Přiznám se, že s organizátory Přáslavických soutěží se "tak trochu" znám a tak moc dobře vím, že uspořádat pořádnou dvousoutěž v super kvalitě je fakt spousta práce, kterou tam organizační tým okolo Zdendy Malčíka každoročně nechá... O to více mne těší, jak se investice vložené do přípravy promítnou do celkového výsledku a dojmů ze soutěže v té nejlepší možné podobě.

Přípravné práce začínaly již několik týdnů před samotnou akci. Prvním problémem bylo to, že letiště v Přáslavicích bylo tento rok z obou stran obrostlé 2,5 metrovou kukuřicí a tak se začaly hledat v okolí vyhovující plochy. Podařilo se a tak místo - pro pořadatele jistě jednoduššího - "zrušeno" jsme si mohli bytelně zalítat a užít si dokonalý víkend s F5J a RCEV plný luxusních výkonů. Takže ještě jednou - děkujeme :)

Když se přiblížil se víkend s velkým "V", který začal pro ty nejnedočkavější již v pátek, nesetkali jsme se tedy na tradičním letišti v Přáslavicích, ale na cca 20 minut vzdáleném letišti v Dubu nad Moravou (čímž děkujeme místnímu klubu za umožnění této akce). Vybudovalo se zázemí, postavily stany, zaparkovaly karavany, přišpendlily přistávací body, vytyčily safety zóny a určil se krutý a nekompromisní super-rozhodčí (mimochodem - šel po mě jak slepice po flusu). Ti nejskalnější letci dokonce již proháněli své stroje po obloze jak nadmuté kozy... Večer, v pozadí s místním krásně nasvíceným kostelem, probíhala diskuse nad vším možným i nemožným, chutným, dobrým i tekutým :).

Soutěžní sezóna je pomalu a jistě za námi, a tak jsme se s Alešem Krátkým rozhodli, že sekci článků nenecháme zahálet a lehce ji na zimu oživíme jednou malou reality show :) Stavbou termického větroně kategorie F5J téměř v přímém přenosu... 

Trocha omáčky na úvod ;)

F5J je bezesporu královskou kategorií mezi elektrovětroni. Největší letadla, nejlepší piloti, nejprestižnější soutěže. A i když existuje její mladší, menší, jednodušší a "ekonomičtější" národní sestra RCEV, případně další elektrovětroňářské kategorie, přeci jen - kdo by si rád nezalétal s "velkým ptákem", že... Má to ovšem jednu zásadní podmínku - vlastnit vhodné letadlo. Byť není vyloženě nutnost mít v letovém parku čtyřmetrový F5J speciál, létat se dá tahle kategorie i s "malou" 2,5 metrovkou, tak F5J závodům a špičce vládnou právě kompozitové speciály s rozpětím nad 3,5m, jejichž cena je na první pohled občas docela hrozivá (i když dají se najít i světlejší výjimky). Přívětivější variantou (pro konto pilota) jsou modely stavěné na principu "balsa a polyš", tedy obvykle XPS jádro potažené balsou. Ovšem stále se bavíme o ceně okolo 9t Kč za holý model u těch nejlevnějších a ne všichni piloti mají tuto konstrukci v oblibě. A i když existují i komerčně vyráběné modely "klasické" konstukce (tedy žebra a potah, nejčastěji folie), finančně si příliš nepolepšíme - výjimkou není cena přesahující 20t Kč za takový model - bez vybavení, samozřejmě;) Takže vláda kompozitů je při zvážení poměru cena/výkon/odolnost docela pochopitelná. Tak jako tak se investicím v řádech desítek tisíc nevyhnete.

Existuje ovšem ještě jedna varianta, jak k modelu pro F5J kategorii přijít - postavit ho.

Když před rokem končila největší akce F5J široko daleko s celkem 61 účastníky, jistě si všichni zúčastnění řekli, že se v Bořeticích sejdeme za rok znova. Čas plynul jako voda a za 377 dní jsme opět budovali stanové a karavanové městečko v tomto líbezném koutu jižní Moravy. Tento rok byla soutěž termínově o cca 14 dní později než minulý rok a to mělo za následek dvě základní věci. 1) už nebyly meruňky (což na funkci živočicháře nemá jistě vliv) a za 2) nebyla okolo letiště vysázená kukuřice jako tomu bylo v roce 2013 - Sláva. Soutěžících se sešlo ještě o šest více než loni, i když se tento rok létala "jen" jedná kategorie a to F5J. Tento rok tedy bez malých bohužel... Ostatně, jak by se to stíhalo, toť otázkou. Takže nakonec je to asi dobře. Celkem bylo přihlášo 67 soutěžících z České republiky, Slovenska, Maďarska, Argentíny, Slovinska, Německa, Rakouska, Polska a Ruska a to je už pořádná skupinka soutěžících.

