Po celé, myslím si velice zajímavé sezóně, ovlivněné bacilem, přichází čas se v rámci soutěží sejít letos naposledy.

Co se týká počasí, tak musím říct, že tentokrát nepršelo (jako většinou na našich závodech). Předpověď celý týden slibovala oteplení a pěkný víkend, což vyšlo bezezbytku. Co ale slibovala také, byl silný vítr. A ten tedy vyšel také přesně podle předpovědi.

Přípravy začínají cca týden předem, zajistit ceny, poháry, občerstvení, a vše potřebné.

Přihlášky jsou otevřeny včas. Původně přihlášených je 27 včetně jednoho juniora. Čím víc se termín blížil, a předpověď se potvrzovala, piloti se začali omlouvat. Nakonec zůstalo 22.

Jehnědí! Malá obec na Orlickoústecku. Malá parta milovníků UL létání s malým letištěm, ale s velkým srdcem… Pro všechny piloty, kteří se aktivně věnovali větroňům kategorií RC V2 a F3J, byl víkend 12. ‑ 13. září připomínkou starých časů. Pro čistokrevné elektroletce pak seznámením s novým letištěm s perfektním zázemím. LMK Česká Třebová na letišti aeroklubu Letka Jehnědí v minulosti často pořádal soutěže termických větroňů. V době navijáků a kladek však byla poměrně úzká místní ULL plocha využitelná pro modelářské soutěže pouze tehdy, když byla na přilehlých polích vysázena vojtěška, nebo krmná směska, do které šlo vlekací silony natáhnout. V případě elektroletů toto omezení pro start modelů odpadá a letiště má celoroční potenciál. Piloti mohli ocenit zázemí kempu s elektrickou přípojkou, klubovnu se sociálním zařízením se sprchami a teplou vodou, a před nepřízní počasí krytý prostor hangáru se stoly. Samostatnou kapitolou byla na místě čerstvě uvařená jídla, podávaná na porcelánových talířích s nerezovými příbory a k tomu čepované pivo / limo.

Podruhé v historii jako soutěž elektroletů kategorie F5J, poprvé jako součást seriálu Eurotour a letos na novém letišti …

I když se webovky Samba model skrývají za doménou www.f3j.com a nabízí komplexní nabídku modelů větroňů kategorií F3J, F3B i F3F, jsou hlavním směrem současného vývoje jednoznačně elektrolety F5J. Svědčí o tom i to, že doposud všechny modely PIKE z výrobního programu firmy vznikaly nejprve jako větroně, které byly teprve následně modifikovány do podoby elektroletu. Poslední z řady - PIKE Prestige 2pk, však již byl navržen a vyroben jako čistokrevný elektrolet.

Zdravím přátelé modeláři. Pokusím se sepsat krátkou zprávu (zuměj chvalozpěv) o aktuálním dění v naší oblíbené klubové kategorii.

Letos k nám z Číny krom balíčků s modelářskými díly dorazil také sviňa vir, kvůli kterému se neodlétaly tři jarní soutěže v Louce, Třebíči a Náměšti. To ale nebylo všechno. Spustilo to také lavinu přesunů termínů akcí snad všech kategorií, což zase způsobilo nižší účast na soutěžích. Sezónu jsme tím pádem zahájili až koncem května v Trnávce, kde se nás sešlo 21. V červnu se létalo v Č. Třebové (19 soutěžících), v červenci byla Litovel (23) a druhá Trnávka (13). V srpnu pak Uničov (16), Č. Třebová (13), Třebíč (13) a Náměšť nad Oslavou (13). V tuto chvíli zbývají poslední dvě - Svatováclavská Náměšť a říjnové Slatinice. Při pohledu na mapu by stejné kolečko slušelo třeba Táboru nebo okolí H. Brodu, že?

Jak soutěžní praxe ukázala, RESky nejsou jen kategorií pro vstup začátečníků a mládeže do soutěží, ale také pro vstup nekušených pořadatelů do světa složitějších soutěží. Proto jsem se rozhodl posbírat rady a poznámky od různých autorů, které se ke mně dostaly a zaznamenat si je pro případ, že by se vyskytl nějaký problém. Možná, že se budou hodit i vám.

Co se týče SORGu:
– rozlosování dělat až na místě těsně před soutěží, protože přemisťování, přidávání a ubírání soutěžících je problematické. Po rozlosování vždy pečlivě zkontrolovat, zda jsou v každém kole nalosováni všichní závodníci. Pokud je něco špatně, rozlosování je třeba zopakovat a to třeba i několikrát až je výsledek správný. (A to byla právě moje chyba, že jsem si nevšiml chyby v rozlosování. Pak mi ve 3. a 4.kole chyběl nalosovaný vždy jeden závodník a musel jsem to přepočítávat ručně.)

