Letos neobvykle začala sezóna v Nové Pace soutěží F5J místo tradiční RCEK nebo V , ale vzhledem k tomu, že to mám na Packé letiště krom Pačáků asi nejblíž, tak jsem poslal přihlášku a v sobotu ráno jsem vyrazil hodně brzo s malou stopalcovkou, abych zaparkoval. Na ploše už parkoval tradičně karavan s obytňákem a plochu pokrývala krásná jinovatka , ale naprosto jasná obloha a klubající se slunce dávalo naději.

Nová Paka a F5J, to asi většině z nás připadalo ještě před rokem jako téměř neslučitelné pojmy, ale dnešek ukázal, že skutečnost může ještě překonat ty nejodvážnější představy.

Takže popořadě, předpověď počasí již týden hlásila téměř ideální podmínky a číslo u počtu přihlášených v posledních dnech rychle narůstalo, až se zastavilo na hodnotě 36. Na malé podkrkonošské letiště nad Starou Pakou je to úctyhodné číslo a je vidět, že kategorie F5J skutečně táhne, i přes proklamovanou finanční, technickou i pilotní náročnost.

Vždy přemýšlím, jak shrnout soutěž a poté článek do jedné věty... Tentokráte by to bylo asi něco ve smyslu "limity modelu jsou přesně takové, jaké jsou limity pilota". Proč takové resumé ? Inu, je to jednoduché... ale hezky popořadě.

Pro většinu pilotů začíná kolotoč soutěží právě F5J v Hořicích (teda pokud neobjíždítě mezinárodky, kde jste mohli být již nedávno v Maďarsku). Kdo tam byl, jistě ví :) Dalo by se to nazvat letištěm na větrné a ledové hůrce. Předpověď počasí na sobotní akci vypadala velice podobně. Měla být "kosa jak z nosa" a vítr takový, že jsem přemýšlel, kde ještě do letadla narvu olovo.

Již delší dobu zde čteme o různých kategoriích, náročnosti na pilotáž, náročnosti na modely atd... Poslední diskuse na téma RCEP mě přesvědčila, že je tu potencionální zájem o nějakou lidovou kategorii, která by se hned "nezamarasila" profíky, kteří jdou přes mrtvoly. Kategorii která by byla nenáročná na modely, ale i piloty a organizaci.

Nejen proto jsem se rozhodl po dlouhém uvažování pustit do světa svojí myšlenku, kterou již nosím v hlavě velmi dlouho. Vzít ze všech kategorií to nejlepší a vytvořit něco, co by spojilo vše do jedné jediné nejlepší kategorie co máme a tím by byla kategorie RCE4

Všechny vás zveme na MČR RCEV 2018

Přihlášky zde do 21. 8. 2018 do 24:00 - http://registrace.stoupak.cz/soutez/37

V počtu kategorií elektrovětroňů na obyvatele patříme minimálně ke světové špičce, pokud nejsme absolutní jedničkou.

Za to nelze nikoho obviňovat, naopak: svědčí to o velké kreativitě našich modelářů.
Důvod je celkem jasný: obtížná až nemožná definice výkonu elektromotoru. To plyne z pracovního diagramu elektromotoru a s tím nepohne ani žádné usnesení strany a vlády.

Proto se také objevily nepřímé definice výkonu, které se ukazují jako velmi životaschopné: konkrétně F5J a její klony.
Stejně tak se ukázalo nemožné definovat výkon u kategorií F5B a F5D. Tam se problém nakonec vyřešil stanovenm maximální energie.

V průběhu roku 2015 zpracovala komise všechnu běžnou agendu, kterou požaduje KLeM, nejvíc práce dají trenérům žebříčky.

