Dinoletiště je těžké i v ideálním počasí, pokud k němu přidáte ještě vítr ze špatné strany, brutální vedro, a bohatě rostoucí vegetaci dostanete co ? Pořádný tréning :)

Podle předpovědi mělo sice foukát, ale 4m/s se dají zvládnout. Když jsme ráno v 6 přijeli na letiště, tak bylo pod mrakem a vypadalo to, že bude pršet a z létání nic nebude. Okolo 9 se ale mraky roztrhaly a začalo opravdové tepelné peklo. Všech 15 soutěžících se tísnilo pod přístřeškem a osvěžovalo se nápoji z letištní lednice. Celou soutěž v podstatě zařídil Petr Koláska, a za to mu patří velké díky !!! Petře jsi masér !

Tradičně perfektně zvládnutá organizace, bufýtek, koláčky, párečky a jen samá pozitiva a poděkování organizátorům!

Pro mě to byla 4 soutěž ve 4 dnech, totální fyzický masakr, ale s dobrým koncem.

Po dešti se začalo až trošku později, a vůbec dobrý konec se ale nekonal hned v prvním kole pro Romana Žampacha. Roman se po dlouhé době se podíval konečně na soutěž RCEV, a stihnul bohužel řídit očima i jiný model, než jen ten svůj.

O víkendu nám proběhla asi nejnáročnější RCEV akce letošního roku. Jelikož v naší kategorii svaz nevyhlásil mistrák, a my jsme ho chtěli, tak jsme se v našem klubu rozhodli už koncem loňského roku uspořádat pro všechny české fanoušky RCEV akci, která by takový mistrák zastoupila.
Plánovali jsme klasickou dvoudenku na 10 letů, ale vzhledem k divokým přepovědím počasí a k možnosti lítat jen na 3 rundy jsme vsadili na lítání jen v sobotu, a to na 8 kol. I tak to bylo huuustě náročný.

4.6.2016 jsem zavítal na druhou letošní soutěž RCEV, tentokráte do Polanky nad Odrou. To místo mi není souzené, ještě nikdy jsem tam snad nevyhrál, resp se neumístil. Vždy si to krásně rozehraju, pak se bohové Fialové louky nazlobí a něco mi provedou :) Tentokráte to bych ovšem "majstrštik" co předvedli.

Ráno je v Ostravě toho dne mlhavo, slunce se jen tězce probírá přez tuto mlhu a mraky nad ní cestující. Nakonec to ale zmákne a chvíli po osmé hodině je zřejmé, že bude počasí jako víno. Slunečno, pěkné mráčky, termiky habakuk, zkrátka paráda. Zlí jazykové tvrdí, že podle předpovědi má sice odpoledne začít foukat, ale já nevěřím a jsem cleý natěšen, že tentokráte Polanecké prokletí zlomím. Jdu do toho s rozvahou a po přepálených výškách (rozuměj nížkách) na Dinu volím taktiku vysoko, ale stále nejníže. Stačí porazit všech 18 soutěžících, nic víc, nic míň.

Po sobotní grilovačce s velkými ptáky na Polance pokračoval letecký cirkus o pár kilometrů dále na Dinu. Jednalo se o první RCEV v roce 2016. Přihlášených bylo dvacet lidí, nakonec dorazilo 19 (to si tak spletete datum a chtěli by jste přijet až za týden :)). A ve výsledku létalo jen 18 pilotů (jedno letadlo mělo po vylepšení funkční jen jednu polovinu křídla).

18 lidí je solidní číslo, počasí má být také dobré, dino posekané, stromy vzrostlé... vše jak má byt :)
Ze začátku to vypadalo, že budou pěkné výškové souboje. Okolo poledne se ale začalo trošku rozfoukávat a na malé letadla začalo byt docela větrno. Kéž by bylo jako včera na F5J v Polance. Termiky bylo sice požehnaně, dalo se najít kousek nad zemí, ale proklatě lemované klesáky. Stačilo aby jsme se chvíli kochali, a už jsme šli do pole pro letadlo. O opakováni tak také nebylo nouze. 

