Když jsem uvažoval, kde si tento rok zalítám nějaké pořádné mezinárodní F5J závody nabízela se spousta možností, jednalo se např. o Slovensko, ale našla se i výjimka v České republice konkrétně v Bořeticích u Brna. Slovo dalo slovo a už se domlouval hotel Kraví hora (cca 100 metrů od letiště), vyřizovala FAI registrace a plánovalo, co a jak vlastně bude. Tentokráte jsem měl také možnost se podílet na organizaci tohoto závodu zapsaného v seriálu Intertour a Eurocontest a to registracemi zde na Stoupáku a celkovému běhu soutěže na mém programu SORG V4. Jak se čas blížil, začalo se startovní pole velmi pěkně plnit soutěžícími z různých koutů Evropy a začali jsme tušit, že to bude "pecka" soutěž. Zbývalo pár dní do ukončení registrací a přihlášených bylo už téměř 70 z 9 států!! Bohužel se začala rýsovat i předpověď počasí a ta nás docela strašila, tentokráte ne deštěm, ale teplotami okolo 40°C ve stínu. K F5J soutěží byla vyhlášena i naše RCEK kategorie, do které se ale moc soutěžícím nechtělo a tak nás bylo nakonec jen 10, ale za to samé esa :)

Mno nadešel čas víkendu s velkým V a chystali jsme se (tedy i má žena a dítě, ať pořád nepíšu jen o sobě) na odjezd už v pátek (přeci jen tam nepojedeme v sobotu ráno, jistota je jistota). Dobře jsme udělali, neboť při cestě z Karviné jsme kousek za Olomoucí uvízli v luxusní hodinové koloně a po pár desítkách minut jsme dokonce narazili na známé týmové parťáky z Přáslavic a to rodinu Malčíků. Po rozjezdu kolony jsme jeli tedy společně na místo určení (jó, kdo už tehdy mohl tušit, že tato sestava aut veze takový "poklad" :)). Bořetice/Kraví hora je opravdu zajímavé místo. Všude hromady vína (jak ve skle, tak i v sadech), tuny meruněk, stromy obtěžkané pod nápory švestek... Zkrátka země zaslíbená. Ihned jsme na letišti postavili stanové městečko vedle sousedů z Ukrajiny a šli si zalítat a prozkoumat místní vzduch. Letiště jako takové je totiž z jedné strany lemováno monstrózní kukuřicí a z druhé strany nekonečným sadem meruněk. Tyto „překážky" jsme mohli krásně využít pro chytání nějakých těch vteřinek ve vzduchu. Po pár testovacích letech jsme se odebrali na nocleh, někteří do stanů, jiní do karavanů a ti další do hotelu. Po noci, kdy se všichni dozajista smažili v nočních košilích, přišla sobota, která byla nejteplejší za posledních 100 let dle mého.

Tento víkend jsem si dával Plzeň celou sobotu i neděli. Po sobotní dvanáctce RECK jsem si dopřál i silnou sedmnáctku… Tolik se nás přesně sešlo na první výškoměrové soutěži v Plzni, organizované LMK Plzeň-Jižní sekce. Docela jsem byl zvědavý, jak bude probíhat má PRVNÍ výškoměrová soutěž vůbec. Abych byl tedy ještě přesnější, v sobotu večer jsem vyndal nový výškoměr z pytlíku, natáhnul do něj F5J firmware, a nacpal ho do své dvoumetrové Q12, se kterou jsem v již sobotu odlétal soutěž RCEKáčkovou. Velké éro CIRRUS mám na F5J sice připravené, ale samo se mi slepit a osadit ještě nestihlo, a proto jsem poprvé v životě vyzkoušel funkci výškoměru až při tréninkovém letu těsně před soutěží!

Počasí mělo být o něco teplejší než při sobotních káčkách, vítr měl také lehce zpomalit, a tak jsem byl plný očekávání. Ambice na umístění před soutěží nebyly naprosto žádné, s dvoumetrovým letadlem jsem si připadal proti 3.5-4 metrovkám spíše jako policajt proti Bémovi… :)

Většinu reportáží ze soutěží začínám hodnocením počasí, ani nyní to nebude jinak. Předpovědi nás různě strašily, ale nakonec počasí odpovídalo tomu, co ukazovaly páteční prognózy meteorologických serverů. Ráno bylo zataženo, postupně kolem poledne dokonce chvílemi vykukovalo slunce, aby se na závěr soutěže obloha opět kompletně zatáhla. Déšť zahrozil jen několika kapkami a západní vítr se udržoval v celkem přijatelných mezích kolem 5 m/s, výjimečné silnější poryvy nepřesáhly povolenou hranici.

