Prázdniny, období kdy se všichni rekreují u móře, nebo se válí doma u bazénů. Hrstka bláznů ale řekla NE a rozhodli se soupeřit na poli leteckého modelářství. Sešlo se nás nakonec dvanáct.... Nad tím počtem kroutím hlavou už delší dobu, to je tak málo kvalitních pilotů, nebo se jim prostě nechce ? Docela by mě teda zajímalo kde je pravda.

No, zkrátka tak stojíme na letišti, kocháme se jak je ráno moc hezky, slunko peče jako kráva, úplně nás doslova griluje, vítr nefouká a čekáme až dorazí všichni soutěžící.

Letadlo mám? Ano. Kufr s vysílačkou ? Mám. Dvoje kraťasy, tričko, mikina pro jistotu, karton kofoly, chipsy a jedna deka. Je zbaleno a po práci můžu rovnou vyrazit na dvě a půl hodiny dlouhou cestu z Olomouce do Hořic na mou další soutěžní štaci a to "F5J InterTour Hořice".

V pátek dorážím na místo určení, z dálky vidím již pár aut, stanů, karavanů a několik letadel ve vzduchu. Vystupuji z auta pln očekávaní, zda se předpověď vyplní a skutečně poprvé v životě nebude v Hořicích foukat vítr :) A vskutku ! nefouká, slunce svítí, je krásně, zdravím se se starými známymi a montuji letadlo. Termika je, létá se hezky, paráda. Spokojeně usedám do křesílka a klábosíme nad zítřejší taktikou a zda počasí vydrží. Postupně se sjíždějí další lidé, jiní zase odjíždějí do hotelů a kdo ví kam všude. Já mám domluvené ubytování v letištním "hangáru", aneb hotel přímo na letišti.

Autorem téhle věty je „přespolní“, o to více však vážený host druhé polanecké soutěže, sám trenér kategorie RCEV - Radek Novotný. Původně patřila určité soutěžně-letové fázi jeho synátora, ale vlastně s ní Radek tak nějak charakterizoval povahu celého tohoto polaneckého klání. Nejlepší strategií totiž bylo najít si v tom "kdenictunic" aspoň o trochu "lepší" vzduch a letadlo v něm nechat lehce kroužit bez nějakých zásadních zásahů do řízení... Což ale nejde dělat donekonečna, že...  Ale sluší se vzít to tak nějak popořadě…

LMK Ikarus a jejich Letní výškoměry, to byla moje další štace v kategorii RCEV. Původně se měla soutěz konat na letišti na Trnávce, ale po nějakých technických problémech se na tomto letišti již nesmí jaksi taksi moc lítat a tak přišla pomoc kluků z LMK Polanka a soutěž se přesunula na letiště Polanecké.

Co čert ale nechtěl, tak předpověd počasí vypadala fakt krutě přeháňky byly dny před soutěží, a podle plánu měly být i během soutěže a po soutěži. Tato skutečnost má jeden neblahý vliv na novou příjezdovou cestu na Polanecké letiště, a to tu, že se z ní stane bahenní řeka. Dalším negativem počasí je i malá účast soutěžících. 11 je číslo opravdu slabé a poslední dobou ale dost často používané.

Počasí nás přivítalo konečně nevichrové, slunečné, termika chodila dost a dost, a jako vždycky – někomu se sem-tam i schovala a tak se i párkrát tůristovalo... Sám jsem si v druhém letu ze šesti střihnul nulu za výlet do polí. Na záznamu mám sveřepé sestupné kroužení až do minus 30m, jelikož jsem to pustil z kopce dolů, a mizel jsem za stromy a obloukem kopce :)

Celkem byla účast průměrná, 18 pajlotů. Největší čadiči zmizeli na F5J mezinárodku do Řecka, a tak aj mezi námi smrtelníky bylo o co bojovat.

Poslední květnovou sobotu se 12 statečných sešlo na letišti Polance nad Odrou, aby na zdejší první letošní soutěži zamíchali pořadím národního žebříčku RCEV :) No, tedy, zamíchali... Stálice prvních příček Radim Barč jen potvrdil svou neotřesitelnou pozici, ale klidný rozhodně nebyl... Začněme ale od začátku...