Žebříčky

Dodali je všichni, včas a v pořádku. To prý není úplně běžné a trenérům za to patří velký dík.
Souhrn žebříčků najdete tady v definitivní podobě, schválené předsednictvem. Pravidla pro tvorbu žebříčků jsou dílem komise KLeM, její výklad je tedy závazný. Podle tohoto výkladu se v žebříčku vedou výhradně soutěžící, kteří v daném roce udělali v dané kategorii nejméně 3 výsledky. Má to logiku: Pokud se někdo o kategorii opravdu zajímá, určitě se během roku zúčastní více než dvou soutěží. - Žebříček je k dispozici ZDE

Je úterý večer, sedím s rukama na klávesnici a přemýšlím jak začít článek z dozajista nejdůležitější akce v ČR pro všechny piloty "velkých" elektrických větroňů, čili pilotů v kategorii F5J. A po chvíli mě to napadne, začnu tím, čím po většinou končím, a to kdo to vlastně vyhrál ? Ti co alespoň zpovzdálí jistě tuší, a taky že ano, Mistrem České republiky se stal Radek Malčík !! Myslím si že pilot, který je nejlepším českým zástupcem jak v InterTour i v EuroContestu si prostě zaslouží být nejlepším i v naší malebné krajině. Takže chlape jak říkáme my mladí, "respekt" a dobrá práce ;).

A můžeme pokračovat dále... Určitě by byla škoda to takto odfláknout, a o ničem více nepsat, neboť toho je naopak dost, oč se s čtenáři Stoupáku chci podělit.

Jak psal Milan v minulém článku, měl by něco o soutěži sepsat její vítěz. Od letošního mistra se toho asi nedočkáme, tak se o to pokusím já. Ale popořadě. 

Předpověď počasí na sobotu nebyla kdovíjak optimistická, poměrně silný vítr, zima - teploty max. 15 st. (holt už jsme si na ty vedra trochu zvykli a jsme zmlsaní) a oblačno až zataženo. Realita sobotního rána byla naštěstí v Pace o dost optimističtější (což rozhodně nebývá pravidlem, spíše naopak) – skoro jasno, slunce, sice zima (8 st.), ale vítr zas tak silný nebyl. Na ranní zahájení se sjelo celkem 18 soutěžících, tedy drtivá většina těch, kdo tuto kategorii létají. Po rozlosování (létalo se 6 kol po 3 rundách, bez finále) začala soutěž v 9.15 prvními lety. Přes sílící vítr (ve výsledkovce je uvedeno 5 m/s, ale řekl bych, že foukalo víc) dosahovala řada pilotů plných časů, motorovalo se ale poměrně vysoko – nikdo nechtěl riskovat v nejistém počasí zbytečné ztráty.

Soutěž v kategorii termických větronů "RCEV" v Roudnici nad Labem je odlétána. Jelikož na letišti bylo někým nadneseno (už si nevzpomenu), že by se mělo zažít nepsané pravidlo, aby článek o soutěži vždy sepsal za trest ten, kdo nakonec utrpěl vítězství, tak se o to pokusím. Ještě než začnu, tak se zmíním o vlastních pocitech před soutěží. Na Roudnici jsem se po dovolenkové pauze moc těšil. Letiště je tam nádherné s krásnými výhledy po Středohoří a končící až na hranicích Krušnými, Jizerskými a Krkonošskými hřebeny. V sobotu ráno byla viditelnost skvělá a kopce vystupovaly z ranního oparu v údolích. Předpověď počasí slibovala ideální podmínky, a to se i vyplnilo, polojasno, asi třicet, a větřík do tří metrů sever až východ. Svého Daidala jsem se snažil nějak doladit během týdne, protože jsem byl z jeho chování ve vzduchu už dlouho velmi rozpačitý. Znovu jsem hledal těžiště, úhly a zatížení. Ale přes to všechno, jsem ještě v pátek z 200m výšky nalétával běžně jen 5 minut. Takže na sobotu jsem se odprostil od jakýchkoliv očekávání a s čistou hlavou jsem si jel soutěž pouze užít a to se nakonec vyplatilo.