Rok 2018 zde již máme pár měsíců, ale ten modelářský pro nás začíná za pár dní. Všichni již mají dozajista nazbrojeno, a je čas začit trénovat, aby byly výsledky lepší než léta minulá :) A protože jen tréning doma na poli nám nedá to samé, co soutěžní nervy, tak jezdíme po různých akcích ruzně daleko. Někteří jsou ochotní jet stovky kilometrů, jiní zase jen stovky metrů :-D ale nakonec si každy zalítá dle libosti. I tento rok se nám naše repulika tříští na několik kategorií a částí. Pojďme se tedy na to podívat.

Jako první bych snad jen uvedl takový osobní pohled na věc ( i když je asi mírně ohnutá mou ne zcela masivní účastí na všech možných akcích). Z grafu níže je zřejmé, že se nám pěkne profiluje naše národní soutěžní pole. Je zde vidět poměrně velký přesun (občas i nová krev) lidí ze starých kategorí jako RCEK a RCEJ nebo jiných náročných kategorií jako třeba F3J. Holt naše elektro-větroňářská sekce má asi něco do sebe a tak mě těší, ikdyž místně lokální a tříštivy, zájem o nejrůznější kategorie.

A máme zde vyhlášení naší fotosoutěže. O cenný pohon do svých miláčků bojovalo nakonec celkem 29 fotek, což není málo, a děkujeme za ně. Vybrat toho nejlepšího z nejlepších bylo těžké, a všichni tři porotci (Ivan Hořejší, Radek Novotný a Petr Kolaska). Každý z porotců měl 3 hlasy s třemi, dvěma a jedním bodem. Ty rozdělil mezi čísla fotek, neznajic výsledky jiného porotce ani autora fotek. A výsledek ? Pojdmě se na to mrknout podrobněji.

Asi nemá smysl to více rozepisovat, a seřadíme si fotky rovno podle nejlepších. "Zbytek" je samozřejmě pro pokochání naších srdcí a očí :)

Vítěži gratulujeme a blahopřejeme k skvělé nové baterii od sponzora soutěže fy. Hořejší !

 Už jsme zde, na stoupáku, dlouho nesoutěžili že ano ? :) A protože je tady za chvíli začátek nové sezóny, nebylo od věci udělat si pořádek ve fotkách. Vyberte tu nejlepší fotku na téma našeho koníčku (tím myslím RC modely, potažmo soutěže), odešlete ji formulářem níže, a těště se na výhru od našeho sponzora firmy www.horejsi.cz. Ten do soutěže věnoval ryze potřebnou záležitost, a to baterie Dualsky ULTRA 70C, 1300-3S. Děkujeme !

Jak název napovídá, jednalo se o poslední soutěž letošního roku, v kategorii RCEV. Na soutěž jsem se těšil, mě osobně se modelářské letiště v Suché moc líbí a trochu místním modelářům závidím, krásnou asfaltovou plochu se zázemím. Navíc se mi v Suché letos dařilo.

Účast jsem odhadoval poměrně vysokou, včetně konkurence těch nejlepších pilotů, neboť předpověď počasí, byla již týden dopředu příznivá a trenér, v nedávném příspěvku, burcoval všechny borce, kteří ještě mohli změnit pořadí na špici žebříčku RCEV, k hojné účasti.

Nakonec se sešlo 20 pilotů, z toho 3 kusy z Hořického klubu. Já, Honza Kubica a náš předseda Petr Dušek.
Jak optimisticky vypadala předpověď, takové počasí skutečně bylo, na říjen paráda, ráno polojasno, téměř bezvětří, kolem 11 hod se vyjasnilo, začali jsme si užívat sluníčka a termiky, vítr do 2m/s. Podmínky pro létání s „malými“ ptáky, byly v porovnání s předchozí větrnou soutěží u nás v Hořicích, hodně dobré.

Dvoudenní F5J zápočtová soutěž v Lomnici nad Popelkou 16.-17.9.2017
Začnu počasím, to se zdálo být od začátku týdne nejsledovanějším jevem, hlavně co se týče deště. Ale nakonec musím říct, že se soutěž vydařila srážkově velmi dobře. Sice v sobotu přes den sem tam mrholilo, ale šlo stále létat bez jakékoliv újmy. Vítr nebyl skoro žádný, maximálně do 2m/s převážně od východu. K večeru se kapky začaly zahušťovat a asi v půl šesté a v polovině šestého kola, již pršelo více než by bylo únosné a soutěž byla pro sobotu zakončena a ostatní zájmová činnost již probíhala pod složenými altány a jiným přístřeším. Podle sledovaných záběrů z radaru se Lomnici deště se štěstím vyhýbaly. V neděli jsme se probudili do slunného rána. Kdo vstal velmi brzy, tak ještě ochutnal mlžný příkrov, do kterého byl zahalen celý kemp a hangáry, pouze z něj trčelo několik okolních smrčků, bříz a stožár s pytlem na směr větru. Neděle již byla chvílemi i slunečná, tím pádem i vzduch byl živější, vítr variábl 0-2m/s. Ptáci také ožili a často napomáhali svou přítomností. Na odpolední finále se sice opět zatáhlo, ale byly znatelné termické závany vzduchu.

Ano, takhle nějak by šla jednou větou shrnout poslední letošní moravská soutěž RCEV na Dinu. Ovšem skutečnost byla mnohem barvitější, větrnější a polámanější :) Takže hezky popořádku. 

