Soutěž v kategorii termických větronů "RCEV" v Roudnici nad Labem je odlétána. Jelikož na letišti bylo někým nadneseno (už si nevzpomenu), že by se mělo zažít nepsané pravidlo, aby článek o soutěži vždy sepsal za trest ten, kdo nakonec utrpěl vítězství, tak se o to pokusím. Ještě než začnu, tak se zmíním o vlastních pocitech před soutěží. Na Roudnici jsem se po dovolenkové pauze moc těšil. Letiště je tam nádherné s krásnými výhledy po Středohoří a končící až na hranicích Krušnými, Jizerskými a Krkonošskými hřebeny. V sobotu ráno byla viditelnost skvělá a kopce vystupovaly z ranního oparu v údolích. Předpověď počasí slibovala ideální podmínky, a to se i vyplnilo, polojasno, asi třicet, a větřík do tří metrů sever až východ. Svého Daidala jsem se snažil nějak doladit během týdne, protože jsem byl z jeho chování ve vzduchu už dlouho velmi rozpačitý. Znovu jsem hledal těžiště, úhly a zatížení. Ale přes to všechno, jsem ještě v pátek z 200m výšky nalétával běžně jen 5 minut. Takže na sobotu jsem se odprostil od jakýchkoliv očekávání a s čistou hlavou jsem si jel soutěž pouze užít a to se nakonec vyplatilo.

Prázdniny, období kdy se všichni rekreují u móře, nebo se válí doma u bazénů. Hrstka bláznů ale řekla NE a rozhodli se soupeřit na poli leteckého modelářství. Sešlo se nás nakonec dvanáct.... Nad tím počtem kroutím hlavou už delší dobu, to je tak málo kvalitních pilotů, nebo se jim prostě nechce ? Docela by mě teda zajímalo kde je pravda.

No, zkrátka tak stojíme na letišti, kocháme se jak je ráno moc hezky, slunko peče jako kráva, úplně nás doslova griluje, vítr nefouká a čekáme až dorazí všichni soutěžící.

Tak přišla chvíle, kdy se mohli sejít na letišti všichni letuchtiví piloti severní Moravy a Slezska, neboť 10.5.2015 proběhla poblíž Karviné soutěž v kategorii RCEV. Bohužel, soutěž to byla nakonec spíše v RCEK stylu a opravdu velmi velmi komorní.

Když se počítadlo přihlášených zastavilo na čísle 12, byl jsem, upřímně řečeno, docela zklamaný. Nevím teda, zda za to může špatná předpověd počasí, MS v hokeji, krytí se s F5J v Malackách, nebo se ještě všichni letci neprobrali ze zimního spánku, ale jak jsem napsal, účast je opravdu malá. Ráno ještě odpadli dva soutěžící a bylo jasné, že kdo příjde bude v TOP ten :)

Začlo mi to v pátek, dovezl jsem na letiště zesík, bedny a tiskárnu. Cestou jsem ještě nabral benzín do centrály, nakoupil 2,5kg Obamovo klobásy s chlebem, a materiál byl připraven.

Na letišti jsem pak ještě večer s Rendou nafixovali (bacha, né nafixlovali…) měřící pásma dle F5J/RCEV a bylo hotovo.

Počasí pak v sobotu už od rána bylo dle objednávky – naprosto fantastický, termiky snad i víc než potřeba :) Nakonec bylo 15 pilotů a na malou místní soutěž tohle nepamatuju dlouho ani z plechovek ani z káček. Shrnuto – RCEV se líbí, a lidi přijedou, takže dobrý.

V prvním kole nás chytla komplikace se zvukem z počítače, pořád se program kousal. Naštěstí si Vlasta Kocourek všimnul, že antivirák ESET se furt točí naprázdno a hledá síť, a to užralo pěkně z výkonu procesoru. Takže pomohlo vypnutí antiviráku, a od toho momentu bylo všechno OK.

