Nejen zde ve fóru, ale i na rceo.eu a dalších místech se delší dobu objevovaly nápady na kategorii, kde by se modely vypínaly všechny ve stejné výšce. Myšlenka je to na jednu stranu zajímavá, nicméně v omezeném počtu soutěžících a zároveň velkému počtu kategorií si nejsem jistý životností této myšlenky. Abych jen tak obecně "neplácal hlouposti", rozhodl jsem se vyzkoušet RCEP osobně. Podobná kategorie je i RCVEM, tu jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet. 

První RCEP, na které jsem se mohl dostat bylo 31.7.2016 na letišti v Příboru. Nevěděl jsem, co od toho čekat a vlastně si ani nebyl jistý, jaké si vzít letadlo (RCEO ? RCEV ? F5J ?). Nakonec jsem zvolil RCEV model, neboť byl zrovna po ruce, a předpověď předpokládala vítr až v poledních hodinách. Ráno jsem tedy dorazil na letiště. Počasí parádní, krásné mráčky, slunce pálí, a aut fakt požehnaně. Říkal jsem si, že bude dost velká účast. Nakonec se sjelo 16 pilotů, všichni s "malými" letadly. Jen Miro Rišo létal s F5J strojem.

MČR 2017

Předsednictvo na svém nedávném zasedání rozhodlo, že v roce 2017 se v „našich“ kategoriích budou konat jen tři MČR: RCEV, RCEO, F5J. Předsednictvo je náš nadřízený orgán, takže nemá význam cokoliv namítat. Rozhodnutí je v souladu s vývojem, který se nemusí každému líbit, ale tak kategorie prostě pokračují ve svém životě. Více v článku

Protože v LMK Stará Paka probíhalo od pátku “sportovní soustředění” přímo na jejich letišti, a místní borci by nemuseli být po usilovném tréningu schopní se dopravit v sobotu ráno do Branné (v sázce by mohli být možná i řidičáky...), tak se to tím pádem muselo všechno přesunout k nim na letiště v Pace.

Předpovědi byly všelijaké, ale ohledně větru to klaplo víc než na stopro. I tady platilo, čím víc větru, tím více legrace!

Hned v prvním kole rozložil po nekontrolovaném sesunu Ruda Rada své Džango, a spolu s Radkem Janovským, který očesal servo výškovky, už v soutěži nepokračovali.
Vítr tak 5-6 metrů funěl šikmo na les, a termické pudy některé z nás hnaly se stoupákama do nutného rizika.

Dinoletiště je těžké i v ideálním počasí, pokud k němu přidáte ještě vítr ze špatné strany, brutální vedro, a bohatě rostoucí vegetaci dostanete co ? Pořádný tréning :)

Podle předpovědi mělo sice foukát, ale 4m/s se dají zvládnout. Když jsme ráno v 6 přijeli na letiště, tak bylo pod mrakem a vypadalo to, že bude pršet a z létání nic nebude. Okolo 9 se ale mraky roztrhaly a začalo opravdové tepelné peklo. Všech 15 soutěžících se tísnilo pod přístřeškem a osvěžovalo se nápoji z letištní lednice. Celou soutěž v podstatě zařídil Petr Koláska, a za to mu patří velké díky !!! Petře jsi masér !

Tradičně perfektně zvládnutá organizace, bufýtek, koláčky, párečky a jen samá pozitiva a poděkování organizátorům!

Pro mě to byla 4 soutěž ve 4 dnech, totální fyzický masakr, ale s dobrým koncem.

Po dešti se začalo až trošku později, a vůbec dobrý konec se ale nekonal hned v prvním kole pro Romana Žampacha. Roman se po dlouhé době se podíval konečně na soutěž RCEV, a stihnul bohužel řídit očima i jiný model, než jen ten svůj.