Počet přihlášených se na poslední chvíli dostal na mnou vysněnou dvacítku. Soutěž byla vyhlášena jako součást mezinárodního seriálu F5J InterTour, ovšem letos nás žádný zahraniční návštěvník nepoctil svojí účastí. Kromě již známých tváří se objevily dva zástupci z větroňářského centra v České Třebové, což je příslibem pro další „nákazu“ mezi zatím bezmotorovými větroňáři...

Dne 18.5.2013 nastala ta slavná chvíle a proběhla první "Stopalcová" soutěž v ČR. Podmínky rozhodně nebyly nejlepší a celé se to dělalo "na rychlo," nicméně výsledek dle mého stál za to.

Soutěž se měla původně konat až 25.5.2013 v rámci RCEK na Dinu, ale po dohodě mezi Alešem Krátkým (LMK Dinoklub) a Radimem Barčem (LMK Polanka) se soutěž uskutečnila již nyní. Díky tomu, že došlo k výpadku "RCEV" na Trnávce (fixní výška vypnutí v 175 metrech) jsme měli všichni chuť si zase soutěžně zalétat a toto přání se nám díky oběma pořadatelům splnilo (určitě nejenom nám). Vyhlásili jsme přihlášky, zajistili potřebnou techniku, poháry a sledovali počasí. Nakonec se přihlásilo krásných 21 soutěžících, což je rozhodně úspěch, když vezmeme v potaz to, že to nikdo z nás vlastně nikdy neletěl :-D. Bohužel počasí vypadalo docela nepěkně, hlavně co se větru týkalo. Nárazy byly úplně běžně přes 10 m/s  a průměr tak +- 5m/s. Ráno k tomu ještě sprchlo, takže jsme to měli skoro komplet a chyběl tak už snad jen sníh. Odpoledne se ale na oplátku ukázalo místy i slunce, a nějaká ta bublina byla taky ... Teda pokud jste ji stihli než uletěla v tom vichru někam do vesnice za letištěm. O termickém létaní bohužel nemohla být moc řeč, a tak nemohu tuto stránku soutěže hodnotit... Muselo se stát proti větru, prolétávát bublinami nebo klesáky, které se nechaly unášet mohutně dujícím větrem.

Máme to za sebou a konečně se můžu klidně bez nervování vyspat. Nešlo o nic převratného, pouze o první soutěž F5J, v podstatě běžnou malou soutěž se 16 závodníky, ale přesto tam nějaký zvláštní náboj byl, z kterého se teprve vzpamatovávám.

Poslední dny před soutěží se nesly ve znamení pročesávání internetu a hledání nejpříznivější předpovědi počasí. Meteorologové nás potrápili, ale skutečnost nakonec nebyla tak špatná. Ráno nás vítala oblačná obloha a jen slabý jihovýchodní větřík. Jediná drobná přeháňka se přehnala ještě před začátkem soutěže, potom se nám už voda vyhýbala. Občas jsme zahlédli i modrou oblohu a teplota se držela v rozumných mezích. Vítr se již v průběhu druhého kola stočil od západu a dle předpovědi postupně zesiloval, přesto se držel v rozumných mezích kolem 5-6 m/s. Nejsilnější chvilku si vítr bohužel vybral na finále, kdy to foukalo 8-10m.

Na soutěž se přihlásilo 17 lidí, na poslední chvíli pro nemoc odřekl Tomáš Hlavinka, takže zbylo nás 16, z toho šest reprezentantů Slovenska.

Část pořadatelského týmu se sešla na letišti u soudku už v pátek večer a tato příprava se velmi vydařila, o čemž svědčí i opilecké a pro nezasvěcené nic neříkající poznámky zde na Stoupáku :) Vyzkoušet letiště před soutěží si také přijeli Karol Chyba a Bohuš Majerčík.

V souladu s propozicemi jsem udělal rozlosování na šest ... více v článku

Dříve, než si odpovíme na tuto hamletovskou otázku, je třeba brát zřetel na to, že píšu sám za sebe a přesně tak jak jsem to zažil na vlastní kůži. Bez okolků, lobingu a jiných vlivů ...

