Jak název napovídá, jednalo se o poslední soutěž letošního roku, v kategorii RCEV. Na soutěž jsem se těšil, mě osobně se modelářské letiště v Suché moc líbí a trochu místním modelářům závidím, krásnou asfaltovou plochu se zázemím. Navíc se mi v Suché letos dařilo.

Účast jsem odhadoval poměrně vysokou, včetně konkurence těch nejlepších pilotů, neboť předpověď počasí, byla již týden dopředu příznivá a trenér, v nedávném příspěvku, burcoval všechny borce, kteří ještě mohli změnit pořadí na špici žebříčku RCEV, k hojné účasti.

Nakonec se sešlo 20 pilotů, z toho 3 kusy z Hořického klubu. Já, Honza Kubica a náš předseda Petr Dušek.
Jak optimisticky vypadala předpověď, takové počasí skutečně bylo, na říjen paráda, ráno polojasno, téměř bezvětří, kolem 11 hod se vyjasnilo, začali jsme si užívat sluníčka a termiky, vítr do 2m/s. Podmínky pro létání s „malými“ ptáky, byly v porovnání s předchozí větrnou soutěží u nás v Hořicích, hodně dobré.

Dvoudenní F5J zápočtová soutěž v Lomnici nad Popelkou 16.-17.9.2017
Začnu počasím, to se zdálo být od začátku týdne nejsledovanějším jevem, hlavně co se týče deště. Ale nakonec musím říct, že se soutěž vydařila srážkově velmi dobře. Sice v sobotu přes den sem tam mrholilo, ale šlo stále létat bez jakékoliv újmy. Vítr nebyl skoro žádný, maximálně do 2m/s převážně od východu. K večeru se kapky začaly zahušťovat a asi v půl šesté a v polovině šestého kola, již pršelo více než by bylo únosné a soutěž byla pro sobotu zakončena a ostatní zájmová činnost již probíhala pod složenými altány a jiným přístřeším. Podle sledovaných záběrů z radaru se Lomnici deště se štěstím vyhýbaly. V neděli jsme se probudili do slunného rána. Kdo vstal velmi brzy, tak ještě ochutnal mlžný příkrov, do kterého byl zahalen celý kemp a hangáry, pouze z něj trčelo několik okolních smrčků, bříz a stožár s pytlem na směr větru. Neděle již byla chvílemi i slunečná, tím pádem i vzduch byl živější, vítr variábl 0-2m/s. Ptáci také ožili a často napomáhali svou přítomností. Na odpolední finále se sice opět zatáhlo, ale byly znatelné termické závany vzduchu.

Ano, takhle nějak by šla jednou větou shrnout poslední letošní moravská soutěž RCEV na Dinu. Ovšem skutečnost byla mnohem barvitější, větrnější a polámanější :) Takže hezky popořádku. 

V Americe sice mají trable s hurikány, ale protože to přece nemůžou všechno pobrat sami, poslali část toho větříku i do střední Evropy. Aspoň tento pocit jsme získali hned po druhém kole soutěže. Když jsem ovšem přijel o půl 6 ráno stavět techniku a připravit plochu, nic tomu ještě nenasvědčovalo. Troška rosy, kosi zpívali a motýlci se vydávali za ranní snídaní. Že se nemůže žádná soutěž obejít bez nějakých zádrhelů jsem zjistil hned v zápětí, kdy jsem chtěl zapojit reprobedny k zesilovači a ne a ne najít ty správné kabely. Bodejť, když slastně pochrupkávali v úplně jiné bedně ve skladu. No nic, tak počkáme, až v sedm dojede Aleš, aby pohlídal už rozestavěné zázemí a projedu se těch 10km zpátky domů. Aleš přijel o půl osmé, takže jsem do té doby stačil zjistit, že mi chybí i část kabeláže k výsledkovému monitoru. Tak aspoň nemusím jet dvakrát.

Týden po vydařeném mistrovství ČR v Nové Pace se další RCEV soutěž odehrála tento víkend v Polance nad Odrou. Bohužel počasí slibovalo nízkou oblačnost, zimu, mrholení, 15 stupňů a slunce jsme neměli vidět celý den. Čím blíže jsme byli termínu akce, tím více to opravdu vypadalo na tento nepěkný scénář. Večer před akcí to bylo zcela jisté. Noc proprší, a pak bude hnusně, že by ani modeláře na letišně nevyhnal. Teda vyhnal, ale jen dvanáct. Čislo nevelké, ale hold nic nenaděláme. Já, ponaučen poslední soutěží jsem si vzal kraťasy, předraženou bagetu a KFL ORGNL z benzínky, a oba stroje (to abych měl dilema který vzít) a pro jistotu mikinu + bundu.

Dorazím na letiště, vyystoupím z auta, opět nastoupím a ihned se oblékám. Ono možná bylo +15, ale zároveň tak trošku foukalo a vítr měl teplotu tak -20, takže dohromady bylo +5 :-D sklidil jsem upřímné uznání za odvahu přijít v tomto letním outfitu na plochu a čekalo se na zahájení soutěže. Ani zimní ponožky moc nepomohly, a tak jsem vyfasoval luxusní montérky.

A máme za sebou další oficiální MČR, tentokráte v kategorii RCEV. Kategorie je to krutá, těžká, bezkompromisní, a jakýkoliv malé pochybení trestá bezezbytku tím nejkrutějším způsobem... Hehe, né, tak to není, RCEV je specifická, ale pohodová kategorie. A přesně v takovém duchu probíhalo i právě mistrovství pod vedením zkušeného Vladimíra Čermáka a kluků z Nové Paky. Za prvé je třeba jim vyřídit velké díky, protože vše bylo parádní. Za druhé, je moc fajn, že tato kategorie žije a soutězících se sešlo víc než dost.