My jsme vyjížději z Olomouce už v pátek ráno, aby jsme nemuseli chodit stovky metrů ke startovišti. Ti co přijeli až v sobotu ráno, si při závodech udělali pěknou procházku na startoviště. Plocha je tam totiž velká, ale karavany, stany, auta a altány prostě zaberou tak velkou plochu, že se to jinak nedá. Minulý rok se to vše "páskovalo" do jedné řady pod stromy a tak to z konce depa na poslední startoviště bylo opravdu extra daleko (téměř 500 metrů!). Z tohoto důvodu šetření podrážek soutěžících a možná i lepším týmovým a národnostním vztahům se tentokráte stavěly řady rovnou tři a tak se to dalo odchodit docela v klidu. A jak se liší soutěž v roce 2013 se soutěží v roce 2014? V první řadě jsem měl z celé akce lepší pocit než minulý rok.

Vloni na konci září jsem po naší soutěži psal o vydařené tečce za sezónou F5J, snad se dá teď napsat, že o uplynulém víkendu jsme na to navázali ve stejném duchu. Shrnu to jenom krátce v řadě postřehů, mezi kterými se snad občas najde souvislost.

Startovní pole – v sobotu ráno se registrovalo 37 soutěžících ze 4 zemí, není to špatné, ale neskromně se přiznám, že jsem čekal víc. Letěli jsme na osmi startovištích sedm základních kol a následně tři finále pro 11 nejlepších. Na začátku soutěže nás zvláštní závadou trochu potrápil sw SORG, ale o tom napíšu více jinam.

Počasí – nejvíce jsem věřil předpovědnímu modelu na Medardovi a vyšlo to téměř do puntíku, vydatný déšť v pátek večer, zatažená obloha v sobotu ráno, kterou postupně proráželo slunce a nakonec odpoledne v pátém kole spadlo z přicházející oblačnosti jen několik kapek. Přitom pohled na radar byl v té chvíli děsivý, celá republika strakatá modro zelená a nám se to všechno nějakým zázrakem vyhýbalo. Krátká přeháňka večer už byla mimo soutěž a k ní ještě nádherná dvojitá duha...

V neděli ráno nás čekala nízká oblačnost, kvůli které jsme o půl hodiny odložili start. První starty ještě atakovaly základnu mraků, ale brzy slunce zvítězilo a pokračovali jsme už pod téměř jasnou oblohou, lemovanou krásnou termickou oblačností. Vítr, nebo spíš vánek, po celou dobu soutěže variábl s převládajícím směrem od jihozápadu.

Domácí sezóna F5J skončila krásnou tečkou, okořeněnou výbornými výkony. V reportáři z naší květnové soutěže jsem vyslovil přání, aby do této kategorie zavítalo více dosud bezmotorových větroňářů. Poslední soutěže ukazují že tohle přání se vyplňuje a na zajímavosti každého startu je to rozhodně znát.

Začnu popořadě, tak jako obvykle, hodnocením počasí. Podle předpovědi mělo být poměrně hezky, ale zima, nakonec z toho bylo téměř ideální počasí, vítalo nás sice chladné ráno, ale taky jasná obloha a sluníčko poměrně rychle pocitovou teplotu zvedlo na příjemnou úroveň. S tím souvisí i termika, která se rodila poměrně zhusta, nejvíce nad tmavou plochou zoraného pole. O větru těžko hovořit, vál pouze lehký termický vánek různých směrů, což občas trochu komplikovalo rozhodnutí o směru startu a přistání, ale i s občasným přistáním s větrem v zádech si musí zkušení borci poradit.

