V sobotu 3. září se několik nadšených nostalgiků dostavilo na Brdské letiště ve Staré Pace. Konalo se zde MČR kategorie RCEJ a i když bylo definitivně poslední této kategorie, pro mě jako ředitele soutěže to byla letos asi nejlepší soutěž.

Pravda každý bude hned namítat, že je to soutěž o padání ze 300 metrů a ještě v 5 soutěžících... ale! bylo nás 11 a o tom jak je tato kategorie (ne)férová nikomu nešlo. Počasí nám přálo a tak jsme si všichni dobře zalítali.

Kolik je na internetu meteorologických serverů, tolik různých předpovědí bylo k dispozici na náš druhý ročník soutěžního „Víkendu elektrovětroňů“ v Modelparku Suché. Hlavně pak vyhlídky na nedělní F5J slibovali, v tom lepším případě, kličkování mezi kapkama deště. O to větší dík patří všem předem přihlášeným soutěžákům, že opravdu přijeli! A myslím, že nakonec nikdo nelitoval.

RCEV

Pod sobotním zataženým nebem se na startovní body postupně postavilo 19 pilotů, na které čekalo 6 kol ve 4 skupinách dle pravidel RCEV. Letos jsme „trochu“ zapracovali na úpravě a rozšíření plochy a tak byly přistávací body poprvé orientovány napříč osou dráhy, směrem od budovy a asfaltu.
Na srpen nezvykle chladné ráno bylo okamžitě znát na vypínacích výškách, které lze v prvních kolech určitě označit za větší než malé. Kdo se ale nechal unést optimismem obvykle nedolétal. Černou ovcí byl pochopitelně, jako vždy, Luděk Novotný. Který nalétal plný čas a bral 1000 (první z řady) z výšky 119 metrů. Pravým opakem jsem byl já, „litr“ jsem získal i z limitní výšky rovných 200 metrů.

Jak je již nějaký ten pátek tradicí, koná se poslední prázdninový víkend v Polance nad Odrou soutěž RCEV. Jezdím na ni rád, protože Polanka je tak nějak jedno z mála míst, ze kterých se mi daří odjíždět nejen s pocitem dobře "prolétaného" dne (to jezdím odkudkoliv), ale poměrně často se mi tady povede místnímu červenému gangu urvat i něco z medailových pozic :) Ne že by to byla jednoduchá mise, ale prostě se tady asi zadaří nějak častěji... Takže jsem patřičně namotivován a posílen vědomím, že mi doma nastupující modelářská generace drží palce co to jde (a v 5 měsících mu to fakt jde :D) vyrazil v sobotu okolo šesté bojovat o rozšíření obsahu své pohárové poličky. 

Již pátým rokem se do této svobodné spolkové republiky Kraví hora sjiždí ze všech koutů naší vlasti (tedy nejen z Prahy, ale i přilehlých vesnic jako Olomuc, Ostrava nebo Chomutov či Kvasiny) a okolních států piloti kategorie F5J aby zde poměřili síly. Kdo zde byl, nebo četl články (2013 a 2014), tak ví, že když je štěstí, brousíme tam přilehlý meruňkový sad z proklatě brutálních "výšek" a zároveň se grilujeme ve vlastní šťávě. Tentokráte je vše jinak přátelé :)

Pátek, poklidný to den na cestu po dálnici D1 (D47) směrem Brno a dále na Bořetice. Ráno nabalím věci, které by se mohly hodit, jako třeba plavky, bazének, nafukovací rukávky do bazénku (aby se nestala nehoda :)),  přenosnou lednici, zásobu ledňáčků, vychlazenou kofolu, balení chipsu neutrální příchutí , letadla, vysílačku, a nějaké to oblečení. Pro jistotu ještě mikinu a nějaké gaťata. Po zhruba třicetí minutách drkotání po tankodromu, posmávání se lidém v protisměru stojícím v koloně, jsem dorazil do brutálního mraku, ze kterého kupodivu i přes muj (v tuto chvíli zcela jistě) nepřesnému odhadu počasí pršelo tak, že jsem neviděl ani stěrače. Hold ubral jsem nohu z plynu, a zbystřil abych nepřejel místo určení. Věru, jsem v Bořeticích, akorát chyběli piloti, a meruňky.

