Po roce, jsem se opět zúčastnil poslední, úplně nejposlednější soutěže v kategorii RCEV - Zavíráku v Suché. Původně, jsem se chtěl z psaní článku vyvlíknout a nechat to na Honzovi Kubicovi, který připravuje reportáž + fota z každé soutěže, které se zúčastní a musím říct, že mu to jde velmi dobře a rád jeho reportáže na RCEX čtu. Bohužel, Ruda nechtěl slyšet o tom, že článek nebude a trval si na svém. A tak vzniklo několik řádků o sobotní soutěži.

Jak jsem psal v loni, v Suché se mi daří, místní modelářské letiště mám moc rád, i když zejména po mistrovství „velkých“ F5J se mnou asi spousta pilotů souhlasit nebude.
Sešlo se nás celkem 19, což je slušné číslo. Ráno nás přivítala modrá obloha, mírný vánek a vše nasvědčovalo tomu, že počasí vyjde stejně perfektně, jako před týdnem v Plzni, kde se konali termické hody.

Ráno po příjezdu, pozdrav se známými piloty a kamarády, trochu hecování a pro první nedočkavce začaly tréninkové lety. Vše nasvědčovalo tomu, že naletět v prvních kolech plný čas ze 150m, nebude až takový problém. Následoval nástup před soutěží, představení hlavního rozhodčího soutěže Jardy Imiolka , nečekaně Česká hymna, půšťaná na povel (Ruda musí mít vždy něco extra) a cca okolo půl desáté se šlo na start.

Tak a máme to za sebou, tím myslím poslední RCEV soutěž na Severní Moravě a Slezsku. Shodou náhod to byl i poslední letní den, ikdyž počasí si to rozmyslelo už v pátek a skrze celou Evropu se hnala gigantická tsunami vlna mající za následek ochlazení o deset stupňů, vítr, a neutuchající déšť. V nejednom kraji se potili nejen hasiči, ale i my u předpovědi počasí, zda soutěž vůbec proběhne. Trošku se daly poblémy tušit již od úterý, kdy jsme vyzvedával poháry a operativně řešil s Petrem Koláskou, zda soutěž nepřesunout na neděli, nebo ještě hůře úplně zrušit bez náhrady. Nakonec se ale všechny předpovědi posouvaly tím správným směrem a čím blíže bylo sobotě, tím rychleji se vlna posouvala směrem k sousedům na Slovensku a na Dinu by mohlo být létavo.

Sportovním vrcholem všech pilotů termických větroňů s elektrickým pohonem a rozpětím omezeným na 2,5 m se v roce 2018 stala soutěž na letišti v Trnávce. Soutěž pořádaná v malebném kraji na dohled od Lysé Hory, v kraji, jehož modelářská komunita se řadí k sudičkám, které měly ruku na kolébce při zrodu této národní kategorie. Vše odstartovala výzva trenéra Radka Novotného, které se chopil Kamil Kičmer z Ostravského LMK Ikarus. Kamil při organizaci mistrovství naplno zužitkoval své zkušenosti z civilního zaměstnání a vrhl se do organizace mistrovství ihned na začátku roku 2018. Nebyl v tom však sám. Zatímco úspěšně postupoval při vyjednávání sponzorů a propagaci soutěže, mohl se spolehnout na pomoc s veškerou přípravou od kolegů z klubu, Mirka Prašivky a Martina Vohralíka, a technikou pro rozlosování, vedení i vyhodnocení soutěže od kolegů z LMK Polanka – Radima Barče, Jardy Osoby.

No, jak začít ? Kdybych měl tento víkend shrnout do jednoho souvětí, bylo by to asi takto : Bylo to letově nejkratší, nejzběsilejší, nejdisciplinovanější, nejdeštivější a pro mě nejhorší mistrovstí České Republiky jaké jsem kdy zažil :) To ale nutně neznamená, že to nebylo super.

Znáte to, je léto, neskutečné vedro, všechno je totálně usché a žluté, prostě brutální masakr. Vy skoro rok do předu vymyslíte termín, všechno naprosto parádně připravíte, přihlásí se spoousta soutěžících, vše vypadá skvěle až na jeden malý detail, a tím je počasí. Ano, přesně to, co nemůžeme ovlivnit. Již týden do předu začali hlásit v médiích, že příjde v pátek studená vlna, bude pršet a ochladí se o cca 10 stupňů.

Mohli jste koukat na všechny možné meteoradary, ale předpověď byla neúprosná. Déšť, déšť a znova déšť. Celkem se ze 41 přihlášených odhlásil snad jen jeden člověk pokud se nepletu. Již od pátku se na letiště na Trnávce sjížděli první soutěžící i přes tuto nepěknout předpověď. V sobotu dorazil všichni zbývající již do deštivého rána, a za to bych chtěl nejen za sebe, ale určite i za organizátory poděkovat ! Je fajn, že jste to nevzdali a všichni jste přijeli :)

Po Dinu a Polance přichází na Moravě řada na Letní výškoměry, opět na Trnávce.

Přípravy začínají cca týden předem, zajistit ceny, poháry, občerstvení, a vše potřebné.

Předpověď počasí na rozdíl od Polanky slibuje slušné počasí, a jak předpověď předpověděla, vyšlo to přesně. Slunečno vítr okolo 2m/s, okolo 11:00 zesílil na 3-4m/s, a u toho sluníčko pěkně opalovalo.

Jen s účastí soutěžících to bylo trochu horší než v Polance, přihlášených bylo 14 a po jedné omluvence od Petra Bořila, se nás nakonec sešlo 13.