InterTour ? Inu proč ne...a stejně odpovědělo i dalších 299 soutěžících z 14 států a zúčastnili se alespoň jedné z 25 zorganizovaných F5J soutěží po celém světě. Zní to "giganticky?" Tak to si počkejte na konec tohoto článku. Já osobně jsem se zúčastnil prozatím dvou soutěží zařazených v seriálu InterTour a to v Bořeticích a pak v Dubnici Nad Váhom. O Dubnici jsem psal minule a poté, co jsem se vrátil z této skvělé akce v neděli pozdě večer domů, jsem mohl zase pomalu začít balit. Ve středu ráno jsem vyrazil směr Olomouc. A pak pokračovali v klasické sestavě směr Slovensko. Mimochodem pokud vás po vystoupení z auta kamarádi osloví slovy "Hele vole, kde máš značku," tak je něco špatně :-D. Dálnice nebo něčí nenechavé ruce mi snědly SPZku, ale nebojte, na jízdu to mělo pramalý vliv a tak jsme vyrazili na tu dlouhou cestu. Dorazili jsme na místo určení přesně dle propočtů ve středu odpoledne. Na místě již tradičně bydlelo několik dní Argentinců, poté jsme se přidali my a také Angličané. :)

Letiště je v Trnavě velmi zajímavé. Příjezdová cesta jako k nejzapadlejšímu JZD v kraji, ale potom krásná plocha s hangáry, betonovými plochami, lesy okolo a vůbec spoustou termických překážek, které musí každý F5J pilot milovat. Středa jako taková nebyla ani nějak extra moc zajímavá, provedlo se pár tréningových letů a hrál se fotbálek při svitu měsíce. Na Slovensku jsou asi nějak blíže tomuto vesmírnému tělesu a šlo z něho takové světlo, že jsme na plochu viděli skoro lépe než ve dne.

Autor : Vojtěch Valenta.

Mezi další ze serialových soutěží F5J  InterTour a též Eurotour  patří i soutěž v Holíči a jelikož jsme se, já a můj syn Vojta, rozhodli, že se tento rok zůčastníme co největšího počtu soutěží, byla tato po Bořeticích jasnou volbou . Navíc mně k Holíči vážou vzpomínky na mé soutěžní záčátky. Zde jsem kolem roku 1985 létal soutěže F3B a též zde vzniklo přátelství tehdy se členem, nyní současným předsedou pořádajícího modelklubu Peterem Karnošem . Po velmi horkém víkendu, který jsme prožili na soutěži v Bořeticích - teploty téměř ke 40 st,  jsem napjatě sledoval předpověď počasí na následující soutěžní víkend. Bohužel přišlo jen krátké ochlazení a to jen ve dnech pondělí a úterý, od středy začaly teploty opět stoupat a v pátek už byly na 37 st. Z tohoto se dalo tušit, že nás na rovině bez kousku přírodního stínu čeká další pekelný víkend . Krátce před soutěží jsem se mrknul  na stránku pořádajícího klubu Modeláři Holíč,  kde v době uzávěrky bylo přihlášeno 53  pilotů z 8 zemí Evropy. Už z tohoto se dalo usuzovat, že půjde o další super soutěž s účastí pilotů velmi zvučných jmen z celé Evropy .

Na letiště, které se nachází kousek za bývalým hraničním přechodem mezi Hodonínem a Holíčí, jsem dorazili kolem 17. hodiny odpoledne. Počasí dle předpovědi nezklamalo, bylo 36 stupňů a letištní plocha žhnula. Po přivítání s Peterem Karnošem a rodinným týmem Malčíků  jsme si letiště šli vyzkoušet. Už první lety naznačily, že půjde o těžký závod. Vzduch okolo přehřátý a nehybný, modely ani piloti moc nelétali. Sobota, den závodu, počasí: už od rána bezvětří a teplota 27 stupňů.

Když jsem se soutěží v Bořeticích tak pěkně proletěl s 2,5 metrovým Daidalem v RCEK i F5J zjistil, že malé éro opravdu nemůže konkurovat velkým F5J modelům. Proto jsem se rozhodl vyrazit na další F5J akci do Dubnice Nad Váhom a vyzkoušet tak „Velkého ptáka." Já a Boreas od Ypsiho jsme tedy vyrazili nejprve do Olomouce za "zbytkem gangu" (Malčíci a K. Zemačík). Společně jsme pokračovali vstříc osudu na Slovensko. Po třech hodinách jsme byli na příjemném letišti z jedné strany lemovaným stromy a na dalších stranách jen pole, pole a zase pole .... jo a v pozadí město Dubnice, které budu moct navštívit opravdu z blízka, ale o tom až později.

Vyrazili jsme o den dříve, ať máme dobré místo a osaháme si vzduch. V Dubnici již byli Argentinci a pomalu se sjíždělo všech 52 přihlášených pilotů do kategorie F5J. Do "malých" bylo přihlášeno celkem 23 pilotů a z toho jen dva Češi (Krátký, Malčík. P) a zbytek samozřejmě domácí Slováci.

