Dino1 - Výškoměrová sezóna nechť je započata :)

A je to tady, zcela neuvěřitelná záležitost se stala realitou, a dnes jsme zahájili "výškoměrovou" sezónu, neboli RCEV pro rok 2017 ! Vybrat datum pro tuto bezesporu velkou událost není nic jednoduchého. Zvolili jsme poslední víkend v dubnu, a dle vývoje počasí to asi nebylo to nejlepší, co jsme mohli udělat.

V televizi jsem večer před soutěží viděl, jak na vysočině vyprošťují zapadlé pluhy z cca metrových závějí. V Ostravě mají zase povodně jaké lidstvo nepamatuje, a my jdeme ráno lítat, to jsme ale fakt ňoumové si říkám. Volám našemu vrchnímu zaříkavači počasí Petrovi Koláskovi a ten tvrdí "v klidůů, bude modrá obloha, bezvětří, slunce, a 15 stupňů" ... mno, ten kluk asi něco tuší a tak mu tedy důvěřuji, ale prověřuji na různých serverech a fakt že jo. To by byla pecka kdyby to vyšlo, neboť by se jednalo o malý zázrak.

Předchozí 3 dny v kuse pršelo, všude tuny bahna, vody, sněhu ale ráno dne 29.4.2017 se stalo něco neuvěřitelného :) fakt byla modrá obloha, slunečno a pianko větříček. Všech 13 soutěžících si musí mnout ruce když se potkáváme na letišti. Ehm, tedy 12 :) Libor Kristián se nechal vyděsit předpovědí a nějak si nenašteloval budíka. Dorazil až těsně před začátkem svého kola (cca 30 minut po začátku soutěže), vybalil letadlo, seřval pořadatele, že nemá časoměřiče a nalítal na začátek 1000. Tak se to dělá. 

Jak se to dělá, jsem chtěl hned ze startu všem ukázat já, aby jsme si udělali jasno kdo je na letišti pán :-D. Je jisté, že já to nebyl ... 37 metrů opravdu nestačí přátelé, na to je třeba si asi chvíli počkat. Průměrné výšky byly okolo 150 metrů, a kolikrát to bylo tak akorát. Termika byla, o tom žádná, ale byly i zatraceně velké klesáky. Ty vás dostaly do kolen během pár vteřin. Měli jsme pár hledačů letadel v příkopě pod letištěm, pár sundavačů letadel ze strom(k)ů a pár chodičů pro letadlo na místo přistání.

Celkově se létalo 6 kol z toho jedna škrtačka a bez finále. Bylo moc pěkné sledovat, kdo co zapoměl přes dlouhou zimu, a kdo naopak trénoval, ladil, a je masér jako minulý rok. Evergreeny nikdy nezklamou a tak jsme videli pár moc krásných záchran, dokonalých přeletů, neúprosného žehlení nulek a precízního přistání. Tak samozřejmě jedny z nejlepších byly moje dokonale termické vykružovačky z malých výšek .... zase jste na to skočili ? :-D perfektní výkony předváděl hlavně Míra Prašivka, Ondra Matula, ale i ostatní kluci předvedli že mají drápky, že Kamile ? :)

Celkově asi neni třeba nic více říkat, kdo umí ten umí, a kdo neumí ten čumí. Mezi ty, co nemusí čumět patří právem :

1. Ondra Matula
2. Martin Vohralík
3. Petr Koláska

Velké díky patří všem odvážným, co přijeli i v tak nejasném počasí na Dino. A ještě větší díky patří Organizátorovi Petrovi Koláskovi, jsi pašák :) Zvláště když nás potrápily technické potíže s napájením, které byly kapitánsky bleskem odstraněny použitím centrály velikosti auta.

Já Petrovi pomohl tím, že jsem nic nezapoměl vytisknout, a dovezl autobaterii, která vydržela napájet audio cele 2 minuty a neoddiskutovatelným dílem přispěl k této skvělé akci. Věřím, že si to všichni perfektně užili, a více termiky, více soutěží a více tisícovek !

