Mistrovství ČR v kategorii RCEV Trnávka, 3. 9. – 4. 9. 2022

K uspořádání vrcholné soutěže pro všechny piloty z Česka nestačí být zkušený modelář a dobrý manažer. To, že hlavní organizátoři MČR RCEV 2022 Kamil Kičmer z LMK Ikarus Ostrava a „jeho pravá ruka“ Radim Barč z LMK Polanka byli pro tento úkol nejlepší volbou, jsme věděli již říjnu 2021, kdy trenér Radek Novotný tuto informaci na www.stoupak.cz zveřejnil. Základní starost pořadatelů však začíná u zajištění dostatečně velké letové plochy s přilehlým místem pro kemp a zázemí účastníků. Jasnou volbou bylo v době rozhodnutí o uspořádání mistroství vyzkoušené letiště Trnávka (LKTRNA). Jde o neveřejnou plochu pro SLZ využívanou modeláři. I když leží v řízeném okrsku letiště Ostrava – Mošnov, nebyl až do roku 2022 s organizováním modelářských soutěží na Trnávce problém.

Dohoda modelářů s řízením letového provozu byla vždy základní podmínkou uspořádání soutěže, ale uzavření této dohody bylo vždy ve formální rovině vzájemné tolerance. Ne tak po ozbrojené invazi Ruska na Ukrajinu. Provoz letiště Mošnov dostal i strategicko-vojenský podtext, povolení od řízení letového provozu nebyla udělována a všechny „malé“ soutěže naplánované v toce 2022 na Trnávku se stěhovaly do náhradních lokalit. Plochy, na které se sjede 20 účastníků na jeden den (například modelářské letiště na Polance), však nemají dostatečný prostor pro dvojnásobný počet účastníků, kempujících na místě i s rodinnými příslušníky po celý víkend. Dosažení výjimky, která umožnila MČR RCEV na Trnávce uspořádat, bylo prvé Kamilovo velké vítězství, o kterém mnoho účastníků nemělo ani tušení.

Před prvým zářijovým víkendem tedy mohli dobrovolní hasiči z blízkých Václavovic postavit velký pořadatelský stan a jejich kolegové z Petřvaldu instalovat zásobník pitné vody. Mirek Prašivka s Marinem Vohralíkem pak vybudovali technické zázemí (instalace elektrické centrály, zapojení výpočetní techniky a ozvučení, i naražení klubové bečky Radegastu, který byl po celou dobu soutěže pro piloty zdarma k dispozici). Jarda Osoba, startér a obsluha výpočetního střediska v jednom připravil pro 40, prostřednictvím portálu soupak.cz, přihlášených pilotů „stopalcovek“ registraci.

Mistrovství bylo vyhlášeno jako dvoudenní soutěž s rozpisem na 9 letových kol. V každém kole byli piloti rozděleni do 5 letových skupin na 9 startovištích. Měření letových výsledků prováděl pomocník pilota, supervizi tohoto systému a namátkovou kontrolu zapsaných hodnot prováděl Mirek Stryk. Pro měření nadlimitní vzdálenosti přistání od bodu byl připraven 75 m dlouhý silon, bezpečnostní restart motoru (tedy odpovídající firmware na výškoměru) byl povolen.

Přespolní dorazili na Trnávku již v pátek, místní pak v sobotu ráno. Od půl deváté již měli všichni vybalené modely a zkoušeli místní vzduch. Panovalo slunečné počasí s modrou oblohou a téměř bezvětří. Vzhledem k tomu, že se před obědem očekával příchod fronty, trénovalo se i s těžšími modely. Blízkost podzimu již byla znát – posečená louka byla po ránu mokrá a kdo měl holínky, neprohloupil.

Při nástupu v 9.00 hodin přivítal Kamil Kičmer i Radka a Reného Novotných, kteří se na MČR zaregistrovali pod vlajkou Afgánistánu a Tomáše Hrubého, který si při registraci zvolil Albánii. Všem soupeřům se začalo po konstatování, že na mistrovství zahraniční účastníci startovat nemohou, hned lépe dýchat (o tři velmi silné soupeře méně)! Bohužel se všem třem do zahájení prvého kola podařilo složit zkoušku z českého jazyka a do soutěže nastoupili…

V 9.30 hodin vyletěly prvé stroje k soutěžním letům. Když se podařilo termiku najít, byla silná, ale stejně tak se dokázala rychle rozpadnout. Často se opakovali scénáře, kdy se v jedné skupině brala „tisícovka“ za pouhých 6 minut letu, aby hned v následující skupině měli všichni problém rozeznat svůj model ve „stratosférické“ výšce. Ani kolize se soutěži nevyhnuly. Hned v 2. kole se při přistávání srazil Pavel Maňák s Jardou Lhotou. Zatímco Jarda srážku ustál bez poškození modelu, Pavel s výrazným zásekem na křídle opakoval let a svůj re-fly absolvoval na volné pozici poslední skupiny 2. kola.

Čas mezi dvanáctou a půl jednou byl vyhrazen obědu. Každému, kdo si jídlo objednal, dovezla firma Startronic hygienicky balenou porci vepřové s knedlíkem a se zelím, kterou si mohl v pořadatelském stanu sníst.

