla tak špatná. Ráno nás vítala oblačná obloha a jen slabý jihovýchodní větřík. Jediná drobná přeháňka se přehnala ještě před začátkem soutěže, potom se nám už voda vyhýbala. Občas jsme zahlédli i modrou oblohu a teplota se držela v rozumných mezích. Vítr se již v průběhu druhého kola stočil od západu a dle předpovědi postupně zesiloval, přesto se držel v rozumných mezích kolem 5-6 m/s. Nejsilnější chvilku si vítr bohužel vybral na finále, kdy to foukalo 8-10m.

Na soutěž se přihlásilo 17 lidí, na poslední chvíli pro nemoc odřekl Tomáš Hlavinka, takže zbylo nás 16, z toho šest reprezentantů Slovenska.

Část pořadatelského týmu se sešla na letišti u soudku už v pátek večer a tato příprava se velmi vydařila, o čemž svědčí i opilecké a pro nezasvěcené nic neříkající poznámky zde na Stoupáku :) Vyzkoušet letiště před soutěží si také přijeli Karol Chyba a Bohuš Majerčík.

V souladu s propozicemi jsem udělal rozlosování na šest ... více v článku

základních kol, po třech skupinách na šesti startovištích. Stejně tak do finále postupovalo šest nejlepších. Administrativně soutěž proběhla na programu  SORG V3, který vše zvládl bez vážnějších problémů. Pouze když jsem zkoušel rozlosování úhlopříčnou maticí, narazil jsem na nezdar, náhodná matice následně fungovala dobře.

Při běhání mezi startovištěm, počítačem, tiskárnou a foťákem jsem zdaleka nezaznamenal vše podstatné, pokusím se napsat alespoň pár postřehů.

Hned od prvního startu bylo zřejmé, že hromadných přistání asi moc nebude, většinou se přistávalo postupně mezi pátou a desátou minutou. V prvních kolech ještě byla k vidění klasická termika s kroužením více modelů, později už se více traverzovalo proti větru, kde těm šťastnějším, či spíše lepším pilotům, se dařilo najít lepší vzduch. Vzhledem k počasí se žádné rekordní vypínací výšky, či spíše nížky, nekonaly. Většina pilotů se snažila vypínat pod 200m, ti odvážnější kolem 150, minimum zaznamenal myslím Luboš Vaňura 111m, maximální výšky byly i přes 250m, ale tam už je bodový odpočet velmi citelný.

K použité technice - nezaznamenal jsem problém se zobrazovanou výškou, většina lidí odečítala pomocí blikání, což ani časoměřičům nedělalo potíže. Snad jedině Honza Kubica použil externí čtečku, což je sice pro časoměřiče usnadnění, ale není to nutnost. Drobné problémy s nastavením výškoměru pomohl u svých pražských kolegů odstranit Tomáš Hrubý.

I při malém počtu byl k vidění vlastně široký průřez všemi možnými dostupnými modely. Castor 2,5m (Honza Kubica), vlastní konstrukce ala Supra (Míra Kotula, Ruda Vybíral, Karol Chyba), starší 3m F3J (já s NYXem), novější konstrukční F3J – Dragon Fly Pro (Martin Hrubý), F5J speciál Cirrus (Tomáš Hrubý – letěl s ním myslím jen dvě kola), až po několik typů současných celokompozitových továrních brusů, Shock, Aspire, Pike Perfect, Stork a nejnovější Maxa 4m (Juraj Bačiak) a Pike Perfection (pozdější vítěz Radek Malčík). Úplnou novinkou byl prototyp Ray-X, s kterým celkem úspěšně létal sám výrobce Vojtěch Valenta, bohužel neměl jsem čas model blíže prozkoumat.

Musím přiznat, že v panujících podmínkách jsem nezaznamenal nějaký propastný rozdíl mezi kvalitami použitých modelů (na rozdíl od propastných rozdílů cenových...). Větší rozdíl podle mě byl vidět v nastavení a hlavně vylétanosti pilotů. Mile mne překvapil zmíněný Dragon Fly, podle mne konkurenceschopný model v pořizovací ceně pod 10 tis, zřejmě i univerzálnější než Cirrus. Zároveň je to ukázka, že i bez použití laminátů se dá celkem úspěšně létat s konstrukčním modelem, jak to ostatně dokazoval i Radek Novotný v RCEK.

Pár poznámek k pravidlům. Nemám rád „místní odchylky“, ale vzhledem k panující shodě široké soutěžní obce jsme se dohodli na tolerování možnosti opětovného zapnutí motoru, samozřejmě za cenu anulování letu. Během soutěže jsem zaznamenal jen dva případy, kdy toho někdo využil.

Druhá poznámka se týká finále, osobně bych se přimlouval za jeho zrušení, či za takovou formulaci, kdy finále není povinné. Výsledek po šesti kolech základní části je myslím spravedlivějším vyjádřením výkonů, než „loterie“ ve dvou kolech finálových, zvláště když se změní či zhorší počasí, jako tomu bylo v našem případě, nebo naopak v případě, když na větší soutěži dojde na finálové lety až pozdě odpoledne, kdy naopak vítr a termika slábne.

Během soutěže jsme řešili jediný neoficiální protest, týkající se způsobu startu Luboše Vaňury. Zapíná motor při odhozu, ale vrtule se roztáčí až o chvilku později. Je to start s běžícím motorem, jak předepisují pravidla, nebo ne? Shodli jsme se, že je to sice sporné, ale závodník tím žádnou výhodu nezískává a navíc v pravidlech není uvedena sankce za nedodržení tohoto pravidla. Tentokrát mu to prošlo, ale doporučoval bych pravidla v tomto bodě zdokonalit.

Záměrně nerozepisuji detailně, jak dobře či špatně kdo létal, to si může pozornější čtenář najít ve výsledcích. Na bedně se po finále umístili 1. Radek Malčík, 2. Ruda Vybíral, 3. Bohuš Majerčík. Vítězům ještě jednou gratuluji a ostatním děkuji za pěknou a férovou soutěž.

Na závěr ještě musím poděkovat všem časoměřičům a obsluze kantýny za perfektní práci.

Těším se na příští ročník Inter Tour F5J v Hořicích, ovšem pravděpodobně ne v létě, ale soutěž bych rád posunul na nějaký dřívější, patrně květnový termín.

Petr Dušek

Fotogalerie ZDE

Diskuse ZDE

Výsledky ZDE

• Předchozí
• Další