A máme za sebou další oficiální MČR, tentokráte v kategorii RCEV. Kategorie je to krutá, těžká, bezkompromisní, a jakýkoliv malé pochybení trestá bezezbytku tím nejkrutějším způsobem... Hehe, né, tak to není, RCEV je specifická, ale pohodová kategorie. A přesně v takovém duchu probíhalo i právě mistrovství pod vedením zkušeného Vladimíra Čermáka a kluků z Nové Paky. Za prvé je třeba jim vyřídit velké díky, protože vše bylo parádní. Za druhé, je moc fajn, že tato kategorie žije a soutězících se sešlo víc než dost.

Tentokráte se podařilo dokonale trefit termín, kde bylo docela "volno" srkze všechny potencionální kategorie. Také naprosto dokonalé vyšlo počasí. Týden před, nebo 50km vedle a už by to bylo opravdu na prd.

V sobotu 5.8. se v Chomutově konal další závod ze série RCEV a z důvodu vzdálenosti vyrážím v pátek odpoledne ve slušném vedru směr průmyslové centrum Krušných hor. Polovina republiky míří na dovolenou na jih a druha na moto do Brna takže cesta bez problémů ubíhá. Telefonicky burcuji náčelníka Radka Novotného, aby mi otevřel závoru a hned jsem vřele přivítán.
Vybaluji stan a stavím na krádce střiženou plochu letiště a vyčkávám až přijede nezmar Ivan Krajčovič který nevynechá snad žádnou soutěž a nezabrání mu v tom ani přimotaný prst v běžící sekačce. Prostě usilovně buší na vrata štěstěny dokud si nedá říct.

Hned jak dorazí začíná ta pravá pohoda, káva, bábovka, pokecáme, lítáme a je tma.
Jako ranní ptáče vstávám v cca 5:20 h a při pohledu na obzor lovím foťák, abych na skoro jasné obloze zachytil východ slunce nad Mostem.

Po Dinu a Polance přichází na Moravě řada na Letní výškoměry, opět na Trnávce.
Přípravy začínají cca týden předem, zajistit ceny, pohárky, občerstvení, a vše potřebné. Předpověď počasí na rozdíl od Polanky dlouhodobě neslibovalo dobré počasí, ale co, říkám si, do soboty daleko a určitě to vyjde. Když jsem v pět ráno vstal, budily mně kapky na střešní okna, říkám si to přejde, v šest budím personál pro obsluhu občerstvení – můj syn a neteř, čímž jim děkuji. Koukají na mně jestli jsem se nezbláznil že venku prší a co tam jako budeme dělat, říkám za hodinu přestane, meteo-radar nelže.

Tak to už ale ta Polanka přehání ! Budeme s tím muset něco udělat, neboť takto to již dále kolegové nejde. Nejen, že jsme přizvali specialisty až od Práglu - kluci z Hořic / Podkrkonoší, ale dokonce jsme objednali i letecké počasí, což mělo Polanečáky doslova zmást, a znemožnit výhru. A co myslíte ? Zase je nikdo nedokázal porazit. Dokonce ani frakce Vratimov klubu LMK Ikarus tentokráte neměla šanci, ikdyž se Bob a Kamil snažili fakt hustě. Mno, co bych k tomu příběhu více řekl ? začněme popořadě.

V první části je třeba říci, že předpověd počasí slibovala dokonalé letecké podmínky, bezvětří , bezmračno, brutálně terminky, zkrátka ráj na zemi. To vše se tentokráte v Polance vyplnilo do poslední tečky. Po minulém nevlídném počasí to bylo fakt supr. Soutěžících 19, což je krásné číslo, 5 kol, bez finále, jedno škrátko. Spousta prostoru všude okolo z jedne strany lemováno vzrostlou řepkou, která přitahovala nejednoho soutěžícího.

A je to tady, zcela neuvěřitelná záležitost se stala realitou, a dnes jsme zahájili "výškoměrovou" sezónu, neboli RCEV pro rok 2017 ! Vybrat datum pro tuto bezesporu velkou událost není nic jednoduchého. Zvolili jsme poslední víkend v dubnu, a dle vývoje počasí to asi nebylo to nejlepší, co jsme mohli udělat.

V televizi jsem večer před soutěží viděl, jak na vysočině vyprošťují zapadlé pluhy z cca metrových závějí. V Ostravě mají zase povodně jaké lidstvo nepamatuje, a my jdeme ráno lítat, to jsme ale fakt ňoumové si říkám. Volám našemu vrchnímu zaříkavači počasí Petrovi Koláskovi a ten tvrdí "v klidůů, bude modrá obloha, bezvětří, slunce, a 15 stupňů" ... mno, ten kluk asi něco tuší a tak mu tedy důvěřuji, ale prověřuji na různých serverech a fakt že jo. To by byla pecka kdyby to vyšlo, neboť by se jednalo o malý zázrak.

