A je to tady, zcela neuvěřitelná záležitost se stala realitou, a dnes jsme zahájili "výškoměrovou" sezónu, neboli RCEV pro rok 2017 ! Vybrat datum pro tuto bezesporu velkou událost není nic jednoduchého. Zvolili jsme poslední víkend v dubnu, a dle vývoje počasí to asi nebylo to nejlepší, co jsme mohli udělat.

V televizi jsem večer před soutěží viděl, jak na vysočině vyprošťují zapadlé pluhy z cca metrových závějí. V Ostravě mají zase povodně jaké lidstvo nepamatuje, a my jdeme ráno lítat, to jsme ale fakt ňoumové si říkám. Volám našemu vrchnímu zaříkavači počasí Petrovi Koláskovi a ten tvrdí "v klidůů, bude modrá obloha, bezvětří, slunce, a 15 stupňů" ... mno, ten kluk asi něco tuší a tak mu tedy důvěřuji, ale prověřuji na různých serverech a fakt že jo. To by byla pecka kdyby to vyšlo, neboť by se jednalo o malý zázrak.

V našem 2.5 metrovém republikovém světě jsme si v sezóně 2016 podle mého názoru nevedli vůbec špatně.
V ČR se pod záštitou SMČR podařilo uspořádat v této kategorii celkem 12 soutěží, které zahrnuly i jednu mistrovskou soutěž, která byla považována za náhradu svazem nepřiděleného MČR.

Ve srovnání s rokem 2015 (19 soutěží) jde sice o znatelný pokles, ale způsobený právě četnými povzdechy nad kalendářově „přecpanou“ sezónou 2015, kdy se těch 19 RCEV soutěží míchalo ještě se spoustou dalších akcí RCEK, a národních i mezinárodních F5J, a soutěžní zatížení pilotů a organizátorů těchto kategorií bylo veliké.

Před 14ti dny jsme ukončili sezónu F5J na soutěži v Dubu nad Moravou s počtem 33 pilotů a dnes, tj 1.10.2016 jsme se stejným počtem pilotů ukončili sezónu RCEV v Hořicích v Podkrkonoší. Účast maximální, největší tento rok, a nechyběl téměř nikdo ze špičky kinder-kategorie (jak to nazval trenér F5J), tedy kategorie "malých výškoměrů". Pořadatelské role se ujal Petr Dušek a spol., a jako vždy to vše bylo báječně připraveno, báječně vymyšleno, a nejinak i provedeno. Guláš byl gulášovitý, kafe kafovité, termika byla, klesáky byly, všechno bylo :)

Začneme ale tím, že Petr dokázal trefit přesný termín Babího léta a tak jsme měli fakt neuvěřitelné počasí na měsíc říjen. Dle předpovědí mělo být slunečno, mírný vánek, fakt teplo. A co myslíte ? Bylo snad ještě lépe. Všech 33 soutěžících (včetně tří juniorů) létalo na 9 startovištích ve 4 skupinách 6 kol z toho jedno škrátko bez finále.

Jak je již nějaký ten pátek tradicí, koná se poslední prázdninový víkend v Polance nad Odrou soutěž RCEV. Jezdím na ni rád, protože Polanka je tak nějak jedno z mála míst, ze kterých se mi daří odjíždět nejen s pocitem dobře "prolétaného" dne (to jezdím odkudkoliv), ale poměrně často se mi tady povede místnímu červenému gangu urvat i něco z medailových pozic :) Ne že by to byla jednoduchá mise, ale prostě se tady asi zadaří nějak častěji... Takže jsem patřičně namotivován a posílen vědomím, že mi doma nastupující modelářská generace drží palce co to jde (a v 5 měsících mu to fakt jde :D) vyrazil v sobotu okolo šesté bojovat o rozšíření obsahu své pohárové poličky. 

Protože v LMK Stará Paka probíhalo od pátku “sportovní soustředění” přímo na jejich letišti, a místní borci by nemuseli být po usilovném tréningu schopní se dopravit v sobotu ráno do Branné (v sázce by mohli být možná i řidičáky...), tak se to tím pádem muselo všechno přesunout k nim na letiště v Pace.

Předpovědi byly všelijaké, ale ohledně větru to klaplo víc než na stopro. I tady platilo, čím víc větru, tím více legrace!