Tentokráte se podařilo dokonale trefit termín, kde bylo docela "volno" srkze všechny potencionální kategorie. Také naprosto dokonalé vyšlo počasí. Týden před, nebo 50km vedle a už by to bylo opravdu na prd.

Je konec července a já zdárně prožil a přežil dovolenou. Hlásím Radkovi že su doma a že můžeme začít s přípravou naší letní soutěže. Jako obvykle se dozvídám, že vše podstatný už je domluvený a zajištěný. Louka s majitelem, který vyhnal krtky a hezky ju pro nás opět posekal, lavice a přístřešky od Města. Radek je prostě kouzelník, a mě nezbejvá než se pochválit, jak mě to organizování pěkně jde :)

Je čas aktivovat časoměřiče. Tradičně tuhle nevděčnou práci odskáčou moji dva synci, doplněni synkem od Radka a kolegou Přemkem. Ten už přes rok slibuje, že začne soutěžně lítat. Jelikož ale pořád nic, tak zas bude měřit. Pozvánky sem rozeslal ještě před dovolenou, co nám to ještě sakra chybí?........ Jo, soutěžící!! Koukám do přihlášek a zatím to vypadá, že soutěž to bude doslova klubová.

V sobotu 5.8. se v Chomutově konal další závod ze série RCEV a z důvodu vzdálenosti vyrážím v pátek odpoledne ve slušném vedru směr průmyslové centrum Krušných hor. Polovina republiky míří na dovolenou na jih a druha na moto do Brna takže cesta bez problémů ubíhá. Telefonicky burcuji náčelníka Radka Novotného, aby mi otevřel závoru a hned jsem vřele přivítán.
Vybaluji stan a stavím na krádce střiženou plochu letiště a vyčkávám až přijede nezmar Ivan Krajčovič který nevynechá snad žádnou soutěž a nezabrání mu v tom ani přimotaný prst v běžící sekačce. Prostě usilovně buší na vrata štěstěny dokud si nedá říct.

Hned jak dorazí začíná ta pravá pohoda, káva, bábovka, pokecáme, lítáme a je tma.
Jako ranní ptáče vstávám v cca 5:20 h a při pohledu na obzor lovím foťák, abych na skoro jasné obloze zachytil východ slunce nad Mostem.

Mistrovství České republiky v kategorii termických větroňů s elektropohonem F5J.

Celá Evropa prožívala od pátku 28. 7. do neděle 30. 7. dopravní „supervíkend“ – od severu po jih se po silnicích všeho druhu valila milionová lavina automobilů s rodinami jedoucími k jižním mořím na zaslouženou dovolenou. Kolaps dopravního systému ve všech zemích v tropickém vedru a desítky kilometrů kolon na hranicích schengenského prostoru …

Sázava u Lanškrouna, padesátka nejlepších elektrovětroňářů z Česka s rodinami, kemp na zelené louce, sociálky s teplou vodou, v pátek trochu ochlazujícího deštíku navečer a jinak po celý víkend modrá obloha. Pohoda, opalovačka členů doprovodných týmů, grilování - MČR F5J 2017!

V pátek 7. 7. hlásí Meteopress bouřky, krupobití a přívalové deště postupně přecházející přes celé území České republiky. Naštěstí je letiště M. R. Štefánika v Holíči 2,5 km jižně od hranice Česka, a to se ukázalo jako rozhodující! Na 9. ročníku Holíč EuroTour F5J zapršelo pouze v noci z pátka na sobotu, po celý víkend pak vládlo tropické počasí s proměnlivým větrem, modrým nebem s minimem mraků a teplotami výrazně přes 30°C!

Na soutěž se sjelo 62 modelářů ze sedmi zemí (SVK, CZE, POL, HUN, AUT, SLO a CRO). Chlapci z modelářského klubu Holíč kmitali pod vedením náčelníka klubu Petera Karnoše a startéra Miro Minaříka po celý víkend jako dobře namazaný stroj – organizace vlastní soutěže, měření letů a časomíra, vyhodnocování výsledků, i starost o pitný režim a žaludky soutěžících … to vše nemělo chybu!

Pačáci, díky za hezkou soutěž. Tentokrát se i správně překontrolovalo několik výškoměrů, hlídal se směr přistávání, měřila se vzdálenost přistání nad 75m, klobásky i pivko byly super, větru tak (skoro) akorát... :-)

V takovém větru jsem lítal na soutěži F5J poprvé v životě, vždycky se mi to vyhnulo, a nebo jsem se tomu vyhnul já. Za sebe ale musím podotknout, že takhle dobře jsem se dlouho nevyřádil, lítání jsem si totálně užíval. Během 10min nebo ve finále 15min letu skákat z poryvu do poryvu, ze stoupáku do stoupáku, během letu jich vystřídat vždycky ta deset, a u toho neudělat žádnou pilotní chybičku, tomu říkám RC orgie!

Ale jelikož jsem tu chybičku sem tam udělal, tu poslední, fatální, ve druhém finálovém letu, tak teď opravuji křídlo svého Norbyho – Pikouše. Do cesty se mu postavil za lesem malý (ale asi pěkně agresivní) smrček, a zakousnul se mu hajzlík do křídla až k nosníku. Do zubů při tom dostalo ještě i křidélkové servo, takže konečná.