Nová Paka a F5J, to asi většině z nás připadalo ještě před rokem jako téměř neslučitelné pojmy, ale dnešek ukázal, že skutečnost může ještě překonat ty nejodvážnější představy.

Takže popořadě, předpověď počasí již týden hlásila téměř ideální podmínky a číslo u počtu přihlášených v posledních dnech rychle narůstalo, až se zastavilo na hodnotě 36. Na malé podkrkonošské letiště nad Starou Pakou je to úctyhodné číslo a je vidět, že kategorie F5J skutečně táhne, i přes proklamovanou finanční, technickou i pilotní náročnost.

Vždy přemýšlím, jak shrnout soutěž a poté článek do jedné věty... Tentokráte by to bylo asi něco ve smyslu "limity modelu jsou přesně takové, jaké jsou limity pilota". Proč takové resumé ? Inu, je to jednoduché... ale hezky popořadě.

Pro většinu pilotů začíná kolotoč soutěží právě F5J v Hořicích (teda pokud neobjíždítě mezinárodky, kde jste mohli být již nedávno v Maďarsku). Kdo tam byl, jistě ví :) Dalo by se to nazvat letištěm na větrné a ledové hůrce. Předpověď počasí na sobotní akci vypadala velice podobně. Měla být "kosa jak z nosa" a vítr takový, že jsem přemýšlel, kde ještě do letadla narvu olovo.

Je úterý večer, sedím s rukama na klávesnici a přemýšlím jak začít článek z dozajista nejdůležitější akce v ČR pro všechny piloty "velkých" elektrických větroňů, čili pilotů v kategorii F5J. A po chvíli mě to napadne, začnu tím, čím po většinou končím, a to kdo to vlastně vyhrál ? Ti co alespoň zpovzdálí jistě tuší, a taky že ano, Mistrem České republiky se stal Radek Malčík !! Myslím si že pilot, který je nejlepším českým zástupcem jak v InterTour i v EuroContestu si prostě zaslouží být nejlepším i v naší malebné krajině. Takže chlape jak říkáme my mladí, "respekt" a dobrá práce ;).

A můžeme pokračovat dále... Určitě by byla škoda to takto odfláknout, a o ničem více nepsat, neboť toho je naopak dost, oč se s čtenáři Stoupáku chci podělit.

Doufajíce v naplnění příznivé předpovědi počasí, uspořádal MK Severka 22. a 23. srpna v areálu RC Modelparku Suché „Víkend Elektrovětroňů“. V sobotu klání „malých“ RCEV a v neděli „dospělých“ F5J.
Po loňských zkušenostech jsme se snažili zkvalitnit organizaci, tak aby soutěž nikde nezadrhávala a piloti se mohli soustředit pouze na svoji „práci“. To jestli se to podařilo nechť posoudí sami účastníci.
Na sobotní soutěž RCEV si přijelo poměřit své umění 15 pilotů, které krom pořadatelů přivítala modrá obloha bez mráčku a slabý vánek. Všechno potřebné harampádí bylo na ploše přichystáno a odzkoušeno z předchozího dne, takže časový plán mohl být téměř do minuty dodržen nebýt opozdilců: Radka a Reného Novotných z Chomutova a Jirky Mihulky z Ústí. Zkrátka ti co to měli nejblíže, dorazili jako poslední!

Letadlo mám? Ano. Kufr s vysílačkou ? Mám. Dvoje kraťasy, tričko, mikina pro jistotu, karton kofoly, chipsy a jedna deka. Je zbaleno a po práci můžu rovnou vyrazit na dvě a půl hodiny dlouhou cestu z Olomouce do Hořic na mou další soutěžní štaci a to "F5J InterTour Hořice".

V pátek dorážím na místo určení, z dálky vidím již pár aut, stanů, karavanů a několik letadel ve vzduchu. Vystupuji z auta pln očekávaní, zda se předpověď vyplní a skutečně poprvé v životě nebude v Hořicích foukat vítr :) A vskutku ! nefouká, slunce svítí, je krásně, zdravím se se starými známymi a montuji letadlo. Termika je, létá se hezky, paráda. Spokojeně usedám do křesílka a klábosíme nad zítřejší taktikou a zda počasí vydrží. Postupně se sjíždějí další lidé, jiní zase odjíždějí do hotelů a kdo ví kam všude. Já mám domluvené ubytování v letištním "hangáru", aneb hotel přímo na letišti.

Počasí nás přivítalo konečně nevichrové, slunečné, termika chodila dost a dost, a jako vždycky – někomu se sem-tam i schovala a tak se i párkrát tůristovalo... Sám jsem si v druhém letu ze šesti střihnul nulu za výlet do polí. Na záznamu mám sveřepé sestupné kroužení až do minus 30m, jelikož jsem to pustil z kopce dolů, a mizel jsem za stromy a obloukem kopce :)

Celkem byla účast průměrná, 18 pajlotů. Největší čadiči zmizeli na F5J mezinárodku do Řecka, a tak aj mezi námi smrtelníky bylo o co bojovat.

Na začátek soutěžní sezóny si pro nás pořadatelský Malčateam s kolegy připravili luxusní akcičku, resp. dvoj-akci plnou výkonů, nízkých vypínacích výšek, kroužení, ale i větru, slunce, extra silného větru, sportovní mezihry typu "kdo rychleji zautíká pro letadlo do pole" a další vychytávky :). Začneme ale tím lepším, a to výkony ze sobotní F5J akce.

