Soutěž v kategorii termických větronů "RCEV" v Roudnici nad Labem je odlétána. Jelikož na letišti bylo někým nadneseno (už si nevzpomenu), že by se mělo zažít nepsané pravidlo, aby článek o soutěži vždy sepsal za trest ten, kdo nakonec utrpěl vítězství, tak se o to pokusím. Ještě než začnu, tak se zmíním o vlastních pocitech před soutěží. Na Roudnici jsem se po dovolenkové pauze moc těšil. Letiště je tam nádherné s krásnými výhledy po Středohoří a končící až na hranicích Krušnými, Jizerskými a Krkonošskými hřebeny. V sobotu ráno byla viditelnost skvělá a kopce vystupovaly z ranního oparu v údolích. Předpověď počasí slibovala ideální podmínky, a to se i vyplnilo, polojasno, asi třicet, a větřík do tří metrů sever až východ. Svého Daidala jsem se snažil nějak doladit během týdne, protože jsem byl z jeho chování ve vzduchu už dlouho velmi rozpačitý. Znovu jsem hledal těžiště, úhly a zatížení. Ale přes to všechno, jsem ještě v pátek z 200m výšky nalétával běžně jen 5 minut. Takže na sobotu jsem se odprostil od jakýchkoliv očekávání a s čistou hlavou jsem si jel soutěž pouze užít a to se nakonec vyplatilo.

Doufajíce v naplnění příznivé předpovědi počasí, uspořádal MK Severka 22. a 23. srpna v areálu RC Modelparku Suché „Víkend Elektrovětroňů“. V sobotu klání „malých“ RCEV a v neděli „dospělých“ F5J.
Po loňských zkušenostech jsme se snažili zkvalitnit organizaci, tak aby soutěž nikde nezadrhávala a piloti se mohli soustředit pouze na svoji „práci“. To jestli se to podařilo nechť posoudí sami účastníci.
Na sobotní soutěž RCEV si přijelo poměřit své umění 15 pilotů, které krom pořadatelů přivítala modrá obloha bez mráčku a slabý vánek. Všechno potřebné harampádí bylo na ploše přichystáno a odzkoušeno z předchozího dne, takže časový plán mohl být téměř do minuty dodržen nebýt opozdilců: Radka a Reného Novotných z Chomutova a Jirky Mihulky z Ústí. Zkrátka ti co to měli nejblíže, dorazili jako poslední!

Během posledních 4 týdnů jsem si odskočil na 3 závody RCEO. Třikrát to samé, a přesto třikrát tak rozdílné ...

Začneme od první soutěže, a to Strážnice (LMK Louka). Soutěž byla v neděli 26.7.2015 hned po soutěži RCEV na Dinu. Dohodli jsme se s Kristiánem Zemančíkem, že když nám to tak krásně šlo (1. a 2.) tak využijeme brilantní formy a vyprášíme kluky z jihu. Jóó chyba lávky. Vyrážíme na dvě hodiny dlouhou cestu, kocháme se přírodou, těšíme se jak si zalétáme po pěkné sobotě na Dinu, kdy slunce pražilo jako kráva. Dorážíme na místo, vystupujeme a začínáme klepat kosu. Taková zima, že sem si myslel že začne sněžit. Klepal jsem se v tričku a kráťasách na letišti, a navíc celý rozmrzelý jak krutě fouká. No co, tak to alespoň vyřadí pár soupeřů si říkáme. Procházíme k centrálnímu stolíku na registraci, a potkáváme zde dokonce i tváře ze Slovenska. Začínáme tušit, že to žádná prča nebude. Dáváme testovací let, nosí to, lítá to. Já si říkám, že 30 vteřin bude stačit a výškoměr nechávám. Kristián ho prozíravě vyndává a jdeme na věc.

Prázdniny, období kdy se všichni rekreují u móře, nebo se válí doma u bazénů. Hrstka bláznů ale řekla NE a rozhodli se soupeřit na poli leteckého modelářství. Sešlo se nás nakonec dvanáct.... Nad tím počtem kroutím hlavou už delší dobu, to je tak málo kvalitních pilotů, nebo se jim prostě nechce ? Docela by mě teda zajímalo kde je pravda.

No, zkrátka tak stojíme na letišti, kocháme se jak je ráno moc hezky, slunko peče jako kráva, úplně nás doslova griluje, vítr nefouká a čekáme až dorazí všichni soutěžící.

Letadlo mám? Ano. Kufr s vysílačkou ? Mám. Dvoje kraťasy, tričko, mikina pro jistotu, karton kofoly, chipsy a jedna deka. Je zbaleno a po práci můžu rovnou vyrazit na dvě a půl hodiny dlouhou cestu z Olomouce do Hořic na mou další soutěžní štaci a to "F5J InterTour Hořice".

V pátek dorážím na místo určení, z dálky vidím již pár aut, stanů, karavanů a několik letadel ve vzduchu. Vystupuji z auta pln očekávaní, zda se předpověď vyplní a skutečně poprvé v životě nebude v Hořicích foukat vítr :) A vskutku ! nefouká, slunce svítí, je krásně, zdravím se se starými známymi a montuji letadlo. Termika je, létá se hezky, paráda. Spokojeně usedám do křesílka a klábosíme nad zítřejší taktikou a zda počasí vydrží. Postupně se sjíždějí další lidé, jiní zase odjíždějí do hotelů a kdo ví kam všude. Já mám domluvené ubytování v letištním "hangáru", aneb hotel přímo na letišti.