Reportáže

Valašská termika, to není jen název soutěže, ale především definice zvláštního chování vzdušných mas, která na této akci již mnoho let panuje :). Kdo tam nebyl, nepochopí, a ti co ano, tak už od rána počítají s tím, že prostě několikrát nedoletí ani na letiště. Vsetín - Janová je takové pěkné místo v údolí mezi kopci, lemováno železniční tratí, kde lišky dávají dobrou noc, a kde každoročně pořádá Erik Solař a Tomáš Brodský soutěž RCEK. Tentokráte bylo přihlášeno 21 pilotů,  včetně třech z dálného západu. Nakonec tedy dorazilo "jen" 20 soutěžících (L.Novotný nepřijel), ale taková je dnes doba a lepší už to asi nebude.

Zázemí bylo postaveno, letiště posečeno, piloti nachystáni a mohlo se začít. První tři skupiny byly vyloženě valašské a na plochu dosedaly od třetí do páté minuty, ale postupem času se termiky dělalo více než klesáků a tak se časy začaly prodlužovat až k desetiminutové hranici.

Tak se podařilo uspořádat další "testovací" soutěž RCE100. Tentokráte se toho ujali kluci z Mariánského údolí a na letišti v Přáslavicích mohla započat další napínavá bitva s výškovými metry :)

Mno, celý týden Moravu grilovalo slunce neuvěřitelným způsobem, a tak se s blížícím termínem začal nejeden soutěžící obávat o své zdraví, ale protože počasí je naprosto nevypočítatelné, začali jsme se místo spálenin obávat spíše povodní a krutých bouřek. Když jsme ráno vyjížděli z Karviné, tak tady hřmělo a nevypadalo to dobře. Za hodinu jsme byli v Olomouci a tam už krásně svítilo slunce. Po ranní přeháňce jsme hodili obavy za hlavu a těšili se na pěkné termické souboje. Celkem se nás sešlo 17, což je velmi pěkný počet na kategorii, která neexistuje :-D

K samotným letům snad jen to, že tolik opakovaček jsem ještě neviděl... Přeletů nad 200 metru se bojí všichni jako čerti kříže a to se mi líbí! I když víte, že nedolítáte více než 7 minut, tak si prostě nepřidáte, neboť to nemá smysl. Má to opravdu svoje kouzlo, a myslím si, že testovací soutěže, které jsme provedli dokázaly, že ...

Opět navážeme na zrušené Hranice a jejich dvoudenní akci, kterou všichni soutěžíci mají rádi, ale bohužel letos se nekonala. Po sobotní miniaturní RCEK (článek zde), kterou jsme "nahradili"  právě zrušenou sobotní akci, jsme se rozhodli, že jestli má být stejně jako v sobotu (totální grilování po celý den) tak uděláme v neděli pro změnu RCE100 (Stopalcovky). Aby nás bylo více, napsali jsme všem co známe a nechodí denně na Stoupák, aby si přijeli zalétat a vyzkoušet si tuto nově rodící se kategorii. Nakonec nás bylo jedenáct (což jde na tak rychlo) a počasí bylo snad ještě lepší než v sobotu. Co více si přát :)

Rozlosovali jsme kola, a mohlo se začít. Už od prvních kol šlo vidět pár zajímavých věcí :

I když se už chvíli v Čechách soutěží, u nás sezóna začala stejně jako minulý rok na letišti v Trnávce dne 28.4.2013. Klub LMK Ikarus z Ostravy pořádal netradičně soutěž RCEK v neděli. Protože to byla první soutěž po dlouhé zimě, očekával jsem jaké to bude, co přijde nového, co se pokazí, a hlavně jak se zima projeví na výkonech všech soutěžících. Ve zkratce by to šlo asi popsat takto: pokazí se co se pokazit dá, vyhrají ti co mají vyhrát a taky to, že počasí neporučíte :)