Tak milé děti, dnes si vysvětlíme základní pravidla pro úspěšné soutěžní létání, ozdobené špetkou taktiky a rozumu. Říkáte si, o čem tady blábolím? To je velmi jednoduché a vše se dozvíte v článku. Pojďme tedy na věc, hezky popořadě a jak se sluší a patří. Začneme klasicky. Je sobota, nemusíme do práce a mohli by jsme i vyspávat, kdyby ovšem pár nadšenců z naších řad nepořádalo soutěž v Polance nad Odrou. Protože soutěžím rád, rozhodl jsem se, že k ním zavítám (ostatně jako vždy). A nebyl jsem sám. Dalších 15 lidí dostalo stejný nápad. Mezi osmou a devátou se scházíme na letišti, vytahujeme letadla a pouštíme se na první průzkumy vzduchu. Bohužel, nebe je nad letištěm celé zakaboněné a fouká svěží vítr (jak nečekané v Polance, že ano?). Je nás sice poskrovnu, ale o to více máme šancí, neboť Malča-team se účastní soutěže na Slovensku. Díky tomu se uvolnila první tři místa v tabulce :) a tuhle jedinečnou šanci chtějí všichni využít. Chvíli před devátou se opět pořádá "násed" a v rychlosti se prolétávájí informace, co a jak bude, že se poletí 6 kol a 5 lidí jde do finále. Říkám si, že s pěti lidmi bych teda raději finalé vypustil, ale to na mě nezáleží a tak souhlasím.

To se tak jednoho dne rozhodnete, že si vymyslíte kategorii. Rok odlétáte v testovacím režimu, potom rok s prozatimními pravidly a než se nadějete, stojíte na ploše letiště v Trnávce na přeboru Čech, Moravy a Slezska v kategorii RCEV, který pořádáte společně se spřáteleným klubem. Takhle by se dal shrnout prozatimní vývoj této kategorie. Ale vážně ... LMK Dinoklub a LMK Polanka se rozhodly, že společnými silami uspořádají první přebor a budou chtít najít ty nejlepší z nejlepších pro tento rok.

Objednáte letiště na dva dny, pak TOIku, pojízdné občerstvení, zařídíte centrálu, audio, počítač, obsluhu počítače, Super-rozhodčího a hromadu dalších náležitostí včetně počasí. Jediné, co nemůžeme nějak extra ovlivnit je počet soutěžících. Neříkám, že to bylo špatné. Z Moravy a Slezska se dostavili téměř všichni, bohužel z Čech jsme měli "jen" soutěžící dva (snad se nepletu doufám).

20. 7. 2014 se na Dinoletišti konaly letos druhé závody RCEV s názvem DINO#2. Předpověď počasí slibovala opravdu teploučko a bezvětří zejména poránu, odpoledne pak nějaký ten svěží větřík. Tentokrát se nám i přes prázdninový termín přihlásilo celkem 19 pilotů. Vzhledem k tomu, že jsme měli 6 startovišť, tak nám jeden přebýval... "Na střídačce" zůstal dobrovolně po zralé úvaze Kristián Zemančík, který se měl ukázat po delší odmlce, ale byl znaven ze sobotní oslavy a vyřešil tak naše dilema, zda jedno startoviště přidávat. Děkujeme Kikino :). Létalo se tedy na 3 skupiny po 6 lidech a vše krásně odsejpalo. Asi se už budu opakovat a možná to už bude i trapné, ale dokud budou jezdit mezi nás obyčejné smrtelníky, musím je vždy zmínit. Opět Malčíci. První dvě kola (čili 6 skupin) byli jediní, kdo vypínal vždy pod 100 metrů.

Po roční pauze se kluci v Hranicích rozhodli uspořádat soutěž pro nás "malé větroňáře", tentokráte v nové kategorii RCEV. Hranice mám rád, je tam prostorné letiště, dobré zázemí a vesměs docela dobře létavé podnebí. Mnozí z nás si sice jistě pamatují brutální průtrž mračen, kterou jsou Hranice proslulé již nějaký ten pátek, ale tentokráte nic takového podle předpovědí nehrozilo.

Počasí tedy vypadalo, že bude bez chybičky, soutěžících se přihlásilo celkem 24 (což je mimochodem zatím rekord, zvláště když vememe v potaz to, že akce kolidovala s MČR RCEK v Chomutově), a já se budil už od pěti od rána celý natěšený, že si snad konečně zalétáme opravdu termicky, jak se sluší a patří. Chvili před sedmou již stepuji na dvorku u spolubojovníků Malčíků a společně vyrážíme do nedalekých Hranic. Jsme tam téměř první a tak máme dostatek času si postavit zázemí, smontovat letadla a udělat prvních pár testovacích "skoků" do vzduchu. Jde to parádně, od rána je pěkná termika, i když ne zrovna silná, ale je. Po chvíli dorazila téměř zahraniční výprava v podání Petr Dušek a Jan Kubica se svými stroji (děkujeme kluci za projevenou důvěru). Na naše oblíbené diskusní hádky nebyl čas, rozdáme si to na ploše :). Létalo se na 6 startovišť a bylo 5 kol + 1 finále pro 6 lidí.

Tak máme za sebou první RCEV dle předběžných oficiálních pravidel u nás na Moravě a Slezsku. Původní soutěž měla probíhat v neděli 11.5.2014, ale protože předpověď počasí byla opravdu škaredá, rozhodli jsme se na poslední chvíli akci posunout o jeden den dopředu. Obvolali jsme všechny účasníky, poslali emaily, napsali, kde mohli a čekalo se jen na ráno. Ranní budíček jménem Tereza (moje dcera) mne budí již ve 4 ráno, asi abych byl pořádně vzhůru a připraven :) Popoháněn ranní mrzutostí se šinu k oknu a držejíc v ruce mobil s počasím očekávám krásnou oblohu a sucho. Otočím žaluzie a co nevidím... Obloha je pod hnusným mrakem a děsně prší. Ověřuji tak ještě jednou situaci na mobilu a opět porovnávám s realitou. Mno nějak to sice nepasuje, ale co už. Maximálně se vyspím na letišti v autě, pokecáme, dáme pizzu, rozlosujeme poháry a pojedeme domů.

Devatenáctý dubnový den roku 2014 nastala velká chvíle a odstartovala první oficiální soutěž v kategorii RCEV. Více než roční práce mnoha lidí dostala maximálně možnou reálnou podobu, kterou umocnilo celkem 21 soutěžících. Bohužel, co bylo lehce proti této ukázce, a do jisté míry i "repre akci" v této kategorii, bylo počasí. Za svou soutěžní "kariéru" jsem už létal v ledasčem. Létal jsem v ukrutných vedrech, že se potil i pot samotný, létal jsem v takovém bezvětří, že se na anemometru dělaly pavučiny, létal jsem i v takovém dešti, že se místy zdálo, že prší i zespodu, a dokonce jsem létal i v takové mlze, že jsem byl rád, že vidím kniply na vysílačce.... ale v TOMHLE, to jsem ještě nelítal. Říká se, a Jarek Nohavica o tom dokonce i zpívá, že my tam ze severo-východu jsme zvyklí na tvrdé podmínky, o to nic, tudíž jsme vyrazili optimisticky naladěni a olovem vybaveni... Předpověď sice hrozila, ale pořád to bylo pod deset, nějakých 7-8 metrů. Navíc víme, že k předpovědi se obvykle přičítají +2 dny aby to pasovalo :) Pravda, trošku mne zarazilo, když jsem večer před odjezdem volal J. Veselovskému a on mi hlásil, že na ploše prší celý den jako blázen. Oponoval jsem mu, že MOJE předpověď tvrdí něco zcela jiného a aktuálně jim tam svítí ještě slunce na blankytně modré obloze :) To byly neklamné známky toho, že je asi "něco špatně". Ale v dobré víře, že se počasí umoudří, a taky v souladu s tradicí první akce svého druhu, vyrazila početná Moravsko-Slezská skupina na bitvu do Hořic. Sešlo se nás nakonec celkem 21 a to ze všech koutů modelářské republiky. Říkal jsem si hned po výjezdu, jak to bude super, že počasí je nádherné, svítí slunce, nefouká, bude to super ukázka, jak se má létat.