Posilněni výborným obědem se všichni pustili do odpoledních letů. Svítilo sice sluníčko, ale jakmile zašlo za mrak, rychle se ochladilo. Opakované převlékání a střídání triček s bundami pak všechny provázelo až do večera. Hned po obědě se Radkovi Novotnému po výpadku termiky „podařilo“ přistát daleko v lese, bohužel bez vizuální kontroly místa dopadu. Až do 15.00 hod. pak trvalo, než s pomocí GPS dat telemetrie místo dopadu lokalizoval. Model však bohužel přistál na vysokém stromu a po úspěšné lokalizaci čekal Radka druhý úkol – sehnat stromolezce, který by mu model sundal. Mezi tím se Františkovi Matulovi podařilo při startu modelu „zapomenout“ svoji ruku v dráze pohybu ocasních ploch. Výškovka se po nárazu oddělila od modelu, který se po velmi krátkém letu zapíchl před Františka do země. Ve skvělém čase, krátce po 17.00 hod., se dolétalo 6. kolo. Protože předpověď počasí na nedělní dopoledne nebyla rozhodně příznivá, rozhodla JURY o posunutí večeře a odlétání ještě 7. kola. Počasí bylo nádherné a večerní termika čitelná. Já sám jsem byl při letu v posledním kole nejspokojenější z celého dne. Nízký start, nalezený stoupák, vykroužená bezpečná výška, nalétaný čas… Byl jsem tak spokojen, až jsem nestačil odcouvat před klouzajícím modelem, kterým jsem se trefil do nohy. Po ukončení letu jsem zapomenul aktivovat bezpečnostní spínač a v mírné rozladěnosti z nehodnoceného přistáni jsem si po odložení vysílače vedle modelu na zem zapnul motor – nula za let, který jsem si báječně užil, byla na světě!

Nedělní ráno vůbec nepřipomínalo sobotní pohodu. Bylo zataženo, zima a pršelo. Jediný, kdo poslal svůj model do vzduchu, byl Bohdan Biječek, protože si při posledním sobotním letu vytrhl servo klapek i s rámečkem z křídla. Celý večer doma opravoval, a potřeboval nově zalepené servo vytrimovat. Celé dopoledne jsme strávili v pořadatelském stanu, který nás chránil před deštěm. Hůř byl na tom model Radka Novotného, který byl v dešti na stromě přes noc a vykoupení mu nepřinesl ani stromolezec. Tenké větve a deštivé počasí odložily bezpečné sundání modelu na následující dny a Radek musel plánovat další cestu na Moravu. Až v 11.00 hod. déšť ustal a základna mraků byla dostatečně vysoko, aby prví z nás mohli jít na start. Startovací výšky prvých skupin 8. kola byly hodně vysoké: 150–200 m. Beztermické počasí předurčilo poměrně jednotný scénář letů: co nejméně zasahuj do plynulého kluzu, a když najdeš místo, kde model nepadá, kruž jak nejdéle to bude možné. Někdy se přitom však model dostal tak daleko, že záchranný restart motoru byl jedinou šancí, jak nezanechat model v dalekém okolí.

Přestávka na oběd ve 12.00 hod. oddělila poslední kolo mistrovství. Počasí bylo natolik dobré, že jen velmi málo soutěžících mělo výsledek 9. kola jako nejhorší (škrtací). O kvalitě soutěžních výkonů našich nejlepších pilotů vypovídá to, že jako nejhorší výsledek si právě svůj poslední let škrtl Zdeněk Malčík za letový čas 9:59 min., 127 m startovací výšky a 50 bodů za přistání… V poslední skupině mistrovství poslal svůj model do vzduchu nestor ostravských modelářů Pavel Kovařík. V 8. minutě se již přesouval ke svému bodu na přistání, ale v několika metrech nad plochou nalétl do bublinky teplého vzduchu a za hlasitého povzbuzování celého kempu „Otoč to a kruž!“ svůj let prodloužil až tak, že o 1 s přelétal pracovní čas…

V 14.00 hod. byly poslední lety mistrovství ukončeny, výsledky spočteny a ředitel soutěže začal slavnostně vyhlašovat výsledky. Na každého účastníka čekala za jeho umístění věcná odměna, protože Kamilovi se od sponzorů podařilo zajistit ceny v celkové hodnotě 65.000 Kč! Plný výčet firem, které svými výrobky podpořily ocenění všech pilotů, byl postupně zveřejňován v diskusním tématu k mistrovství na www.stoupak.cz. Hlavní cenou, která se na konec mistrovství losovala, byla výkonná soutěžní „stopalcovka“ Django new od VP model.

Mistrem České republiky v kategorii RCEV – termických větroňů s elektrickým pohonem, se pro rok 2022 stal Jirka Mihulka. Nenápadně létající Jirka titul získal za velmi vyrovnané výkony, když v osmi započítávaných výsledcích měl pouze 3 vítězné. Druhé místo, i když do celkového výsledku zapsal neskutečných sedm „tisícovek“, obsadil Radek Malčík. Na třetím místě, i po škrtání takového výsledku jako je 959 bodů, skončil Zdeněk Malčík.

Každý, kdo by chtěl jen trochu vyzkoušet krásu termického letu, má v kategorii „stopalcovek“ jedinečnou příležitost si s cenově dostupným modelem zalétat. A každého pilota, který se o kouzlu vykroužené termiky přesvědčí na vlastní kůži, mezi sebou na soutěži rádi uvítáme!

Výsledovka zde

Václav Jeništa

Letiště Trnávka – letová plocha a kemp

Realizační tým ve stanu výpočetní techniky

Úvodní nástup účastníků MČR RCEV

Depo modelů

Vyhlášení výsledků s hlavní cenou – model DJANGO

Stupně vítězů

Příprava na soutěžní let

Společný start

Diváci

pořadatelský stan v času oběda

jeden z úspěšných modelů – DJANGO new

materiál pro úspěšné zapojení do soutěže

• Předchozí
• Další