Výsledky zde

P.S. - dovolím si k Alešovu shrnutí dopnit ještě něco málo ze zápisků v Deníku soutěžáka. :) Jen tak, abyste měli alespoň nepatrnou představu, jak to tam vypadalo naživo :)

" Třetí kolo, třetí skupina. Běží druhá minuta.

Měřím a radím Alešovi. Je v klidu, stoupákem jako kráva míří ke stratosféře. Lelkuji a koukám kolem. Vypadá to, že Aleš je všechny polítá, našel luxusní vzduch a ostatní se sypou pomalu a jistě dolů. Tohle bude v klidu.

Třetí minuta.

Není to v klidu!! Ostatní se nevzdávají, situace nebude tak jednoznačná. Bob (Martin Vohralík) přeci jen na poslední chvíli NĚCO hledá. Pravda, potřebuje to jako sůl, je asi ve dvaceti metrech. Naštěstí pro nás (s Alešem) se NĚCO prozatím plně nedostavuje. To Pavel Kovařík se plácá 15 metrů nad plochou a vypadá to, že tohle asi fakt nedolítá. Já už bych asi pomalu na jeho místě přemýšlel, jak naplánuju poslední zatáčku. Radim má slušnou výšku ještě po startu, ale i přesto bojuje jako lev a nedává vzduch pod křídly zadarmo.

Čtvrtá minuta.

Vypadá to ještě na slušnou  bitvu. Bob totiž NĚCO našel. Tlemí se od ucha k uchu a stoupá do výšin. Pavel Kovařík se stále plácá v 15 metrech. (do háje, jak to, že už není dole????!!!) I Radim Barč konečně upíchnul letadlo v solidním stoupáku a i když na tom nebyl tak tragicky jako Bob, teď to je konečně jistota, aspoň na pár dalších desítek vteřin určitě.

Sedmá minuta. 

Bobův speciál se ztrácí v naoblačných výšinách, Alešův jakbysmet. Radim jim zdatně sekunduje a tahle trojice ještě asi svede slušný boj o pozice. Pavel Kovařík je stále v 15 metrech nad plochou (!?!?!?!?) a nevypadá, že by se na tom chystal něco měnit. Začínám jej podezřívat z okultní magie nebo něčeho podobného. TOHLE přece není normální, nad Dinem se v téhle výšce tak dlouho naposledy udrželi vrtulníkáři, když trénovali visení!! 

Před chvílí byla osmá a Pavel je konečně dole. Smlouva s nadpřirozenými silami asi právě pozbyla platnosti. Ale stejně pořád nevím, jak to dokázal. Bob, Radim i Aleš sundávají letadla na klapkách dolů. Zajímalo by mě, který z nich měl nižší vypínací výšku... Tuším, že Bob na tom bude nejlíp... 

Blíží se desátá. Jestli ta baterka napájení zesilovače zase vysadí na přistávací sekvenci, tak se můžu jít zahrabat do té škarpy u silnice. Uff, vydržela, a Aleš bere litr, poněvadž Bob trochu zasklil přistání a Radim přeci jen volil větší jistotu výšky při startu. I tři body tak dokáží rozhodnout. Tak, teď už to bude jen lepší..."

Nebylo, aspoň ne pro Aleše:) Sice lítal výborně, leštil nulky jak zběsilý, ale přeci jen měl na těch startovních výškách pár metrů přidat. Na tyhle parádičky ještě nebyl vzduch. Ale pro příště - bacha na něj, soudruzi;) Statistika čas vs výška hovoří za vše :)

Naštěstí technika už nezlobila a já si pro to třetí místo taky došel. Tedy... prostřílel jsem se na něj, procházka růžovým sadem to fakt nebyla. Prostě, byla to bezva soutěž :)

Petr Koláska

• Předchozí
• Další