V našem 2.5 metrovém republikovém světě jsme si v sezóně 2016 podle mého názoru nevedli vůbec špatně.
V ČR se pod záštitou SMČR podařilo uspořádat v této kategorii celkem 12 soutěží, které zahrnuly i jednu mistrovskou soutěž, která byla považována za náhradu svazem nepřiděleného MČR.

Ve srovnání s rokem 2015 (19 soutěží) jde sice o znatelný pokles, ale způsobený právě četnými povzdechy nad kalendářově „přecpanou“ sezónou 2015, kdy se těch 19 RCEV soutěží míchalo ještě se spoustou dalších akcí RCEK, a národních i mezinárodních F5J, a soutěžní zatížení pilotů a organizátorů těchto kategorií bylo veliké.

Před 14ti dny jsme ukončili sezónu F5J na soutěži v Dubu nad Moravou s počtem 33 pilotů a dnes, tj 1.10.2016 jsme se stejným počtem pilotů ukončili sezónu RCEV v Hořicích v Podkrkonoší. Účast maximální, největší tento rok, a nechyběl téměř nikdo ze špičky kinder-kategorie (jak to nazval trenér F5J), tedy kategorie "malých výškoměrů". Pořadatelské role se ujal Petr Dušek a spol., a jako vždy to vše bylo báječně připraveno, báječně vymyšleno, a nejinak i provedeno. Guláš byl gulášovitý, kafe kafovité, termika byla, klesáky byly, všechno bylo :)

Začneme ale tím, že Petr dokázal trefit přesný termín Babího léta a tak jsme měli fakt neuvěřitelné počasí na měsíc říjen. Dle předpovědí mělo být slunečno, mírný vánek, fakt teplo. A co myslíte ? Bylo snad ještě lépe. Všech 33 soutěžících (včetně tří juniorů) létalo na 9 startovištích ve 4 skupinách 6 kol z toho jedno škrátko bez finále.

Jak je již nějaký ten pátek tradicí, koná se poslední prázdninový víkend v Polance nad Odrou soutěž RCEV. Jezdím na ni rád, protože Polanka je tak nějak jedno z mála míst, ze kterých se mi daří odjíždět nejen s pocitem dobře "prolétaného" dne (to jezdím odkudkoliv), ale poměrně často se mi tady povede místnímu červenému gangu urvat i něco z medailových pozic :) Ne že by to byla jednoduchá mise, ale prostě se tady asi zadaří nějak častěji... Takže jsem patřičně namotivován a posílen vědomím, že mi doma nastupující modelářská generace drží palce co to jde (a v 5 měsících mu to fakt jde :D) vyrazil v sobotu okolo šesté bojovat o rozšíření obsahu své pohárové poličky. 

Protože v LMK Stará Paka probíhalo od pátku “sportovní soustředění” přímo na jejich letišti, a místní borci by nemuseli být po usilovném tréningu schopní se dopravit v sobotu ráno do Branné (v sázce by mohli být možná i řidičáky...), tak se to tím pádem muselo všechno přesunout k nim na letiště v Pace.

Předpovědi byly všelijaké, ale ohledně větru to klaplo víc než na stopro. I tady platilo, čím víc větru, tím více legrace!

Hned v prvním kole rozložil po nekontrolovaném sesunu Ruda Rada své Džango, a spolu s Radkem Janovským, který očesal servo výškovky, už v soutěži nepokračovali.
Vítr tak 5-6 metrů funěl šikmo na les, a termické pudy některé z nás hnaly se stoupákama do nutného rizika.

Dinoletiště je těžké i v ideálním počasí, pokud k němu přidáte ještě vítr ze špatné strany, brutální vedro, a bohatě rostoucí vegetaci dostanete co ? Pořádný tréning :)

Podle předpovědi mělo sice foukát, ale 4m/s se dají zvládnout. Když jsme ráno v 6 přijeli na letiště, tak bylo pod mrakem a vypadalo to, že bude pršet a z létání nic nebude. Okolo 9 se ale mraky roztrhaly a začalo opravdové tepelné peklo. Všech 15 soutěžících se tísnilo pod přístřeškem a osvěžovalo se nápoji z letištní lednice. Celou soutěž v podstatě zařídil Petr Koláska, a za to mu patří velké díky !!! Petře jsi masér !