Nejen zde ve fóru, ale i na rceo.eu a dalších místech se delší dobu objevovaly nápady na kategorii, kde by se modely vypínaly všechny ve stejné výšce. Myšlenka je to na jednu stranu zajímavá, nicméně v omezeném počtu soutěžících a zároveň velkému počtu kategorií si nejsem jistý životností této myšlenky. Abych jen tak obecně "neplácal hlouposti", rozhodl jsem se vyzkoušet RCEP osobně. Podobná kategorie je i RCVEM, tu jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet. 

První RCEP, na které jsem se mohl dostat bylo 31.7.2016 na letišti v Příboru. Nevěděl jsem, co od toho čekat a vlastně si ani nebyl jistý, jaké si vzít letadlo (RCEO ? RCEV ? F5J ?). Nakonec jsem zvolil RCEV model, neboť byl zrovna po ruce, a předpověď předpokládala vítr až v poledních hodinách. Ráno jsem tedy dorazil na letiště. Počasí parádní, krásné mráčky, slunce pálí, a aut fakt požehnaně. Říkal jsem si, že bude dost velká účast. Nakonec se sjelo 16 pilotů, všichni s "malými" letadly. Jen Miro Rišo létal s F5J strojem.

MČR 2017

Předsednictvo na svém nedávném zasedání rozhodlo, že v roce 2017 se v „našich“ kategoriích budou konat jen tři MČR: RCEV, RCEO, F5J. Předsednictvo je náš nadřízený orgán, takže nemá význam cokoliv namítat. Rozhodnutí je v souladu s vývojem, který se nemusí každému líbit, ale tak kategorie prostě pokračují ve svém životě. Více v článku

Protože v LMK Stará Paka probíhalo od pátku “sportovní soustředění” přímo na jejich letišti, a místní borci by nemuseli být po usilovném tréningu schopní se dopravit v sobotu ráno do Branné (v sázce by mohli být možná i řidičáky...), tak se to tím pádem muselo všechno přesunout k nim na letiště v Pace.

Předpovědi byly všelijaké, ale ohledně větru to klaplo víc než na stopro. I tady platilo, čím víc větru, tím více legrace!

Hned v prvním kole rozložil po nekontrolovaném sesunu Ruda Rada své Džango, a spolu s Radkem Janovským, který očesal servo výškovky, už v soutěži nepokračovali.
Vítr tak 5-6 metrů funěl šikmo na les, a termické pudy některé z nás hnaly se stoupákama do nutného rizika.

Dinoletiště je těžké i v ideálním počasí, pokud k němu přidáte ještě vítr ze špatné strany, brutální vedro, a bohatě rostoucí vegetaci dostanete co ? Pořádný tréning :)

Podle předpovědi mělo sice foukát, ale 4m/s se dají zvládnout. Když jsme ráno v 6 přijeli na letiště, tak bylo pod mrakem a vypadalo to, že bude pršet a z létání nic nebude. Okolo 9 se ale mraky roztrhaly a začalo opravdové tepelné peklo. Všech 15 soutěžících se tísnilo pod přístřeškem a osvěžovalo se nápoji z letištní lednice. Celou soutěž v podstatě zařídil Petr Koláska, a za to mu patří velké díky !!! Petře jsi masér !

Tradičně perfektně zvládnutá organizace, bufýtek, koláčky, párečky a jen samá pozitiva a poděkování organizátorům!

Pro mě to byla 4 soutěž ve 4 dnech, totální fyzický masakr, ale s dobrým koncem.

Po dešti se začalo až trošku později, a vůbec dobrý konec se ale nekonal hned v prvním kole pro Romana Žampacha. Roman se po dlouhé době se podíval konečně na soutěž RCEV, a stihnul bohužel řídit očima i jiný model, než jen ten svůj.

Díky přesunu soutěže RCEO ze soboty na neděli jsem si mohl udělat soutěžní víkend a po sobotních RCEV se vydat do Uničova pro změnu na RCEO. Počasí bylo z rána naprosto "véčkové". Zkrátka slunce, bezvětří, termiky hromady hned od rána. Sice se mělo rozfoukat, ale kdo ví jak to bude :)

Ráno jsem vyrazil z Olomouce do 40 minut vzdáleného Uničova. Chtěl jsem trošku potrénovat a poladit nového ZENa, nicméně o půl osmé byla kupodivu brána na letiště ještě zamčená a tak přišla na řadu snídaně v autě. Jak romantické ... Za cca 10 minut se objevili místní a odemkli vjezd a mohli jsme jít montovat a trénovat. Od rána byla termika opravdu výrazná. Kde to člověk posadil tam to neslo. Za chvíli nás bylo na ploše 22 (pěkný počet) a mohlo se začít.