F5J

Na sobotní akci bylo slibováno meteorology nádherné počasí plné slunce, termiky a mírného vánku. Kdo byl minulý rok, tak ví, co se asi bude dít ... No a dělo, sice ne tak moc jako minulý rok, ale prostě dělo. A co ? Vypínačky okolo 30 metrů, souboje kousek nad zemí a zcela nečekané tisícovky již ze ztracených letů, kdy už to fakt nevypadalo, že by se to dalo vylítat. Piloti jsou ale krutí borci a kolikráte se podařilo vykroutit do stratosféry i to, co by dle fyzikálních zákonů nemělo být vůbec možné.

Tak nám to opět začalo. Soutěžní sezóna 2015 začíná a, ikdyž pro skalní soutěžáky v kategorii F5J začala sezóna již minulý týden na soutěži v Maďarsku, tak v Čechách se začalo na ostro právě o víkendu 18.4.2015 v Hořicích. 

Týden před začátkem soutěže bylo nádherné jarní, místy dokonce i letní, počasí. Bohužel toho, čeho jsem se obával, se stalo skutečností. Dva dny před víkendem ohlásili v předpovědi počasí nástup studené fronty a teploty okolo tří stupňů doprovázené hustou krutopřísnou zimou. Co čert nechtěl, tak se v televizi trefili a když jsme cestou z Olomouce viděli, jak se u Svitav najednou setmělo a začalo sněžit, tak nám moc do smíchu nebylo teda. Nakonec jsme ale to sněžení a déšť překonali a v Hořicích na nás čekalo slunečné, ale velmi větrné a hlavně studené počasí. Po deváté hodině ranní začal briefing na kterém se sešlo celkem 37 pilotů a to je teda počet fakt parádní. Hořice mají dobré jméno a piloty očividně lákají i v takové nepřízní počasí.

Už to vypadá jako letadlo :)

Po kompletaci křídla nastala taková menší stavitelská mezihra, protože se čekalo na dodání gondoly (byť byla hotová docela rychle, za 3 týdny od objednání byla doma). Ovšem na zahálení nebyl čas, bylo potřeba dokončit náhony všech kormidel křídla, a také celou tu bandu křidélek a klapek naučit správně spolupracovat. Ještě že software mého Taranisu - OpenTX platforma - dovoluje téměř jakékoliv zhovadilé nápady, jak a co do čeho namixovat. Asi i díky tomu jsem se během programování 6-servového křídla nestal pacientem opavského sanatoria a během dvou večerů se odtoková hrana chovala k mé plné spokojenosti. Finálně se samozřejmě bude ladit až za letu. Samzřejmostí jsou plnohodnotné letové režimy, mezi kterými jsou patřičná zpomalení, aby se to ve vzduchu necukalo jak sousedovic koza na pastvě :). A poměrně šikovná věc jsou i globální proměnné, kdy nastavením jedné hodnoty ovlivňujete celou sadu nastavení, která se k této hodnotě odkazují. Pro zálety a ladění letadla k nezaplacení ;) Pokud máte zájem aspoň kouknout, jak vypadá takové základní naprogramování 9-kanálového větroně, tak nalevo je screenshot z PC aplikace. Přes první hrůzostrašný vzhled je otázka 2 večerů se v tom zorientovat a začít řádit ve velkém :) Ale dost recenzí softwaru, od toho tady nejsme :) Zpátky k našemu letadlu. Vnější křidélka fungují naprosto klasicky, s diferenciací výchylek, a v případě butterfly (na plynovém kniplu) se vyklápí shodně nahoru. Klapky (vnitřní kormidla u kořene křídla) nepatrně reagují na pohyb křidélek (+ - 1,5 mm), ale slouží hlavně jako brzdy a pro změnu profilu v letových režimech. Vnitřní křidélka (tedy ta dvojice uprostřed mezi klapkami a křidélky) jsou tak něco mezi - mají výchylky menší než vnější křidélka (cca. 50-60%), ale při aktivaci butterfly se vyklápí rovněž dolů a pomáhají brzdit - přitom ale stále reagují i na povely křidélkového kniplu. Celá odtoková hrana poté "chodí" nahoru (pro přeskok) a dolů (termika), s tím, že tyto výchylky letových režimů jsou nejvýraznější na klapkách a postupně se zmenšují směrem ke špičkám křídel. 

Od posledního dílu seriálu o stavbě F5J uplynul opět nějaký ten pátek, a tak práce zase o kousek poskočily. Na křídle byla dokončena náběžná hrana wingletů, z 1mm letecké překližky podlepené 5mm balsou byly vyřezány a zalepeny rámečky na serva a pro rozvod kabelů byly do křídla vlepeny průhledné trubice (umotané ze 2 vrstev lepicí pásky na kovovém trnu - 1 vrstva lepidlem nahoru, druhá lepidlem dolů). Winglety a uši byly napevno slepeny a do rozebíratelného spoje střed-ucho byly přidány uhlíkové středící kolíky k nábežné a odtokové hraně. 

Křídlo bylo podle plánu potaženo průhledným červeným Oracoverem - až na černé špičky. Použitím průhlené varianty je dosaženo optimální hmotnosti potahu, červená barva by zase měla zajistit slušnou viditelnost a ty černé konce jsou tam opět kvůli zlepšení viditelnosti kontur letadla. Závěsy kormidel na křídle jsou provedeny páskou 3M Scotch Crystal Tape, která se už dříve osvědčila jako jedno z nejlepších řešení nejen pro závěsy, ale také pro výrobu zavětrování - to ostatně přijde na řadu později. Křídlo je tím pádem až na osazení prakticky hotové a nastal čas věnovat se ocasu :) Ne tomu svému, pánové, tady se staví jen letadlo ;)