V Americe sice mají trable s hurikány, ale protože to přece nemůžou všechno pobrat sami, poslali část toho větříku i do střední Evropy. Aspoň tento pocit jsme získali hned po druhém kole soutěže. Když jsem ovšem přijel o půl 6 ráno stavět techniku a připravit plochu, nic tomu ještě nenasvědčovalo. Troška rosy, kosi zpívali a motýlci se vydávali za ranní snídaní. Že se nemůže žádná soutěž obejít bez nějakých zádrhelů jsem zjistil hned v zápětí, kdy jsem chtěl zapojit reprobedny k zesilovači a ne a ne najít ty správné kabely. Bodejť, když slastně pochrupkávali v úplně jiné bedně ve skladu. No nic, tak počkáme, až v sedm dojede Aleš, aby pohlídal už rozestavěné zázemí a projedu se těch 10km zpátky domů. Aleš přijel o půl osmé, takže jsem do té doby stačil zjistit, že mi chybí i část kabeláže k výsledkovému monitoru. Tak aspoň nemusím jet dvakrát.

Týden po vydařeném mistrovství ČR v Nové Pace se další RCEV soutěž odehrála tento víkend v Polance nad Odrou. Bohužel počasí slibovalo nízkou oblačnost, zimu, mrholení, 15 stupňů a slunce jsme neměli vidět celý den. Čím blíže jsme byli termínu akce, tím více to opravdu vypadalo na tento nepěkný scénář. Večer před akcí to bylo zcela jisté. Noc proprší, a pak bude hnusně, že by ani modeláře na letišně nevyhnal. Teda vyhnal, ale jen dvanáct. Čislo nevelké, ale hold nic nenaděláme. Já, ponaučen poslední soutěží jsem si vzal kraťasy, předraženou bagetu a KFL ORGNL z benzínky, a oba stroje (to abych měl dilema který vzít) a pro jistotu mikinu + bundu.

Dorazím na letiště, vyystoupím z auta, opět nastoupím a ihned se oblékám. Ono možná bylo +15, ale zároveň tak trošku foukalo a vítr měl teplotu tak -20, takže dohromady bylo +5 :-D sklidil jsem upřímné uznání za odvahu přijít v tomto letním outfitu na plochu a čekalo se na zahájení soutěže. Ani zimní ponožky moc nepomohly, a tak jsem vyfasoval luxusní montérky.

A máme za sebou další oficiální MČR, tentokráte v kategorii RCEV. Kategorie je to krutá, těžká, bezkompromisní, a jakýkoliv malé pochybení trestá bezezbytku tím nejkrutějším způsobem... Hehe, né, tak to není, RCEV je specifická, ale pohodová kategorie. A přesně v takovém duchu probíhalo i právě mistrovství pod vedením zkušeného Vladimíra Čermáka a kluků z Nové Paky. Za prvé je třeba jim vyřídit velké díky, protože vše bylo parádní. Za druhé, je moc fajn, že tato kategorie žije a soutězících se sešlo víc než dost.

Tentokráte se podařilo dokonale trefit termín, kde bylo docela "volno" srkze všechny potencionální kategorie. Také naprosto dokonalé vyšlo počasí. Týden před, nebo 50km vedle a už by to bylo opravdu na prd.

Je konec července a já zdárně prožil a přežil dovolenou. Hlásím Radkovi že su doma a že můžeme začít s přípravou naší letní soutěže. Jako obvykle se dozvídám, že vše podstatný už je domluvený a zajištěný. Louka s majitelem, který vyhnal krtky a hezky ju pro nás opět posekal, lavice a přístřešky od Města. Radek je prostě kouzelník, a mě nezbejvá než se pochválit, jak mě to organizování pěkně jde :)

Je čas aktivovat časoměřiče. Tradičně tuhle nevděčnou práci odskáčou moji dva synci, doplněni synkem od Radka a kolegou Přemkem. Ten už přes rok slibuje, že začne soutěžně lítat. Jelikož ale pořád nic, tak zas bude měřit. Pozvánky sem rozeslal ještě před dovolenou, co nám to ještě sakra chybí?........ Jo, soutěžící!! Koukám do přihlášek a zatím to vypadá, že soutěž to bude doslova klubová.

V sobotu 5.8. se v Chomutově konal další závod ze série RCEV a z důvodu vzdálenosti vyrážím v pátek odpoledne ve slušném vedru směr průmyslové centrum Krušných hor. Polovina republiky míří na dovolenou na jih a druha na moto do Brna takže cesta bez problémů ubíhá. Telefonicky burcuji náčelníka Radka Novotného, aby mi otevřel závoru a hned jsem vřele přivítán.
Vybaluji stan a stavím na krádce střiženou plochu letiště a vyčkávám až přijede nezmar Ivan Krajčovič který nevynechá snad žádnou soutěž a nezabrání mu v tom ani přimotaný prst v běžící sekačce. Prostě usilovně buší na vrata štěstěny dokud si nedá říct.

Hned jak dorazí začíná ta pravá pohoda, káva, bábovka, pokecáme, lítáme a je tma.
Jako ranní ptáče vstávám v cca 5:20 h a při pohledu na obzor lovím foťák, abych na skoro jasné obloze zachytil východ slunce nad Mostem.