Díky přesunu soutěže RCEO ze soboty na neděli jsem si mohl udělat soutěžní víkend a po sobotních RCEV se vydat do Uničova pro změnu na RCEO. Počasí bylo z rána naprosto "véčkové". Zkrátka slunce, bezvětří, termiky hromady hned od rána. Sice se mělo rozfoukat, ale kdo ví jak to bude :)

Ráno jsem vyrazil z Olomouce do 40 minut vzdáleného Uničova. Chtěl jsem trošku potrénovat a poladit nového ZENa, nicméně o půl osmé byla kupodivu brána na letiště ještě zamčená a tak přišla na řadu snídaně v autě. Jak romantické ... Za cca 10 minut se objevili místní a odemkli vjezd a mohli jsme jít montovat a trénovat. Od rána byla termika opravdu výrazná. Kde to člověk posadil tam to neslo. Za chvíli nás bylo na ploše 22 (pěkný počet) a mohlo se začít.

Po delší době, kdy se nemohlo na Trnávce létat, jsme byli poctěni klubem Ikarus Ostrava pořádáním soutěže právě na tomto letišti. Je fajn občas zavítat na letiště, které zase tak moc pilotů nezná, neboť nemají výhodu oproti místním.

Podle předpovědi mělo docela foukat (teda na poměry malých letadel) a to cca 5-6 m/s. Jak předpověď řekla, tak bylo. Naštěstí do toho smažilo slunce a tak se termika bude dozajista střídat s klesáky a společně budou cestovat solidní rychlostí po větru.

O víkendu nám proběhla asi nejnáročnější RCEV akce letošního roku. Jelikož v naší kategorii svaz nevyhlásil mistrák, a my jsme ho chtěli, tak jsme se v našem klubu rozhodli už koncem loňského roku uspořádat pro všechny české fanoušky RCEV akci, která by takový mistrák zastoupila.
Plánovali jsme klasickou dvoudenku na 10 letů, ale vzhledem k divokým přepovědím počasí a k možnosti lítat jen na 3 rundy jsme vsadili na lítání jen v sobotu, a to na 8 kol. I tak to bylo huuustě náročný.

4.6.2016 jsem zavítal na druhou letošní soutěž RCEV, tentokráte do Polanky nad Odrou. To místo mi není souzené, ještě nikdy jsem tam snad nevyhrál, resp se neumístil. Vždy si to krásně rozehraju, pak se bohové Fialové louky nazlobí a něco mi provedou :) Tentokráte to bych ovšem "majstrštik" co předvedli.

Ráno je v Ostravě toho dne mlhavo, slunce se jen tězce probírá přez tuto mlhu a mraky nad ní cestující. Nakonec to ale zmákne a chvíli po osmé hodině je zřejmé, že bude počasí jako víno. Slunečno, pěkné mráčky, termiky habakuk, zkrátka paráda. Zlí jazykové tvrdí, že podle předpovědi má sice odpoledne začít foukat, ale já nevěřím a jsem cleý natěšen, že tentokráte Polanecké prokletí zlomím. Jdu do toho s rozvahou a po přepálených výškách (rozuměj nížkách) na Dinu volím taktiku vysoko, ale stále nejníže. Stačí porazit všech 18 soutěžících, nic víc, nic míň.

Po sobotní grilovačce s velkými ptáky na Polance pokračoval letecký cirkus o pár kilometrů dále na Dinu. Jednalo se o první RCEV v roce 2016. Přihlášených bylo dvacet lidí, nakonec dorazilo 19 (to si tak spletete datum a chtěli by jste přijet až za týden :)). A ve výsledku létalo jen 18 pilotů (jedno letadlo mělo po vylepšení funkční jen jednu polovinu křídla).

18 lidí je solidní číslo, počasí má být také dobré, dino posekané, stromy vzrostlé... vše jak má byt :)
Ze začátku to vypadalo, že budou pěkné výškové souboje. Okolo poledne se ale začalo trošku rozfoukávat a na malé letadla začalo byt docela větrno. Kéž by bylo jako včera na F5J v Polance. Termiky bylo sice požehnaně, dalo se najít kousek nad zemí, ale proklatě lemované klesáky. Stačilo aby jsme se chvíli kochali, a už jsme šli do pole pro letadlo. O opakováni tak také nebylo nouze.