Koordinace soutěže a obsluhy PC se ujal Jarda Osoba, a vše fungovalo na jedničku. Za což mu patří velký dík.

RCEV nebo F5J jsou pokaždé pořadatelsky skvěle zvládnuté, a jde vidět že Radim ředitelský bič v rukách svírá opravdu silně a práskání s ním je slyšet sakra daleko :) Samozřejmě to není jen o práskání, ale také o skvělé loajálnosti týmových kolegů, a prostě joooo, Polanka, to je jiná liga... Já jezdím do Polanky moc rád, vždy si tam dám pár skvělých letů, na které jsem hdrý, a pak si dám vždy dva poslední škrtací a jedu domu nasratý desátý ... stejný scénař jsem očekával i tentokráte. Dokonce jsme se s Radimem den předem domluvili, že mě nechá do třetího kola vést, a poté to můžu klasicky pohnojit. Ujednáno a odjíždím ráno na 60 vzdálené letiště. Samozřejmě jako správný a zapálený pilot si předem prověřím počasí, abcyh doma zvolil správný stroj, správné oblečení a správnou náladu. Jako jó, parkár se mi to už nepovedlo (minule kosa jak cip, předtím blbá nálada z počasí atd.). Tentokráte to ale bude špica, nemá foukat, a jestli, tak malá přeháňka okolo 13. hodiny.

Závodní sezóna stoupáků a klesáků o víkendu začala v celé ČR.

Na Moravě v Orlové RCEV, na Vysočině v Náměšti nad Oslavou RCEP a na severu Čech v Nové Pace RCEV.

Počasí posledních týdnů bylo slunečné a proto se tak nějak předpokládalo, že vydrží i na sobotu, ale vítr, který panoval v průběhu posledních dnů moc našim „obtloustlým“ 650g vážícím modelům nepřál. Pořadatel nakonec vše dohodl báječně, sluníčko i vítr objednal v přesné dávce. A tak všichni z Čech kdo tak nějak pravidelně objíždějí závodní cirkus a mají to v „dosahu“ se objevili na Packém letišti.

Poslední víkend v Dubnu byl tentokráte "velkým" víkendem pro malé letadla :) V datu 28.4.2018 se potkaly hned dvě soutěže kategorie RCEV. Jedna byla v Staré Pace a druhá o rovných 302 Km dále a to v Orlové. No a o te naší (Dino) si dnes popovídáme vážní čtenáři. Pamětníci si jistě pamatují, že loňské první dino bylo sice první, ale vlivem špatné konstalace hvězd nebylo vrchností uznáno jako oficiální akce, a tudíž vítězové tzv. utřeli. Rozuměj, přišli o své body do žebříčku. Tentokráte bylá cela situace o mnoho veselejší a tak se povedlo i včas přihlásit soutěž a body budou připsány, sláva :) K bodům ale daleko, začněme hezky popořádku. Týden předem objednáme poháry. Jako vždy vybíráme ty největší, nejblízkavější a ty co se nám nejvíce líbí. Štítky děláme samozřejmě i se jmény předem, neboť se nebudeme zdržovat když máme vysledky rozhodnuty předem :-D. 

Jak název napovídá, jednalo se o poslední soutěž letošního roku, v kategorii RCEV. Na soutěž jsem se těšil, mě osobně se modelářské letiště v Suché moc líbí a trochu místním modelářům závidím, krásnou asfaltovou plochu se zázemím. Navíc se mi v Suché letos dařilo.

Účast jsem odhadoval poměrně vysokou, včetně konkurence těch nejlepších pilotů, neboť předpověď počasí, byla již týden dopředu příznivá a trenér, v nedávném příspěvku, burcoval všechny borce, kteří ještě mohli změnit pořadí na špici žebříčku RCEV, k hojné účasti.

Nakonec se sešlo 20 pilotů, z toho 3 kusy z Hořického klubu. Já, Honza Kubica a náš předseda Petr Dušek.
Jak optimisticky vypadala předpověď, takové počasí skutečně bylo, na říjen paráda, ráno polojasno, téměř bezvětří, kolem 11 hod se vyjasnilo, začali jsme si užívat sluníčka a termiky, vítr do 2m/s. Podmínky pro létání s „malými“ ptáky, byly v porovnání s předchozí větrnou soutěží u nás v Hořicích, hodně dobré.

Ano, takhle nějak by šla jednou větou shrnout poslední letošní moravská soutěž RCEV na Dinu. Ovšem skutečnost byla mnohem barvitější, větrnější a polámanější :) Takže hezky popořádku. 

V Americe sice mají trable s hurikány, ale protože to přece nemůžou všechno pobrat sami, poslali část toho větříku i do střední Evropy. Aspoň tento pocit jsme získali hned po druhém kole soutěže. Když jsem ovšem přijel o půl 6 ráno stavět techniku a připravit plochu, nic tomu ještě nenasvědčovalo. Troška rosy, kosi zpívali a motýlci se vydávali za ranní snídaní. Že se nemůže žádná soutěž obejít bez nějakých zádrhelů jsem zjistil hned v zápětí, kdy jsem chtěl zapojit reprobedny k zesilovači a ne a ne najít ty správné kabely. Bodejť, když slastně pochrupkávali v úplně jiné bedně ve skladu. No nic, tak počkáme, až v sedm dojede Aleš, aby pohlídal už rozestavěné zázemí a projedu se těch 10km zpátky domů. Aleš přijel o půl osmé, takže jsem do té doby stačil zjistit, že mi chybí i část kabeláže k výsledkovému monitoru. Tak aspoň nemusím jet dvakrát.