Soutěž v kategorii termických větronů "RCEV" v Roudnici nad Labem je odlétána. Jelikož na letišti bylo někým nadneseno (už si nevzpomenu), že by se mělo zažít nepsané pravidlo, aby článek o soutěži vždy sepsal za trest ten, kdo nakonec utrpěl vítězství, tak se o to pokusím. Ještě než začnu, tak se zmíním o vlastních pocitech před soutěží. Na Roudnici jsem se po dovolenkové pauze moc těšil. Letiště je tam nádherné s krásnými výhledy po Středohoří a končící až na hranicích Krušnými, Jizerskými a Krkonošskými hřebeny. V sobotu ráno byla viditelnost skvělá a kopce vystupovaly z ranního oparu v údolích. Předpověď počasí slibovala ideální podmínky, a to se i vyplnilo, polojasno, asi třicet, a větřík do tří metrů sever až východ. Svého Daidala jsem se snažil nějak doladit během týdne, protože jsem byl z jeho chování ve vzduchu už dlouho velmi rozpačitý. Znovu jsem hledal těžiště, úhly a zatížení. Ale přes to všechno, jsem ještě v pátek z 200m výšky nalétával běžně jen 5 minut. Takže na sobotu jsem se odprostil od jakýchkoliv očekávání a s čistou hlavou jsem si jel soutěž pouze užít a to se nakonec vyplatilo.

Prázdniny, období kdy se všichni rekreují u móře, nebo se válí doma u bazénů. Hrstka bláznů ale řekla NE a rozhodli se soupeřit na poli leteckého modelářství. Sešlo se nás nakonec dvanáct.... Nad tím počtem kroutím hlavou už delší dobu, to je tak málo kvalitních pilotů, nebo se jim prostě nechce ? Docela by mě teda zajímalo kde je pravda.

No, zkrátka tak stojíme na letišti, kocháme se jak je ráno moc hezky, slunko peče jako kráva, úplně nás doslova griluje, vítr nefouká a čekáme až dorazí všichni soutěžící.

Tak přišla chvíle, kdy se mohli sejít na letišti všichni letuchtiví piloti severní Moravy a Slezska, neboť 10.5.2015 proběhla poblíž Karviné soutěž v kategorii RCEV. Bohužel, soutěž to byla nakonec spíše v RCEK stylu a opravdu velmi velmi komorní.

Když se počítadlo přihlášených zastavilo na čísle 12, byl jsem, upřímně řečeno, docela zklamaný. Nevím teda, zda za to může špatná předpověd počasí, MS v hokeji, krytí se s F5J v Malackách, nebo se ještě všichni letci neprobrali ze zimního spánku, ale jak jsem napsal, účast je opravdu malá. Ráno ještě odpadli dva soutěžící a bylo jasné, že kdo příjde bude v TOP ten :)

Začlo mi to v pátek, dovezl jsem na letiště zesík, bedny a tiskárnu. Cestou jsem ještě nabral benzín do centrály, nakoupil 2,5kg Obamovo klobásy s chlebem, a materiál byl připraven.

Na letišti jsem pak ještě večer s Rendou nafixovali (bacha, né nafixlovali…) měřící pásma dle F5J/RCEV a bylo hotovo.

Počasí pak v sobotu už od rána bylo dle objednávky – naprosto fantastický, termiky snad i víc než potřeba :) Nakonec bylo 15 pilotů a na malou místní soutěž tohle nepamatuju dlouho ani z plechovek ani z káček. Shrnuto – RCEV se líbí, a lidi přijedou, takže dobrý.

V prvním kole nás chytla komplikace se zvukem z počítače, pořád se program kousal. Naštěstí si Vlasta Kocourek všimnul, že antivirák ESET se furt točí naprázdno a hledá síť, a to užralo pěkně z výkonu procesoru. Takže pomohlo vypnutí antiviráku, a od toho momentu bylo všechno OK.

Tak milé děti, dnes si vysvětlíme základní pravidla pro úspěšné soutěžní létání, ozdobené špetkou taktiky a rozumu. Říkáte si, o čem tady blábolím? To je velmi jednoduché a vše se dozvíte v článku. Pojďme tedy na věc, hezky popořadě a jak se sluší a patří. Začneme klasicky. Je sobota, nemusíme do práce a mohli by jsme i vyspávat, kdyby ovšem pár nadšenců z naších řad nepořádalo soutěž v Polance nad Odrou. Protože soutěžím rád, rozhodl jsem se, že k ním zavítám (ostatně jako vždy). A nebyl jsem sám. Dalších 15 lidí dostalo stejný nápad. Mezi osmou a devátou se scházíme na letišti, vytahujeme letadla a pouštíme se na první průzkumy vzduchu. Bohužel, nebe je nad letištěm celé zakaboněné a fouká svěží vítr (jak nečekané v Polance, že ano?). Je nás sice poskrovnu, ale o to více máme šancí, neboť Malča-team se účastní soutěže na Slovensku. Díky tomu se uvolnila první tři místa v tabulce :) a tuhle jedinečnou šanci chtějí všichni využít. Chvíli před devátou se opět pořádá "násed" a v rychlosti se prolétávájí informace, co a jak bude, že se poletí 6 kol a 5 lidí jde do finále. Říkám si, že s pěti lidmi bych teda raději finalé vypustil, ale to na mě nezáleží a tak souhlasím.