Zázemí letiště je suprové, všemu dominuje velký přepravní kontejner, a okolo něj jsou postavené organizační stany, kuchyně, jídelna, opodál wc a dokonce i sprchy! Trošku méně místa je pak sice pro auta, ale vešli jsme se všichni a tak se mohlo začít v sobotu ráno létat. Jo nesmíme zapomenout na páteční večerní akci s alkoholem a hudbou, která ovlivnila výkony pilotů už před samotnou akcí :)

Když jsem uvažoval, kde si tento rok zalítám nějaké pořádné mezinárodní F5J závody nabízela se spousta možností, jednalo se např. o Slovensko, ale našla se i výjimka v České republice konkrétně v Bořeticích u Brna. Slovo dalo slovo a už se domlouval hotel Kraví hora (cca 100 metrů od letiště), vyřizovala FAI registrace a plánovalo, co a jak vlastně bude. Tentokráte jsem měl také možnost se podílet na organizaci tohoto závodu zapsaného v seriálu Intertour a Eurocontest a to registracemi zde na Stoupáku a celkovému běhu soutěže na mém programu SORG V4. Jak se čas blížil, začalo se startovní pole velmi pěkně plnit soutěžícími z různých koutů Evropy a začali jsme tušit, že to bude "pecka" soutěž. Zbývalo pár dní do ukončení registrací a přihlášených bylo už téměř 70 z 9 států!! Bohužel se začala rýsovat i předpověď počasí a ta nás docela strašila, tentokráte ne deštěm, ale teplotami okolo 40°C ve stínu. K F5J soutěží byla vyhlášena i naše RCEK kategorie, do které se ale moc soutěžícím nechtělo a tak nás bylo nakonec jen 10, ale za to samé esa :)

Mno nadešel čas víkendu s velkým V a chystali jsme se (tedy i má žena a dítě, ať pořád nepíšu jen o sobě) na odjezd už v pátek (přeci jen tam nepojedeme v sobotu ráno, jistota je jistota). Dobře jsme udělali, neboť při cestě z Karviné jsme kousek za Olomoucí uvízli v luxusní hodinové koloně a po pár desítkách minut jsme dokonce narazili na známé týmové parťáky z Přáslavic a to rodinu Malčíků. Po rozjezdu kolony jsme jeli tedy společně na místo určení (jó, kdo už tehdy mohl tušit, že tato sestava aut veze takový "poklad" :)). Bořetice/Kraví hora je opravdu zajímavé místo. Všude hromady vína (jak ve skle, tak i v sadech), tuny meruněk, stromy obtěžkané pod nápory švestek... Zkrátka země zaslíbená. Ihned jsme na letišti postavili stanové městečko vedle sousedů z Ukrajiny a šli si zalítat a prozkoumat místní vzduch. Letiště jako takové je totiž z jedné strany lemováno monstrózní kukuřicí a z druhé strany nekonečným sadem meruněk. Tyto „překážky" jsme mohli krásně využít pro chytání nějakých těch vteřinek ve vzduchu. Po pár testovacích letech jsme se odebrali na nocleh, někteří do stanů, jiní do karavanů a ti další do hotelu. Po noci, kdy se všichni dozajista smažili v nočních košilích, přišla sobota, která byla nejteplejší za posledních 100 let dle mého.

Tento víkend jsem si dával Plzeň celou sobotu i neděli. Po sobotní dvanáctce RECK jsem si dopřál i silnou sedmnáctku… Tolik se nás přesně sešlo na první výškoměrové soutěži v Plzni, organizované LMK Plzeň-Jižní sekce. Docela jsem byl zvědavý, jak bude probíhat má PRVNÍ výškoměrová soutěž vůbec. Abych byl tedy ještě přesnější, v sobotu večer jsem vyndal nový výškoměr z pytlíku, natáhnul do něj F5J firmware, a nacpal ho do své dvoumetrové Q12, se kterou jsem v již sobotu odlétal soutěž RCEKáčkovou. Velké éro CIRRUS mám na F5J sice připravené, ale samo se mi slepit a osadit ještě nestihlo, a proto jsem poprvé v životě vyzkoušel funkci výškoměru až při tréninkovém letu těsně před soutěží!

Počasí mělo být o něco teplejší než při sobotních káčkách, vítr měl také lehce zpomalit, a tak jsem byl plný očekávání. Ambice na umístění před soutěží nebyly naprosto žádné, s dvoumetrovým letadlem jsem si připadal proti 3.5-4 metrovkám spíše jako policajt proti Bémovi… :)