Dne 26.- 27.5. 2012 se konalo v maďarském městě Kecskemét letošní první kolo série Eurocupu, kterou objíždíme s partou nadšenců a hrstkou odvážných již třetím rokem a nutno říci, že s pěknými výsledky. Před třemi lety (tedy na první návštěvě EC) jsme zjistili, že naše RCEK, respektivě tehdy spíše RCEJ, jsou velmi podobné právě Euro F5J-Outrunner a tak jsme je létali, vyhrávali a život šel dále. Letadla se vylepšovala, zvětšovala, motorové časy zkracovaly, stoupání zrychlovalo, ale pořád byla naprosto drtivá propast mezi hlavní a vedlejší kategorií Eurocupu a to Euro F5J a Euro F5J-Outrunner. Upřímně řečeno. jsem spíše první rok koukal s otevřenou pusou jak ty dvakrát větší stroje valí mezi mraky s neuvěřitelnou rychlostí a elegancí. Říkal jsem si "až budu velký a budu na to mít, taky to budu lítat", jenže tady je právě ta již zmiňovaná drtivá propast. Aby jste mohli předloni a loni létat tzv. "velké" museli jste mít A) správný stroj B) brutální pohon a za C) dostatek financí to celé uživit a udržovat v provozu. Protože kdo lítal "malé" uměl teoreticky i velké, neboť pravidla byla totožné, tak se objevilo následující rok pár pilotů průkopníků ( R. Malčík, L. Novotný, L. Vaňura aj.), kteří pokoušeli štěstí ve svářečkách jak se jim říkavalo. On název svářečky byl docela trefný, neboť "to žralo" zhruba 200A a kolikráté to i pěkně svařovalo dráty solidního průměru :)

Možná, že právě neuvěřitelná spotřeba peněz, motorů, převodovek nebo touha po spravedlnější termické disciplíně vedla minulý rok k tomu, že došla trpělivost všem, kteří do toho mohli co mluvit a Euro F5J nahradila nově zrozená FAI F5J diametrálně odlišná a opravdu termická disciplína. Stroje sice zůstaly, ale razantně se změnila pohonná soustava, a hlavně se přestal počítat motorový čas. Začala se počítat výška, ve které se ten či onen pilot odváží motor vypnout.

Mnoho lidí říkalo revoluce, mnoho lidí říkalo slepá ulice. Nakonec to docela funguje a tak jsem to testl jako amatér a králík kouzelníka pokustóna taky.

Konečně přišel čas konání prvního ze série 4 závodů evropského, či spíše středoevropského, poháru EUROCUP 2012.

Tato již tradiční mezinárodní akce kombinuje novou kategorii elektrovětroňů F5J (elektrovětroně s výškoměry dle pravidel FAI), s kategorií menších a lehčích elektrovětroňů F5J-400, u nás známé jako RCEK. Akce byla naplánována na letišti v maďarském Matkó, ve víkendovém termínu 26.-27. Května 2012. Po sedmihodinové cestě z Chomutova mne čekalo setkání nejen s účastníky minulých ročníků Eurocupu, ale přibylo i spousta nových tváří, které přitáhla právě nově pořádaná kategorie F5J. Předpověď počasí se na tento víkend různila každým dnem, jen jedno bylo jisté, a to, že větru bude více než dost… Pro velké větroně to problém není, ale představa couvání s malým RCEK modelem ve větru 6-7 m/s právě odradila od účasti již tradičního účastníka a vítěze série Eurocup 2010, mého bratra Luďka Novotného, což pro mnohé z nás znamenalo alespoň už na začátku teoretický posun o jednu příčku v celkovém pořadí… :-)

Celá soutěž začala v sobotu po prvním kole velkých i prvním kolem malé kategorie, kde se na startu sešlo 29 pilotů ze 4 zemí Evropy, z nichž po 6 kolech kvalifikace a při škrtnutí jednoho nejnižšího výsledku kola postupovalo do finále 9 nejlepších pilotů. Sobota se vyznačovala větrem dle předpovědi okolo 6 m/s, ale ani toto nečinilo mnoho problémů žádnému z pilotů. Kvalita vzduchu byla velmi proměnlivá, a bylo velice málo 10-ti minutových letů, které nebyly narušeny situacemi, kdy modely klesaly jak kámen po celém nebi.

Odlétala se 3 sobotní kola, kdy na konci dne průběžné pořadí začínalo dle očekávání Jurajem Adámkem ze Slovenska s plným skóre 3 krát 1000 bodů. Naše česká výprava si nevedla vůbec špatně, všichni, i s jednou škrtačkou, měli stále postupové šance na finále. Já sám jsem si ze soboty také jednu potenciální škrtačku odnášel. Více v článku ...