Předpověď počasí slibovala poměrně ucházející podmínky, a tak se všech 12 přihlášených dostavilo před devátou po nové příjezdové cestě na polaneckou plochu... Ačkoliv, abychom byli přesní, 11 přijelo před devátou a dvanáctý David Kovář, proslulý svou nechutí k rannímu vstávání, se v oblaku prachu zvířeném na polní cestě jeho zběsilou jízdou, zjevil na ploše minutu po deváté, ale během dalších 5 minut už stál na startovním bodu připraven k boji :) 

Na začátek soutěžní sezóny si pro nás pořadatelský Malčateam s kolegy připravili luxusní akcičku, resp. dvoj-akci plnou výkonů, nízkých vypínacích výšek, kroužení, ale i větru, slunce, extra silného větru, sportovní mezihry typu "kdo rychleji zautíká pro letadlo do pole" a další vychytávky :). Začneme ale tím lepším, a to výkony ze sobotní F5J akce.

F5J

Na sobotní akci bylo slibováno meteorology nádherné počasí plné slunce, termiky a mírného vánku. Kdo byl minulý rok, tak ví, co se asi bude dít ... No a dělo, sice ne tak moc jako minulý rok, ale prostě dělo. A co ? Vypínačky okolo 30 metrů, souboje kousek nad zemí a zcela nečekané tisícovky již ze ztracených letů, kdy už to fakt nevypadalo, že by se to dalo vylítat. Piloti jsou ale krutí borci a kolikráte se podařilo vykroutit do stratosféry i to, co by dle fyzikálních zákonů nemělo být vůbec možné.

Tak přišla chvíle, kdy se mohli sejít na letišti všichni letuchtiví piloti severní Moravy a Slezska, neboť 10.5.2015 proběhla poblíž Karviné soutěž v kategorii RCEV. Bohužel, soutěž to byla nakonec spíše v RCEK stylu a opravdu velmi velmi komorní.

Když se počítadlo přihlášených zastavilo na čísle 12, byl jsem, upřímně řečeno, docela zklamaný. Nevím teda, zda za to může špatná předpověd počasí, MS v hokeji, krytí se s F5J v Malackách, nebo se ještě všichni letci neprobrali ze zimního spánku, ale jak jsem napsal, účast je opravdu malá. Ráno ještě odpadli dva soutěžící a bylo jasné, že kdo příjde bude v TOP ten :)

Tak jsem se zase jednou vydal otestovat své schopnosti v přistávání. Pro tento rok byla změna v pravidlech a zpřísnilo se přistvání, čili gró samotné kategorie, a to pořádně. Ke všemu se ale dostaneme popořadě.

Je pátek, státní svátek a pohled do leteckého kalendáře je jasně říkající kam o víkendu pojedeme. Padla volba na neděli, kdy se konají RCEO v Uničově. Byl jsem sám zvědav, jak se mi povede po půlroční pauze a zvláště, když se zpřísnila pravidla a to právě v bodování přistání. Vývojem se totiž dostaly RCEO do stavu, kdy maxe dosáhlo už dost pilotů, a tak o prvních místech rozhodovaly až škrtačky a naprosto miniaturní chyby. To samozřejmě vede k né zrovna dobrému jménu kategorie. Nová pravidla jsou fajn a hodnocení přistání po 10 centimetrech je fakt masakr. No, a abych to tedy otestoval i v reálu, tak jsem vyrazil právě do Uničova na Jarní elektry.

Tak nám to opět začalo. Soutěžní sezóna 2015 začíná a, ikdyž pro skalní soutěžáky v kategorii F5J začala sezóna již minulý týden na soutěži v Maďarsku, tak v Čechách se začalo na ostro právě o víkendu 18.4.2015 v Hořicích. 

Týden před začátkem soutěže bylo nádherné jarní, místy dokonce i letní, počasí. Bohužel toho, čeho jsem se obával, se stalo skutečností. Dva dny před víkendem ohlásili v předpovědi počasí nástup studené fronty a teploty okolo tří stupňů doprovázené hustou krutopřísnou zimou. Co čert nechtěl, tak se v televizi trefili a když jsme cestou z Olomouce viděli, jak se u Svitav najednou setmělo a začalo sněžit, tak nám moc do smíchu nebylo teda. Nakonec jsme ale to sněžení a déšť překonali a v Hořicích na nás čekalo slunečné, ale velmi větrné a hlavně studené počasí. Po deváté hodině ranní začal briefing na kterém se sešlo celkem 37 pilotů a to je teda počet fakt parádní. Hořice mají dobré jméno a piloty očividně lákají i v takové nepřízní počasí.