Tak a máme to za sebou, tím myslím poslední RCEV soutěž na Severní Moravě a Slezsku. Shodou náhod to byl i poslední letní den, ikdyž počasí si to rozmyslelo už v pátek a skrze celou Evropu se hnala gigantická tsunami vlna mající za následek ochlazení o deset stupňů, vítr, a neutuchající déšť. V nejednom kraji se potili nejen hasiči, ale i my u předpovědi počasí, zda soutěž vůbec proběhne. Trošku se daly poblémy tušit již od úterý, kdy jsme vyzvedával poháry a operativně řešil s Petrem Koláskou, zda soutěž nepřesunout na neděli, nebo ještě hůře úplně zrušit bez náhrady. Nakonec se ale všechny předpovědi posouvaly tím správným směrem a čím blíže bylo sobotě, tím rychleji se vlna posouvala směrem k sousedům na Slovensku a na Dinu by mohlo být létavo.

Sportovním vrcholem všech pilotů termických větroňů s elektrickým pohonem a rozpětím omezeným na 2,5 m se v roce 2018 stala soutěž na letišti v Trnávce. Soutěž pořádaná v malebném kraji na dohled od Lysé Hory, v kraji, jehož modelářská komunita se řadí k sudičkám, které měly ruku na kolébce při zrodu této národní kategorie. Vše odstartovala výzva trenéra Radka Novotného, které se chopil Kamil Kičmer z Ostravského LMK Ikarus. Kamil při organizaci mistrovství naplno zužitkoval své zkušenosti z civilního zaměstnání a vrhl se do organizace mistrovství ihned na začátku roku 2018. Nebyl v tom však sám. Zatímco úspěšně postupoval při vyjednávání sponzorů a propagaci soutěže, mohl se spolehnout na pomoc s veškerou přípravou od kolegů z klubu, Mirka Prašivky a Martina Vohralíka, a technikou pro rozlosování, vedení i vyhodnocení soutěže od kolegů z LMK Polanka – Radima Barče, Jardy Osoby.

No, jak začít ? Kdybych měl tento víkend shrnout do jednoho souvětí, bylo by to asi takto : Bylo to letově nejkratší, nejzběsilejší, nejdisciplinovanější, nejdeštivější a pro mě nejhorší mistrovstí České Republiky jaké jsem kdy zažil :) To ale nutně neznamená, že to nebylo super.

Znáte to, je léto, neskutečné vedro, všechno je totálně usché a žluté, prostě brutální masakr. Vy skoro rok do předu vymyslíte termín, všechno naprosto parádně připravíte, přihlásí se spoousta soutěžících, vše vypadá skvěle až na jeden malý detail, a tím je počasí. Ano, přesně to, co nemůžeme ovlivnit. Již týden do předu začali hlásit v médiích, že příjde v pátek studená vlna, bude pršet a ochladí se o cca 10 stupňů.

Mohli jste koukat na všechny možné meteoradary, ale předpověď byla neúprosná. Déšť, déšť a znova déšť. Celkem se ze 41 přihlášených odhlásil snad jen jeden člověk pokud se nepletu. Již od pátku se na letiště na Trnávce sjížděli první soutěžící i přes tuto nepěknout předpověď. V sobotu dorazil všichni zbývající již do deštivého rána, a za to bych chtěl nejen za sebe, ale určite i za organizátory poděkovat ! Je fajn, že jste to nevzdali a všichni jste přijeli :)

Po Dinu a Polance přichází na Moravě řada na Letní výškoměry, opět na Trnávce.

Přípravy začínají cca týden předem, zajistit ceny, poháry, občerstvení, a vše potřebné.

Předpověď počasí na rozdíl od Polanky slibuje slušné počasí, a jak předpověď předpověděla, vyšlo to přesně. Slunečno vítr okolo 2m/s, okolo 11:00 zesílil na 3-4m/s, a u toho sluníčko pěkně opalovalo.

Jen s účastí soutěžících to bylo trochu horší než v Polance, přihlášených bylo 14 a po jedné omluvence od Petra Bořila, se nás nakonec sešlo 13.

Koordinace soutěže a obsluhy PC se ujal Jarda Osoba, a vše fungovalo na jedničku. Za což mu patří velký dík.

RCEV nebo F5J jsou pokaždé pořadatelsky skvěle zvládnuté, a jde vidět že Radim ředitelský bič v rukách svírá opravdu silně a práskání s ním je slyšet sakra daleko :) Samozřejmě to není jen o práskání, ale také o skvělé loajálnosti týmových kolegů, a prostě joooo, Polanka, to je jiná liga... Já jezdím do Polanky moc rád, vždy si tam dám pár skvělých letů, na které jsem hdrý, a pak si dám vždy dva poslední škrtací a jedu domu nasratý desátý ... stejný scénař jsem očekával i tentokráte. Dokonce jsme se s Radimem den předem domluvili, že mě nechá do třetího kola vést, a poté to můžu klasicky pohnojit. Ujednáno a odjíždím ráno na 60 vzdálené letiště. Samozřejmě jako správný a zapálený pilot si předem prověřím počasí, abcyh doma zvolil správný stroj, správné oblečení a správnou náladu. Jako jó, parkár se mi to už nepovedlo (minule kosa jak cip, předtím blbá nálada z počasí atd.). Tentokráte to ale bude špica, nemá foukat, a jestli, tak malá přeháňka okolo 13. hodiny.

Závodní sezóna stoupáků a klesáků o víkendu začala v celé ČR.