Abych byl ale trošku konkrétnější tak to zkusím rozepsat. Když jsem se chystal s kolegy na soutěž, říkali jsme si "proč je soutěž zrovna v neděli?" Třeba to má nějaký hlubší význam, na který jsme nepřišli a tak jsme nad tím mávli rukou se slovy, že je jedno kdy, hlavně že bude. Mno když jsme se ale ráno vzbudili, bylo jasné, že neděle rozhodně nebude slunečná a s mírným vánkem jako sobota. Ba právě naopak, bylo zataženo, mraky zhruba v šedesáti metrech a do toho všeho vítr rozfoukával mrholící se kapky deště. Zkrátka ideální počasí na soutěž :-D. Nesmím zapomenout na to, že jsem ještě zaspal a kolega, kterého jsme vyzvedávali zaspal ještě více než já. Takže jsme se zpožděním dorazili na letiště a opět vítali staré známe. Ze začátku byly poměrně zdlouhavé peripetie s výpočetní technikou, resp tiskárnou vs. počítačem a tak se kvůli zpoždění rozhodlo, že se budou létat pouze 4 kola bez škrtání. Já ty neškrtací soutěže prostě nemám rád, a vím proč bohužel (k tomu ale později).

Nejdříve představím kategorii RCVS - je pro termické RC větroně do rozpětí křídel 3m a omezené je ovládání dvěma servy. Lze použít mechanické spřažení směrovky s křidélky(nebo i jiné), tento způsob jsem osobně viděl jen jednou za 13 let co se tato kategorie létá. Startuje se pomocí gumicuku. Hodnotí se letový čas, který je max. 6min a přistání 100bodů. Létají se čtyři kola, z nich je jedno kolo s nejhorším výsledkem "škrtací".
To by bylo zhruba vše pro představu co soutěž obnáší. Tato kategorie je dobrá pro nenáročnost na finanční náklady pro start do soutěžení mladých modelářů, ale to neznamená, že je jednoduché se umístit na dobrém místě . 

LMK Havlíčkův Brod v sobotu 13.4.2013 uspořádal soutěž RCVS, které se zúčastnilo 19 soutěžících. Počasí bylo slušné(polojasno), bohužel foukal silný vítr v nárazech okolo 13m/s.
Ten byl vhodný na start, pomohl modelům se dostat do velké výšky, ale každého pěkně potrápil při přistávání, nebylo jednoduché sednout za 100 bodů.

Nejvíce zastoupené jsou modely Limit od pana Bíbra, jde o klasický balsový konstrukční model potažený nažehlovací folií. Plánek tohoto modelu vydal časopis RC-Revue v loňském roce. Létá velice dobře, nevýhodu má jen v bezvětří kdy má malou výšku po startu. Hned za ním je zastoupen model Supra je to kompozitový model, trup se skládá z gondoly a uhlíkové trubky. Ocasní plochy a křídlo vyrobeno technologií XPS jádro + sklolaminát + uhlíkové nosníky. Jde o nejlepší model v této kategorii. Zbytek modelů tvoří několik málo modelů vlastní stavby jako Admirál, Štír, Riser a jiné.

Kluci z LMK Vsetín pořádají každoročně velmi náročnou RCEK soutěž s názvem Valašská termika, která prověří nejednoho pilota až do morku kostí... Tentokráte se ale donesla informace, že další kolo této soutěže nebude z důvodů nedostatku technických a pomocných sil na domácím letišti. Naštěstí jsou soutěžáci moc soutěže chtiví a tak v kooperaci LMK Vsetín, LMK Polanka, LMK Ikarus a v neposlední řadě i LMK Dinoklub uspořádali soutěž na rychlo na posledně jmenovaném domácím letišti "Dinoletišti." Bohužel jsme museli soutěž uspořádat poprvé se samoměřením a je třeba říci, že to sice fungovalo, ale přeci jen časoměřiči jsou časoměřiči a s nima to bude vždy lepší. Zajímavostí pro zpestření byla i týmová soutěž, ze které vypadlo pořadí dle týmu (v tomto případě byly jako týmy vesměs příslušníci jednotlivých klubů) a tak se mohli (a museli :) ) na vítězství svého týmu podílet opravdu všichni členové ... Myslím, že tuto supr vložku zachováme už napořád, přeci jen je to zajímavější.