Hned v prvním kole rozložil po nekontrolovaném sesunu Ruda Rada své Džango, a spolu s Radkem Janovským, který očesal servo výškovky, už v soutěži nepokračovali.
Vítr tak 5-6 metrů funěl šikmo na les, a termické pudy některé z nás hnaly se stoupákama do nutného rizika.

Dinoletiště je těžké i v ideálním počasí, pokud k němu přidáte ještě vítr ze špatné strany, brutální vedro, a bohatě rostoucí vegetaci dostanete co ? Pořádný tréning :)

Podle předpovědi mělo sice foukát, ale 4m/s se dají zvládnout. Když jsme ráno v 6 přijeli na letiště, tak bylo pod mrakem a vypadalo to, že bude pršet a z létání nic nebude. Okolo 9 se ale mraky roztrhaly a začalo opravdové tepelné peklo. Všech 15 soutěžících se tísnilo pod přístřeškem a osvěžovalo se nápoji z letištní lednice. Celou soutěž v podstatě zařídil Petr Koláska, a za to mu patří velké díky !!! Petře jsi masér !

Tradičně perfektně zvládnutá organizace, bufýtek, koláčky, párečky a jen samá pozitiva a poděkování organizátorům!

Pro mě to byla 4 soutěž ve 4 dnech, totální fyzický masakr, ale s dobrým koncem.

Po dešti se začalo až trošku později, a vůbec dobrý konec se ale nekonal hned v prvním kole pro Romana Žampacha. Roman se po dlouhé době se podíval konečně na soutěž RCEV, a stihnul bohužel řídit očima i jiný model, než jen ten svůj.

O víkendu nám proběhla asi nejnáročnější RCEV akce letošního roku. Jelikož v naší kategorii svaz nevyhlásil mistrák, a my jsme ho chtěli, tak jsme se v našem klubu rozhodli už koncem loňského roku uspořádat pro všechny české fanoušky RCEV akci, která by takový mistrák zastoupila.
Plánovali jsme klasickou dvoudenku na 10 letů, ale vzhledem k divokým přepovědím počasí a k možnosti lítat jen na 3 rundy jsme vsadili na lítání jen v sobotu, a to na 8 kol. I tak to bylo huuustě náročný.

4.6.2016 jsem zavítal na druhou letošní soutěž RCEV, tentokráte do Polanky nad Odrou. To místo mi není souzené, ještě nikdy jsem tam snad nevyhrál, resp se neumístil. Vždy si to krásně rozehraju, pak se bohové Fialové louky nazlobí a něco mi provedou :) Tentokráte to bych ovšem "majstrštik" co předvedli.

Ráno je v Ostravě toho dne mlhavo, slunce se jen tězce probírá přez tuto mlhu a mraky nad ní cestující. Nakonec to ale zmákne a chvíli po osmé hodině je zřejmé, že bude počasí jako víno. Slunečno, pěkné mráčky, termiky habakuk, zkrátka paráda. Zlí jazykové tvrdí, že podle předpovědi má sice odpoledne začít foukat, ale já nevěřím a jsem cleý natěšen, že tentokráte Polanecké prokletí zlomím. Jdu do toho s rozvahou a po přepálených výškách (rozuměj nížkách) na Dinu volím taktiku vysoko, ale stále nejníže. Stačí porazit všech 18 soutěžících, nic víc, nic míň.

Po sobotní grilovačce s velkými ptáky na Polance pokračoval letecký cirkus o pár kilometrů dále na Dinu. Jednalo se o první RCEV v roce 2016. Přihlášených bylo dvacet lidí, nakonec dorazilo 19 (to si tak spletete datum a chtěli by jste přijet až za týden :)). A ve výsledku létalo jen 18 pilotů (jedno letadlo mělo po vylepšení funkční jen jednu polovinu křídla).

18 lidí je solidní číslo, počasí má být také dobré, dino posekané, stromy vzrostlé... vše jak má byt :)
Ze začátku to vypadalo, že budou pěkné výškové souboje. Okolo poledne se ale začalo trošku rozfoukávat a na malé letadla začalo byt docela větrno. Kéž by bylo jako včera na F5J v Polance. Termiky bylo sice požehnaně, dalo se najít kousek nad zemí, ale proklatě lemované klesáky. Stačilo aby jsme se chvíli kochali, a už jsme šli do pole pro letadlo. O opakováni tak také nebylo nouze.