Polanko, Polanko ... Proč ty mi to děláš ?

Kategorie: Reportáže Zveřejněno: úterý 3. červen 2014 15:22 Napsal admin

Nenechte se zmást nadpisem, myslím to samozřejmně v dobrém jak je u mne zvykem :) Jak se již stalo tradicí, poslední květnový víkend se pořádá soutěž na letišti v Polance nad Odrou. Zvykem je také kvalitní organizace pod neúprosnou taktovkou Radima Barče a také pro mnohé těžce čitelné letiště, resp. termicko-větrné podmínky panující na něm. Samozřejmně to není problém Polaneckých, ale spíše vybraných soutěžících. Bavme se klidně konkrétně o mě. Do Polanky to mám kousek, líbí se mi tam, jsou tam kamarádi, ale z nějakého mi neznámého důvodu tam nikdy nejsou přítomny mé dobré výkony. Tentokráte to vypadalo na stejnou mizérii jako pokaždé, nebo dokonce ještě větší "díky" větru, který zcela netradičně foukal z opačné strany a tak se nedala využívat oblíbená nafukovaná strana se stromy.

Ocitl jsem se v naprosto neznámém prostředí a nevěděl jsem, jak se k tomu postavit. Vítr fučel svižný, slunce (a termika) bylo také, ale prostě né a né ... Pojďme ale popořadě. V 8:45 se vyhlašuje nástup, který byl tak inovativní, že se u něj sedělo :) Takže nikoliv nástup, ale násed..... Pro starší pány (já - haha) to bylo dobrý. Radim poté seznámil všechny soutěžící se základními pravidly pro případ, že by je někdo nečetl, určil letové zóny, bezpečnostní zóny a další náležitosti. Protože bylo samoměření (to již dnes opravdu nikomu nevadí), představil nam zcela luxusní novinku a to pozici tzv. Superrozhodčího. To je postarší solidní pán, který sedí ve slamněném kloboučku nenápadně v depu a zcela náhodně měří paralelně s "časoměřičem" vybraného soutěžícího. Ovšem nikdo, kromě něj samotného, neví koho (pozn. - ono to zjistit jde, stačí když jej pozorně sledujete, ale na to nemá nikdo na ploše čas ani nervy, to jde realizovat jen z depa, a tam je vám tahle informace na.... víte co...). Po letu jsou údaje porovnány a musí sedět (čas plus mínus 3 vteřiny, výška a přistání nachlup). Myslím si, že toto je přesně to, co z "blbé soutěže se samoměřením, kde se podvádí" (časté vyjádření kritiků) udělá akci s nádechem oficiálna a zadostiučinění pravidlům. Fakt, že by si někdo sem tam něco připsal, s touto novou funkcí to téměř na 100% odpadá. Nejistota v podobě možnosti druhého tajného měření je super. Radime, za toto máš poklonu před nastoupenou jednotkou. Luxus !