K soutěži samotné: Bylo nachystáno 8 startovišť a tak se všech 23 soutěžících vešlo do 3 skupin a celá soutěž poměrně odsejpala i s pauzami na objednanou pizzu nebo tisk výsledků a pořadí týmů.  Ono rychlému průběhu soutěže zejména ráno v prvních třech kolech dost pomáhala rize valašská termika, kterou snad kluci museli přivést sebou. Běžně se stávalo, že 7 soutěžících spadlo v sedmé minutě a jedna dobrá duše vyrobila krásné škrtátka všem ostatním. Počasi bylo celkově ....

11 statečných se v sobotu 11. srpna vrhlo do souboje s větrem při druhé letošní úpické soutěži modelů kategorie RCEN.

Létalo se opět na záložním letišti ULKYJE ve Studenci u Trutnova. Předpověď počasí navíc byla "mokrá". Déšť však začal ustávat v době, kdy se soutěžící a pořadatelé začali sjíždět. Chvíli jsme ještě počkali než odplula nízká oblačnost, a soutěž mohla začít. Další přeháňka se naštěstí dostavila až když jsme se po soutěži rozjížděli domů. Vítr si ovšem žádnou pauzu nedal. Navíc foukal z nejméně vhodného směru pro tuto lokalitu - přes nedaleký vršek, který vytvářel nepříjmný rotor. Však také šedesátibodových penalizací bylo nemálo...

Vítězství vybojoval Jirka Souček z pořádajícího klubu, druhý byl Láďa Bednář a třetí Vašek Blažek, oba z Horní Branné. Smůlu měl Joska Kraus ze Žacléře, který již při prvním byť na pohled nepříliš tvrdém přistání zlomil trup svého modelu a náhradní s sebou neměl. Nejvzdálenějším účastníkem soutěže byl nezničitelný modelář Honza Micka z Prahy.Jinak lze říci, že celá soutěž probíhala v tradičně přátelské atmosféře, a úpičtí modeláři se těší na další soutěže RCEN, které hodlají pořádat v příštím roce.

Jako každý rok, i tentokráte se konala soutěž v Hranicích. Setkali se zde soutěžící, kteří se jen tak během roku na "normálních" soutěžích nepotkávají. Nejspíše je to dáno tím, že tato soutěž je vždy považována za tak trošku malý mistrák. Tento rok to platí dvojnásob, neboť se Hraničtí rozhodli udělat rovnou dvě soutěže během jednoho víkendu. Předpověď počasí říkala, že v sobotu bude foukat a pršet a neděli mělo být krásné počasí. Bohužel se předpověď zase kousek spletla. V sobotu extra nefoukalo, ale slunce pálilo jako divé. Za to v neděli pršelo a foukalo. A jaký byl průběh soutěže? Soutěže se zúčastnilo 28 soutěžících. V sobotu bylo 28 soutěžících připraveno na ploše místního letiště, kde se bohužel nesmělo létat vlevo od startovních bodů, což byl směr, ze kterého celý den foukal vítr a tak se muselo létat bokem, povětšinou nad lesík, kde se člověk snažil traverzovat na nafoukávané vlně. Ano je pravdou, že se dalo počkat na bublinu a cestovat s ní po větru. Tento rok měli nervy jen bratří Novotní, a pár dalších odvážlivců většinou ze Slovenska, kteří jsou na styl lítej po větru zvyklí. Každopádně kdo chce a umí, dokázal nalétat pověstných deset téměř vždy, i když bych řekl před soutěží, že to bude v tom počasí problém. Klasické padací skupiny byly snad jen dvě, tři za celou soutěž a tak byly rozestupy bodů né zrovna veliké. Do finále...