Prý jsem si psaní článku vylosoval tím, že jsem vyhrál. Nejlepší články stejně umí psát Honza Kubica, tak se tu pokusím jen o krátké „telegrafické“ shrnutí. :)

Počasí na sobotu vypadalo už z předpovědí luxusně, a taky že jo. Horko až 30 stupňů, vítr 1-2 metry, a totálně vymetená modrá obloha.

ALE, vzduch pěkně divný, zrádný. Při tréninku ráno před soutěži jsem asi z 8 startů nálétal snad jen jednou. Nenosilo to, a byla k tomu nějak velká přitažlivost zemská.

Lety podle toho taky vypadaly. Jen pár borců se dokázalo vyhnout totálním splachovákům, a nalétat všechny plné časy. Osobně jsem si bezradnou chvilku vybral hned dvakrát, z výšky přes 120m jsem nalétal ani ne 3 minuty. Naštěstí se mi ty 2 průserovky vešly do jednoho (třetího) kola, když jsem si dal stejnou plívu i v opakovačce. Zbytek se už dal.

Teprve v loňském roce nám docvaklo, že po reorganizaci parkování postačí naše letišťátko pro malé soutěže elektrovětroňů, včetně F5J. Tak jsme do toho šli. V souladu s „velikostí“ plochy a naše lokace na okraji republiky, kde se tradičně nezávodí, jsme omezili maximální počet účastníku na 24. Maximálně tedy 4x6.

Předpověď na sobotu byla dost bezútěšná. Voda voda voda. Po poledni se ale mělo otevřít okno bez deště a věřili jsme, že alespoň pár kol stihneme.

Když jsme se ráno sešli, opravdu drobně pršelo. Přepokládali jsme, že na ranním brífingu se rozpustíme a dáme další sraz na jedenáctou.

Po prezentaci se ukázalo, že slabší kusy to vzdaly a z původních 19 nás zůstalo jen 14. To nám udělalo trochu čáru přes rozpočet, protože v některých skupinách zbyli jen 2 piloti a to je proti pravidlům. Takže všechno losování, tisk rozpisů pro každého atd bylo nanic. Museli jsme nalosovat znovu. Tabulka se skupinami byla jen jedna, ručně napsaná, na stole ve stanu. Kupodivu to zase tak nevadilo. Ale – škoda práce, zbytečné komplikace. Včasné nebo jakékoliv odhlášení by každému pořadateli pomohlo.

Čas od času je třeba obměnit letový park, resp. letadlo, protože už je staré olítané, nepěkné, nebo výkonově nedostačující ... Je to stejné jako s autem, ženou :-D

No a protože každý volí podle svého gusta, tak je naštěstí spousta lidí, co vyrábí různé modely v různých provedeních, cenách, výkonech. Tentokráte se již nebavíme o miláčkovi (ať už plechovém nebo z masa a kostí), ale letadle. No, a vzhledem k tomu, že nová sezóna volá, rozhodl jsem se, že si pořídím něco nového. Již jsem to kdysi říkal, letadla si vybírám podle toho, jak se mi líbí na první pohled. Zkrátka to musí zajiskřit a musí to být láska na první pohled. 

Každý soutěžící má alespoň hrubý přehled o tom, s čím se lítá, kdo co vyrábí, kolik co stojí a podle toho prostě rozmýšlí a hledá co si koupit. Čas od času se ale na internetu objeví něco, co mi není úplně známé nebo se na letišti zas tak často nevidí. Pokud se u toho snoubí ještě ona láska na první pohled, tak mě to zaujme a začnu zjišťovat... A o tom bude dnešní recenze 2,5M modelu se jménem HAWK slovenského výrobce p. Vladimíra Rúčky.

Tak po dlouhé době máte opět možnost si přečíst nějaký můj výtvor stvořeny z bohatých zážitků na soutěži, kam se občas podaří vyrazit a nasbírat podklady pro sepsání nějakého, dozajista velmi působivého, čtení. Samozřejmě bych opět rád apeloval na všechny naše letce, kteří by se chtěli podělit o zážitky ze soutěže ať se nebojí, a prostě se mi ozvou, a něco spolu vymyslíme.

Takže jdeme na to :)

Polanecký nakládač, nebo spíše Polanecká nakládačka. Tak by se dalo nazvat dnešní soutěžení na již tradičním místě v Polance nad Odrou. Letiště dobře známé mnohým soutěžícím za různých povětrnostních podmínek. Tentokráte to Radim vymyslel velmi dobře, a mezi deštivým pátkem, a beznadějnou nedělí domluvil skvělé slunečné počasí na sobotu, a  tak jsem naprosto luxusně spálený !

1. Sežeň si vhodnou gumu. Nechci Tě odrazovat od pokusů objevit nový světadíl, ale pokud chceš ušetřit čas a neprocházet slepé uličky, které mimochodem za Tebe již prochodili jiní, kup žlutou gumu od Seta Modelltechnik. Buď přes KLeM SMČR nebo přímo od Seta Modelltechnik či od Zeller Modelbau. Přeměř ji a zkrať na délku 15 metrů. Více v článku níže :)