Jak soutěžní praxe ukázala, RESky nejsou jen kategorií pro vstup začátečníků a mládeže do soutěží, ale také pro vstup nekušených pořadatelů do světa složitějších soutěží. Proto jsem se rozhodl posbírat rady a poznámky od různých autorů, které se ke mně dostaly a zaznamenat si je pro případ, že by se vyskytl nějaký problém. Možná, že se budou hodit i vám.

Co se týče SORGu:
– rozlosování dělat až na místě těsně před soutěží, protože přemisťování, přidávání a ubírání soutěžících je problematické. Po rozlosování vždy pečlivě zkontrolovat, zda jsou v každém kole nalosováni všichní závodníci. Pokud je něco špatně, rozlosování je třeba zopakovat a to třeba i několikrát až je výsledek správný. (A to byla právě moje chyba, že jsem si nevšiml chyby v rozlosování. Pak mi ve 3. a 4.kole chyběl nalosovaný vždy jeden závodník a musel jsem to přepočítávat ručně.)

Prý jsem si psaní článku vylosoval tím, že jsem vyhrál. Nejlepší články stejně umí psát Honza Kubica, tak se tu pokusím jen o krátké „telegrafické“ shrnutí. :)

Počasí na sobotu vypadalo už z předpovědí luxusně, a taky že jo. Horko až 30 stupňů, vítr 1-2 metry, a totálně vymetená modrá obloha.

ALE, vzduch pěkně divný, zrádný. Při tréninku ráno před soutěži jsem asi z 8 startů nálétal snad jen jednou. Nenosilo to, a byla k tomu nějak velká přitažlivost zemská.

Lety podle toho taky vypadaly. Jen pár borců se dokázalo vyhnout totálním splachovákům, a nalétat všechny plné časy. Osobně jsem si bezradnou chvilku vybral hned dvakrát, z výšky přes 120m jsem nalétal ani ne 3 minuty. Naštěstí se mi ty 2 průserovky vešly do jednoho (třetího) kola, když jsem si dal stejnou plívu i v opakovačce. Zbytek se už dal.

Teprve v loňském roce nám docvaklo, že po reorganizaci parkování postačí naše letišťátko pro malé soutěže elektrovětroňů, včetně F5J. Tak jsme do toho šli. V souladu s „velikostí“ plochy a naše lokace na okraji republiky, kde se tradičně nezávodí, jsme omezili maximální počet účastníku na 24. Maximálně tedy 4x6.

Předpověď na sobotu byla dost bezútěšná. Voda voda voda. Po poledni se ale mělo otevřít okno bez deště a věřili jsme, že alespoň pár kol stihneme.

Když jsme se ráno sešli, opravdu drobně pršelo. Přepokládali jsme, že na ranním brífingu se rozpustíme a dáme další sraz na jedenáctou.

Po prezentaci se ukázalo, že slabší kusy to vzdaly a z původních 19 nás zůstalo jen 14. To nám udělalo trochu čáru přes rozpočet, protože v některých skupinách zbyli jen 2 piloti a to je proti pravidlům. Takže všechno losování, tisk rozpisů pro každého atd bylo nanic. Museli jsme nalosovat znovu. Tabulka se skupinami byla jen jedna, ručně napsaná, na stole ve stanu. Kupodivu to zase tak nevadilo. Ale – škoda práce, zbytečné komplikace. Včasné nebo jakékoliv odhlášení by každému pořadateli pomohlo.

Čas od času je třeba obměnit letový park, resp. letadlo, protože už je staré olítané, nepěkné, nebo výkonově nedostačující ... Je to stejné jako s autem, ženou :-D

No a protože každý volí podle svého gusta, tak je naštěstí spousta lidí, co vyrábí různé modely v různých provedeních, cenách, výkonech. Tentokráte se již nebavíme o miláčkovi (ať už plechovém nebo z masa a kostí), ale letadle. No, a vzhledem k tomu, že nová sezóna volá, rozhodl jsem se, že si pořídím něco nového. Již jsem to kdysi říkal, letadla si vybírám podle toho, jak se mi líbí na první pohled. Zkrátka to musí zajiskřit a musí to být láska na první pohled. 

Každý soutěžící má alespoň hrubý přehled o tom, s čím se lítá, kdo co vyrábí, kolik co stojí a podle toho prostě rozmýšlí a hledá co si koupit. Čas od času se ale na internetu objeví něco, co mi není úplně známé nebo se na letišti zas tak často nevidí. Pokud se u toho snoubí ještě ona láska na první pohled, tak mě to zaujme a začnu zjišťovat... A o tom bude dnešní recenze 2,5M modelu se jménem HAWK slovenského výrobce p. Vladimíra Rúčky.

Tak po dlouhé době máte opět možnost si přečíst nějaký můj výtvor stvořeny z bohatých zážitků na soutěži, kam se občas podaří vyrazit a nasbírat podklady pro sepsání nějakého, dozajista velmi působivého, čtení. Samozřejmě bych opět rád apeloval na všechny naše letce, kteří by se chtěli podělit o zážitky ze soutěže ať se nebojí, a prostě se mi ozvou, a něco spolu vymyslíme.

Takže jdeme na to :)

Polanecký nakládač, nebo spíše Polanecká nakládačka. Tak by se dalo nazvat dnešní soutěžení na již tradičním místě v Polance nad Odrou. Letiště dobře známé mnohým soutěžícím za různých povětrnostních podmínek. Tentokráte to Radim vymyslel velmi dobře, a mezi deštivým pátkem, a beznadějnou nedělí domluvil skvělé slunečné počasí na sobotu, a  tak jsem naprosto luxusně spálený !