K soutěži samotné. Jak jsem "inzeroval" na začátku, tak osobně mám problém s létáním na tomto letišti, tolika zklamání jako tady jsem snad nezažil nikde jinde :-D Ostatní ostřílené esa tam ale řádily "jako za mlada". I v rozfoukaném počasí a klesákovitým podnebím kolikrát dokazovali, jak se to má dělat a místy bylo opravdu na co koukat. Co se týká techniky, tak vyloženě nedominoval žádný stroj. Byly zde jak klasické stavby (oproti minulým létům za dob RCEK až podezřele mnoho!), tak i ZENy, Daidalové, Cumulové atp. V technice letu nic extra, někdo kolmo nahoru, někdo vodorovně a pak trošku nahoru a další různé klasické techniky při větrném počasí. Šlo kolo za kolem, lidé chodili do řepky (mimochodem skvělá záchranná brzda pro model, ale neprostupná džungle pro jejich vlastníky), přistávalo se do pole po větru, nebo na záda atp. Tady si dovolím "perličku z natáčení", která rozesmála celé letiště. V jednom kole přistál do řepky cca 30 metrů od dráhy jeden šikovný modelář (o to nic, to se ten den stalo většině), ovšem v tomto případě se rozhodli opakovat a obětavý kolega a časoměřič v jedné osobě se vydal pro model (byla cca 3 minuta). Po pár krocích ale zjistil, že to jde velmi ztuha a po chvíli dokonce zmizel v řepce na pár vteřin celý. Naštěstí se vynořil a pokračoval dále vší silou k modelu. Ukrajoval metr po metru, propletená řepka je mocný soupeř, a čas nelítostně letěl. Minuta, dvě....až se konečně dostal k modelu. Nabral opačný směr, ale když viděl minimální šance na návrat ve slušném časovém limitu, rozhodl se model vší silou hodit zpět na plochu, aby soutěžící mohl odstartovat na opakovací let. Mohutně napřáhl a hodil. V tu chvíli se ozvalo asi dvouvteřinové kopnutí do motoru a hned poté jadrné nadávky spoceného obětavého kolegy směrem k pilotovi, který celou dobu poklidně postával na ploše a jediný jeho výraznější pohyb v této záchranné akci bylo ono cvaknutí ukazovákem : "Ty ---pííííp----, proč to zapínáš, teď už nemůžeš opakovat! Proč jsem tam ----pííííp----- lezl !!!!! Se na to můžu ---pííííííp-----". Skoro to vypadalo, že na protest opět zmizí v řepce a už jej nikdo nikdy nenajde. Celé startovní pole ohodnotilo tuto scénku hurónským potleskem a salvami smíchu.... Nicméně, pokud je mi známo, i přes toto nedorozumění jsou oba hlavní aktéři stále přáteli, i když záchranné výpravy už asi zůstanou od nynějška na pilotovi :) Co z toho plyne ? Letadlo si na plochu klidně hoďte, ale už si ho nepřitahujte motorem = nemožnost opakovat.

No, ale vrátíme se k průběhu soutěžních bojů. Kolo za kolem, výsledkem si nebyl jistý téměř (krom Radka Malčíků) nikdo. Do finále postupovala ukázková Třiatřicetiprocentina (rozuměj 6 lidí z 18) v tomto pořadí.

  1. R.Malčík
  2. P.Slezák
  3. R.Barč
  4. M.Vohralík
  5. Z.Malčík
  6. I.Kurečka

Před branami o povestný vlásek zůstal Petr Malčík, kterému chybělo z 3326 bodů jen 0,5!!bodů aby postoupil. To by rozdýchval dlouho myslím každý, Petr nebyl výjimka.

Začalo tedy finále. Jak celý den bylo tak nějak termicky po Valašsku, pár vteřin před startem se objevilo proti větru hejno racků, káňat, much a všelijakých chlupatých potvor a vloček z nedalekého stromu. Vypnout nízko po předchozích situacích, kdy bylo možné ze stoupáku, který se ve 350 metrech rozpadl na prach, zhučet dolů za minutu v následném klesáku? Risknout to nebo jít na jistotu, která v ten moment byla, že 15 minut v tomhle počasí nemůže nalítat snad nikdo a proto je výška lehce nad 200 jediné východisko? Nebudeme to natahovat, zázraky se dějí... 15 minut nalétali s přehledem všichni a termika byla snad nejvýraznější za celý den. Jenže všichni až na Malčíky vypínali nad 200 metrů a tak se karty rozdaly poměrně jasně. De facto podle výšky.

  1. Z.Malčík - 135m
  2. R.Malčík - 164m
  3. P.Slezák - 229m
  4. M.Vohralík - 245m
  5. R.Barč - 259m
  6. I.Kurečka - Nula na výškoměru

Blahopřejeme těm nejlepším, soutěž to bylá jako vždy dobrá. Pro některé sice tréningová, ale dobrá :) První červnovou sobotu se uvidíme v Hranicích a není možné, aby tam nebyl pokořen můj oficiální a stále platný výškový rekord v podobě 269m z finále! Jsem si jist, že se na startovním poli najde šikovný modelář, který mi tento pomyslný titul sebere, že Radime? ;)

Výsledky jsou zde

Fotky zde - P.Slezák , J.Kremmer , Malčatým

Zobrazeno: 7376

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Weby přátel

vpmodel

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám