Máme tady nový týden a stavba F5J větroně se dostala z fáze projekční do fáze stavební. I když tedy vývoj probíhá i tak trochu za pochodu při stavbě. Možná už by jej šlo pomalu nazývat F5J hybridním speciálem :), protože po zveřejnění prvního dílu se strhla taková lavina příspěvků a nápadů (mimochodem za všechny moc děkuji), jak to či ono udělat lépe, že zamýšlená konstrukce dostala zcela nový směr.

Změna je život :)

Stejně jako v Hrabalovském díle nastává doba zkracování, tak v dílně a před obrazovkou s plány letadla nastala doba odlehčování. Oproti původnímu plánu se nově pozornost upnula na stlačení váhy celého letadla na minimum.

Přiznám se, že s organizátory Přáslavických soutěží se "tak trochu" znám a tak moc dobře vím, že uspořádat pořádnou dvousoutěž v super kvalitě je fakt spousta práce, kterou tam organizační tým okolo Zdendy Malčíka každoročně nechá... O to více mne těší, jak se investice vložené do přípravy promítnou do celkového výsledku a dojmů ze soutěže v té nejlepší možné podobě.

Přípravné práce začínaly již několik týdnů před samotnou akci. Prvním problémem bylo to, že letiště v Přáslavicích bylo tento rok z obou stran obrostlé 2,5 metrovou kukuřicí a tak se začaly hledat v okolí vyhovující plochy. Podařilo se a tak místo - pro pořadatele jistě jednoduššího - "zrušeno" jsme si mohli bytelně zalítat a užít si dokonalý víkend s F5J a RCEV plný luxusních výkonů. Takže ještě jednou - děkujeme :)

Když se přiblížil se víkend s velkým "V", který začal pro ty nejnedočkavější již v pátek, nesetkali jsme se tedy na tradičním letišti v Přáslavicích, ale na cca 20 minut vzdáleném letišti v Dubu nad Moravou (čímž děkujeme místnímu klubu za umožnění této akce). Vybudovalo se zázemí, postavily stany, zaparkovaly karavany, přišpendlily přistávací body, vytyčily safety zóny a určil se krutý a nekompromisní super-rozhodčí (mimochodem - šel po mě jak slepice po flusu). Ti nejskalnější letci dokonce již proháněli své stroje po obloze jak nadmuté kozy... Večer, v pozadí s místním krásně nasvíceným kostelem, probíhala diskuse nad vším možným i nemožným, chutným, dobrým i tekutým :).

Soutěžní sezóna je pomalu a jistě za námi, a tak jsme se s Alešem Krátkým rozhodli, že sekci článků nenecháme zahálet a lehce ji na zimu oživíme jednou malou reality show :) Stavbou termického větroně kategorie F5J téměř v přímém přenosu... 

Trocha omáčky na úvod ;)

F5J je bezesporu královskou kategorií mezi elektrovětroni. Největší letadla, nejlepší piloti, nejprestižnější soutěže. A i když existuje její mladší, menší, jednodušší a "ekonomičtější" národní sestra RCEV, případně další elektrovětroňářské kategorie, přeci jen - kdo by si rád nezalétal s "velkým ptákem", že... Má to ovšem jednu zásadní podmínku - vlastnit vhodné letadlo. Byť není vyloženě nutnost mít v letovém parku čtyřmetrový F5J speciál, létat se dá tahle kategorie i s "malou" 2,5 metrovkou, tak F5J závodům a špičce vládnou právě kompozitové speciály s rozpětím nad 3,5m, jejichž cena je na první pohled občas docela hrozivá (i když dají se najít i světlejší výjimky). Přívětivější variantou (pro konto pilota) jsou modely stavěné na principu "balsa a polyš", tedy obvykle XPS jádro potažené balsou. Ovšem stále se bavíme o ceně okolo 9t Kč za holý model u těch nejlevnějších a ne všichni piloti mají tuto konstrukci v oblibě. A i když existují i komerčně vyráběné modely "klasické" konstukce (tedy žebra a potah, nejčastěji folie), finančně si příliš nepolepšíme - výjimkou není cena přesahující 20t Kč za takový model - bez vybavení, samozřejmě;) Takže vláda kompozitů je při zvážení poměru cena/výkon/odolnost docela pochopitelná. Tak jako tak se investicím v řádech desítek tisíc nevyhnete.

Existuje ovšem ještě jedna varianta, jak k modelu pro F5J kategorii přijít - postavit ho.

Když před rokem končila největší akce F5J široko daleko s celkem 61 účastníky, jistě si všichni zúčastnění řekli, že se v Bořeticích sejdeme za rok znova. Čas plynul jako voda a za 377 dní jsme opět budovali stanové a karavanové městečko v tomto líbezném koutu jižní Moravy. Tento rok byla soutěž termínově o cca 14 dní později než minulý rok a to mělo za následek dvě základní věci. 1) už nebyly meruňky (což na funkci živočicháře nemá jistě vliv) a za 2) nebyla okolo letiště vysázená kukuřice jako tomu bylo v roce 2013 - Sláva. Soutěžících se sešlo ještě o šest více než loni, i když se tento rok létala "jen" jedná kategorie a to F5J. Tento rok tedy bez malých bohužel... Ostatně, jak by se to stíhalo, toť otázkou. Takže nakonec je to asi dobře. Celkem bylo přihlášo 67 soutěžících z České republiky, Slovenska, Maďarska, Argentíny, Slovinska, Německa, Rakouska, Polska a Ruska a to je už pořádná skupinka soutěžících.

My jsme vyjížději z Olomouce už v pátek ráno, aby jsme nemuseli chodit stovky metrů ke startovišti. Ti co přijeli až v sobotu ráno, si při závodech udělali pěknou procházku na startoviště. Plocha je tam totiž velká, ale karavany, stany, auta a altány prostě zaberou tak velkou plochu, že se to jinak nedá. Minulý rok se to vše "páskovalo" do jedné řady pod stromy a tak to z konce depa na poslední startoviště bylo opravdu extra daleko (téměř 500 metrů!). Z tohoto důvodu šetření podrážek soutěžících a možná i lepším týmovým a národnostním vztahům se tentokráte stavěly řady rovnou tři a tak se to dalo odchodit docela v klidu. A jak se liší soutěž v roce 2013 se soutěží v roce 2014? V první řadě jsem měl z celé akce lepší pocit než minulý rok.

Vloni na konci září jsem po naší soutěži psal o vydařené tečce za sezónou F5J, snad se dá teď napsat, že o uplynulém víkendu jsme na to navázali ve stejném duchu. Shrnu to jenom krátce v řadě postřehů, mezi kterými se snad občas najde souvislost.

Startovní pole – v sobotu ráno se registrovalo 37 soutěžících ze 4 zemí, není to špatné, ale neskromně se přiznám, že jsem čekal víc. Letěli jsme na osmi startovištích sedm základních kol a následně tři finále pro 11 nejlepších. Na začátku soutěže nás zvláštní závadou trochu potrápil sw SORG, ale o tom napíšu více jinam.

Počasí – nejvíce jsem věřil předpovědnímu modelu na Medardovi a vyšlo to téměř do puntíku, vydatný déšť v pátek večer, zatažená obloha v sobotu ráno, kterou postupně proráželo slunce a nakonec odpoledne v pátém kole spadlo z přicházející oblačnosti jen několik kapek. Přitom pohled na radar byl v té chvíli děsivý, celá republika strakatá modro zelená a nám se to všechno nějakým zázrakem vyhýbalo. Krátká přeháňka večer už byla mimo soutěž a k ní ještě nádherná dvojitá duha...

V neděli ráno nás čekala nízká oblačnost, kvůli které jsme o půl hodiny odložili start. První starty ještě atakovaly základnu mraků, ale brzy slunce zvítězilo a pokračovali jsme už pod téměř jasnou oblohou, lemovanou krásnou termickou oblačností. Vítr, nebo spíš vánek, po celou dobu soutěže variábl s převládajícím směrem od jihozápadu.

5 let, ano ano ... Je to téměř přesně 5 let, co jsem (společně s letitým parťákem Petrem Koláskou) organizoval soutěž RCEV a Dinu. Od té doby se pár věcí změnilo, vzniklo pár kategorií, odešlo pár kamarádů letců :(, narodilo se pár dětí, vyměnilo se pár zaměstání a postavilo se pár domů. I přes to vše ale pilot, v hlubinách své duše, zůstává pilotem, a třeba právě proto jsem každou cestu autem koukal na louky okolo, na kroužící ptáky, na každý pěkný termický mrak a říkal si, že jednou i v novém bydlišti uspořádám soutěž.

Olomoucko, resp Haná má jednu "nevýhodu" a tou je, že je tady vše úrodné, a najít místo, kde není chmel, obilí, řepka, hrách, nebo zkrátka les je fakt problém. Proto mi trvalo zhruba 3 roky, než se podařilo s téměř desítkou vesnic okolo mého bydliště vykomunikovat letiště ve vedlejší vesnici, a to Doloplazy u Olomouce.  Jedná se o menší vesnici, kde mají krásné fotbalové hřiště, vedle sportovní a workoutové hriště, a plácek, kde bude za pár let stát sportovní hala. A právě tento plácek se stal dějištěm první, a snad ne poslední, Hanácké termiky.

Tak jo, dlouho jsem nic nenapsal (a kromě Vaška Jeništy na to všichni prdíte), takže to musím opět zachraňovat. No, ono se těžko něco píše, když nikam nejezdím :-D. To je pořád : ještě udělám doma tamto, ještě je malej nemocnej, ještě musím tam a tam, ještě... no a najednou je konec sezóny a vy jste vlastně nikde nebyli. Já konkrétně jsem byl 23.4 na RCEP v Uničově, kde jsme dopadl jak sedláci u Chlumce, a podruhé včera v Polance na RCEV. Jó, bláhově jsem se tam s klukama hádal, že jsem byl na prvním díle Nakládače a prd, ono to bylo před rokem :-D tak se jim tímto jménem našeho podniku Katoda Olomóc omlouvám.

Občas jsem si ale čas na polétání "za barákem" našel a párkár do měsíce si šel na půl  hoďky "zapůšťat" abych nevyšel úplně ze cviku.  Možná to bylo tím, že jsem toho moc nenalítal, nebo že jsem přešel na jinou vysílačku (o tom bude článek později) nebo tím, že jsem zestárl, každopádně jsem se pořád né a ne něnjak vnitřne spokojit s aktuálním letadlem, resp svými výkony.

K uspořádání vrcholné soutěže pro všechny piloty z Česka nestačí být zkušený modelář a dobrý manažer. To, že hlavní organizátoři MČR RCEV 2022 Kamil Kičmer z LMK Ikarus Ostrava a „jeho pravá ruka“ Radim Barč z LMK Polanka byli pro tento úkol nejlepší volbou, jsme věděli již říjnu 2021, kdy trenér Radek Novotný tuto informaci na www.stoupak.cz zveřejnil. Základní starost pořadatelů však začíná u zajištění dostatečně velké letové plochy s přilehlým místem pro kemp a zázemí účastníků. Jasnou volbou bylo v době rozhodnutí o uspořádání mistroství vyzkoušené letiště Trnávka (LKTRNA). Jde o neveřejnou plochu pro SLZ využívanou modeláři. I když leží v řízeném okrsku letiště Ostrava – Mošnov, nebyl až do roku 2022 s organizováním modelářských soutěží na Trnávce problém.

Prý jsem si psaní článku vylosoval tím, že jsem vyhrál. Nejlepší články stejně umí psát Honza Kubica, tak se tu pokusím jen o krátké „telegrafické“ shrnutí. :)

Počasí na sobotu vypadalo už z předpovědí luxusně, a taky že jo. Horko až 30 stupňů, vítr 1-2 metry, a totálně vymetená modrá obloha.

ALE, vzduch pěkně divný, zrádný. Při tréninku ráno před soutěži jsem asi z 8 startů nálétal snad jen jednou. Nenosilo to, a byla k tomu nějak velká přitažlivost zemská.

Lety podle toho taky vypadaly. Jen pár borců se dokázalo vyhnout totálním splachovákům, a nalétat všechny plné časy. Osobně jsem si bezradnou chvilku vybral hned dvakrát, z výšky přes 120m jsem nalétal ani ne 3 minuty. Naštěstí se mi ty 2 průserovky vešly do jednoho (třetího) kola, když jsem si dal stejnou plívu i v opakovačce. Zbytek se už dal.

Tak po dlouhé době máte opět možnost si přečíst nějaký můj výtvor stvořeny z bohatých zážitků na soutěži, kam se občas podaří vyrazit a nasbírat podklady pro sepsání nějakého, dozajista velmi působivého, čtení. Samozřejmě bych opět rád apeloval na všechny naše letce, kteří by se chtěli podělit o zážitky ze soutěže ať se nebojí, a prostě se mi ozvou, a něco spolu vymyslíme.

Takže jdeme na to :)

Polanecký nakládač, nebo spíše Polanecká nakládačka. Tak by se dalo nazvat dnešní soutěžení na již tradičním místě v Polance nad Odrou. Letiště dobře známé mnohým soutěžícím za různých povětrnostních podmínek. Tentokráte to Radim vymyslel velmi dobře, a mezi deštivým pátkem, a beznadějnou nedělí domluvil skvělé slunečné počasí na sobotu, a  tak jsem naprosto luxusně spálený !