Na Moravě v Orlové RCEV, na Vysočině v Náměšti nad Oslavou RCEP a na severu Čech v Nové Pace RCEV.

Počasí posledních týdnů bylo slunečné a proto se tak nějak předpokládalo, že vydrží i na sobotu, ale vítr, který panoval v průběhu posledních dnů moc našim „obtloustlým“ 650g vážícím modelům nepřál. Pořadatel nakonec vše dohodl báječně, sluníčko i vítr objednal v přesné dávce. A tak všichni z Čech kdo tak nějak pravidelně objíždějí závodní cirkus a mají to v „dosahu“ se objevili na Packém letišti.

Poslední víkend v Dubnu byl tentokráte "velkým" víkendem pro malé letadla :) V datu 28.4.2018 se potkaly hned dvě soutěže kategorie RCEV. Jedna byla v Staré Pace a druhá o rovných 302 Km dále a to v Orlové. No a o te naší (Dino) si dnes popovídáme vážní čtenáři. Pamětníci si jistě pamatují, že loňské první dino bylo sice první, ale vlivem špatné konstalace hvězd nebylo vrchností uznáno jako oficiální akce, a tudíž vítězové tzv. utřeli. Rozuměj, přišli o své body do žebříčku. Tentokráte bylá cela situace o mnoho veselejší a tak se povedlo i včas přihlásit soutěž a body budou připsány, sláva :) K bodům ale daleko, začněme hezky popořádku. Týden předem objednáme poháry. Jako vždy vybíráme ty největší, nejblízkavější a ty co se nám nejvíce líbí. Štítky děláme samozřejmě i se jmény předem, neboť se nebudeme zdržovat když máme vysledky rozhodnuty předem :-D. 

Jak název napovídá, jednalo se o poslední soutěž letošního roku, v kategorii RCEV. Na soutěž jsem se těšil, mě osobně se modelářské letiště v Suché moc líbí a trochu místním modelářům závidím, krásnou asfaltovou plochu se zázemím. Navíc se mi v Suché letos dařilo.

Účast jsem odhadoval poměrně vysokou, včetně konkurence těch nejlepších pilotů, neboť předpověď počasí, byla již týden dopředu příznivá a trenér, v nedávném příspěvku, burcoval všechny borce, kteří ještě mohli změnit pořadí na špici žebříčku RCEV, k hojné účasti.

Nakonec se sešlo 20 pilotů, z toho 3 kusy z Hořického klubu. Já, Honza Kubica a náš předseda Petr Dušek.
Jak optimisticky vypadala předpověď, takové počasí skutečně bylo, na říjen paráda, ráno polojasno, téměř bezvětří, kolem 11 hod se vyjasnilo, začali jsme si užívat sluníčka a termiky, vítr do 2m/s. Podmínky pro létání s „malými“ ptáky, byly v porovnání s předchozí větrnou soutěží u nás v Hořicích, hodně dobré.

Ano, takhle nějak by šla jednou větou shrnout poslední letošní moravská soutěž RCEV na Dinu. Ovšem skutečnost byla mnohem barvitější, větrnější a polámanější :) Takže hezky popořádku. 

V Americe sice mají trable s hurikány, ale protože to přece nemůžou všechno pobrat sami, poslali část toho větříku i do střední Evropy. Aspoň tento pocit jsme získali hned po druhém kole soutěže. Když jsem ovšem přijel o půl 6 ráno stavět techniku a připravit plochu, nic tomu ještě nenasvědčovalo. Troška rosy, kosi zpívali a motýlci se vydávali za ranní snídaní. Že se nemůže žádná soutěž obejít bez nějakých zádrhelů jsem zjistil hned v zápětí, kdy jsem chtěl zapojit reprobedny k zesilovači a ne a ne najít ty správné kabely. Bodejť, když slastně pochrupkávali v úplně jiné bedně ve skladu. No nic, tak počkáme, až v sedm dojede Aleš, aby pohlídal už rozestavěné zázemí a projedu se těch 10km zpátky domů. Aleš přijel o půl osmé, takže jsem do té doby stačil zjistit, že mi chybí i část kabeláže k výsledkovému monitoru. Tak aspoň nemusím jet dvakrát.

Týden po vydařeném mistrovství ČR v Nové Pace se další RCEV soutěž odehrála tento víkend v Polance nad Odrou. Bohužel počasí slibovalo nízkou oblačnost, zimu, mrholení, 15 stupňů a slunce jsme neměli vidět celý den. Čím blíže jsme byli termínu akce, tím více to opravdu vypadalo na tento nepěkný scénář. Večer před akcí to bylo zcela jisté. Noc proprší, a pak bude hnusně, že by ani modeláře na letišně nevyhnal. Teda vyhnal, ale jen dvanáct. Čislo nevelké, ale hold nic nenaděláme. Já, ponaučen poslední soutěží jsem si vzal kraťasy, předraženou bagetu a KFL ORGNL z benzínky, a oba stroje (to abych měl dilema který vzít) a pro jistotu mikinu + bundu.

Dorazím na letiště, vyystoupím z auta, opět nastoupím a ihned se oblékám. Ono možná bylo +15, ale zároveň tak trošku foukalo a vítr měl teplotu tak -20, takže dohromady bylo +5 :-D sklidil jsem upřímné uznání za odvahu přijít v tomto letním outfitu na plochu a čekalo se na zahájení soutěže. Ani zimní ponožky moc nepomohly, a tak jsem vyfasoval luxusní montérky.