Více v článku

Poslední červnový den se konala soutěž RCEN 625, kterou pořádal LMK Úpice na blízkém záložním letišti ULKYJE ve Studenci u Trutnova. Počasí bylo celkem milosrdné. Pro dobu konání soutěže se v rozporu s předpovědí, která vyhrožovala teplotami vysoko nad 30°C, vytvořila oblačnost, která teplotu udržela na snesitelné úrovni. Vítr byl pouze symbolický variabilní, takže počasí nebylo co vyčítat :) . Snad i s prací pořadatelů mohli být soutěžící celkem spokojeni – alespoň žádný protest nebyl podán. Startovalo 11 soutěžících a vítězství si nenechal ujít Jirka Veselovský z LMK Praha, těsně následován Jardou Lhotou z Horní Branné a Honzou Krtičkou z MK Hronov. O celkem dobré úrovni soutěžících svědčí fakt, že i poslední z nich dosáhl 875ti bodů v přepočtu na 1000 bodů vítěze. 

Doufejme, že i na příští naší soutěži RCEN (635 v sobotu 11. 8.) bude přijatelné počasí ...

Petr Lokvenc.

Galerie zde

Po vydařené a pěkné akci v Maďarsku se celý seriál Eurocupu přesunul do České republiky, konkrétně do města Chomutov. Zde se měla odlítat druhá část této dozajista zajímavé akce. I když tentokráte to byla jen taková poloviční akce z jednoho jediného důvodu: nelítaly se "velké" F5J, neboli výškové spínače. Proto jsme zde postrádali zahraniční konkurenci. Důvodem neúčasti zahraničních pilotů bylo to, že v České republice tato kategorie není tak rozšířena a tudíž s ní nemá nikdo moc velké zkušenosti. Bohužel jsem byl zklamán množstvím pilotů z České republiky. Myslel jsem si, že když se na tomto místě bude odehrávat v září Mistrovství republiky v kategorii RCEK přijede více pilotů si vyzkoušet podmínky a letiště. Dostavilo se pouhých 19 pilotů, ale za to co pilot to eso. I tak je třeba bojovat a vyhrát nějaký ten pohárek, cenu a nebo "jen" body do celkového hodnocení závodu EC 2012.

Česká parta to měla do Chomutova kousek, ale druhá moravsko-slezská sekce to má pěkný kus cesty.   Vyrazili jsme už v pátek ze všech možných míst na Moravě a Slezku okolo dvanácté hodiny, aby jsme po 18té večerní byli na místě. Ubytovali se a psychicky se připravili podle předpovědi počasí na větrnou soutěž. Předpověď se vyplnila a tak už od včasných sobotních ranních hodin foukalo zhruba 5-6 m/s, což teda není nic extra pro naše lehounké letadla. Výsledky se začaly razantně promíchávát a bězně se stávalo, že někdo ulétl ostatním klidně i o 3-4 minuty a to udělá s pořadím pořádné zmatky. Ono vůbec nešlo moc extra kroužit a dalo se to smysluplně odstát na "hraně," kde to občas i pěkně padalo, bohužel. Podle plánu se mělo létat 10 kol a 2 finále, z toho se jeden základní výsledek škrtal.

Soutěž odsejpala, časoměřičky se smažily, soutěžící potili a okolo 18té hodiny se odlítalo osm kol a předběžné výsledky byly co se bodu týká jako ementál. Mohli jste v klidu ztratit z osmi kol 300 bodů a pořád jste byli ve finále! Neuvěřitelné, když si vzpomenu například na minulý EC v Maďarsku, kde 300 bodů ztráta znamenala chvost startovního pole (pokud se tedy nepletu). Inu začala neděle, kde se vítr trošku uklidnil a s mizejícím větrem mizely i naděje soutěžících čekající na nějaký "náklep" v kole, kde letí člověk v pořadí před nimi a jeho ztrátou by se posunuli kupředu. Bohužel (nebo bohudík) se ale létaly už velmi vyrovnané výsledky a tak pro většinu předběžně postupujících stačilo letět jistotu a měli to v kapse. Nakonec se probojovali do dvoukolového finále následující : První M. Chalupník, dále L. Vaňura, P. Malčík, J. Bartůňek, J. Veselovský, Z. Malčík, A. Krátký, a Luďa Novotný ml. Poslední postupové místo mělo ztrátu na první 476 bodů!!!