20. 7. 2014 se na Dinoletišti konaly letos druhé závody RCEV s názvem DINO#2. Předpověď počasí slibovala opravdu teploučko a bezvětří zejména poránu, odpoledne pak nějaký ten svěží větřík. Tentokrát se nám i přes prázdninový termín přihlásilo celkem 19 pilotů. Vzhledem k tomu, že jsme měli 6 startovišť, tak nám jeden přebýval... "Na střídačce" zůstal dobrovolně po zralé úvaze Kristián Zemančík, který se měl ukázat po delší odmlce, ale byl znaven ze sobotní oslavy a vyřešil tak naše dilema, zda jedno startoviště přidávat. Děkujeme Kikino :). Létalo se tedy na 3 skupiny po 6 lidech a vše krásně odsejpalo. Asi se už budu opakovat a možná to už bude i trapné, ale dokud budou jezdit mezi nás obyčejné smrtelníky, musím je vždy zmínit. Opět Malčíci. První dvě kola (čili 6 skupin) byli jediní, kdo vypínal vždy pod 100 metrů.

Zhruba před rokem (15. dubna 2013) jsme vás zde informovali o žhavé novince, výškoměru Altis V4. V té době revoluční zařízení s integrovaným displejem. Ten se krásně rozšířil mezi širokou modelářskou veřejností a bylo jasné, že dříve či později se objeví opět něco nového. Ta chvíle právě přišla, a s ní dvě novinky, které by jsme vám rádi představili v tomto čĺánku.

První, dozajista velmi zajmavou novinkou, je další z řady výškoměrů - Altis Micro. Je to mix mezi V3 (velikost) a V4 (funkce). Tvůrci z AerobTecu tak vyslyšeli prosby mnohých modelářů, že se jim Vé-čtyřka nevejde to trupu házedla, nebo závodních speciálů. Co se samotné technické části týká, je to defacto 100% V4, pouze bez displeje. Výšku zobrazuje stejně jako V3 blikáním, nebo připojěním na externí zařízení.

Po roční pauze se kluci v Hranicích rozhodli uspořádat soutěž pro nás "malé větroňáře", tentokráte v nové kategorii RCEV. Hranice mám rád, je tam prostorné letiště, dobré zázemí a vesměs docela dobře létavé podnebí. Mnozí z nás si sice jistě pamatují brutální průtrž mračen, kterou jsou Hranice proslulé již nějaký ten pátek, ale tentokráte nic takového podle předpovědí nehrozilo.

Počasí tedy vypadalo, že bude bez chybičky, soutěžících se přihlásilo celkem 24 (což je mimochodem zatím rekord, zvláště když vememe v potaz to, že akce kolidovala s MČR RCEK v Chomutově), a já se budil už od pěti od rána celý natěšený, že si snad konečně zalétáme opravdu termicky, jak se sluší a patří. Chvili před sedmou již stepuji na dvorku u spolubojovníků Malčíků a společně vyrážíme do nedalekých Hranic. Jsme tam téměř první a tak máme dostatek času si postavit zázemí, smontovat letadla a udělat prvních pár testovacích "skoků" do vzduchu. Jde to parádně, od rána je pěkná termika, i když ne zrovna silná, ale je. Po chvíli dorazila téměř zahraniční výprava v podání Petr Dušek a Jan Kubica se svými stroji (děkujeme kluci za projevenou důvěru). Na naše oblíbené diskusní hádky nebyl čas, rozdáme si to na ploše :). Létalo se na 6 startovišť a bylo 5 kol + 1 finále pro 6 lidí.

Nenechte se zmást nadpisem, myslím to samozřejmně v dobrém jak je u mne zvykem :) Jak se již stalo tradicí, poslední květnový víkend se pořádá soutěž na letišti v Polance nad Odrou. Zvykem je také kvalitní organizace pod neúprosnou taktovkou Radima Barče a také pro mnohé těžce čitelné letiště, resp. termicko-větrné podmínky panující na něm. Samozřejmně to není problém Polaneckých, ale spíše vybraných soutěžících. Bavme se klidně konkrétně o mě. Do Polanky to mám kousek, líbí se mi tam, jsou tam kamarádi, ale z nějakého mi neznámého důvodu tam nikdy nejsou přítomny mé dobré výkony. Tentokráte to vypadalo na stejnou mizérii jako pokaždé, nebo dokonce ještě větší "díky" větru, který zcela netradičně foukal z opačné strany a tak se nedala využívat oblíbená nafukovaná strana se stromy.

Vloni na konci září jsem po naší soutěži psal o vydařené tečce za sezónou F5J, snad se dá teď napsat, že o uplynulém víkendu jsme na to navázali ve stejném duchu. Shrnu to jenom krátce v řadě postřehů, mezi kterými se snad občas najde souvislost.

Startovní pole – v sobotu ráno se registrovalo 37 soutěžících ze 4 zemí, není to špatné, ale neskromně se přiznám, že jsem čekal víc. Letěli jsme na osmi startovištích sedm základních kol a následně tři finále pro 11 nejlepších. Na začátku soutěže nás zvláštní závadou trochu potrápil sw SORG, ale o tom napíšu více jinam.

Počasí – nejvíce jsem věřil předpovědnímu modelu na Medardovi a vyšlo to téměř do puntíku, vydatný déšť v pátek večer, zatažená obloha v sobotu ráno, kterou postupně proráželo slunce a nakonec odpoledne v pátém kole spadlo z přicházející oblačnosti jen několik kapek. Přitom pohled na radar byl v té chvíli děsivý, celá republika strakatá modro zelená a nám se to všechno nějakým zázrakem vyhýbalo. Krátká přeháňka večer už byla mimo soutěž a k ní ještě nádherná dvojitá duha...

V neděli ráno nás čekala nízká oblačnost, kvůli které jsme o půl hodiny odložili start. První starty ještě atakovaly základnu mraků, ale brzy slunce zvítězilo a pokračovali jsme už pod téměř jasnou oblohou, lemovanou krásnou termickou oblačností. Vítr, nebo spíš vánek, po celou dobu soutěže variábl s převládajícím směrem od jihozápadu.